2 As 43/2016 — Nejvyšší správní soud

65 A 73/2023- 71 - text  13 65 A 73/2023 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Jantoše a soudkyň Mgr. Barbory Berkové a JUDr. Markéty Fialové ve věci žalobců: a) L. P. bytem X zastoupena advokátem Mgr. Tomášem Všetečkou, LL.M. sídlem Na Příkopě 814, 755 01 Vsetín b) P. Š. bytem X c) P. M. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín za účasti: I. C. a. s., IČO X sídlem Č. 2510/19, X P. 9 – L. II. T. M. III. L. M. oba bytem X oba zastoupeni advokátkou JUDr. Ester Dorňákovou sídlem Tichá 578, 742 74 Tichá IV. D. P. V. J. P. VI. R. H. všichni bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2023, č. j. KUZL 53430/2023, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 10. 7. 2023, č. j. KUZL 53430/2023, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Tomáše Všetečky, LL.M., sídlem Na Příkopě 814, 755 01 Vsetín. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci c) na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: A) Vymezení věci 1. Městský úřad Vsetín (dále „stavební úřad“) na žádost osob na řízení zúčastněných I. a II. (dále „stavebníci“) vydal dne 20. 2. 2023 podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), společné povolení pro stavbu rodinného domu s terasou a s ní související elektrickou přípojku včetně venkovního odběrného elektrického zařízení, vrtanou studnu a vodovod, kanalizační přípojku pro odvod odpadních vod včetně vnitřní kanalizace, kanalizační přípojku pro odvod srážkových vod se svedením do retenční nádrže s přepadem do vsaku, zpevněné plochy, oplocení s opěrnou zídkou na pozemcích parc. č. X, XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XG, XI a XJ (dále „záměr“), vše v k. ú. X (v němž se nacházejí i všechny dále zmiňované pozemky). 2. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci společně s osobami na řízení zúčastněnými IV., V. a VI. odvolání, neboť nesouhlasili s tím, že přístupová cesta k záměru má vést přes pozemek parc. č. XK (dříve st. XL), jehož jsou spoluvlastníky s osobami na řízení zúčastněnými IV., V. a VI., a dále přes pozemek parc. č. XM, jehož spoluvlastníky jsou osoby na řízení zúčastněné IV., V. a VI. Žalovaný napadeným rozhodnutím všechna odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. B) Shrnutí obsahu podání účastníků Žaloby 3. Žalobci se žalobami (spojenými k společnému projednání a rozhodnutí usnesením ze dne 31. 10. 2023 pod č. j. 65 A 73/2023-56) domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného, žalobci b) a c) nadto i rozhodnutí stavebního úřadu. Žalobní body soud stručně shrnuje takto: a) Správní orgány dospěly k nesprávnému závěru, že se na pozemcích parc. č. XK a XM nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Žalobci i zbývající spoluvlastníci uvedených pozemků vyjádřili námitkou, a poté i odvoláním svůj nesouhlas s užíváním těchto pozemků stavebníky. Na předmětných pozemcích se veřejně přístupná účelová komunikace nemůže nacházet, neboť ji neužívá široká veřejnost, nýbrž jen vlastníci nemovitostí v lokalitě na základě dohody s vlastníky předmětných pozemků. Vlastníci pozemků parc. č. XK a XM ani jejich předchůdci také neudělili souhlas s jejich užíváním veřejností, naopak v řízení o umístění dopravního značení a při pořizování Územního plánu X (dále „ÚP“) veřejně deklarovali svůj nesouhlas. Osvětlení v lokalitě není veřejné, nýbrž bylo na pozemcích žalobců umístěno na jejich žádost a žalobci sami zajišťovali výkopové práce a osazení sloupu. Existuje tedy zjevný spor o existenci veřejně přístupné účelové komunikace, k jehož rozhodnutí ale není věcně příslušným stavební úřad, nýbrž silniční správní úřad, konkrétně Městský úřad Vsetín jakožto obecní úřad obce s rozšířenou působností podle § 40 odst. 1 a 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Podle odborné literatury i judikatury měly tudíž správní orgány po zjištění sporu o existenci veřejně přístupné účelové komunikace vyzvat stavebníky k zahájení řízení podle § 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Takto nejprve stavební úřad postupoval, následný postup žalovaného byl ale nezákonný. Odkazy žalovaného na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2010, č. j. 59 Ca 89/2009-61 a stanovisko Veřejného ochránce práv č. j. 7141/2012/VOP/DS, podle nichž se připojení nemovitosti k účelovým komunikacím úředně nepovoluje, jsou liché, neboť řešenou právní otázkou není napojení se na veřejně přístupnou účelovou komunikaci, nýbrž sama její existence. b) Žalovaný vycházel z nezákonných podkladů, neboť závěr o existenci veřejně přístupné účelové komunikace učinil ze 3 sdělení starosty obce, ačkoli tento neměl pravomoc takové sdělení vydat. c) Jelikož záměr není napojen na veřejně přístupnou účelovou komunikaci, je napadené rozhodnutí v rozporu s § 94o odst. 2 stavebního zákona. d) Skutkový stav byl zjištěn nesprávně, tj. v rozporu s § 3 správního řádu, neboť předmětná komunikace (zpevněná plocha) nemá v rozporu s § 20 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb. šířku nejméně 2,5 m, nýbrž podle měření žalobců pouze 2,14 m. Správní orgány i přes námitky žalobců skutečnou šířku nezjišťovaly. Zjišťování šíře komunikace podle mapových podkladů žalovaným je nedostatečné a nadto se způsob tohoto měření z obsahu spisu nepodává. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a zopakoval odůvodnění obsažené na str. 7 až 9 žalobou napadeného rozhodnutí. Tvrzení žalobců, že má předmětná zpevněná plocha šířku jen 2,14 m, je podle žalovaného bez prokázání vzdálenosti měřeného bodu od povolované stavby irelevantní. Dále uvedl, že již v rozhodnutí ze dne 9. 11. 2022, jímž rušil usnesení stavebního úřadu o zastavení řízení, označil požadavek na doložení deklaratorního rozhodnutí o charakteru účelové komunikace pro účely společného řízení za nezákonný, neboť o veřejnosti stávající účelové komunikace není důvodné jakkoli pochybovat. Pokud ale měli žalobci za to, že vydání deklaratorního rozhodnutí je nezbytné pro uplatnění jejich vlastnických práv, nic jim nebránilo o vydání takového rozhodnutí požádat. K pozemkům, na nichž má být realizován záměr, vede účelová komunikace, což nerozporují ani žalobci. Taková komunikace může být buď veřejně přístupná nebo neveřejná. Smíšený charakter, tj. omezení přístupnosti jen některým subjektům (stavebníkům), zatímco ostatní osoby nejsou v přístupu nikterak omezeny, nemá oporu v právních předpisech. Za postojem žalobců je podle žalovaného jen jejich nesouhlas s další stavbou rodinného domu v dané lokalitě. Replika žalobců 5. V replice žalobci zdůraznili, že námitku, že zpevněná plocha nedosahuje šířku 2,5 m v celé své délce, učinili v průběhu řízení před oběma správními orgány, ty však nenařídily místní šetření, na kterém by šíři zpevněné plochy zjistily, a v rozporu se skutečným stavem učinily závěr, že šířka této plochy dosahuje 2,5 m. Dále uvedli, že v blízkosti stavby se vůbec zpevněná plocha nenachází a na doložené ortofotomapě znázornili místo, v němž měření provedli. Vyjádření osob na řízení zúčastněných 6. Osoby na řízené zúčastněné IV. až VI. shodně uvedly, že přes jejich pozemky nikdy žádná veřejná komunikace nevedla. 7. Stavebníci navrhli zamítnutí žaloby. Uvedli, že § 20 odst. 3 vyhlášky č. 501/2006 Sb. nedopadá na umístění stavby, nýbrž jen na vymezení stavebních pozemků. Vymezení pozemků, jež jsou pro záměr určeny, bylo podle stavebníků řešeno již při tvorbě ÚP a tyto jsou bezprostředně napojeny na kapacitně vyhovující obecní přístupnou pozemní komunikaci na obecních pozemcích parc. č. XN, XO a XP s tím, že vzdálenější pozemky parc. č. XK a XM byly do veřejného prostranství zahrnuty s odůvodněním, že jsou takto fakticky užívány. Ani příslušný silniční úřad v koordinovaném závazném stanovisku ze dne 29. 7. 2021 neshledal rozpor s právními předpisy, tedy shledal charakter přístupové komunikace jako veřejný. Požadavek na doložení pravomocného správního rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové komunikace je nezákonný a rozhodnutí o povolení připojení sousední nemovitosti k účelové komunikaci nelze podle § 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích vyžadovat. Tvrzení o absenci souhlasu žalobců s užíváním komunikace jako veřejně přístupné je podle stavebníků irelevantní, neboť se na předmětných pozemcích nachází asfaltová cesta opatřená svislým dopravním značením „Stůj, dej přednost v jízdě!“, tudíž se jedná o komunikaci, která nese veškeré definiční znaky účelové komunikace, přičemž souhlas s veřejným užíváním lze udělit i konkludentně, tj. aktivním nebráněním takovému užívá