8 As 68/2012 — Nejvyšší správní soud

45 A 133/2017- 45 - text 14 45 A 133/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Olgy Stránské a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., ve věci žalobce: N. Q. L., státní příslušník V. s. r., bytem X, zastoupen advokátkou Mgr. Naďou Smetanovou, se sídlem 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 8. 2017, č. j. MV-164287-16/SO-2014, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 25. 8. 2017, č. j. MV-164287-16/SO-2014, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 800 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Nadi Smetanové, advokátky. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví, jímž žalovaná zamítla žalobcovo odvolání a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 27. 2. 2012, č. j. OAM-35020-16/MC-2010. Tímto rozhodnutím ministerstvo zrušilo platnost žalobcova povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 87l odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Žalovaná napadené rozhodnutí odůvodnila tím, že žalobce se dopustil obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat povolení k trvalému pobytu tím, že jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství k nezletilé G. Z. S matkou dítěte žalobce nežije a nikdy neprojevoval o nezletilou opravdový zájem. Odnětí povolení k trvalému pobytu je v takové situaci zcela legitimním cílem, neboť nikdo nemůže těžit ze svého nečestného jednání a žalobci budou odepřeny pouze ty výhody, které klamáním českých úřadů neoprávněně získal. Napadené rozhodnutí je z pohledu dopadů do soukromého života žalobce přiměřené, neboť zákaz pobytu na území České republiky vysloven nebyl a současně vazby žalobce na Českou republiku byly již dříve značně oslabeny dlouhou žalobcovou nepřítomností. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 3. Žalobce namítl, že žalovaná neodstranila nesprávný procesní postup ministerstva spočívající v doručování písemností opatrovníkovi v době, kdy žalobce nebyl neznámého pobytu. Časově předcházející rozhodnutí žalované v téže věci ze dne 27. 4. 2015, č. j. MV-164287-3/SO-2014, bylo totiž zrušeno rozsudkem Krajského soudu v B. ze dne 16. 5. 2017, č. j. 29 A 79/2015 – 61, v němž soud dospěl k závěru, že od 8. 11. 2010 žalobce nebyl osobou neznámého pobytu a ministerstvo pochybilo, pokud pokračovalo v doručování ustanovenému opatrovníkovi. Podle přesvědčení žalobce měla žalovaná po zásahu Krajského soudu v B. rozhodnutí ministerstva zrušit a věc mu vrátit k novému projednání, v opačném případě nerespektovala závazný právní názor soudu. 4. Žalobce dále tvrdí, že poškození jeho procesních práv jakožto účastníka řízení vedlo k nedostatečnému zjištění skutkového stavu věci. V důsledku vadného postupu žalované nebyl žalobce v průběhu řízení vyslechnut, a nemohl tak zpochybnit skutkový závěr o účelovosti prohlášení otcovství k nezletilé. Konkrétně žalobce zpochybňuje úvahu žalované, že účelovost tohoto prohlášení lze dovodit z blízké časové posloupnosti jeho jednání (dne X se dítě narodilo, dne X bylo učiněno souhlasné prohlášení žalobce a matky o otcovství a již dne X žalobce podal žádost o povolení k trvalému pobytu, které bylo následně vyhověno). Žalobce, který do té doby bezmála rok a půl pobýval na území České republiky bez platného pobytového oprávnění, to vysvětluje tím, že dne X s ním bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění, což jej vedlo k podání žádosti o povolení k trvalému pobytu. 5. Podle názoru žalobce je napadené rozhodnutí nepřiměřeným zásahem do jeho rodinného a soukromého života. Poukazuje na to, že pro získání jiného pobytového oprávnění by nezbytně musel vycestovat z České republiky, kde žije jeho manželka a nezletilý syn (nar. X). Odloučení od rodiny, s níž sdílí společnou domácnost, by bylo v rozporu se zájmem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a nepřiměřeně by zasáhlo do rodinného života žalobce. K otázce dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého života nebyl žalobce vyslechnut, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na obsah rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, neboť v nich byly řádně vypořádány námitky žalobce shodného znění. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). 8. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V takovém případě soud rozhodnutí zruší bez jednání [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 9. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce byl držitelem povolení k trvalému pobytu s platností od 22. 11. 2007 za účelem sloučení s občanem České republiky, a to s nezletilou G. Z., nar. X. Dne 27. 2. 2012 ministerstvo rozhodlo, že se ruší platnost povolení k trvalému pobytu žalobce na území České republiky podle § 87l odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí odůvodnilo tím, že ani jeden z rodičů o dítě nepečuje a muselo být svěřeno do pěstounské péče, aniž by rodičům byla stanovena vyživovací povinnost, a tím, že matka dítěte P. Z. byla rozsudkem Okresního soudu v K. V. ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 3 T 37/2009, odsouzena pro trestný čin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území České republiky, jelikož dne X učinila spolu s žalobcem prohlášení o otcovství žalobce k nezletilé G. Z., ačkoliv věděla, že biologickým otcem nezletilé je jiná osoba, a tohoto jednání se dopustila za příslib finanční odměny ve výši 50 000 Kč. 10. Žalovaná dne 27. 4. 2015 zamítla odvolání žalobce pro opožděnost. Krajský soud v B. rozsudkem ze dne 16. 5. 2017, č. j. 29 A 79/2015 – 61, toto rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Důvodem bylo nesprávné doručování písemností, včetně prvostupňového rozhodnutí, opatrovníkovi – C. m. v., o.s. – přestože žalobce již dne 8. 11. 2010 ohlásil ministerstvu změnu bydliště. Tím došlo v souladu s § 32 odst. 8 správního řádu k zániku funkce opatrovníka ze zákona, neboť pominuly důvody, pro něž byl opatrovník ustanoven. 11. Žalovaná následně pokračovala v odvolacím řízení a vydala dne 25. 8. 2017 žalobou napadené rozhodnutí. Argumentovala pravomocným odsouzením P. Z. za přijetí úplaty od žalobce jako odměny za uvedení žalobce jako matrikového otce a nezájmem žalobce o nezletilou po souhlasném prohlášení o otcovství. Úkon evidentně neměl naplnit definiční znaky rodičovské odpovědnosti. Žalobci bylo odňato nejvyšší pobytové oprávnění, ale nebyl mu zakázán pobyt na území České republiky. Jeho vazby na Českou republiku byly oslabeny dlouhodobou nepřítomností a návrat do vlasti by pro žalobce nebyl neřešitelným problémem. Posouzení žalobních bodů 12. První žalobní bod se týká postupu žalované po zrušení jejího časově předcházejícího rozhodnutí Krajským soudem v B. Žalobce má za to, že žalovaná měla z důvodu procesně neúčinného doručování opatrovníkovi prvostupňové rozhodnutí zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení ministerstvu. Pokud bez dalších úkonů meritorně projednala a rozhodla o odvolání žalobce, porušila závazný právní názor soudu. 13. Soud v prvé řadě konstatuje, že Krajský soud v B. nezrušil prvostupňové rozhodnutí a pouze v závěru svého rozsudku uvedl, že „důvody pro zrušení trvalého pobytu bude nutno znovu posoudit, neboť ač se jimi žalovaný v odůvodnění částečně rovněž zabýval, jednalo se o rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost, nikoliv pro nedůvodnost“. V rozsudku ze dne 16. 5. 2017, č. j. 29 A 79/2015 – 61, není obsažen žádný jednoznačně formulovaný právně závazný pokyn, který by žalovaná nerespektovala. Soud ji zavázal pouze k tomu, aby (opětovně) věcně posoudila důvody pro zrušení platnosti žalobcova povolení k trvalému pobytu, což žalovaná učinila. Procesní postup žalované nebyl v rozporu se závazným právním názorem Krajského soudu v B., neboť právě v reakci na tento názor žalovaná považovala podané odvolání žalobc