4 Ads 13/2003 — Nejvyšší správní soud

46 Ad 3/2020- 112 - text 11 46 Ad 3/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Oulíkovou ve věci žalobce: E. J., bytem X, zastoupený advokátem Mgr. Davidem Macháčkem, sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 4. 2020, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 20. 4. 2020, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 752 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002, soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno předchozí rozhodnutí žalované ze dne 8. 1. 2020, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem I prvostupňového rozhodnutí žalovaná žalobci podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) ode dne 2. 8. 2019 uvolnila výplatu invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně a současně výrokem II podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění žalobci snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně ode dne 2. 10. 2019 na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. 2. Žalobce namítá nesprávné a nedostatečné posouzení svého zdravotního stavu a nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Vytýká žalované, že se dostatečně nevypořádala s jeho námitkami. Uvádí, že v důsledku dopravní nehody v roce 1995 mu byl přiznán plný invalidní důchod, který byl následně přeměněn na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Z lékařských zpráv ošetřujících lékařů, které založil do spisu, bylo zřejmé, že se jeho zdravotní stav nezlepšil, ale spíše se zhoršuje. Závěr posudkových lékařů proto žalobce považuje za nelogický. Vytýká žalované, že neporovnala jeho zdravotní stav oproti posouzení v roce 1996. Uvádí, že má vážné problémy s hybností a jeho psychický stav je velmi špatný. K tomu předložil lékařské zprávy MUDr. N. ze dne 20. 12. 2019, MUDr. P. ze dne 23. 4. 2020, MUDr. E. ze dne 13. 1. 2020 a ze dne 23. 4. 2020, MUDr. H. ze dne 20. 8. 2019 a 1. 10. 2019 a MUDr. E. ze dne 15. 11. 2019 a 9. 12. 2019 a audiogram ze dne 20. 1. 2020. Žalobce dále poukazuje na rozpor v posudkových závěrech posudkových lékařů Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) a žalované. Žalobce je přesvědčen, že v situaci, kdy se závěry posudkových lékařů lišily a lišily se též od závěrů posouzení z roku 1996, měla žalovaná přistoupit k vypracování znaleckého posudku. Žalobce uzavřel, že ve správním řízení nebyl jeho zdravotní stav posouzen komplexně tak, jak ukládá § 39 odst. 4 a 5 zákona o důchodovém pojištění. Žalobce má za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu, a je tedy nezákonné. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě lékařského posudku ze dne 25. 2. 2020, který byl vypracován pro účely řízení o námitkách dle § 8 odst. 9 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“). Tento posudek dle jejího názoru splňoval požadavek úplnosti, přesvědčivosti a celistvosti. S ohledem na žalobní námitky navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Rozhodnutí ponechala na úvaze soudu. 4. Ze správního spisu plyne, že žalobci byl po autonehodě s těžkým polytraumatem na základě žádosti ze dne 1. 11. 1995 přiznán rozhodnutím žalované ze dne 13. 5. 1996 invalidní důchod dle § 29 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995 (dále jen „zákon č. 100/1988 Sb.“), ode dne 29. 3. 1995. Zdravotní stav žalobce byl dne 9. 11. 1995 posouzen posudkovou lékařkou OSSZ Ústí nad Labem, která konstatovala, že žalobce je invalidní dle § 29 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., neboť pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopen vykonávat jakékoliv soustavné zaměstnání. Šlo o těžký posttraumatický stav po úrazu. Karotidokavernózní píštělí byla výrazně omezena hybnost žalobce a koordinace pohybů (pomalá chůze s pomocí hole) a v důsledku organického psychosyndromu žalobce neposuzoval správně své jednání. Dále byly popsány abusus analgetik a hypnotik vzhledem k bolestem hlavy a porucha paměti. Při kontrolních lékařských prohlídkách dne 10. 6. 1998 a 14. 6. 2001 byl žalobce shledán nadále plně invaliditním dle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném do 31. 12. 2009, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 70 %. V diagnóze byl uveden stav po polytraumatu v roce 1995 s kontuzí mozku a zlomeninou báze lební, posttraumatický psychosyndrom, stav po balonizaci karotidokavernózní píštěle vlevo, residuální pravostranná hemiparéza a flebotrombózy pravé dolní končetiny. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl hodnocen jako srovnatelný s postižením uvedeným v kapitole XV (podpůrný a pohybový aparát) oddílu F, resp. G (stavy po úrazech), položce 1d (stavy po zlomeninách skeletu lebky s těžkou poruchou a podstatným snížením celkové výkonnosti) přílohy č. 2 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, v tehdy účinném znění. Kontrolní lékařská prohlídka byla stanovena na červen 2004. V roce 2004 a 2005 byl zdravotní stav žalobce posuzován pro účely řízení o přiznání mimořádných výhod dle § 86 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. Dle těchto posudků zdravotní stav žalobce odpovídal přiznání mimořádných výhod II. stupně. Dne 5. 2. 2019 požádala žalovaná Pražskou správu sociálního zabezpečení o provedení kontrolní lékařské prohlídky s tím, že žalobci byl vyplácen invalidní důchod pro invaliditu III. stupně, přičemž kontrolní lékařská prohlídka nebyla od června 2001 provedena. Dne 17. 7. 2019 žalovaná rozhodla o zastavení výplaty invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně od 2. 8. 2019, neboť žalobce nesplnil povinnost podrobit se na výzvu vyšetření zdravotního stavu. Zdravotní stav žalobce byl následně posouzen dne 2. 10. 2019 posudkovou lékařkou OSSZ Ústí nad Labem. Ta dospěla k závěru, že žalobce byl do 1. 10. 2019 invalidní pro invaliditu třetího stupně, neboť jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla o 70 %. Rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení dle kapitoly XV (funkční poruchy, postižení po úrazech, operacích) oddílu A (postižení hlavy, krku, těla) položky 1 (funkční poruchy po úrazech hlavy, klenby nebo baze lební, mozku) písmene e (zvlášť těžké postižení, kombinovaná těžká postižení duševních, smyslových a motorických schopností, výkon většiny denních aktivit těžce omezen) přílohy k vyhlášce 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Od 2. 10. 2019 byl dle posudkové lékařky žalobce invalidní pro invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %. Rozhodující příčinou určila zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII (postižení svalové a kosterní soustavy) oddílu E (dorzopatie a spondylopatie) položce 1c (bolestivý syndrom páteře se středně těžkým funkčním postižením) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Na základě tohoto posudku vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí dne 23. 1. 2020 námitky, v nichž nesouhlasil se snížením stupně invalidity. Namítl, že jeho zdravotní stav se naopak zhoršil. V námitkovém řízení byl zdravotní stav žalobce posouzen dne 25. 2. 2020 posudkovou lékařkou žalované, která dospěla k závěru, že od 2. 10. 2019 již u žalobce nejde o invaliditu třetího stupně, ale invaliditu prvního stupně, neboť pracovní schopnost žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu po úrazu poklesla o 45 %. Konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je stav po polytraumatu s dominujícím trvalým poškozením mozku s reziduální pravostrannou hemiparézou a organickou poruchou osobnosti. Uvedla, že pravostranná paréza je lehká, některé denní aktivity jsou vykonávány s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků. Dospěla k závěru, že jde o postižení srovnatelné se zdravotním postižením uv