9 Afs 149/2013 — Nejvyšší správní soud

54 Af 10/2019- 71 - text 12 54 Af 10/2019 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Josefa Straky a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně: SPIRITRADE, spol. s r.o. v likvidaci sídlem Milady Horákové 42/127, 160 00 Praha zastoupená advokátem JUDr. Zdeňkem Weigem sídlem Nad Zátiším 586/22, 142 00 Praha proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 1387/7, 140 00 Praha 4 o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 2. 2019, č. j. 9370/2019-900000-311 a č. j. 9376/2019-900000-311, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2019, č. j. 9370/2019-900000-311, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2019, č. j. 9376/2019-900000-311, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Zdeňka Weiga na náhradě nákladů řízení částku ve výši 30 684 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se dvěma samostatnými žalobami domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2019, č. j. 9370/2019-900000-311 [dále jen „napadené rozhodnutí 1)“], a č. j. 9376/2019-900000-311 [dále jen „napadené rozhodnutí 2)“]. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2021, č. j. 54 Af 10/2019 - 31, byla řízení o těchto žalobách spojena ke společnému projednání. 2. Napadeným rozhodnutím 1) žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 10. 10. 2018, č. j. 303325/2018-610000-31, č. j. 303359/2018-610000-31 a č. j. 303376/2018-610000-31, na spotřební daň z lihu za zdaňovací období leden, únor a březen 2017 ve výši 124 260 Kč, 164 445 Kč a 218 310 Kč. V odůvodnění žalovaný uvedl, že žalobkyně jakožto provozovatel daňového skladu, a tím i plátce daně ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 65/2017 Sb. (dále jen „zákon o spotřebních daních“), uvolnila jménem společnosti SOMMELIERS WINES s.r.o. (dále jen „SOMMELIERS WINES“) do volného daňového oběhu vybrané výrobky (lihoviny), které však při vyskladnění z daňového skladu v rozporu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebních daních nezahrnula do své daňové povinnosti. K odvolací námitce žalobkyně, že daň za předmětné lihoviny již přiznala a zaplatila společnost SOMMELIERS WINES, žalovaný uvedl, že tato společnost nebyla vůči žalobkyni rovnocenným plátcem daně, jemuž by vznikla povinnost tvrdit a přiznat daň. Žalovaný zdůraznil, že pokud byly vybrané výrobky uvedeny do volného daňového oběhu jménem společnosti SOMMELIERS WINES, tato společnost podle § 4 odst. 3 zákona o spotřebních daních pouze solidárně (společně a nerozdílně) odpovídala za zaplacení dlužné daně. Podle žalovaného by tak případná solidární odpovědnost společnosti SOMMELIERS WINES za dlužnou daň mohla být řešena až v rovině platební po pravomocném doměření daně. Na podporu svých závěrů žalovaný odkázal na čl. 8 odst. 2 směrnice Rady 2008/118/ES, o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (dále jen „směrnice 2008/118/ES“), který podle něj upravuje dlužnickou solidaritu až ve fázi placení daně, nikoliv při jejím stanovení. Žalovaný dále podotkl, že s ohledem na zásadu neveřejnosti daňového řízení se nelze v dané věci zabývat otázkou případného splnění daňové povinnosti společností SOMMELIERS WINES. 3. Napadeným rozhodnutím 2) žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti platebním výměrům správce daně ze dne 10. 10. 2018, č. j. 303326/2018-610000-31, č. j. 303361/2018-610000-31, č. j. 303377/2018-610000-31 a č. j. 303560/2018-610000-31, na penále z částek doměřené spotřební daně z lihu za zdaňovací období leden, únor a březen 2017 a z částky doměřené spotřební daně z lihu ke dni 2. 3. 2017 ve výši 24 852 Kč, 32 889 Kč, 43 662 Kč a 228 Kč. V odůvodnění žalovaný uvedl, že odvolací námitky žalobkyně směřovaly pouze proti dodatečným platebním výměrům, jejichž zákonnost nelze v daném řízení přezkoumávat. Žalovaný dále konstatoval, že penále z doměřené daně bylo stanoveno v intencích § 251 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). II. Obsah podání účastníků 4. Žalobkyně v obou žalobách shodně namítá, že společnost SOMMELIERS WINES jakožto vlastník předmětných lihovin daň v zákonné lhůtě přiznala a uhradila, v důsledku čehož její daňová povinnost zanikla. Podle žalobkyně jí tak neměla být již uhrazená daň znovu doměřena ani jí neměla být stanovena povinnost uhradit penále. Žalobkyně má za to, že žalovaný vyložil § 4 odst. 1 a 3 zákona o spotřebních daních v rozporu s unijním právem, když nepovažoval společnost SOMMELIERS WINES za solidárního plátce daně. Podle žalobkyně z čl. 8 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2008/118/ES jednoznačně vyplývá, že osobou povinnou ke vzniklé daňové povinnosti – jinými slovy plátcem daně – byla rovněž společnost SOMMELIERS WINES, jejíž jménem bylo zboží podléhající spotřební dani propouštěno z režimu s podmíněným osvobozením od daně. Svou argumentaci žalobkyně podpírá odkazem na slovenské, anglické a polské znění tohoto ustanovení, přičemž namítá, že směrnice 2008/118/ES nebyla do českého právního řádu náležitě transponována, a proto má přímý účinek. Žalobkyně upozorňuje, že na pluralitu plátců daně vymezených v čl. 8 odst. 1 písm. a) bodu i) směrnice 2008/118/ES navazuje čl. 8 odst. 2 směrnice 2008/118/ES, který upravuje jejich solidární odpovědnost za zaplacení daně. Žalobkyně dále odkazuje na stanovisko Ministerstva financí, z nějž dovozuje, že pokud za daň odpovídá více osob společně a nerozdílně, jsou všechny tyto osoby potencionálními plátci daně, což znamená, že daň může zaplatit kterákoliv z nich. 5. Žalovaný s podanými žalobami nesouhlasí a navrhuje jejich zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě proti napadenému rozhodnutí 1) žalovaný zdůrazňuje, že pro posuzovanou věc je otázka nesprávné transpozice směrnice 2008/118/ES zcela nerozhodná, jelikož žalobkyni jakožto provozovatele daňového skladu tíží povinnost uhradit doměřenou daň v celém rozsahu, a to i v případě existence solidární odpovědnosti jiné právnické osoby za zaplacení doměřené daně. Ve vyjádření k žalobě proti napadenému rozhodnutí 2) pak žalovaný uvádí, že žalobní body směřují pouze proti důvodům vydání dodatečných platebních výměrů na spotřební daň z lihu, a zcela se tak míjí s podstatou napadeného rozhodnutí 2), jímž byly potvrzeny platební výměry na penále z částek doměřené daně. 6. Na vyjádření žalovaného k žalobě proti napadenému rozhodnutí 2) reagovala žalobkyně replikou, ve které zopakovala žalobní argumentaci týkající se nesprávné transpozice směrnice 2008/118/ES. Podle žalobkyně svědčí o tom, že daň byla společností SOMMELIERS WINES řádně a včas přiznána a zaplacena, mj. skutečnost, že této společnosti byly za zdaňovací období leden až březen 2017 vráceny přeplatky na dani z lihu. 7. Žalovaný v doplňujícím vyjádření sdělil, že společnost SOMMELIERS WINES je od 7. 12. 2006 registrována jako plátce spotřební daně z lihu, vína a meziproduktů a z piva a v rozhodném období disponovala platným povolením k provozování daňového skladu. Za zdaňovací období leden, únor a březen 2017 podala SOMMELIERS WINES řádná daňová přiznání ke spotřební dani a tyto řádně uhradila. Na základě daňové kontroly zahájené dne 9. 5. 2018 u SOMMELIERS WINES došlo ve vztahu k obdobím leden, únor a březen 2017 k vydání dodatečných platebních výměrů pro na daň nižší a již uhrazená daň byla společnosti SOMMELIERS WINES z velké části vrácena. V této souvislosti žalovaný vysvětlil, že SOMMELIERS WINES za leden, únor a březen 2017 měla povinnost přiznat spotřební daň z lihu jen z toho množství, které propustila ze svého daňového skladu do volného daňového oběhu se splněním oznamovací povinnosti. Jak ovšem vyplynulo z výsledků daňové kontroly, SOMMELIERS WINES za předmětná zdaňovací období přiznala a uhradila spotřební daň i za vybrané výrobky (lihoviny), které dle předložených evidencí a souvisejících dokladů sama neměla fyzicky uloženy na svém daňovém skladu, a které tak nemohla označit svými kontrolními lihovými páskami a uvést do volného daňového oběhu se vznikem povinnosti daň přiznat a zaplatit. Společnosti SOMMELIERS WINES tak správci daně nahlásila nesprávně i značení lihovin, které fakticky v souladu s právními předpisy označit nemohla, neboť předmětné lihoviny nebyly dle zákonné evidence umístěny v jejím daňovém skladu. Dle evidence kontrolních lihových pásek na značení předmětných lihovin nebyly použity kontrolní pásky této společnosti jakožto osoby povinné označit líh, ani předmětné označované lihoviny nebyly vedeny ve skladové evidenci ohledně vyskladnění z daňového skladu. Jednalo se tudíž o fiktivní hlášení značení lihovin, ke kterému fakticky nikdy nedošlo. Společnosti SOMMELIERS WINES s.r.o. tudíž vznikla za rozhodná zdaňovací období po