4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

46 Ad 19/2021- 18 - text 11 46 Ad 19/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Lenkou Oulíkovou ve věci žalobce: V. L., bytem X, zastoupený advokátkou JUDr. Alenou Drulákovou, sídlem Seydlovo nám. 30, Beroun, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2021, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného v záhlaví, kterým byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno předchozí rozhodnutí žalované ze dne 11. 3. 2021, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu, neboť žalobce, přestože byl shledán invalidním, nezískal potřebnou dobu pojištění pro vznik nároku. 2. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nesprávné. Namítá, že splnil podmínku získání doby pojištění. Onemocnění srdce mu neumožňovalo vykonávat práci v pracovním poměru na plný úvazek. Pracoval proto pouze brigádně a vykonával lehčí práce ve stavebnictví. Uvedl, že potvrzení od společností, kde brigádně pracoval, dodatečně doloží, a tím prokáže, že splnil potřebnou dobu pojištění v rozhodném období, a to dobu pojištění 5 roků v posledních 10 letech před vznikem invalidity. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Ve vyjádření uvedla, že žalobce v posledních 10 letech před vznikem invalidity získal 1 rok a 1 den doby pojištění místo potřebných 5 roků a v uplynulých 20 letech před vznikem invalidity 6 roků a 231 dnů místo potřebných 10 roků. Během námitkového řízení byl žalobce vyzván k doložení všech podkladů, které by mohly prokázat dobu pojištění. Ani na základě odpovědi advokátky nebyly doloženy skutečnosti, na jejichž základě by mohla být doba pojištění rozšířena o další období. K předloženým daňovým přiznáním za rok 2019 a 2020 a ke skutečnosti, že žalobce byl v tomto období osobou samostatně výdělečně činnou (dále jen „OSVČ“), žalovaná zdůraznila, že pro započtení výkonu činnosti je nezbytná úhrada pojistného, k čemuž nedošlo. Žalobce má v důsledku neuhrazení pojistného dluh za období let 2019 a 2020 ve výši přesahující 40 000 Kč. Žalovaná doplnila, že tzv. mezer v dobách pojištění je u žalobce relativně mnoho a byl s nimi ve správním řízení seznámen. Poslední dostupné listiny o dobách pojištění žalobce se vztahují k roku 2016. K doplnění listin důkazů, na jejichž základě by mohlo dojít k odstranění mezer v dobách pojištění, nedošlo, a proto žalované nezbylo, než námitky žalobce zamítnout a potvrdit prvostupňové rozhodnutí. Pokud budou doplněny nové důkazy, na jejichž základě dojde k odstranění mezer v dobách pojištění, je žalovaná připravena na základě nové žádosti žalobce o přiznání invalidního důchodu vydat nové rozhodnutí. K tvrzení žalobce, že mu zdravotní stav neumožňoval práci na plný úvazek, žalovaná uvedla, že vycházela z posouzení žalobcova zdravotního stavu lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) a jeho recenze v námitkovém řízení pracovištěm Lékařské posudkové služby žalované, podle nichž ke vzniku invalidity žalobce došlo v roce 2020. Do té doby mohl žalobce podmínku nutné doby pojištění splnit. Skutečnost, že žalobce vykonával práci na částečný úvazek, sama o sobě neznamená, že se muselo jednat o důchodově nepojištěnou výdělečnou činnost. 4. Soud přípisem ze dne 26. 11. 2021, č. j. 46 Ad 19/2021-16, doručeným do datové schránky zástupkyně žalobce dne 29. 11. 2021, vyzval žalobce, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení přípisu specifikoval, u kterých zaměstnavatelů v rozhodném období před vznikem invalidity pracoval, konkretizoval v žalobě zmíněná potvrzení o výkonu pracovní činnosti a tato potvrzení předložil. Žalobce na výzvu nikterak nereagoval a nepožádal ani o prodloužení stanovené lhůty. 5. Krajský soud v Praze na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu napadených výroků a uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), jimiž je vázán. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Soud o žalobě rozhodl bez nařízení jednání, jelikož účastníci řízení na výzvu soudu nesdělili nesouhlas s takovým postupem, tudíž se má za to, že s ním souhlasí (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 6. Ze správního spisu plyne, že žalobce podal dne 25. 11. 2020 žádost o invalidní důchod podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. V přehledu o činnostech a náhradních dobách je u období od 17. 9. 1985 do 20. 3. 2016 odkaz na evidenci žalované, pro období od 1. 2. 2019 do 31. 12. 2019 a od 3. 2. 2020 do 24. 11. 2020 je uvedena samostatně výdělečná činnost a období od 21. 3. 2016 do 31. 1. 2019, od 1. 1. 2020 do 2. 2. 2020 a dále od 25. 11. 2020 jsou označena jako nepojištěné doby. 7. Posudková lékařka OSSZ dospěla ve svém posudku ze dne 15. 2. 2021 k závěru, že žalobce je invalidním ode dne 21. 7. 2020. U žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinnou je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, oddílu A, položky 1, písm. b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu lékařka OSSZ stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na 60 % a dále ji zvýšila o 10 procentních bodů dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Celkově tak míru poklesu pracovní schopnosti stanovila na 70 %. 8. Součástí správního spisu je osobní list důchodového pojištění žalobce s přehledem dob pojištění, podle něhož činila v období od 21. 7. 2010 do 20. 7. 2020 doba pojištění žalobce 1 rok a 1 den a v období od 21. 7. 2000 do 20. 7. 2020 celkem 6 roků a 231 dnů. Jako poslední doba pojištění je uvedena náhradní doba pojištění (uchazeč o zaměstnání) od 1. 1. 2016 do 20. 3. 2016. Součástí správního spisu je též přehled pohledávek OSSZ ke dni 12. 8. 2021 a oznámení o výši dlužného pojistného a penále, podle kterého měl žalobce jakožto OSVČ ke dni 16. 2. 2021 dluh vůči OSSZ na pojistném ve výši 36 435 Kč a penále ve výši 6 148 Kč. Podle přehledu pohledávek OSSZ ke dni 12. 8. 2021 za rok 2019 činilo pojistné na důchodovém pojištění u žalobce za období od února do prosince 2 388 Kč měsíčně, celkem částku 26 259 Kč, kterou žalobce neuhradil. Za rok 2020 bylo žalobci předepsáno minimální pojistné za měsíce únor, září, říjen a listopad ve výši 2 544 Kč, které nebylo uhrazeno, přičemž žalobce nepodal přehled o příjmech a výdajích OSVČ příslušné OSSZ za rok 2020. 9. Žalovaná prvostupňovým rozhodnutím zamítla žádost žalobce o invalidní důchod, neboť nezískal potřebnou dobu pojištění. Žalobce v rozhodném období od 21. 7. 2010 do 20. 7. 2020 získal pouze 1 rok a 1 den doby pojištění místo potřebných 5 roků. Žalobce nezískal potřebnou dobu 10 roků pojištění ani v rozhodném období od 21. 7. 2000 do 20. 7. 2020, neboť za toto období získal pouze 6 roků a 231 dnů doby pojištění. 10. Žalobce zastoupený advokátkou podal proti prvostupňovému rozhodnutí námitky. Konstatoval, že mu onemocnění srdce neumožňovalo pracovat na plný úvazek. Pracoval proto pouze brigádně a vykonával lehčí práce na stavbách. Jelikož byl v rozhodném období výdělečně činný a vykonával práci, kterou mu jeho zdravotní stav a pracovní kvalifikace umožňovaly, splnil podmínky nároku na přiznání invalidního důchodu. 11. Žalovaná přípisem ze dne 25. 5. 2021 vyzvala žalobce, aby konkretizoval své zaměstnavatele, u kterých vykonával práci ve formě brigády, a aby doložil pracovní smlouvy, výplatní pásky nebo jiné dokumenty prokazující realizaci brigády pro konkrétní zaměstnavatele. 12. Žalobce na základě výzvy předložil kopie přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2019 a 2020, v nichž je uveden pouze příjem podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o daních z příjmů“) se základem daně v roce 2019 ve výši 110 400 Kč a v roce 2020 ve výši 95 567 Kč, výpis z veřejné části živnostenského rejstříku, podle něhož žalobci vzniklo dne 30. 1. 2019 oprávnění k provozování činnosti „přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti“, přičemž provozování živnosti bylo přerušeno od 25. 11. 2020, dále vyplněný přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti za rok 2020 dle zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, a kopie tří lékařských zpráv ze dne 3. 8. 2020, 22. 12. 2020 a 5. 2. 2021. 13. Žalovaná napadeným rozhodnu