2 Azs 47/2020 — Nejvyšší správní soud

52 A 7/2022- 31 - text 8 52 A 7/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudcem JUDr. Bc. Kryštofem Hornem ve věci žalobců: a) A. D., narozený dne X b) nezl. D. D., narozený dne X zastoupen opatrovníkem Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., IČO: 45768676, sídlem Kovářská 939/4, Praha oba státní příslušníci Turecké republiky oba t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2022, č. j. OAM-268/LE-BE01-VL13-PS-2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobci se společně podanou žalobou, kterou předali k poštovní přepravě dne 6. 10. 2022, domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o zajištění žalobce a) podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Dobu trvání zajištění žalovaný stanovil podle § 46a odst. 5 zákona o azylu do 11. 1. 2023. 2. Spolu s žalobcem a) byl dle tvrzení žalobců do Zařízení pro zajištění cizinců (dále jen „ZZC“) X umístěn též žalobce b) jako jeho nezletilý příbuzný (bratranec). 3. Žalobci v úvodu žaloby předně namítají, že žalovaný v napadeném rozhodnutí porušil § 2 odst. 1 a 4, § 50 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a dále § 46a odst. 3 a § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. 4. Žalobci mají za to, že měli být posuzováni jako zranitelné osoby, neboť tvoří rodinu s nezletilým dítětem ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu. Žalobce b) neztrácí svou zranitelnost jen proto, že jej nedoprovází matka či otec, ale vzdálenější rodinný příslušník. Již z prvotního rozhodnutí o zajištění podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) ze dne 20. 9. 2022 (dále jen „první rozhodnutí o zajištění“) vyplývá, že cestují spolu. Žalobce a) byl v řízení o zajištění podle zákona o pobytu cizinců zástupcem žalobce b). Přesto žalovaný v napadeném rozhodnutí napsal, že žalobce a) neuvedl nic, z čeho by vyplývalo, že je zranitelnou osobou. Žalovaný nijak neodůvodnil, proč žalobci rodinu netvoří. Napadené rozhodnutí mají proto žalobci za nepřezkoumatelné. 5. S žalobci je fakticky zacházeno jako s rodinou, proto se též nacházejí v ZZC X, tedy v zařízení pro rodiny s dětmi. Jinak by byl žalobce a) umístěn v ZZC pro dospělé muže a žalobce b) v zařízení pro děti-cizince. Avšak pokud žalobci platí za rodinu, mohou být zajištěni jen za podmínek §46a odst. 3 zákona o azylu, tedy za předpokladu, že by opakovaně závažným způsobem porušili povinnost jim uloženou zvláštním opatřením. Tak tomu ale není, neboť žádné zvláštní opatření jim nikdy uloženo nebylo. Jestliže jim jako zranitelným osobám bylo rovnou uloženo zajištění bez marného vyčerpání zvláštních opatření, je napadené rozhodnutí nezákonné. Je tomu tak tím spíše, že žalobce b) je omezen na osobní svobodě v ZZC, aniž by ho napadené rozhodnutí zmiňovalo. Není tedy zřejmé, na základě jakého titulu je tam vlastně držen. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný má za to, že z napadeného rozhodnutí jsou důvody zajištění jasně seznatelné. Zopakoval, že žalobce a) přicestoval nelegálně bez cestovního dokladu s cílem dostat se do Spolkové republiky Německo, jak sám uvedl. Hrozí tedy jeho útěk a podání žádosti o azyl bylo čistě účelové s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění. Zvláštní opatření by byla neúčinná. Uvedl, že, žalobce b) nelze považovat za účastníka řízení, neboť není žadatelem o mezinárodní ochranu. Napadaným rozhodnutím byl zajištěn jen žalobce a). Žalobu navrhl zamítnout. Skutečnosti vyplývající z obsahu správního spisu 7. Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „policie“) zahájilo s žalobcem a) dne 20. 9. 2022 podle § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců řízení o správním vyhoštění, neboť vstoupil na území České republiky bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. Téhož dne vydala policie podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o prvním zajištění žalobce a). V záhlaví tohoto rozhodnutí jsou jako účastníci řízení uvedeni oba žalobci s tím, že žalobce b) je zastoupen žalobcem a), aniž by z tohoto rozhodnutí či obsahu předloženého správního spisu byl zřejmý důvod tohoto zastupování. Z prvního rozhodnutí o zajištění vyplývá, že žalobce po svém zjištění na 32. km dálnice D2 dne 19. 9. 2022 před policií vypověděl, že spolu se svým bratrancem cestoval již z Turecka se skupinou uprchlíků. Pokoušeli se za pomoci převaděčů překročit hranice do Německa, ale porouchalo se jim vozidlo, kde je následně kontrolovala hlídka Policie České republiky. Žalobce a) vstoupil na území bez cestovního dokladu, což policie v prvním rozhodnutí o zajištění hodnotila jako laxní přístup k zákonům hostitelských zemí a dospěla k závěru, že nepostačuje uložení zvláštních opatření a je potřeba žalobce a) zajistit na dobu 90 dnů, což odpovídá době realizace správního vyhoštění. V závěru uvedeného rozhodnutí je uvedeno, že se na území Evropské unie nenachází osoba, vůči níž by měl vyživovací povinnost, či ji měl v péči. Dle prvního rozhodnutí o zajištění též žalobce a) v protokolu uvedl, že na území České republiky nemá žádné rodinné nebo obdobné vazby. 8. Dne 23. 9. 2022 podal žalobce a) v ZZC X žádost o udělení mezinárodní ochrany. 9. Dne 26. 9. 2022 vydal žalovaný napadené rozhodnutí. S odkazem na protokol o vyjádření žalobce a) před policií dne 20. 9. 2022 zrekapituloval, že žalobce a) odcestoval dne 15. 9. 2022 letecky do Kosova, kde nasedl do auta afghánského převaděče, jenž jej zavezl k nějakým hranicím, což se ještě dvakrát opakovalo. Žalobce a) ve vyjádření uvedl, že cestoval spolu s bratrancem a chtěl dojet až do Německa, kde má bratra. Žalovaný dospěl k závěru, že zajištění žalobce a) je nutné i během řízení ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, neboť v opačném případě by bezesporu pokračoval ve své nelegální cestě do Německa. Z jeho jednání je zřejmé, že žádost o mezinárodní ochranu podal jen ve snaze oddálit vyhoštění, neboť se hrozba nuceného návratu do vlasti stala reálnou. Propuštěním ze zajištění by byl dle žalovaného ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany a nelze předpokládat, že by žalobce a) respektoval zvláštní opatření, které by mu žalovaný uložil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí též uvedl, že žalobce není osobou vyloučenou z aplikace § 46a odst. 1 zákona o azylu, neboť na základě jeho vyjádření v rámci správního řízení o zajištění dle zákona o pobytu cizinců a vyhoštění a jeho žádosti o mezinárodní ochranu nelze konstatovat, že by byl zranitelnou osobou ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu, mj. že není rodičem nebo rodinou s nezletilým dítětem. Žalobce a) v průběhu řízení dle žalovaného neuvedl nic, z čeho by bylo možné usuzovat, že je zranitelnou osobou. Splnění procesních podmínek 10. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 46a odst. 7 zákona o azylu), osobami k tomu oprávněnými (k tomu viz dále) a poté, co si opatrovník žalobce b) osvojil žalobu podepsanou jménem obou žalobců toliko žalobcem a), splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal napadená rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud v daném případě neshledal důvody, pro které by měl posuzovat zákonnost omezení osobní svobody žalobců podle skutkového stavu ke dni svého rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 4. 9. 2019, č. j. 9 Azs 193/2019-48, č. 3933/2019 Sb. NSS., a ze dne 13. 11. 2019, č. j. 6 Azs 170/2019-50, č. 3/2020 Sb. NSS). 11. Soud o žalobě rozhodl v souladu s § 46a odst. 8 větou čtvrtou zákona o azylu bez jednání, neboť účastníci ve stanovené lhůtě jednání nenavrhli a soud jej nepovažoval za nezbytné. Posouzení žaloby 12. Soud předesílá, že výčet údajně porušených ustanovení v úvodu žaloby, který není nijak navázán ke konkrétním skutkovým okolnostem ani právním argumentům, sám o sobě nesplňuje požadavky kladené na žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudky rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, a ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS). S výjimkou případů, kdy žalobci na jiných místech žaloby spojili porušení některých z těchto ustanovení s individualizovanou žalobní argumentací, se tak soud tímto „paragrafovým seznamem“ blíže nezabýval. 13. Pakliže žalovaný svým vyjádřením o tom, že žalobce b) nelze považovat za účastníka řízení, mínil zpochybnit jeho aktivní žalobní legitimaci s ohledem