1 As 73/2011 — Nejvyšší správní soud

51 A 59/2022- 37 - text 9 51 A 59/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. et Mgr. Karla Ulíka a Mgr. Josefa Straky ve věci žalobkyně: TELP s.r.o. sídlem Mokrá Lhota 95, 257 51 Bystřice u Benešova zastoupená Mgr. Richardem Vachouškem, advokátem sídlem Masarykovo náměstí 225, 256 01 Benešov proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5 za účasti: 1) F. Č. 2) M. Č. oba bytem X oba zastoupení Mgr. Vlastou Kubíkovou, advokátkou sídlem Husova 2117, 256 01 Benešov o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2022, č. j. 088261/2022/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Řízení o dodatečném povolení stavby přístřešku 1. Žalobkyně dne 15. 1. 2020 požádala o dodatečné povolení stavby Přístřešek X č. p. XB na pozemcích parc. č. XA a XC v katastrálním území X (kde se nacházejí i všechny dále zmíněné pozemky; dále „stavba“). 2. Městský úřad Bystřice (dále „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 29. 7. 2021, č. j. 4426/2021/MUBY, stavbu dodatečně povolil. Proti dodatečnému stavebnímu povolení se odvolaly osoby zúčastněné na řízení. Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 9. 2021, č. j. 116699/2021/KUSK, toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. 3. V dalším řízení stavební úřad žalobkyni dne 20. 12. 2021 vyzval, aby ke své žádosti doložila právo přístupu ke stavbě, upravila předloženou dokumentaci pro pasportizaci stavby tak, aby odpovídala § 110 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a předložila požárně bezpečnostní řešení stavby tak, aby odpovídalo navrhovanému záměru a bylo zpracováno v souladu s projektovou dokumentací. 4. Žalobkyně dne 29. 4. 2022 doplnila podklady: požárně bezpečnostní řešení stavby, pasport stavby a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 10. 2005, č. j. 10 C 1317/2002-133 (dále „usnesení Okresního soudu v Benešově“), jímž dokládala zajištění přístupu ke stavbě. 5. Stavební úřad usnesením ze dne 23. 5. 2022, č. j. 3006/2022/MUBY, řízení o dodatečném povolení stavby zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „prvostupňové rozhodnutí“). V odůvodnění uvedl, že žalobkyně nedoložila zajištění přístupu ke stavbě na pozemku parc. č. XA a XC. Na základě usnesení Okresního soudu v Benešově je v katastru nemovitostí zapsáno věcné břemeno práva chůze a jízdy pouze pro stavbu X, č. p. XB. Podle § 1265 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „občanský zákoník“), nelze pozemkovou služebnost spojit s jiným panujícím pozemkem. Rozšíření pozemkové služebnosti na pozemky parc. č. XA a XC žalobkyně nedoložila. Stavební úřad dále nepovažoval projektovou dokumentaci za úplnou, přehlednou a odpovídající požadavkům § 110 stavebního zákona. Ani požárně bezpečnostní řešení stavby žalobkyně podle stavebního úřadu neupravila dle jeho požadavků. 6. Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí brojila odvoláním ze dne 7. 6. 2022. Napadené rozhodnutí 7. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 14. 7. 2022 (dále „napadené rozhodnutí“) odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 8. Žalovaný, stejně jako stavební úřad, odkázal na § 1265 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého pozemkovou služebnost nelze spojit s jiným panujícím pozemkem. Toto ustanovení dle komentářové literatury (komentář JUDr. MUDr. Alexandra Thöndela, Ph.D.) sleduje zákaz svévolného rozšiřování tím způsobem, že vlastník panujícího pozemku nabude do vlastnictví ještě jiný pozemek a bude požadovat právo služebnosti i pro něj. Vzhledem ke smluvní svobodě není vyloučena dohoda o rozšíření služebnosti. Vlastnické právo je služebností omezeno, přičemž obecně platí, že povinný, zde vlastník služebného pozemku, má být zatěžován co nejméně. Spojení pozemkové služebnosti s jiným pozemkem by nepochybně mohlo k rozšíření zátěže povinného vést. Shrnutí žaloby 9. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 24. 8. 2022 žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). Za stěžejní označila otázku zajištění přístupu k předmětné stavbě. Za nesprávný označila právní názor, že přístup k předmětné stavbě může být zajištěn pouze věcným břemenem, případně rozšířením stávajícího věcného břemene. Žalobkyně netvrdí, že by k předmětné stavbě měla zřízeno věcné břemeno stezky a cesty díky stávajícímu věcnému břemenu na základě usnesení Okresního soudu v Benešově. Její argumentace spočívá v tom, že prostřednictvím uvedeného věcného břemene má zajištěn přístup k předmětné stavbě, protože ten je dále veden po pozemcích v jejím vlastnictví. 10. Žalobkyně ve správním řízení doložila usnesení Okresního soudu v Benešově, kterým soud schválil smír ve věci zřízení věcného břemene práva cesty – průchodu a průjezdu po pozemku parc. č. XG pro vlastníka stavby na parc. č. st. XD,, XE a XF. Rozsah věcného břemene zřetelně vyplývá z geometrického plánu. Výklad obsahu věcného břemene správními orgány považuje žalobkyně za nesprávný a zatížený nepřípustným formalismem. Předmětné věcné břemeno je dlouhodobě užíváno k přístupu ke stavbě č. p. XB v X na výše uvedených pozemcích. Logicky je též nutně užíváno k přístupu na pozemky parc. č. XH a XC ve vlastnictví žalobkyně, které jsou součástí jejího areálu. Přes tyto pozemky musí nutně jakákoli osoba přejíždět nebo přecházet za účelem přístupu ke stavbě č. p. XB v X, tj. při plnění účelu, pro který bylo zřízeno věcné břemeno usnesením Okresního soudu v Benešově. Dle žalobkyně nelze formalisticky oddělit věcné břemeno pro přístup ke stavbě č. p. XB v X od toho, aby k přístupu nebyly užívány pozemky parc. č. XA a XC. Žalobkyně má za to, že též jazykovým výkladem obsahu věcného břemene zřízeného usnesením Okresního soudu v Benešově je vyloučena správnost právního názoru správních orgánů. Poukazuje na to, že věcné břemeno bylo zřízeno za účelem průchodu a průjezdu pro vlastníka stavby na pozemcích parc. č. st. XD,, XE a XF, kterým je nyní žalobkyně. Věcné břemeno tedy nebylo zřízeno výlučně za účelem příchodu a příjezdu ke stavbě č. p. XB, nýbrž pro potřeby obslužnosti stavby jejím vlastníkem bez omezení uživatelnosti věcného břemene v rámci areálu stavby č. p. XB. Limitem práva z věcného břemene je způsob užívání, pro který bylo původně zřízeno. Tomuto způsobu odpovídá nyní projednávaný záměr, jelikož nemůže jakkoliv modifikovat či navýšit intenzitu využití věcného břemene vlastníkem stavby č. p. XB. 11. Žalobkyně na podporu své argumentace poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 4. 3. 1924, Rv I 1795/23, podle něhož „není rozšiřováním služebnosti cesty, zřízené ve prospěch usedlosti a pozemků k ní patřících, bylo-li jí používáno i pro pozemky napotom přikoupené, leda, že přikoupením pozemků nabylo hospodaření z usedlosti rozsahu, s kterým strany, zřizujíce služebnost, nepočítaly nebo počítati nemohly, nebo že služebnost výslovně nebo výpočtem pozemků byla omezena jen na tehdejší pozemky“. V konkrétním případě nebylo věcné břemeno zřízeno pouze ke konkrétním výslovně určeným pozemkům, nýbrž k užívání vlastníka stavby na uvedených pozemcích, tj. žalobkyně, nikoli pouze za účelem využívání stavby č. p. XB. Žalobkyně má tedy za to, že má zajištěn přístup ke stavbě na pozemcích parc. č. XA a XC výkonem práv z věcného břemene na pozemku parc. č. XG, neboť k příjezdu na něj byl vždy užíván sousední pozemek v rozsahu stanoveném věcným břemenem, což vyplývá ze stavu zápisu v katastru nemovitostí i z žalobkyní doloženého usnesení Okresního soudu v Benešově. Analogicky je třeba aplikovat závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2005, sp. zn. 22 Cdo 730/2005, podle nichž „přesněji nevymezené právo přecházení a přejíždění přes tzv. služebný pozemek, jehož účelem je zajištění přístupu k domu jako stavbě panující, přičemž mezi služebným pozemkem a vstupem do panující stavby leží pozemek vlastníka stavby, zahrnuje v sobě právo přejíždění v takovém rozsahu, aby vlastník domu mohl zajet vozem až na tento svůj pozemek“. Jestliže žalovaný potvrdil prvostupňové rozhodnutí z důvodu, že žalobkyně nedoložila přístup k předmětné stavbě, je napadené rozhodnutí věcně nesprávné. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Ve vyjádření zopakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozhodnutí. Stavba nemá zajištěný přístup, proto ji nelze dodatečně povolit. Replika žalobkyně 13. Žalobkyně v replice podotkla, že komentář, na který poukazuje žalovaný v napadeném rozhodnutí, se týká odlišné právní otázky. Žalovaný směšuje právní otázku rozšiřování služebnosti s právní otázkou přístupu k nemovité věci, který nemusí být zajištěn pouze služebností. Žalovaný účelově pomíjí relevantní judikaturu citovanou žalobkyní, z níž je zřejmé, že nedochází k rozšiřování sl