54 A 79/2023

Navrhovatelka se návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodaným do datové schránky soudu dne 21. 9. 2023 domáhá zrušení opatření obecné povahy, Územního plánu obce Všenory vydaného pod č. j. 1432/2022/OUVSE/Jpe usnesením Zastupitelstva obce Všenory ze dne 8. 9. 2022, č. 3/30/2022, (dále jen „napadený ÚP“) jako celku.

Ohledně své aktivní návrhové legitimace navrhovatelka uvedla, že je výlučným vlastníkem pozemků p. č. X a p. č. Y, obou v k. ú. a obci X (dále jen „pozemky navrhovatelky“, i všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v témže katastrálním území). Napadený ÚP přitom určil, že navrhovatelčin pozemek p. č. X je nově územní rezervou RX, k níž je na str. X textové části napadeného ÚP stanoveno, že se jedná o „územní rezervu pro čistírnu odpadních vod [dále jen „ČOV“]; technická infrastruktura – vodní hospodářství“ (dále též „sporná územní rezerva“). Proti sporné územní rezervě navrhovatelka brojila připomínkami ze dne 9. 1. 2020 a poté námitkami ze dne 29. 6. 2021.

Ohledně rozporu napadeného ÚP s hmotněprávními předpisy navrhovatelka nejprve odkázala na § 43 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 23. 1. 2023 (dále jen „stavební zákon“), dle kterého musí být územní plán bližší projekcí cílů a úkolů celostátního a krajského územního plánování s přihlédnutím k místním specifikům. V té souvislosti (částečně) odcitovala čl. 16, 22, 26 a 30 Politiky územního rozvoje České republiky (dále jen „PÚR“) a čl. 1 a 7 písm. c) Zásad územního rozvoje Středočeského kraje (dále jen „ZÚR“), jež jsou pro napadený ÚP závazné, a připomněla též cíle a úkoly územního plánování (§ 18 a § 19 stavebního zákona). Upozornila na to, že pozemky navrhovatelky se nacházejí v rekreační oblasti, konkrétně v chatové osadě M., jež má téměř stoletou historii. PÚR a ZÚR přitom kladou velký důraz na rozvoj cestovního ruchu a rekreace. Potenciální realizace ČOV by ale rekreační charakter oblasti podle navrhovatelky dramaticky poškodila.

Pokud odpůrkyně uváděla, že se sporná územní rezerva nachází v aktivní zóně záplavového území v nivě řeky Berounky, a proto je rekreační využití pozemku značně omezené, s tím navrhovatelka nesouhlasí, neboť je přesvědčena, že dotčené území skýtá obrovský potenciál pro rozšíření rekreačního využití a již nyní nabízí rozsáhlé možnosti rekreace. Například je užíváno pro rybolov, pro který je umístění v záplavovém území irelevantní. ČOV by ovšem generovala hluk, který by značně omezil klidovou atmosféru osadního prostředí, a tedy i samotnou rekreaci (využití území k odpočinku) a lekal ryby. Lze se domnívat, že na břehu řeky Berounky budou vznikat travnaté pláže a sportovně-rekreační působiště (hřiště, prolézačky, stánky aj.), což by ale negativně ovlivnila hlučná a pravděpodobně i zapáchající ČOV. Pozemky navrhovatelky jsou navíc i součástí územní studie USX, jíž má být dle str. X textové části napadeného ÚP prověřen záměr zřídit na pravém břehu řeky Berounky přístaviště a přívoz. S tím je ale sporná územní rezerva podle navrhovatelky v rozporu. Lokalita je vhodná i pro realizaci lávky přes řeku Berounku, která by zvýšila rekreační potenciál zejména obyvatelům z Černošic. Již přitom existuje projekt „Lávka M.-V.“ z března 2018, jak lze dohledat na webových stránkách města Černošice.

Vymezení sporné územní rezervy v záplavové oblasti má dle navrhovatelky význam i v tom směru, že podle čl. 26 PÚR sem lze umisťovat veřejnou infrastrukturu jen výjimečně. Sama odpůrkyně přitom podle navrhovatelky konstatovala, že ČOV nemá ekonomický smysl, když napadený ÚP nadále prioritně zachovává koncepci odkanalizování směrem na ČOV Dobřichovice. Dle navrhovatelky tak mohla odpůrkyně spornou územní rezervu jednoduše vynechat. Odpůrkyně sice může mít pravdu v tom, že sporná územní rezerva se nachází na nejníže položeném místě s možností napojení do recipientu řeky Berounky, ale to nic nemění na tom, že se nachází v záplavovém území. Vyplavení ČOV lze sice zamezit stavebně-technickými úpravami, ty by však byly v ekonomickém nepoměru k významu a potřebě ČOV. Územní plán přitom nemá sloužit k vymezení všech teoretických možností využití území [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 Aos 6/2013-55], zejména pak ne eventualit pravděpodobně nerealizovatelných, jako je tomu v nynějším případě.

Ohledně přiměřenosti napadeného ÚP navrhovatelka připomněla § 23b odst. 1 a 4 stavebního zákona. Sporná územní rezerva omezuje využití jednoho z pozemků žalobkyně, ačkoliv je využití pro ČOV velice nepravděpodobné. Omezení svého vlastnického práva už proto s ohledem na deklarovanou vůli odpůrkyně neměnit stávající koncepci likvidace odpadních vod navrhovatelka považuje za zcela nepřiměřené. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4304/2015, má navíc územní rezerva představovat pouze dočasné opatření. Sporná územní rezerva ale takto nepůsobí, a navrhovatelka se obává, že bude zachována nepřiměřeně dlouho. Pozemek navrhovatelky je navíc nevhodný pro umístění ČOV. Sousední pozemek p. č. X vlastněný panem D. Š. (dále jen „pozemek souseda“) je podle ní ve stejné či nižší výškové hladině a není nijak využíván. Územní rezerva pro ČOV by proto souseda nijak neomezovala, zatímco navrhovatelka své pozemky aktivně využívá k rekreaci. Podle navrhovatelky je také zvláštní, proč odpůrkyně neoznačila za vhodný pro ČOV svůj pozemek p. č. Y (dále jen „obecní pozemek“), který je v totožné výškové hladině i vzdálenosti od řeky Berounky. Odpadla jí by tím potřeba vyhodnocování přiměřenosti napadeného ÚP v této záležitosti. Jelikož mohla odpůrkyně umístit spornou územní rezervu na vhodnější pozemek, je podle navrhovatelky napadené ÚP nepřiměřené (zde odkázala na rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS). Navrhovatelka též připomíná, že na veřejném jednání dne 22. 6. 2021 byla vznesena žádost o objasnění, proč má být sporná územní rezerva umístěna na jednom z pozemků navrhovatelky, na což měli tvůrci napadeného ÚP sdělit, že se jim pozemek „líbí“. Takové zdůvodnění podle ní jen potvrzuje nulovou snahu odpůrkyně o přiměřené řešení.

Závěrem navrhovatelka namítla také nepřezkoumatelnost napadeného ÚP, neboť její podrobná argumentace v námitkách a připomínkách byla podle ní vypořádána lakonicky prostým konstatování souladu s PÚR a ZÚR a s odkazem na obecnou část odůvodnění napadeného ÚP, v níž je však toliko heslovitý výklad nebo žádný, zejména pak co do naplnění výjimečných důvodů vyžadovaných bodem 26 PÚR pro umístění záměru do záplavového území. Dle navrhovatelky tak nelze seznat výjimečné a zvlášť odůvodněné důvody pro stanovení sporné územní rezervy ani pro vypořádání s tím související námitky.

Úvodem odpůrkyně zdůraznila, že navrhovatelka není věcně legitimována k požadavku na zrušení celého napadeného ÚP, jelikož se důvody návrhu týkají pouze sporné územní rezervy. Současně odpůrkyně navrhla, aby byl návrh jako nedůvodný zamítnut a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení.

K věci samé odpůrkyně uvedla, že sporná územní rezerva slouží k prověření možnosti budoucího využití území, která nesmí být dosavadním využitím znemožněna (zde odkázala na § 36 stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2020). Zdůraznila, že na základě sporné územní rezervy nelze povolit ČOV, a jejím smyslem je tak pouze zamezit změnám stávajícího stavu pro účely případné změny napadeného ÚP, v čemž je částečně srovnatelná se stavební uzávěrou. Z rozsudku NSS ze dne 30. 4. 2015, č. j. 4 As 261/2014-70, ovšem plyne, že územní rezerva do práv vlastníků zasahuje šetrně, neboť neomezuje dosavadní způsob užívání. Podle rozsudku NSS ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 Aos 2/2012-53, je pak podstatným znakem územní rezervy její dočasnost, a to do doby, než bude připravena podrobnější dokumentace. Pokud jde o namítaný rozpor s PÚR a ZÚR, odpůrkyně připomněla, že napadený ÚP řeší komplexně celé území obce a přitom musí zohledňovat jak soukromé, tak i veřejné zájmy. Napadený ÚP přispívá ke zlepšení života obce regulací podmínek využití jednotlivých ploch, čímž se předejde narušování kvality obytného prostředí nevhodnými aktivitami, i vymezením ploch pro veřejná prostranství, zeleň a pro sportovní a rekreační vyžití. Území obce je atraktivní pro turistiku, cykloturistiku, vodní turistiku a pro pobytovou rekreaci, a proto napadený ÚP vytváří podmínky pro doplnění infrastruktury pro pěší a cykloturistiku. Nové plochy pro individuální rekreaci jsou ale navrženy jen minimálně s ohledem na zachování hodnot území. Do aktivní zóny záplavového území přitom není umístěna žádná nová zástavba s výjimkou sporné územní rezervy pro ČOV. V (širším) záplavovém území je pak doplňována zástavba jen ve výjimečných případech v enklávách v návaznosti na již zastavěné území (plocha pro bydlení ZXA v H. M. a plochy pro individuální rekreaci ZXB v H. M. a ZXC N. B.). Napadený ÚP řeší i vodní hospodářství, a to zejména novou koncepci odkanalizování na vlastní ČOV. Jeho hlavním cílem je vyvážený rozvoj území a za tím účelem vytváří příznivé podmínky pro život lidí, což zahrnuje příznivé podmínky pro bydlení, sport a rekreaci i kulturní a společenský život, ale i potřebu zajištění občanské a technické infrastruktury. S ohledem na minimální hospodářskou základnu a chybějící podmínky pro rozvoj hospodářských aktivit výrobního charakteru v obci je kladen důraz na řešení dopravní obsluhy, zejména v návaznosti na Prahu. ZÚR ovšem kladou i další požadavky na napadený ÚP. Odpůrkyně leží v rozvojové oblasti republikového významu OB1 Praha, kde platí požadavek na vytváření podmínek pro rekreaci, a to včetně potřeb obyvatel Prahy. To napadený ÚP plní, když stabilizuje plochy pro individuální rekreaci (včetně navržení jejich mírného rozvoje) a vytváří podmínky pro rozvoj nepobytové a krátkodobé rekreace ve vazbě na řeku Berounku, Všenorský potok a cennou přírodu Hřebenů.

Ke konkretizovaným námitkám navrhovatelky odpůrkyně uvedla, že napadený ÚP nezpochybňuje osadu M. jako rekreační oblast. Soulad napadeného ÚP s PÚR a ZÚR ovšem potvrdil svým stanoviskem ze dne 29. 6. 2020 nadřízený orgán územního plánování (Krajský úřad Středočeského kraje). Napadený ÚP klade důraz na rozvoj cestovního ruchu v textové části pod bodem b.1 „Základní koncepce rozvoje území“ a pod bodem c.1.1 „Základní zásady urbanistické koncepce“. Požadavky na rozvoj cestovního ruchu ovšem nelze vykládat tak, že bude možný kdekoliv. Plocha sporné územní rezervy se skutečně nachází v aktivní zóně záplavového území a v nivě řeky Berounky, jehož využitelnost pro rekreaci je značně omezená. Dopady ČOV na okolí zároveň nelze předjímat, když není známa její velikost, kapacita a technologie. Jedná se totiž o územní rezervu, jejíž budoucí využití teprve musí být prověřeno. Využití sporné územní rezervy je zároveň podmíněno i zpracováním územní studie SUX, která má řešit koordinaci přírodní a rekreační funkce nivy Berounky, navrhnout trasy pěších a cyklistických cest a prověřit potřebu a polohu ČOV i potřebu vymezení přístaviště pro přívoz K. Vymezení sporné územní rezervy a plochy pro územní studii USX tedy není v kontradikci.

Mylné je podle odpůrkyně i tvrzení navrhovatelky o obrovském potenciálu jejích pozemků pro rozšíření rekreačního využití. Rozvoj je zde omezen umístěním v údolní nivě, záplavovém území Q100, aktivní zóně záplavového území a na půdě I. třídy ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“; pozemek navrhovatelky je v předmětném území jako jeden z mála nezemědělský, evidovaný jako ostatní plocha/jiná plocha). Tyto limity byly též důvodem pro zařazení plochy předmětného území dle stávajícího využití do plochy smíšeného nezastavěného území MNpzr (p = přírodní priority, z = zemědělské využití, r = nepobytová rekreace). Území tedy lze v souladu s napadeným ÚP využívat pro rekreační účely uvedené navrhovatelkou (rybolov, pláže, hřiště). Pokud jde naopak o projekt „Lávky M. – V.“, ten podle odpůrkyně město Černošice po veřejném projednání zamítlo již v roce 2018 a přiklonilo se k zachování lávky v rámci železničního mostu. V době zpracování napadeného ÚP přitom nebyl vznesen požadavek na umístění lávky. Podle ověřovací studie se měla nacházet přibližně v místě, kde napadený ÚP ukládá územní studii USX prověřit možnost umístění přístaviště.

Dále odpůrkyně zopakovala, že nevymezuje v záplavovém území zastavitelnou plochu, ale územní rezervu, a proto nemůže být v rozporu s čl. 26 PÚR. Napadený ÚP dále sice zachovává odkanalizování na ČOV Dobřichovice, ale zároveň stanoví, že změna této koncepce (svedení na vlastní ČOV) bude vyhodnocena na základě studie proveditelnosti a že za tímto účelem byla vymezena sporná územní rezerva (viz d.2.2 „Koncepce odkanalizování“). Navrhovatelka spekulativně polemizuje s umístěním ČOV, které je však pouhou teoretickou možností. Bez zpracované územní studie nelze posoudit, zda je zde ČOV realizovatelná. Teprve poté bude sporná územní rezerva buď vypuštěna, nebo změněna na zastavitelnou plochu a až v takový okamžik by bylo namístě zdůvodňovat možnost výjimečného umístění záměru v záplavovém území.

K námitce, že napadený ÚP je nepřiměřený, odpůrkyně uvedla, že zákaz změn v důsledku vymezení sporné územní rezervy se omezuje pouze na změny, které by mohly ztížit nebo znemožnit budoucí využití, v důsledku čehož jsou obavy navrhovatelky bezpředmětné. Pozemky navrhovatelky lze nadále využívat k rekreaci, neboť to nemůže ztížit nebo znemožnit budoucí využití pro ČOV. Další úvahy navrhovatelky o nerealizovatelnosti ČOV a délce trvání omezení pak odpůrkyně považuje za spekulativní. Posouzení těchto otázek je navázáno na územní studii USX, přičemž tato územní studie musí být pořízena do 4 let od nabytí účinnosti napadeného ÚP a v době jejího zpracování už musí být k dispozici studie proveditelnosti ČOV. Do 4 let bude muset být zároveň zpracována zpráva o uplatňování napadeného ÚP podle § 55 odst. 1 stavebního zákona. Taková lhůta není podle odpůrkyně nepřiměřená.

K dalším dílčím námitkám odpůrkyně konstatovala, že pozemek souseda je kromě omezení umístěním v záplavovém území, aktivní zóně záplavového území a údolní nivě dotčen i ochranným pásmem lesa, a proto je pro ČOV méně vhodný než pozemek navrhovatelky. Obecní pozemek se pak nachází výše než pozemek navrhovatelky a je více než 100 m od řeky Berounky, zatímco pozemek navrhovatelky dělí od břehu pouze cesta a břehový porost. Obecní pozemek je navíc v I. třídě ochrany ZPF, kterou lze odejmout pouze ve veřejném zájmu výrazně převažujícím nad veřejným zájmem ochrany ZPF. Obecní pozemek také leží uprostřed rozsáhlé plochy zemědělsky obhospodařované půdy, zatímco pozemek navrhovatelky je ostatní plochou, eventuální výstavba si proto nevyžádá zábor ZPF. Odpůrkyně žádné vhodné pozemky v této nejnižší části obce nevlastní. Sporná územní rezerva tak byla vymezena nediskriminačně. Újma by nicméně navrhovatelce vznikla až na základě změny napadeného ÚP s vymezením sporné územní rezervy jako zastavitelné plochy. Sporná územní rezerva neomezuje využití plochy nad rámec limitů využití podle zvláštních právních předpisů.

K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného ÚP pak odpůrkyně shrnula obsah odůvodnění rozhodnutí o námitce navrhovatelky a konstatovala, že je přezkoumatelné. Soulad s PÚR a se ZÚR je konstatován odkazem na příslušnou kapitolu odůvodnění napadeného ÚP. Tento soulad přitom podle § 50 odst. 7 stavebního zákona potvrdil ve svém stanovisku Krajský úřad Středočeského kraje. Námitka rozporu s prioritou čl. 26 PÚR je nepochopením této priority, která řeší vymezení zastavitelných ploch v záplavovém území. Sporná územní rezerva ale není zastavitelnou plochou. V odůvodnění napadeného ÚP je tento soulad vyhodnocen v souladu s § 53 odst. 4 písm. a) stavebního zákona odkazem na stanovisko orgánů územního plánování.

Z původního územního plánu sídelního útvaru schváleného zastupitelstvem odpůrkyně dne 3. 11. 1994 ve znění změny č. 1 z roku 2003 a změny č. 2 z roku 2008 ve výkresu č. 1 „Plán funkčního využití území“ vyplývá, že pozemky navrhovatelky s okolím byly zařazeny jako „sportovní a rekreační plocha v krajině“, zčásti jako stávající, zčásti jako návrhová. Dle textové části se jednalo o plochy určené pro zařízení sportu a rekreace s minimálním rozsahem zastavěných ploch, přípustným využitím byly stavby pro sport a rekreaci (šatny, klubovny, sauny apod.) za podmínky minimalizace rozsahu zastavěných ploch, nepřípustné byly všechny činnosti narušující a omezující hlavní funkci ploch nebo narušující pohodu prostředí.

Dne 23. 2. 2010 zastupitelstvo odpůrkyně usnesením č. 29 rozhodlo o pořízení napadeného ÚP jakožto zcela nového územního plánu obce.

Dne 10. 9. 2013 Městský úřad Černošice jakožto pořizovatel napadeného ÚP oznámil projednávání návrhu zadání napadeného ÚP dotčeným správním orgánům, sousedním obcím a veřejnosti.

Dne 11. 11. 2013 starosta města Dobřichovice mimo jiné odpůrkyni sdělil, že ČOV v Dobřichovicích funguje jako regionální ČOV pro 5 obcí. Její kapacita je v roce 2013 vyčerpána. Další nové stavby odpůrkyně by měly být časově regulovány tak, že jejich realizace bude možná až po dokončení rozšíření a zvýšení kapacity ČOV Dobřichovice.

Dne 1. 10. 2014 zastupitelstvo odpůrkyně schválilo zadání napadeného ÚP zpracované Městským úřadem Černošice jakožto pořizovatelem. V zadání bylo požadováno, aby došlo k prověření kapacitních možností likvidace odpadních vod (aktuálně odváděných na ČOV Dobřichovice) v porovnání s rozsahem zastavitelných ploch. V návaznosti na požadavky dotčených orgánů dále bylo požadováno vyloučit umisťování staveb ve vzdálenosti do 50 m od okraje lesa a minimalizovat zábory zemědělské půdy I. a II. třídy ochrany.

Dne 8. 1. 2020 se uskutečnilo společné jednání o návrhu napadeného ÚP. V něm je mimo jiné uvedeno, že nadále platí koncepce odkanalizování na ČOV Dobřichovice. Sporná územní rezerva je navržena pouze pro případ, že by se ukázala potřeba vlastní ČOV.

Dne 10. 1. 2020 navrhovatelka ve své připomínce podrobně uvedla, proč podle ní není sporná územní rezerva v souladu s PÚR a ZÚR a v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Zdůraznila význam lokality M. pro rekreaci. Sporná územní rezerva proto není vhodná pro budoucí umístění ČOV.

Dne 5. 2. 2020 město Dobřichovice ve své připomínce mimo jiné požadovalo začlenit do návrhu napadeného ÚP dostatečně kapacitní ČOV, protože další napojení zástavby na ČOV Dobřichovice nebude umožněno. Město Černošice naopak v připomínce ze dne 6. 2. 2020 s návrhem územní rezervy pro ČOV nesouhlasilo, jelikož je zcela v aktivní záplavové zóně a naproti pláži. Obávalo se emisí z budoucí ČOV a znehodnocení území při záplavách a jako řešení navrhovalo spíše dohodu o zkapacitnění ČOV v Dobřichovicích. Žalobkyně v zastoupení uplatnila proti návrhu sporné územní rezervy připomínku, v níž argumentovala z většiny podobně jako námitkách a v návrhu určeném soudu nesouladem řešení s čl. 14-16, 20, 20a, 27, 28 a 30 PÚR, s čl. 1 a 7 písm. k) a n) ZÚR a s cíli a úkoly územního plánování. Popírala též správnost tvrzení o stabilizaci chatových lokalit (plocha zeleně ZZ omezí stávající uživatele dotčených pozemků) a vyznačení komunikací místního charakteru považovala za přílišný detail. Připomínky uplatnily i další osoby (sporné územní rezervy se dotklo 13 z celkových 117 připomínek), přičemž jedna z připomínek např. zmiňuje, že jde o oblíbené místo pro rybaření a rodinné pikniky, že jen 30 m od zvolené lokace je místo pro plavání, kam se chodí koupat „celá osada“, že se v daném místě Berounka často rozlévá a po mrazech tam řeka vytlačuje ledové kry na břeh, že se na dotčeném pozemku nachází klubovna chatové osady M. a mobilní dům jeho vlastníků a i v okolí je mnoho pozemků s chatami či mobilními domy. V připomínce bylo též tvrzeno, že původně byla ČOV naprojektována na pozemku pod mostem, ale asi se to někomu nelíbilo, a tak byla navržena do aktuální lokality.

Ve vyhodnocení připomínek bylo na všechny tyto připomínky reagováno konstatováním, že se připomínce nevyhovuje, jelikož jde pouze o územní rezervu, nikoliv o zastavitelnou plochu. Budoucí využití musí být prověřeno a poté musí být provedena změna na zastavitelnou plochu. Pouze připomínce města Dobřichovice (požadavek na vymezení vlastní ČOV) bylo částečně vyhověno právě s odkazem na vymezení sporné územní rezervy a současné připomenutí uzavřené smlouvy o napojení na dobřichovskou ČOV.

Dne 11. 3. 2020 Krajský úřad Středočeského kraje jakožto orgán územního plánování ve svém stanovisku uvedl, že návrh napadeného ÚP není v souladu s PÚR a ZÚR. První výhrada se týkala nerespektování ochrany ZPF a druhá výhrada upozornila na to, že v aktivní zóně záplavového území je nepřípustné umisťovat zastavitelné plochy a jakékoliv stavby, tedy i dočasné. Dle názoru orgánu územního plánování by v aktivní zóně neměly být vymezovány jakékoliv plochy, ani změn v krajině, pokud nemají sloužit k retenci vody, a přímo či nepřímo připouštějí umisťování staveb. Přímo proti sporné územní rezervě nicméně argumentace v tomto stanovisku nemířila, týkala se zastavitelných ploch navrhovaných v aktivní záplavové zóně a údolní nivě.

Dne 23. 6. 2020 odpůrkyně požádala Krajský úřad Středočeského kraje o potvrzení, že odstranila nedostatky, s tím, že všechny zastavitelné plochy zmíněné v předchozím stanovisku v rozsahu zasahujícím do údolní nivy z návrhu ÚP vyřadila a způsob jejich využití určila podle stávajícího stavu (opravy se nijak netýkaly sporné územní rezervy). Dne 29. 6. 2020 Krajský úřad Středočeského kraje ve svém stanovisku potvrdil, že návrh napadeného ÚP je již v souladu s PÚR a ZÚR.

Dne 22. 6. 2021 proběhlo veřejné projednání návrhu napadeného ÚP, o čemž byl sepsán záznam. Z něj se mimo jiné podává, že projektantka veřejnosti vysvětlovala i řešení sporné územní rezervy. Město Černošice s ní opět vyjádřilo nesouhlas. Projektantka uvedla, že sporná územní rezerva není návrhovou plochou a má sloužit jen pro případ, že by obec musela v budoucnu řešit otázku ČOV. To musí být prověřeno a následně provedena změna napadeného ÚP. Sporná územní rezerva byla vymezena na základě terénního průzkumu a návrhu vodohospodářského odborníka. Odpůrkyně nevlastní vhodný pozemek pro výstavbu ČOV. Zastupitel odpůrkyně pan Švec k tomu doplnil, že ČOV nikdo nechce, ale je to nutnost.

Dne 29. 6. 2021 navrhovatelka podala námitky proti návrhu napadeného ÚP. Uvedla, že na její připomínku nebylo při dalším pořizování napadeného ÚP reagováno. Připomněla typy ploch vymezené v chatové oblasti M. a s odkazem na letecké snímky z let 2003 a 2016 zdůraznila poptávku po individuální rekreaci. Vznesla i jiné dílčí námitky, které se netýkají sporné územní rezervy. Ke sporné územní rezervě navrhovatelka namítala, že je devastujícím prvkem pro danou lokalitu. Po roce 1990 byla obnovena čistota řeky Berounky a zvyšuje se zájem o koupání v přírodních vodách a rekreaci vůbec. Výstavba ČOV je zcela v rozporu se záměrem užívat tuto oblast k rekreaci. Výstavba ČOV je ve veřejném zájmu, a proto by měla být primárně na pozemku veřejnoprávní korporace. Nesouhlasila s úvahou, že ČOV je vhodné umístit vždy do nejnižšího bodu spádové oblasti. Zajištění ČOV proti povodni znamená vyšší náklady, přičemž vysoké náklady by si vyžádala i nutná úprava stávající kanalizace v obci. Připomněla též navyšování kapacit stávající spádové ČOV Dobřichovice. Sporná územní rezerva tak podle ní není v souladu s body 14-16, 20, 20a, 27, 28 a 30 PÚR a body 01 a 07 písm. k) a n) ZÚR, jakož ani s cíli a úkoly územního plánování podle § 18 a § 19 stavebního zákona. Dne 29. 6. 2021 uplatnilo připomínku i město Černošice, jež namítalo, že sporná územní rezerva je na nevhodném místě v rekreačním území a naproti pláže, zcela v aktivní zóně řeky, což zvyšuje ohrožení znečištěním v případě záplav. Město by preferovalo jiné umístění, nebo ještě lépe zkapacitnění ČOV Dobřichovice, na niž je obec v současnosti napojena. Problematiky se dotýkala ještě jedna další námitka a jedna připomínka.

Dne 20. 4. 2022 proběhlo opakované veřejné projednání návrhu napadeného ÚP, jehož předmětem sporná územní rezerva nebo ČOV již nebyla. Město Černošice nicméně i při této příležitosti zopakovalo svou nesouhlasnou připomínku ke sporné územní rezervě.

Dne 8. 9. 2022 zastupitelstvo odpůrkyně při svém zasedání usnesením č. 3/30/2022 schválilo vydání napadeného ÚP včetně rozhodnutí o námitkách. Dne 9. 9. 2022 odpůrkyně vyvěsila napadený ÚP na své úřední desce, který tak nabyl účinnosti dne 24. 9. 2022.

V textové části výroku napadeného ÚP je v kapitole b) „Základní koncepce rozvoje území obce, ochrany a rozvoje hodnot“ v podkapitole 1 „Základní koncepce rozvoje území“ důraz na rozvoj rezidenčního a rekreačního charakteru odpůrkyně, která má atraktivní přírodní zázemí s možností sportovního a rekreačního vyžití, kvalitní životní prostředí. Odpůrkyně se chce rozvíjet jako rekreační území s výbornými podmínkami pro pobytovou a zejména nepobytovou rekreaci. Totéž je uvedeno v kapitole c) „Urbanistická koncepce, včetně urbanistické kompozice, vymezení ploch s rozdílným způsobem využití, zastavitelných ploch, ploch přestavby a systémů sídelní zeleně“ v podkapitole 1 „urbanistická koncepce“. Otázka ČOV je řešena v kapitole „Koncepce veřejné infrastruktury, včetně podmínek pro její umísťování, vymezení ploch a koridorů pro veřejnou infrastrukturu, včetně stanovení podmínek pro jejich využití“, kde v podkapitole 2 „Koncepce technické infrastruktury“ v odst. 2 „Koncepce odkanalizování“ je ohledně splaškových vod uvedeno, že napadený ÚP navrhuje prioritně zachovat koncepci odkanalizování na ČOV Dobřichovice. Změna koncepce odkanalizování na vlastní ČOV má být rozhodnuta na základě studie proveditelnosti. Napadený ÚP vymezuje spornou územní rezervu pro vlastní ČOV.

V kapitole i) „Vymezení ploch a koridorů územních rezerv“ je sporná územní rezerva označena „RX Územní rezerva pro čistírnu odpadních vod“ coby zvažovaná budoucí plocha „technické infrastruktury – vodního hospodářství (TW)“. Podmínka pro prověření budoucího využití plochy je stanovena tak, že bude zařazena do zastavitelných ploch s ohledem na aktuální potřebu vymezení samostatné ČOV. Sporná územní rezerva je dále v kapitole j) „Vymezení ploch a koridorů, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno zpracováním územní studie“ zahrnuta do plochy, ve které je rozhodování o změnách podmíněno předchozím zpracováním územní studie „USX – břeh Berounky – H. M.“. Pro územní studie je stanovena podmínka vložení do evidence územně plánovací činnosti do 4 let od nabytí účinnosti napadeného ÚP. Blíže pro územní studii USX je stanoveno, že předmětem řešení bude zejména koordinace přírodní a rekreační funkce nivy řeky Berounky, návrh pěších a cyklistických cest, prověření potřeby a upřesnění polohy pro ČOV a prověření potřeby vymezení přístaviště pro přívoz K.

Z grafické části napadeného ÚP vyplývá, že sporná územní rezerva, resp. pozemky navrhovatelky se nachází v ploše smíšené nezastavěného území MNpzr, přičemž připojené indexy značí přípustné využití pro (p) přírodní priority, (z) zemědělské využití a (r) nepobytovou rekreaci. Pro tyto plochy je na str. 43-45 výroku napadeného ÚP stanoveno jako hlavní využití smíšené využití nezastavěného území a jako přípustné využití stavby, zařízení a jiná opatření pro ochranu přírody a krajiny, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, vodní plochy a toky, vegetační doprovod (stromořadí, solitéry, keřové pásy), opatření ke snížení erozního ohrožení a zvyšování retenčních schopností území včetně výsadeb zeleně. S ohledem na indexy p, z a r je zde dále přípustné využití pro přirozené a přírodě blízké ekosystémy, dále pro zemědělskou produkci na pozemcích ZPF – převážně maloplošné formy obhospodařování zemědělské půdy, stavby, zařízení a jiná opatření pro obhospodařování zemědělské půdy a pastevectví (například seníky, přístřešky pro letní pastvu dobytka), pastevní areály a výběhy s možností ohrazování, oplocení stávajících sadů a zahrad a konečně pro oddechové plochy rekreace – např. pobytové louky či přírodní sportoviště. Podmíněně přípustná je pak i realizace revitalizace vodních toků, nezbytné liniové technické infrastruktury, účelových cest, pěších a cyklistických tras a dočasných snadno odstranitelných zařízení sloužících jako nezbytné zázemí pro návštěvníky, avšak jen za podmínek, že veškeré stavby, zařízení i jiná opatření budou realizovány v souladu se zájmy ochrany přírody a krajiny a k přírodě šetrným a přírodě blízkým způsobem, každý přípustný stavební záměr v údolní nivě bude podléhat vydání souhlasu podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), oplocení nebude možné ve vzdálenosti 30 m od lesa a v aktivní zóně záplavového území půjde o zařízení dočasná, snadno odstranitelná. Následuje též výčet nepřípustných využití, kde se mj. uvádí, že v aktivní zóně záplavového území jsou nepřípustné jakékoliv stavby včetně přístaveb, oplocování a skladování odplavitelného materiálu, látek a předmětů, mimo výjimek v souladu se zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění účinném do 22. 12. 2023 (dále jen „vodní zákon“).

Z výkresu odůvodnění č. O1 „Koordinační výkres“ přitom plyne, že se sporná územní rezerva, resp. pozemky navrhovatelky nachází v záplavovém území Q100 a též v aktivní zóně záplavového území. Pozemek souseda se pak nachází ve vzdálenosti 50 m od okraje lesa (v ochranném pásmu lesa). Z výkresu č. O2 „Předpokládané zábory půdního fondu“ dále vyplývá, že sporná územní rezerva stejně jako i pozemek souseda jsou nezemědělskou půdou, zatímco okolní pozemky dále proti proudu řeky Berounky či směrem dále od břehu spadají do I. třídy ochrany ZPF (včetně obecního pozemku, na který ve svém návrhu poukázala žalobkyně coby na vhodné místo pro ČOV). Na východ od pozemku souseda jsou lesní pozemky s rekreačními chatami. Na výkresu č. P3 „Veřejně prospěšné stavby a opatření“ není sporná územní rezerva a ani žádný z pozemků navrhovatelky označen jako určený k vybudování veřejně prospěšné stavby, tj. s možností vyvlastnění. Většina pozemků proti proudu podél řeky Berounky (ne však pozemky za železničním mostem včetně pozemků navrhovatelky) je určena pro realizaci opatření pro zvyšování retenčních schopností území VRX, jež má spočívat dle textové části napadeného ÚP v revitalizaci Berounky.

Ve výkresu č. P1 „Základní členění území“ je vymezena plocha pro prověření územní studií USX tak, že zahrnuje spornou územní rezervu, pozemky navrhovatelky, pozemek souseda a dále plochu na břehu řeky Berounky, která se táhne proti proudu až k železničnímu mostu a kousek za něj.

V odůvodnění napadeného ÚP je v kapitole 2 „Soulad územního plánu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací vydanou krajem“ soulad s čl. 16 PÚR odůvodněn tím, že napadený ÚP řeší správní území obce komplexně při zohlednění jak soukromých, tak veřejných zájmů. Řešení vytváří podmínky pro zlepšení života např. vymezením ploch s rozdílným způsobem využití a stanovením podmínek jejich využití, které mj. vyloučí narušování kvality obytného prostředí. Ke zvýšení kvality života přispěje vymezení veřejných prostranství, ploch zeleně i plocha pro sportovní a rekreační využití. K čl. 22 PÚR je uvedeno, že území je atraktivní zejména pro turistiku, cykloturistiku a vodní turistiku, pobytovou rekreaci. Napadený ÚP vytváří podmínky pro další doplnění infrastruktury pro pěší a pro cykloturistiku. S ohledem na zachování hodnot území jsou nové plochy pro rekreaci individuální navrhovány minimálně. K čl. 26 PÚR je uvedeno, že napadený ÚP neumisťuje do aktivní zóny záplavového území žádnou zástavbu, s výjimkou sporné územní rezervy pro ČOV. V záplavovém území je doplňována zástavba jen ve velmi výjimečně v návaznosti na zastavěné území, případně navrhovány plochy změn v krajině. K odst. 30 PÚR je uvedeno, že napadený ÚP řeší zejména novou koncepci odkanalizování odpůrkyně na vlastní ČOV. K čl. 1 ZÚR je uvedeno, že vyváženost rozvoje je základním cílem napadeného ÚP. Napadený ÚP vytváří příznivé podmínky pro bydlení, občanskou a technickou infrastrukturu, podmínky pro sport a rekreaci, kulturní a společenský život, např. i vymezením územní rezervy pro novou ČOV. Všechny návrhy byly ovlivněny sledováním zájmů ochrany přírody a krajiny. Na území odpůrkyně je minimální hospodářská základna, která omezeně poskytuje i pracovní příležitosti. Napadený ÚP tak klade důraz na dopravní vazby na hl. m. Prahu, kam dojíždí pracující. K čl. 7 ZÚR je obecně úvodem uvedeno, že v území nejsou podmínky pro rozvoj hospodářských aktivit výrobního charakteru a že území odpůrkyně leží v rozvojové oblasti republikového významu OB1 Praha. Přímo k písm. c) čl. 7 ZÚR se odůvodnění napadeného ÚP specificky nevyjadřuje, v jiných částích se nicméně např. otázka rekreačního využití území řeší.

V odůvodnění napadeného ÚP je v kapitole 9.2 „Zdůvodnění základní koncepce rozvoje území, ochrany a rozvoje jeho hodnot“ v odst. 9.2.1 vysvětleno, že odpůrkyně má dobré rozvojové předpoklady zejména pro bydlení a rekreaci díky kvalitnímu životnímu prostředí, základní vybavenosti a dobré dopravní obsluze. Významným rozvojovým předpokladem je kvalitní rekreačně využitelné zázemí. Pro svou až lázeňskou atmosféru je odpůrkyně vyhledávaným letním rezidenčním sídlem Pražanů zejména od konce 19. století do první poloviny 40. let 20. století, což je určující pro genia loci. Za socialistického státu a po roce 1989 pokračoval růst zástavby rodinných domů. Zajišťování veřejné infrastruktury bylo vždy spíše o krok pozadu za potřebami obyvatel. Na str. 27 a 28 je blíže shrnut vývoj počtu obyvatel (1 716 v roce 2021) s tím, že do roku 2040 se počítá s 2 400 trvalými obyvateli a nárůstem na 2 900 obyvatel a rekreantů v letní sezóně. Technickou infrastrukturu je třeba dimenzovat na cca 3 000 obyvatel. Na str. 30 jsou zmíněny též chatové osady a rozptýlená chatová zástavba včetně chatové osady M. Její rozvoj je omezen nejkvalitnější zemědělskou půdou a záplavovým územím s aktivní zónou a hranicí s lesem. Osada M. je tradiční osadou s jistým geniem loci, který se pomalu vytrácí s měnícími se požadavky na rekreaci v chatách. Osada nemá předpoklady k přeměně na trvalé bydlení, proto ji napadený ÚP stabilizuje ve stávajícím rozsahu. Dále je na str. 32 uvedeno, že území je atraktivní pobytovou a nepobytovou rekreací. Další rozvoj chatové zástavby je omezen, zejména záplavovým územím. Významným fenoménem je řeka Berounka.

Na str. 51 a násl. je v kapitole 9.5.1 „Vodohospodářství“ ke koncepci odkanalizování uvedeno mimo jiné to, že v případě ČOV Dobřichovice je připravována její intenzifikace a modernizace, což by mohlo znamenat, že se nadále počítá s připojením obce Všenory a jejím rozvojem a že je zakalkulována i určitá rezerva pro obec Všenory. Uplatňují se ale též úvahy o vlastní ČOV ve východní části obce v blízkosti řeky Berounky. Poloha by potvrdila zásadu, že ČOV má být v nejnižším místě území poblíž recipientu. Toto řešení by se ovšem výrazně promítlo do koncepce stávající splaškové oddílné kanalizace s nutností řady úprav a opatření a v nemalé zátěži ekonomické a administrativní. Definitivní rozhodnutí přitom nelze očekávat v rámci tvorby napadeného ÚP, ale až po zpracování studie proveditelnosti. Z tohoto důvodu je pouze vymezena sporná územní rezerva. Dále je na str. 73 v kapitole 9.9 „Zdůvodnění vymezení veřejně prospěšných staveb a opatření, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit“ uvedeno, že plocha pro novou ČOV nebyla vymezena, jelikož byla zařazena pouze jako územní rezerva. Na str. 74 je sporná územní rezerva odůvodněna tím, že odpůrkyně chce prověřit možnost výstavby vlastní ČOV v nejnižším místě u řeky Berounky, která bude sloužit jako recipient. Na str. 76 je související územní studie USX řazená do skupiny územních studií věnovaných plochám s problematikou krajiny zdůvodněna tím, že má řešit koordinaci využití nivy v okolí železničního mostu, jezu a chatové lokality M. zejména z hlediska rekreačního a vodohospodářského, je zde totiž vymezena sporná územní rezerva pro obecní ČOV, kterou je třeba prověřit. Na str. 80 se v pasáži věnované požadavkům z územně analytických podkladů ke sporné územní rezervě uvádí, že se jedná (vedle stávajícího napojení na ČOV Dobřichovice) o možné řešení hygienické závady na řešeném území.

V příloze odůvodnění napadeného ÚP je uvedeno, že námitka navrhovatelky proti sporné územní rezervě byla zamítnuta. Sporná územní rezerva není zastavitelnou plochou, její využití musí být prověřeno a až poté provedena změna napadeného ÚP na zastavitelnou plochu. Sporná územní rezerva je vymezena pro případ, že by se ve vzdálenější budoucnosti nepodařilo zajistit kapacitu ČOV Dobřichovice. ČOV patří podle § 67 vodního zákona mezi stavby přípustné v aktivní zóně záplavového území. Pozemek navrhovatelky byl vytipován jako nejnižší místo s možností napojení do recipientu řeky Berounky. Vhodný pozemek ve vlastnictví odpůrkyně se najít nepodařilo. Změna koncepce likvidace odpadních vod je zatím ve stádiu úvah, bez podrobného prověření, které v rámci zpracování napadeného ÚP není možné. Napadený ÚP ani neřeší, zda by ČOV byla pro celé území odpůrkyně nebo jen jeho část. Právě proto je plocha vymezena jen jako územní rezerva. Pro případ jejího využití by musela být nejprve přijata změna ÚP převádějící ji na zastavitelnou plochu a přitom by musela být prověřena nejenom technologie ČOV, ale i vlivy jejího umístění v dané lokalitě. Odpůrkyně si je vědoma, že změna systému odkanalizování by byla značně náročná včetně nemalé ekonomické a administrativní zátěže. Proto napadený ÚP prioritně zachovává odkanalizování na ČOV Dobřichovice (což odpůrkyně zdůraznila podtržením). Sporná územní rezerva se nachází v aktivní zóně záplavového území, v níž je rozvoj rekreačního využití značně omezen § 67 odst. 1 vodního zákona. Pozemek je v nezastavěném území, jedná se o ostatní plochu na břehu řeky Berounky, a proto byl vymezen jako plocha smíšená nezastavěného území MNpzr. Pozemek tak lze i nadále využívat k rybaření a pro koupání. Je součástí území, pro něž napadený ÚP stanovuje povinnost prověřit územní studií USX zejména slučitelnost, resp. možnost koordinace přírodní a rekreační funkce nivy řeky Berounky s návrhem pěších a cyklistických cest, potřebou ČOV (včetně upřesnění její polohy) a vymezením přístaviště pro přívoz K. Cílem je získat podrobnější územně plánovací podklad. K argumentaci, že okolní plochy jsou vymezeny chybně s rozdílným způsobem využití než nyní, odpůrkyně uvedla, že lokalita je v záplavovém území Q100, kde nelze podle PÚR vymezovat zastavitelné plochy s výjimkou zvlášť odůvodněných případů. Podle ZÚR navíc nelze zastavovat nivu řeky Berounky. Proto není možné posilovat rekreační potenciál tohoto území zastavitelnými plochami.

Soud ověřil, že návrh je po obsahové stránce bez vad (§ 101b odst. 2 s. ř. s.) a byl podán včas (§ 101b odst. 1 s. ř. s.; napadený ÚP nabyl účinnosti dne 24. 9. 2022 a návrh byl podán dne 21. 9. 2023) osobou k tomu oprávněnou (§ 101a odst. 1 s. ř. s.). Soud proto návrh věcně projednal v mezích uplatněných návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.), a to bez nařízení jednání, neboť obě strany sporu souhlasily s takovým postupem (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl ke dni vydání napadeného ÚP (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Soud shledal návrh nedůvodným.

Jak správně odpůrkyně upozornila, navrhovatelka se návrhovým petitem domáhá zrušení celého napadeného ÚP, ačkoliv se jí uplatněné návrhové body vztahují toliko ke sporné územní rezervě. Soud při přezkumu napadeného ÚP navíc není vázán pouze rozsahem uplatněných návrhových bodů, ale také rozsahem dotčení navrhovatelčiných veřejných subjektivních práv (§ 2 s. ř. s.). Napadený ÚP proto soud přezkoumal pouze ve vztahu ke sporné územní rezervě s tím, že ani důvodnost veškerých návrhových bodů by nemohla vést ke zrušení celého napadeného ÚP. Ostatně NSS v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007-73, publikovaném pod č. 1462/2008 Sb. NSS, vysvětlil, že „se při hodnocení zákonnosti změny územního plánu řídí zásadami proporcionality a zdrženlivosti a podle okolností konkrétní věci může zrušit i jen její část, pokud charakter napadeného aktu takovéto rozdělení umožňuje.“

Aktivní návrhovou legitimaci navrhovatelky ve vztahu ke sporné územní rezervě soud považuje za splněnou a níže uvádí výřez z koordinačního výkresu napadeného ÚP. Na něm jsou vyznačeny pozemky navrhovatelky (rozsahem shodné se spornou územní rezervou a hnědou linií vyznačeným koridorem účelové komunikace odbočujícím na jih od řeky), sporná územní rezerva (plocha RX), navrhovatelkou zmiňovaný obecní pozemek (červená šipka) a pozemek souseda. Červená čára s půlkruhy představuje hranici aktivní zóny záplavového území ve smyslu § 67 vodního zákona (hranice zóny Q100 a údolní nivy sahají ještě podstatně dále od řeky), černá čerchovaná čára s výstupky značí hranici ochranného pásma 50 m od okraje lesa ve smyslu § 14 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „lesní zákon“). Symbol kotvy vyznačuje navrhovatelkou odkazovaný přístav pro přívoz. Je tedy zjevné, že se sporná územní rezerva bezprostředně dotýká vlastnických práv navrhovatelky a omezuje využívání jejího pozemku.

Přezkum vad opatření obecné povahy lze obecně popsat pětibodovým algoritmem (testem), který byl pro tyto účely vymezen judikaturou (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/200598, č. 740/2006 Sb. NSS): 1) přezkum pravomoci správního orgánu vydat opatření obecné povahy; 2) přezkum otázky, zda správní orgán při vydávání opatření obecné povahy nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti; 3) přezkum otázky, zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným procesním postupem; 4) přezkum obsahu opatření obecné povahy z hlediska rozporu se zákonem, v tomto kroku ve smyslu souladu s hmotným právem; 5) přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho přiměřenosti (proporcionality), tedy konkrétně, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl, zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem, jakož i zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně; v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli.

V projednávaném případě navrhovatelka vznesla celkem tři návrhové body, v nichž rozporuje nepřezkoumatelné vypořádání svých námitek proti návrhu napadeného ÚP (krok 3. algoritmu), následně soulad napadeného ÚP s hmotným právem (krok 4. algoritmu) a konečně přiměřenost zásahu do svého vlastnického práva (krok 5. algoritmu). Soud se postupně zabýval spornou územní rezervou v těchto třech krocích a shledal, že návrh na její zrušení je nedůvodný.

Navrhovatelka namítala, že odpůrkyně nedostatečně vypořádala její námitky proti návrhu napadeného ÚP. Soud by se nicméně musel zabývat otázkou, zda je napadený ÚP vůbec přezkoumatelný, i bez takto výslovně formulované námitky, pokud by mu to bránilo v posouzení některého z (dalších) návrhových bodů. Ohledně standardu odůvodňování rozhodnutí o námitkách v procesu přijímání územního plánu Ústavní soud v nálezu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, vysvětlil odlišnou povahu odůvodnění územního plánu jako takového, jež může mít poměrně obecný charakter, a odůvodnění rozhodnutí o námitkách, na které lze v zásadě vztáhnout požadavky kladené na odůvodnění rozhodnutí v individuální věci. Dodal, že odůvodnění rozhodnutí o námitkách předkládá právní a skutkové důvody, pro něž je třeba z pozice veřejné moci zasáhnout do práv, povinností či zájmů konkrétních subjektů individualizovaných konkrétními námitkami. Jakkoliv může být nezbytnost takového zásahu předurčena výsledkem politických úvah samosprávy o regulaci vztahů v území (ty jsou předmětem odůvodnění územního plánu jako takového), konkrétní provedení a vypořádání námitek vůči němu je správním soudem v zásadě plně přezkoumatelné. To odpovídá závěru NSS v rozsudku ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010-169, č. 2266/2011 Sb. NSS, který vysvětlil, že „[n]a odůvodnění rozhodnutí o námitkách je třeba klást stejné požadavky jako v případě typických správních rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu z roku 2004). Musí z něho být seznatelné, z jakého důvodu považuje obec námitky uplatněné oprávněnou osobou (§ 52 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006) za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené.“ Požadavky na detailnost vypořádání přitom musí odpovídat relevantnosti či rozsahu námitky (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 9. 2010, č. j. 4 Ao 5/2010-48). Podstatné je, aby bylo zjevné, proč odpůrkyně přikročila k dané úpravě v území a zamítla námitky navrhovatelky.

V projednávaném případě soud ověřil, že napadený ÚP je odůvodněn velmi pečlivě. Obsahuje jak obecné odůvodnění s výkladem širších vztahů v území včetně předpokládaného budoucího vývoje území odpůrkyně, tak přílohu obsahující vypořádání jednotlivých námitek. Pokud jde o navrhovatelkou namítaný čl. 26 PÚR („Vymezovat zastavitelné plochy v záplavových územích a umisťovat do nich veřejnou infrastrukturu jen ve zcela výjimečných a zvlášť odůvodněných případech. Vymezovat a chránit zastavitelné plochy pro přemístění zástavby z území s vysokou mírou rizika vzniku povodňových škod.“), tak výjimku z něj odpůrkyně v souvislosti se spornou územní rezervou odůvodňovat nemusela. Soud považuje za nutné toto blíže vysvětlit, neboť v projednávaném návrhu není dostatečně přesně rozlišováno mezi pojmy „územní rezerva“ a „zastavitelná plocha“. Některé námitky dokonce se spornou územní rezervou nakládají, jako kdyby se bez dalšího jednalo o zastavitelnou plochu, ačkoliv tomu tak není.

Zastavitelnou plochou je „plocha vymezená k zastavění v územním plánu, zásadách územního rozvoje nebo územním rozvojovém plánu“ [§ 2 odst. 1 písm. j) stavebního zákona], zatímco územní rezerva ve smyslu § 23b odst. 1 stavebního zákona (definice územní rezervy byla s účinností od 1. 1. 2021 z § 36 zmiňovaného odpůrkyní přesunuta právě do nového § 23b stavebního zákona) „je plocha nebo koridor, které jsou vymezené v územně plánovací dokumentaci pro využití, jehož potřebu a plošné nároky je třeba následně prověřit.“ Vymezení územní rezervy pak podle § 23b odst. 4 stavebního zákona znamená, že „[v] územní rezervě jsou zakázány změny v území, které by mohly stanovené využití podstatně ztížit nebo znemožnit.“ Jinými slovy sporná územní rezerva slouží pouze k tomu, aby na pozemku navrhovatelky nemohly být realizovány (stavební) změny, jež by zde v budoucnu bránily výstavbě ČOV. Využitelnosti pozemku navrhovatelky pro účel stanovený (resp. přesněji řečeno zvažovaný) spornou územní rezervou ale musí předcházet změna napadeného ÚP (§ 23b odst. 2 stavebního zákona). Pozemek navrhovatelky ještě není zařazen do plochy TW (technická infrastruktura – vodní hospodářství), nýbrž pro něj platí regulativy plochy MNpzr (plocha smíšená nezastavěného území se specifikací pro přírodní priority, zemědělské využití a nepobytovou rekreaci), které na ní znemožňují výstavbu ČOV (srov. regulativy popsané shora v odst. 33) doplněné pouze o zákaz změn nekompatibilních s potenciálním budoucím využitím pro ČOV. Lze též podotknout, že co do regulativů využití pozemků navrhovatelky se nejedná o výraznou změnu proti původnímu územnímu plánu z roku 1994 ve znění jeho pozdějších změn. Stejně tak napadený ÚP ve vztahu k pozemkům navrhovatelky nezakládá žádný z účelů vyvlastnění ve smyslu § 170 stavebního zákona (viz str. 73 odůvodnění napadeného ÚP 9.9 „Zdůvodnění vymezení veřejně prospěšných staveb a opatření, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit“). Na základě napadeného ÚP tedy nelze ve vztahu k pozemku navrhovatelky ani zahájit vyvlastňovací řízení, neboť podle § 3 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů, „[s]leduje-li se vyvlastněním provedení změny ve využití nebo v prostorovém uspořádání území, včetně umísťování staveb a jejich změn, lze je provést, jen jestliže je v souladu s cíli a úkoly územního plánování.“ V napadeném ÚP tak zcela absentuje vyvlastňovací titul, což byl také záměr odpůrkyně v situaci, kdy ještě není prověřena realizovatelnost ČOV na ploše sporné územní rezervy. Navrhovatelka na základě napadeného ÚP pouze nemůže zmařit využitelnost svého pozemku pro výstavbu ČOV, jinak je zásah do jejího vlastnického práva minimální. S ohledem na výrazně omezující regulativy využití ploch MNpzr (proti nimž návrh nijak nebrojí) si lze přitom jen stěží představit nějakou přípustnou stavební úpravu jejích pozemků (patrně jedině nějaké terénní úpravy, sama navrhovatelka nic v tomto směru nespecifikuje), jejíž realizace by byla navrhovatelce znemožněna jen samotnou spornou územní rezervou.

Odpůrkyně přitom v odůvodnění napadeného ÚP opakovaně uvádí, že se jedná o dočasné opatření a že realizovatelnost případné výstavby ČOV musí být ještě podrobně prozkoumána, a to i v rámci zpracování požadované územní studie USX. K tomuto viz blíže v textové části výroku napadeného ÚP kapitolu j) „Vymezení ploch a koridorů, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno zpracováním územní studie“ a kapitolu i) „Vymezení ploch koridorů a územních rezerv“. I tam se hovoří pouze o případném budoucím vymezení zastavitelné plochy v případě, že daná lokalita bude prověřena jako vhodná pro vybudování ČOV. Z odůvodnění napadeného ÚP v kapitole 9.5.1 „Vodohospodářství“ v této souvislosti vyplývá, že vybudování ČOV v místě sporné územní rezervy je zvažováno z důvodu získání nezávislosti na ČOV Dobřichovice, která nyní obsluhuje i území odpůrkyně. Také je vysvětleno (a to i na str. 74 napadeného ÚP), že sporná územní rezerva byla vymezena na pozemku navrhovatelky proto, že se jedná o nejnižší místo u řeky Berounky. To je zcela přezkoumatelný závěr, přičemž se nejeví ani zjevně nelogickým, neboť i laickou úvahou lze dospět k závěru, že je žádoucí, aby odpadní vody na ČOV přitékaly samospádem (tedy bez potřeby jejich přečerpávání) a aby se ČOV se nacházela v relativní blízkosti recipientu, tj. vodního toku, do něhož bude přečištěná voda vypouštěna.

Z části odůvodnění napadeného ÚP věnované vypořádání připomínek sousedních obcí pak jasně vyplývá, že sousední město Dobřichovice připomínkovalo proces pořizování napadeného ÚP v otázkách ČOV. V připomínce ze dne 5. 2. 2020 přitom výslovně varovalo, že „další napojení zástavby Všenor do ČOV Dobřichovice nebude umožněno“ a požadovalo do návrhu ÚP začlenit návrh dostatečně kapacitní ČOV. Ze správního spisu přitom plyne, že již dne 11. 11. 2013 starosta Dobřichovic upozorňoval na problémy s kapacitou tamní ČOV. Je tak zcela zřejmé, proč se odpůrkyně rozhodla začít plánovat případnou výstavbu vlastní ČOV.

Vypořádání námitky navrhovatelky je pak jako celek srozumitelné. Ačkoliv odpůrkyně vypořádala její poukaz na PÚR a ZÚR prostým odkazem na obecnou část odůvodnění napadeného ÚP, lze i tak bezpečně seznat, že námitka byla shledána nedůvodnou proto, že se ještě nejedná o vlastní umisťování ČOV a s tím související vyvlastňovací titul ve smyslu § 170 stavebního zákona, nýbrž zatím pouze o „přípravnou fázi“ za účelem bližšího prověření vztahů v území, která může, ale také nemusí vyústit ve změnu územního plánu vymezující zastavitelnou plochu určenou pro ČOV. Tuto povahu sporné územní rezervy odpůrkyně v rozhodnutí o námitce vysvětlila dostatečně, a to včetně úvahy, proč se sporná územní rezerva týká právě pozemku navrhovatelky, a nikoliv pozemku souseda nebo obecního pozemku. Stejně tak v obecné části odůvodnění napadeného ÚP není soulad s PÚR a ZÚR popsán nepřezkoumatelně, nýbrž odpůrkyně k jednotlivým aspektům zmiňuje i konkrétní vlastnosti svého území, např. právě jeho význam pro rekreaci a související hodnoty v území. Pokud není konkrétní námitkou zmiňované ustanovení ZÚR zmíněno přímo v pasáži odůvodnění věnované zdůvodnění souladu se ZÚR, obsahově se adekvátní odůvodnění nachází v jiných pasážích napadeného ÚP.

Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného ÚP je nedůvodná.

Navrhovatelka spatřuje rozpor napadeného ÚP s následujícími ustanoveními:

Podle § 43 odst. 3 věty první stavebního zákona územní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje, s politikou územního rozvoje a s územním rozvojovým plánem.

Podle čl. 16 PÚR má být při stanovování způsobu využití území v územně plánovací dokumentaci dána přednost komplexním řešením před uplatňováním jednostranných hledisek a požadavků, které ve svých důsledcích zhoršují stav i hodnoty území. Vhodná řešení územního rozvoje je zapotřebí hledat ve spolupráci s obyvateli území i s jeho uživateli a v souladu s určením a charakterem oblastí, os, ploch a koridorů vymezených v PÚR.

Čl. 22 PÚR ukládá vytvářet podmínky pro rozvoj a využití předpokladů území pro různé formy udržitelného cestovního ruchu (např. cykloturistika, agroturistika, poznávací turistika), při zachování a rozvoji hodnot území. Podporovat propojení míst, atraktivních z hlediska cestovního ruchu, turistickými cestami, které umožňují celoroční využití pro různé formy turistiky (např. pěší, cyklo, lyžařská, hipo).

Podle čl. 26 PÚR lze vymezovat zastavitelné plochy v záplavových územích a umisťovat do nich veřejnou infrastrukturu jen ve zcela výjimečných a zvlášť odůvodněných případech. Ukládá se vymezovat a chránit zastavitelné plochy pro přemístění zástavby z území s vysokou mírou rizika vzniku povodňových škod.

Podle čl. 30 PÚR je nutno úroveň technické infrastruktury, zejména dodávku vody a zpracování odpadních vod koncipovat tak, aby splňovala požadavky na vysokou kvalitu života v současnosti i v budoucnosti.

Podle čl. 1 ZÚR je třeba pomocí nástrojů územního plánování vytvářet podmínky pro vyvážený rozvoj Středočeského kraje, založený na zajištění příznivého životního prostředí, stabilním hospodářském rozvoji a udržení sociální soudržnosti obyvatel kraje. Vyváženost a udržitelnost rozvoje území kraje je nutné sledovat jako základní požadavek při zpracování územních studií, územních plánů, regulačních plánů a při rozhodování o změnách ve využití území.

Čl. 7 písm. c) ZÚR požaduje vytvářet podmínky pro stabilizaci a vyvážený rozvoj hospodářských činností na území kraje zvláště ve vymezených rozvojových oblastech a vymezených rozvojových osách a přitom se soustředit zejména na intenzivnější rozvoj aktivit cestovního ruchu, turistiky a rekreace – vytvářet podmínky k vyššímu využívání existujícího potenciálu, zejména v oblastech: poznávací a kongresové turistiky; cykloturistiky rozvojem dálkových cyklostezek a cyklostezek v příměstském území hl. m. Prahy a dalších rozvojových oblastech; vodní turistiky, zejména na řekách Sázavě a Berounce; rekreace ve vazbě na vodní plochy; zejména na vodních nádržích ve středním Povltaví; krátkodobé rekreace především nekomerčních forem, zejména v rozvojové oblasti Praha.

Soud považuje za nutné zdůraznit, že navrhovatelka má aktivní návrhovou legitimaci k ochraně svých veřejných subjektivních práv (§ 2 s. ř. s.), nicméně tato část námitek se svou povahou do značné míry již blíží actio popularis zabývající se koncepcí celého širšího okolí v údolí řeky Berounky bez vazby na pozemky navrhovatelky, k čemuž již navrhovatelka návrhovou legitimaci nemá (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009-120, č. 1910/2009 Sb. NSS).

Co je však ještě významnější, podaný návrh mylně přikládá sporné územní rezervě obdobné, ne-li zcela totožné právní následky, jaké by mělo „konečné“ vymezení zastavitelné plochy pro výstavbu ČOV, a to dokonce jako veřejně prospěšné stavby, pro niž by napadený ÚP stanovil možnost vyvlastnění (§ 170 stavebního zákona) příslušné části navrhovatelčina pozemku. Tak tomu ale není. Jak již bylo vysvětleno, sporná územní rezerva pouze omezuje (v daném případě navíc spíše jen teoreticky, než v rovině praktické) možnosti využití pozemků navrhovatelky, které by mohly zabránit případné budoucí výstavbě ČOV. Existence sporné územní rezervy ale nijak nenarušuje stávající možnosti rekreačního a turistického využití dané oblasti, především pak navrhovatelkou zmiňovanou možnost využívat své pozemky pro relaxaci a odpočinek. Ostatně navrhovatelka žádný skutečně znemožněný způsob využití svých pozemků ani netvrdí – většina námitek totiž míří až proti možné budoucí výstavbě ČOV, která ovšem není na pořadu dne. Omezení navrhovatelčiných rekreačních možností využívat pozemky k rekreaci by nastalo až v případě vymezení zastavitelné plochy pro výstavbu ČOV. Teprve to bude ten správný procesní moment, kdy bude muset být vyhodnocována přípustnost takového typu stavby na pozemcích navrhovatelky a tehdy bude mít navrhovatelka v plné míře možnost brojit proti konkrétní podobně regulativů napadeného ÚP (patrně plochy TW) a samotné možnosti takové regulativy vztáhnout na její pozemek, potažmo proti vymezení veřejně prospěšné stavby, pro niž by budoucí změna ÚP stanovila možnost vyvlastnění z důvodu chystané výstavby ČOV. V případě sporné územní rezervy je ovšem navrhovatelka dotčena pouze omezením možnosti nakládání se svým pozemkem, proti čemuž nevznáší přiléhavé námitky.

Z uvedeného též vyplývá, že odpůrkyně neporušila čl. 26 PÚR, protože v aktivní zóně záplavového území řeky Berounky nevymezila žádnou novou zastavitelnou plochu. Dlužno přitom dodat, že § 67 odst. 1 vodního zákona skutečně umožňuje výstavbu ČOV i v aktivní zóně záplavového území, protože se jedná o nezbytnou stavbu technické infrastruktury, jež je součástí systému odvádění odpadních vod. Ve zbytku navrhovatelkou odkazovaná ustanovení PÚR a ZÚR pak představují toliko velmi obecnou regulaci, která musí být konkrétně rozvedena právě v napadeném ÚP. Totéž platí pro základní úkoly a cíle územního plánování ve smyslu § 18 a § 19 stavebního zákona. Jedná se o obecné zásady, jejichž míra naplnění je závislá na nutnosti zohlednit další konkurenční zásady územního plánování a úkoly z nadřazené územně plánovací dokumentace a na specifickém charakteru regulovaného území. Navrhovatelkou namítané zásady směřují nadto k regulaci území obce jako celk