10 Afs 182/2018 — Nejvyšší správní soud

54 Af 12/2020- 77 - text 29 54 Af 12/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobkyně: Quo s. r. o. sídlem Křižíkova 2158, Benešov zastoupena advokátem Mgr. Martinem Krtilem sídlem Za Poříčskou bránou 334/4, Praha 8 proti: žalovaným: 1) Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno 2) Finanční úřad pro Středočeský kraj sídlem Na Pankráci 1685, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 18. 8. 2020, č. j. 31559/20/5300-22443-712892, a rozhodnutím žalovaného 2) ze dne 10. 9. 2020, č. j. 4394742/20/2103-50522-201642, č. j. 4394743/20/2103-50522-201642, č. j. 4394744/20/2103-50522-201642, č. j. 4394745/20/2103-50522-201642, č. j. 4394746/20/2103-50522-201642, č. j. 4394747/20/2103-50522-201642, č. j. 4394748/20/2103-50522-201642 a č. j. 4394749/20/2103-50522-201642, takto: I. Rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 18. 8. 2020, č. j. 31559/20/5300-22443-712892, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 1) částku 15 342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Martina Krtila. III. Žaloba proti rozhodnutím žalovaného 2) ze dne 10. 9. 2020, č. j. 4394742/20/2103-50522-201642, č. j. 4394743/20/2103-50522-201642, č. j. 4394744/20/2103-50522-201642, č. j. 4394745/20/2103-50522-201642, č. j. 4394746/20/2103-50522-201642, č. j. 4394747/20/2103-50522-201642, č. j. 4394748/20/2103-50522-201642 a č. j. 4394749/20/2103-50522-201642, se odmítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného 2). Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí ze dne 18. 8. 2020, jímž Odvolací finanční ředitelství [z důvodu přehlednosti rozsudku soud dále používá označení „žalovaný“, nikoliv „žalovaný 1)“] zamítlo její odvolání a potvrdilo dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Středočeský kraj [z důvodu přehlednosti rozsudku soud dále používá označení „finanční úřad“, nikoliv „žalovaný 2)“] ze dne 27. 8. 2019, č. j. 4259548/19/2103-50522-203571, č. j. 4259800/19/2103-50522-203571, č. j. 4259829/19/2103-50522-203571, č. j. 4259844/19/2103-50522-203571, č. j. 4259867/19/2103-50522-203571, č. j. 4259892/19/2103-50522-203571, č. j. 4259908/19/2103-50522-203571 a č. j. 4259926/19/2103-50522-203571, jimiž finanční úřad doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období srpen 2013 až březen 2014 v celkové výši 294 000 Kč a stanovil penále v celkové výši 58 800 Kč. Současně se žalobkyně domáhá také zrušení platebních výměrů na úroky z prodlení ze dne 10. 9. 2020, č. j. 4394742/20/2103-50522-201642, č. j. 4394743/20/2103-50522-201642, č. j. 4394744/20/2103-50522-201642, č. j. 4394745/20/2103-50522-201642, č. j. 4394746/20/2103-50522-201642, č. j. 4394747/20/2103-50522-201642, č. j. 4394748/20/2103-50522-201642 a č. j. 4394749/20/2103-50522-201642, jimiž finanční úřad stanovil úrok z prodlení v celkové výši 238 533 Kč. 2. Finanční úřad zahájil u žalobkyně dne 14. 9. 2016 daňovou kontrolu, jejímž předmětem byla DPH za zdaňovací období srpen 2013 až březen 2014 v rozsahu omezeném na obchodní transakce související s přijetím reklamních služeb od dodavatele PROPAG-STORM a. s. (dále jen „Propag“), resp. přijatá zdanitelná plnění od tohoto dodavatele. Následně dne 8. 2. 2017 finanční úřad rozšířil kontrolu o obchodní transakce související s přijetím reklamních služeb od dodavatele EMOTION, s. r. o. (dále jen „E-motion“). Ve vztahu k přímým dodávkám od společnosti Emotion však finanční úřad neshledal žádné nesrovnalosti. 3. Výše uvedenými dodatečnými platební výměry finanční úřad doměřil žalobkyni DPH, neboť neuznal jí uplatněný nárok na odpočet DPH z faktur vystavených dodavatelem Propag za poskytnutí reklamních služeb (zejm. práv na umístění reklamních poutačů na sportovních akcích). Důvodem nepřiznání odpočtu byl závěr finančního úřadu, podle kterého byla tato plnění součástí podvodných řetězců, v rámci nichž docházelo k přeprodeji reklamních práv. Podle finančního úřadu žalobkyně mohla či měla o zapojení do podvodného řetězce vědět, přičemž neprokázala, že učinila veškerá opatření k tomu, aby své účasti na daňovém podvodu zabránila. 4. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl. Ztotožnil se s finančním úřadem, že transakce s reklamními službami byly zasaženy podvodem a že žalobkyně mohla a měla vědět o svém zapojení do podvodného řetězce. 5. Ze spisu podle žalovaného vyplynulo, že žalobkynin dodavatel Propag nakupoval práva na umístění reklamy u dalších společností, které je nakupovaly u dalších společností (pro jejich plné označení viz napadené rozhodnutí). Byly tak vytvořeny řetězce společností, v rámci nichž docházelo k přeprodeji reklamních práv, přičemž prvním článkem byla vždy společnost Emotion. 6. Ve zdaňovacím období srpen 2013 byly řetězce tvořeny následujícími společnostmi: (1) E-motion → Levimexo → Propag → žalobkyně a (2) E-motion → Route → NSP → Dmax → Propag → žalobkyně. 7. Ve zdaňovacích obdobích září 2013 až březen 2014 byly řetězce tvořeny následujícími společnostmi: (1) E-motion → Route → NSP → Dmax → Propag → žalobkyně a (2) E-motion → Route → NSP → Geetera → Propag → žalobkyně. 8. Před společností E-motion stály sportovní kluby (vlastníci práv na umístění reklamy, např. na stadionech podél hracích ploch). Žalovaný se ztotožnil se závěrem finančního úřadu, že plnění poskytovaná žalobkyni společností Propag existovala a nejsou sporná. Souhlasil také se závěrem, že i přes existenci plnění je v řetězcích na první pohled zřejmá jejich umělá konstrukce. Je prakticky nemožné, aby od společnosti Emotion nakoupily práva nezávislé subjekty, neboť veškerá práva se následně „sbíhala“ u společnosti Propag. Je proto zřejmé, že středové společnosti nebyly nezávislé, ale působily v pevně dané struktuře, která byla účelově vytvořena. Tyto „vnořené“ společnosti nepřidávaly žádnou hodnotu, práva přes ně procházela jen fakturačně. Jejich úkolem bylo navýšit cenu a provést hotovostní výběry peněz z bankovních účtů, ať již svých nebo účtů dalších subjektů, na něž byly peněžní prostředky středovými společnostmi přeposílány. Pasivním úkolem středových společností pak bylo znesnadnit rozkrytí řetězce. Smlouvy byly uzavírány pouze formálně a statutární orgány těchto společností byly „osazeny“ osobami, které lze označit za tzv. bílé koně. Středové společnosti po určitý čas s finančními orgány i spolupracovaly, podávaly daňová přiznání a byly kontaktní. V době, kdy Policie ČR začala zajišťovat důkazní prostředky a provádět domovní prohlídky v souvislosti s podezřením na daňový podvod, však zmizely ze scény, staly se nekontaktními a jejich daňová přiznání (vykazované hodnoty) již nelze ověřit. O povaze středových společností pak svědčí zejména úřední záznam ze dne 28. 4. 2020, jehož přílohou jsou dožádání a související odpovědi. 9. Právě u středových společností docházelo k masivnímu navýšení ceny reklamních práv (v podrobnostech žalovaný odkázal na str. 23 až 27 zprávy o daňové kontrole). Jako příklad žalovaný zmínil transakce týkající se zajištění umístění reklamy na Mistrovství Evropy v házené žen dne 23. 10. 2013. Podle smluv činila cena shodného plnění mezi E-motion a Route 270 000 Kč + DPH, cena tohoto plnění v následném článku mezi Route a NSP 300 000 Kč + DPH a následně cena mezi Geetera a Propag činila již 2 660 000 Kč. Předmět plnění zůstal přitom totožný, nebyla přidána žádná hodnota. Přeprodeje probíhaly v rozmezí pouze jednotek dní. Porovnáním cen u jednotlivých akcí bylo zjištěno, že navýšení bylo různé a pohybovalo se v rozpětí násobků od 2,04 do 29,5. Jinými slovy, společnost Propag nakupovala reklamní práva až 29,5 násobně dráž, než kdyby je pořídila přímo od společnosti E-motion. Nárokovala si tak mnohonásobně vyšší nadměrný odpočet, než by jí náležel, pokud by nedošlo k podvodnému zapojení středových společností. Na účtu společnosti Propag se pak kumulovaly peněžní prostředky v řádu stovek milionů korun, které byly posléze vybírány v hotovosti. 10. Společnost Propag měla v daném čase přes 100 klientů. Jedním z nich byla žalobkyně. Poměr mezi cenou, za kterou reklamní práva nakupovala Propag, a cenou, za kterou je poskytovala Emotion, má podle žalovaného obecnou platnost pro všechny transakce v daných řetězcích, tedy i pro finanční prostředky pocházející od žalobkyně. Dále žalovaný popsal peněžní toky a částky výběrů hotovostí u středových společností, příp. dalších společností, jimž byly finanční prostředky přeposílány. Středové společnosti musely podle žalovaného nutně zkreslovat daňová přiznání. Aby systém fung