1 As 80/2008 — Nejvyšší správní soud

59 A 14/2022- 87 - text 27 59 A 14/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobce: JUDr. P. H. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti osoby zúčastněné na řízení: CETIN a. s., IČO: 04084063 sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2022, č. j. 151745/2021/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Městský úřad Rakovník (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 12. 10. 2021, č. j. MURA/39867/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), ve výroku I schválil umístění a realizaci stavby „Prodloužení vodovodního řadu“ na pozemcích p. č. XA a XB v k. ú. X a obci X (dále jen „sporná stavba“, všechny zde uváděné pozemky jsou v témže katastrálním území) podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „stavební zákon“) a podle § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, ve znění vyhlášky č. 66/2018 Sb. (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“) a podle § 15 odst. 1 a 6 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 544/2020 Sb. (dále jen „vodní zákon“) a ve výroku II stanovil povinnosti a podmínky pro umístění a provedení sporné stavby. Žadatelem o vydání povolení je Společenství vlastníků R. XA, XB, XC, IČO: X, sídlem X (dále jen „stavebník“). 2. Dne 16. 2. 2022 žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnil prvostupňové rozhodnutí ve výrokové části II a ve zbývající části jej potvrdil. 3. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že je nepřezkoumatelné a nezákonné. Obsah žaloby 4. Nejprve žalobce uvedl, že je vlastníkem pozemků st. p. č. XA a XB (součástí je stavba rodinného domu č. p. XC). Stavba T odbočky vodovodu na pozemku st. p. č. XA byla povolena rozhodnutím Okresního úřadu v Rakovníku ze dne 25. 9. 1991, č. j. vod. 235-757/91-80 (dále jen „rozhodnutí o povolení stavby z roku 1991“), a její užívání povoleno kolaudačním rozhodnutím Okresního úřadu v Rakovníku ze dne 18. 8. 1992, č. j. vod. 235-149/92-42 (dále jen „kolaudační rozhodnutí z roku 1992“). Účelem užívání bylo zásobování rodinných domů v části ul. O. pitnou vodou z vodního zdroje bytových domů č. p. XD, XE a XF. Matka žalobce K. H., předchozí vlastnice pozemku st. p. č. XA, dne 26. 6. 1991 souhlasila s vybudováním kanalizace a vodovodu na jejím pozemku za podmínky, že po vybudování veřejného vodovodu bude vodovod na jejím pozemku zrušen. Poté byl vybudován veřejný vodovod. T odbočka vodovodu na pozemku žalobce byla uzavřena a od roku 2003 není v provozu. 5. Žalobce vymezil šest důvodů nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. 6. Za prvé žalobce namítl, že se správní orgány nevyjádřily k jeho námitkám proti protokolu z místního šetření konaného dne 20. 7. 2021. V protokolu z místního šetření chybí vyjádření starostky obce X, stavebníka i vyjádření žalobce (zejména ke kolizi vodovodu se stavbami na pozemku st. p. č. XA a návrhu důkazu připojením spisu Městského úřadu Nové Strašecí sp. zn. 3074/332/03/Či). Žalovaný v napadeném rozhodnutí sice připustil procesní vadu spočívající v absenci podpisů účastníků na protokolu z místního šetření. Nezabýval se však námitkami proti obsahu protokolu, které označil za opožděné kvůli koncentraci řízení. Žalobce přitom v průběhu řízení v dobré víře vyčkával, až jej stavební úřad vyzve k podpisu protokolu. Žalobce v souladu s § 82 odst. 4 větou druhou zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „správní řád“) namítl tuto vadu spolu s odvoláním. Ani stavební úřad nereagoval na námitky proti protokolu. 7. Za druhé namítl, že se žalovaný nevyjádřil, resp. na str. 15 napadeného rozhodnutí se vyjádřil velmi zkratkovitě a obecně, k odvolací námitce, že stavební úřad v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí odkázal na některé dokumenty (a poskytl je rovněž žalobci), avšak neuvedl je jako podklady rozhodnutí a ani je nezaložil do správního spisu. 8. Za třetí se žalovaný nevyjádřil k některým navrženým důkazům, a to k návrhu na připojení spisu bývalého Okresního úřadu Rakovník vedeného pod sp. zn. 235-149/92 obsahujícího i projektovou dokumentaci, ze které stavební úřad vycházel a dílčí části i citoval v prvostupňovém rozhodnutí. Do správního spisu připojil pouze rozhodnutí o povolení stavby z roku 1991 a kolaudační rozhodnutí z roku 1992. S dalším návrhem na připojení spisu Městského úřadu Nové Strašecí vedeným pod sp. zn. 3074/332/03/Či se žalovaný vypořádal stručně pouze tak, že není potřebný. Stavební úřad přitom tento důkaz vyžadoval při místním šetření. Spis prokazuje, že na pozemku žalobce jsou podzemní stavby, které mohou kolidovat s případnou výměnou či opravou vodovodu po skončení životnosti stávajícího potrubí. 9. Za čtvrté žalobce namítl, že se žalovaný nevypořádal s materiálními důvody uplatněných námitek. Žalobce citoval některé části odvolání týkající se materiálních důvodů a veřejného zájmu, neboť v budoucnu by mohl být ohrožen provoz vodovodu; T odbočka vodovodu na pozemku st. p. č. XA měla být zahrnuta do posouzení možností a způsobu napojení ve smyslu § 94o odst. 1 písm. b) stavebního zákona; stavební úřad v rozporu s § 94o odst. 3 stavebního zákona neposoudil budoucí užívání celku, tedy včetně napojované dlouhodobě neužívané T odbočky; stavební úřad nešetřil práva žalobce a předchozí vlastnice pozemku st. p. č. XB nabytá v dobré víře v rozporu se základními zásadami dle § 2 odst. 3 a 4 správního řádu. 10. Za páté namítl, že se žalovaný nevyjádřil ke všem námitkám týkajícím se ochranného pásma vodovodu na pozemku st. p. č. XA. Žalobce v odvolání uvedl, že pokud kanalizace a vodovod v roce 1992 byly umístěny v bezprostřední blízkosti rodinného domu, který byl vybudován o mnoho desítek let dříve, bez ohledu na ochranné pásmo vodovodu, nemůže se správní orgán ochranného pásma nyní dovolávat. Žalovaný se nevyjádřil ani k tomu, že „eliminace důsledků ochranného pásma vodovodu na pozemku p. č. XA je dána především dohodou vlastníka vodovodu obce X s předchozí vlastnicí tohoto pozemku, že v budoucnu nebude pozemek p. č. XA ani stavby na něm umístěné dotčeny jakoukoliv údržbou a opravami vodovodu.“ Žalovaný uvedl pouze obecný výklad k ochrannému pásmu vodovodu a vyjádřil se pouze k jedné dílčí námitce týkající se nahrazení souhlasu vlastníka vodovodu podle § 23 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění zákona č. 544/2020 Sb. (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“). 11. Za šesté žalobce namítl, že se žalovaný nevyjádřil k námitce, že stavební úřad neprovedl ústní jednání. K neprovedení opakovaného místního šetření žalovaný pouze stručně uvedl, že nebylo třeba. Žalobce přitom v odvolání namítal, že stavební úřad k účasti na místním šetření nesprávně obeslal Středočeské vodárny, a.s., které jsou sice provozovatelem vodovodu, ale k existenci sítí se nevyjadřují. Vodárny Kladno-Mělník, a.s. (dále jen „VKM“), správce vodovodní sítě, se tak o místním šetření nedozvěděly. To vyplývá z vyjádření VKM ze dne 23. 7. 2021. Účast správce vodovodní sítě přitom byla dle žalobce klíčová pro případnou smírnou dohodu, která by nebránila povolení stavebního záměru. 12. Dále žalobce vymezil šest důvodů nezákonnosti napadeného rozhodnutí. 13. Za prvé žalobce namítl, že správní orgány nesprávně posoudily veřejnoprávní povahu vodovodu na pozemku st. p. č. XA. T odbočka je od roku 2003 trvale uzavřená. Nedopadá na ni kolaudační rozhodnutí z roku 1992, které schválilo užívání vodovodu pro jiný účel – zásobování vodou z vodního zdroje bytových domů č. p. XB, XC, XD, tedy v opačném směru. Tento účel zanikl vybudováním sdruženého veřejného vodovodu obce v roce 2003. T odbočka nebyla zahrnuta do veřejného vodovodu v roce 2003. Nebyla zahrnuta ani do nyní posuzovaného záměru (prodloužený vodovod má být napojen na pozemku p. č. XE). Ocitá se tedy v právním vakuu. Není možné, aby T odbočka byla bez dalšího „spojkou“ mezi veřejným vodovodem v ul. Okružní a posuzovaným stavebním záměrem. Žalobce ani předchozí vlastnice pozemku st. p. č. XA nesouhlasili s žádným jiným účelem užívání vodovodu. Žalobce by nebyl ochoten zřídit věcné břemeno. A po účinnosti zákona č. 256/2001 Sb. (toto číslo má zákon o pohřebnictví, správně zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, pozn. soudu) ani n