5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

54 A 101/2022- 54 - text 6 54 A 101/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: Mgr. I. S. bytem X zastoupena obecným zmocněncem JUDr. V. L. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2022, č. j. 069415/2022/KUSK, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2022, č. j. 069415/2022/KUSK, a rozhodnutí Městského úřadu Březnice ze dne 25. 4. 2022, č. j. 1780/2022/MUBREZ/SÚ/BJor, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „správní řád“) zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Březnice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 25. 4. 2022, č. j. 1780/2022/MUBREZ/SÚ/BJor (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 179 odst. 1 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 403/2020 Sb. (dále jen „stavební zákon“), jehož se dopustila tím, že v rozporu s rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 11. 2. 2020, č. j. 379/2020/MUBREZ/SÚ/LDus (dále jen „rozhodnutí o odstranění stavby“), které nabylo právní moci dne 28. 5. 2020, neodstranila stavbu „kolna u rekreačního objektu“ (dále jen „sporná stavba“) ve stanovené lhůtě a tento stav udržovala až do dne 20. 9. 2021, kdy jí byl doručen příkaz. Stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím žalobkyni za uvedený přestupek uložil pokutu ve výši 10 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Žalobkyně uvádí, že řízení o její žádosti o dodatečné povolení sporné stavby bylo usnesením stavebního úřadu ze dne 16. 1. 2020, č. j. 261/2020/MUBREZ/SÚ/LDus, (dále jen „usnesení ze dne 16. 1. 2020“) zastaveno. Žalobkyně se domáhala obnovy tohoto řízení, protože její tehdejší zmocněnkyně nebyla zmocněna k přijímání písemností. Usnesení ze dne 16. 1. 2020 bylo doručeno pouze zmocněnkyni, a nikoliv žalobkyni, a proto nenabylo právní moci. Z toho důvodu nemělo být vůbec vydáno navazující rozhodnutí o odstranění stavby, které nemohlo nabýt právní moci a vykonatelnosti. Žalobkyně proto nesplněním povinnosti uložené tímto rozhodnutím nenaplnila skutkovou podstatu přestupku, protože nebylo vydáno procesně správně a opodstatněně. Skutek, pro který je obviněna, se vůbec nestal. Tvrzení stavebního úřadu, že se nelze zprostit odpovědnosti za přestupek poukazem na domnělou procesní vadu v řízení o dodatečném povolení stavby, je v rozporu se skutečností, protože usnesení ze dne 16. 1. 2020 nenabylo právní moci. Vše, co správní orgány učinily potom, je neúčinné (nulitní). Nebylo prokázáno, že žalobkyně spáchala přestupek. Žalobkyně se proti usnesení ze dne 16. 1. 2020 nemohla odvolat, protože jí nebylo doručeno, a tak se o možnosti podat odvolání nedozvěděla. Nesouhlasí s tím, že stavební úřad považoval plnou moc za řádně udělenou a doručení usnesení ze dne 16. 1. 2020 za řádné. Stavební úřad se nemá zabývat soukromoprávní odpovědností mezi zmocněncem a zmocnitelem, ale posoudit plnou moc podle správního řádu a stavebního zákona. Kdyby tak učinil, zjistil by, že zmocněnkyně neměla zmocnění přebírat písemnosti, podávat návrhy, žádosti, opravné prostředky, námitky nebo rozklad a vzdávat se jich. Žalobkyni udivuje, že plná moc nevyvolala u stavebního úřadu pochybnosti, neboť je v rozporu se správním řádem. Nedoručením usnesení ze dne 16. 1. 2020 byla žalobkyně vyloučena z možnosti podat odvolání. Žalovaný pochybil, protože usnesení ze dne 16. 1. 2020 bylo chybně doručováno. Doručování tomu, kdo nebyl zmocněn, je nerespektováním právních předpisů. Uložení pokuty za přestupek, k němuž kvůli nesprávnému doručení nemohlo dojít, je jen pokračováním řízení bez opory v právu. 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Odkazuje na § 84 odst. 2 správního řádu. Bylo vydáno rozhodnutí o odstranění stavby, které je pravomocné a vykonatelné. Nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že chybné doručení usnesení ze dne 16. 1. 2020 musí vést k neodstranění sporné stavby. Jde o čistě účelovou a demagogickou argumentaci. Žalobkyně opomíjí, že rozhodnutí o odstranění stavby předcházelo řízení, které vyústilo v jeho vydání. Žalobkyně spornou stavbu neodstranila, a tak stavební úřad přistoupil k sankci. Žalobkyně skutek nepopírá, jen opětovně zpochybňuje řízení o dodatečném povolení stavby, v němž už všechny lhůty pro podání opravného prostředku uplynuly. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 4. Příkazem ze dne 20. 9. 2021 stavební úřad žalobkyni uložil pokutu ve výši 10 000 Kč za přestupek, jehož se úmyslně dopustila tím, že do 28. 5. 2021 neodstranila spornou stavbu na základě rozhodnutí o odstranění stavby, které nabylo právní moci dne 28. 5. 2020 a žalobkyni uložilo spornou stavbu odstranit do 1 roku ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 5. Dne 23. 9. 2021 podala žalobkyně proti příkazu odpor. Opatřením ze dne 14. 1. 2022 stavební úřad žalobkyni sdělil, že v řízení o přestupku pokračuje. 6. Ústního jednání dne 21. 2. 2022 se zúčastnil zástupce žalobkyně a předložil tyto písemné námitky: 1) řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby probíhají souběžně; 2) zpochybňujeme řízení o odstranění stavby z důvodu nedodržení správního řádu, přestože v odvolacím řízení bylo potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu; 3) plná moc udělená tehdejší zmocněnkyni žalobkyně nebyla udělena v rozsahu práv a povinností podle stavebního zákona a správního řádu; 4) přestože žalobkyně byla v řízení o odstranění stavby vždy písemně i telefonicky vyrozuměna, v řízení o dodatečném povolení stavby se tak nedělo; 5) jelikož žalobkyni nebylo umožněno reagovat na ukončení řízení o dodatečném povolení, protože rozhodnutí o jeho ukončení bylo chybně doručeno její zmocněnkyni, žádá o obnovení řízení o dodatečném povolení stavby; 6) jakékoliv jednání o uložení pokuty považuje s ohledem na uvedené za bezpředmětné. 7. Opatřením ze dne 23. 3. 2022 byla žalobkyně předvolána k ústnímu jednání konanému dne 11. 4. 2022. Žalobkyně se k jednání nedostavila; dostavil se jen její zástupce, který předložil písemné vyjádření obsahující v zásadě tutéž argumentaci jako předešlé vyjádření. 8. Stavební úřad rozhodl prvostupňovým rozhodnutím tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobkyni bylo rozhodnutím o odstranění stavby uloženo spornou stavbu odstranit do 28. 5. 2021. Při kontrolní obhlídce dne 8. 10. 2021 stavební úřad zjistil, že sporná stavba stále stojí a práce na jejím odstranění nezapočaly, což je v rozporu s rozhodnutím o odstranění stavby. Zástupce žalobkyně byl při ústních jednáních dne 21. 2. 2022 a 11. 4. 2022 seznámen se záznamem z kontrolní prohlídky ze dne 8. 10. 2021 a fotodokumentací a rozhodnutím o odstranění stavby, které nabylo právní moci dne 28. 5. 2020. Stavební úřad má za prokázané, že žalobkyně dosud s odstraněním stavby nezapočala, tedy nesplnila uloženou povinnost. K vyjádřením žalobkyně, jimiž zpochybňuje procesní postup při zastavení řízení o žádosti o dodatečné povolení stavby a v nichž uvádí, že spornou stavbu neužívá a zastavila veškeré stavební práce, stavební úřad uvedl, že skutková podstata přestupku je naplněna nesplněním uložené povinnosti bez ohledu na to, zda stavbu užívá nebo zda probíhají stavební práce. Rozhodnutí o odstranění stavby je pravomocné a vykonatelné a ukládá žalobkyni jednoznačnou povinnost. Odpovědnosti za přestupek se nelze zprostit poukazem na domnělou procesní vadu v jiném řízení. Přestupek je časově ohraničen dnem, kdy se žalobkyně dostala do prodlení a dnem doručení příkazu. Při určení výše sankce stavební úřad přihlédl k povaze a závažnosti jednání, které je společensky škodlivé. Na druhou stranu by výše sankce měla být taková, aby žalobkyni pohnula k napravení závadového stavu, a neměla by mít tak výrazný dopad do její majetkové sféry, aby znemožnila investovat do odstranění stavby. Přihlédl i k osobním poměrům žalobkyně a pokutu uložil při dolní hranici sazby. 9. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž uplatnila obdobnou argumentaci jako v žalobě. 10. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. V jeho odůvodnění uvedl, že žádost o obnovu řízení o žádosti o dodateč