10 As 226/2014 — Nejvyšší správní soud

59 A 25/2024- 22 - text 6 59 A 25/2024 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka a soudců Mgr. Marcely Uhříčkové a Mgr. Miroslava Makajeva ve věci žalobce: B. V. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské nám. 6, 110 01 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2024, č. j. MMR-35202/2024-83, takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 15. 5. 2024 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 4. 3. 2024, č. j. 029797/2024/KUSK (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a současně prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Krajský úřad prvostupňovým rozhodnutím odmítl žalobcovu žádost o informace ze dne 20. 2. 2024, jíž žalobce 1) „Požaduje sdělit, kdo bude ve věci rozhodovat“ a 2) „požaduje, aby si KU Stř kraje vyžádal daný spis SU K. Hora a umožnil žadateli, aby se mohl se spisem seznámit.“. Žalovaný dal v napadeném rozhodnutí za pravdu krajskému úřadu v tom, že požadované informace nesplňují kritéria podle § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Prvostupňové rozhodnutí tedy měl žalovaný za věcně správné a zákonné. 2. V žalobě žalobce uvádí, že o věci rozhodoval „podjatý P.“, který „se podílí po řadu let na krytí protiprávních postupů zdejší kom.sféry“. Rovněž uvádí, že „mnou pořádavé je rozhodujícího významu pro rozkrytí zloč. spolčení a korupce.Jakož i poškození mých práv a majetku ve výši 890 00 Kč a vyvolání štvanice ve věci s počátkem z roku 2002, nyní vedené na SU K. Hora“. Žalobce navrhl, aby zdejší soud zrušil napadené rozhodnutí a uložil krajskému úřadu podat požadovanou informaci. Dále žalobce konstatoval, že vznáší požadavek podle § 36 odst. 3 s. ř. s. a námitku podjatosti Krajského soudu v Praze a Městského soudu v Praze. K důvodu pro odmítnutí žaloby 3. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žaloba způsobilá k věcnému projednání. Shledal, že tomu tak není. 4. Podle § 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. 5. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný. 6. Již v usnesení ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014-16, Nejvyšší správní soud dovodil, že důvodem pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. může být i zneužití práva spočívající v opakovaném podávání předem zcela zjevně neúspěšných podání, která namísto ochrany žalobcových veřejných subjektivních práv sledují vedení sporu pro spor samotný. 7. Podle § 68 písm. f) s. ř. s. ve zněním účinném od 1. 1. 2024 je žaloba nepřípustná také tehdy, sleduje-li zjevné zneužití práva. 8. Od 1. 1. 2024 tedy zákonodárce zákaz zneužití práva podat žalobu podle s. ř. s. akcentoval a výslovně stanovil, že se jedná o nutnou podmínku řízení, jejíž nesplnění soudu brání věc posoudit meritorně. 9. Zdejší soud v usnesení ze dne 7. 11. 2023, č. j. 54 A 71/2023-11, podrobně shrnul, že je mu z jeho vlastní úřední činnosti známo, že žalobce opakovaně podává velké množství různých žalob, jejichž hlavní myšlenkou je zpravidla žalobcem tvrzené dávné pochybení školského úřadu ve věci jeho přijetí na střední školu a s tím související žalobcův nízký starobní důchod, případně blíže nespecifikovaná trestní řízení týkající se Městského úřadu Čáslav. Žaloby obsahují jen velice heslovité odkazy na různé spisové značky či čísla jednací, častým motivem je tvrzená perzekuce žalobce podle metodiky Státní bezpečnosti z důvodu jeho podpisu Charty 77 v roce 1982 a účasti v disidentském hnutí, jež má podle žalobce trvat i za současného režimu a podílet se na ní mají různé úřady či soudy, státní zastupitelství a bezpečnostní sbory. Podané žaloby však v drtivé většině případů nejsou věcně projednatelné, protože obsahují vady, které žalobce odmítá odstranit. Soud proto zmíněným usnesením č. j. 54 A 71/2023-11 odmítl žalobcovu žalobu, protože představovala zjevné zneužití práva. V tomto usnesení soud žalobce také poučil o tom, že i v budoucnu může jím podané žaloby odmítat, pokud z nich nebude zjevné, že jejich účelem je skutečně ochrana práv žalobce, a nikoliv opakované a bezúčelné vedení sporu. 10. Takto kupříkladu soud usnesením ze dne 6. 4. 2023, č. j. 49 Ad 2/2023-18, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věci žalobcova příspěvku na živobytí, neboť žalobce ani po předchozí výzvě soudu nebyl ochoten doplnit relevantní žalobní body a toliko trval na tom, že je perzekuován podle metodiky Státní bezpečnosti. Stejně tak rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, č. j. 49 Ad 6/2022-36, soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl jinou žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, neboť v tamním případě byly žalobní body sice vzneseny, nicméně se téměř netýkaly napadeného rozhodnutí, přestože byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby a řádně o tomto poučen. Obdobně soud usnesením ze dne 19. 10. 2022, č. j. 46 Ad 5/2022-56, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobcovu žalobu proto, že ani po ustanovení právního zástupce z řad advokátů nebyl žalobce ochoten doplnit relevantní žalobní body směřující proti napadenému rozhodnutí. V případě usnesení ze dne 26. 9. 2023, č. j. 54 A 28/2023-23, pak zdejší soud řízení podle § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil, jelikož žalobce nezaplatil soudní poplatek. Z jiných rozhodnutí soudu lze pro stručnost alespoň odkázat např. na usnesení ze dne 21. 6. 2019, č. j. 43 A 33/2019-19, ze dne 30. 11. 2022, č. j. 51 A 56/2021-47, ze dne 27. 6. 2023, č. j. 51 A 40/2023-15, ze dne 17. 7. 2023, č. j. 54 A 53/2023-10, ze dne 20. 12. 2022, č. j. 43 A 84/2022-19, nebo ze dne 27. 6. 2023, č. j. 43 A 40/2023-6. Žalobce též bezúspěšně podává mimořádné opravné prostředky, viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3023/22, kterým byla žalobcova ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. Tamní případ se týkal žalobcova sporu s Ministerstvem pro místní rozvoj, které mu uložilo pořádkovou pokutu, a žalobce se posléze domáhal obnovy řízení o uložení pořádkové pokuty, přestože neuvedl žádné nové dříve neznámé skutečnosti. 11. Z uvedeného zdejší soud dovodil, že je zjevné, že pokud by v řízení konal další přípravné úkony pro účely meritorního přezkumu postupu žalovaného, tak by mu žalobce opět neposkytl žádnou součinnost. Úkolem správního soudu je přitom ochrana veřejných subjektivních práv, a nikoliv činění zbytečných úkonů v případech četných žalob, jejichž vady žalobce opakovaně odmítá odstranit, a proto tyto žaloby nikdy nejsou věcně projednatelné. Takovéto postupy žalobce jsou zcela zjevně zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany. 12. Ani v právě posuzované žalobě soud neshledává, že by žalobce sledoval ochranu svých veřejných subjektivních práv. Z jeho žádosti je patrné, že se žalobce domáhá po krajském úřadu, aby mu sdělil, kdo bude v blíže neurčené věci rozhodovat, a aby si vyžádal nějaký spis Městského úřadu Kutná Hora, přičemž v žalobě argumentuje pouze vágním tvrzením o zločinném spolčení a korupci počínající před více než dvaceti lety. Na takové informace však žalobci právo podle zákona o svobodném přístupu k informacím zjevně nenáleží, neboť jde podle všeho o informace týkající se budoucího odvolacího řízení. Jde-li o budoucí řízení, které ještě ani nebylo zahájeno, pak žalobcem vyžadovaný postup nelze považovat za informaci ve smyslu § 3 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. Týká-li se snad žalobcova žádost již probíhajícího řízení, pak žalobci na požadované „informace“ rovněž nepřísluší právo dle zákona o svobodném přístupu k informacím, ale je namístě, aby žalobce realizoval svá procesní práva v intencích příslušných právních předpisů upravujících postup ve správním řízení (zejm. v intencích zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, který v § 15 odst. 4 upravuje možnost požádat o sdělení ohledně oprávněné úřední osoby a v § 38 nahlížení do spisu). Ze žalobcovy nekonkrétní žádosti o informace se nadto jeví, že požadované „informace“ mohou souviset s řízením vedeným Městským úřadem Kutná Hora, ve vztahu k němuž krajský úřad ani nemůže být povinným subjektem, a proto po něm nelze prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím požadovat, aby sděloval informace o „cizím“ řízení nebo aby si v