7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

51 A 33/2024- 35 - text 24 51 A 33/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Karla Ulíka a Josefa Straky ve věci žalobkyně: SUOPELOS s.r.o. IČO 27845541, sídlem Tyršova 885/24, 702 00 Moravská Ostrava proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2024, č. j. 047234/2024/KUSK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. V této věci se soud zabývá dodatečným povolením rodinného domu. Žalobkyně proti němu brojí z pozice vlastníka sousedního pozemku, na němž se nachází pozemní komunikace, k níž je stavba napojena. Rozhodnutí správních orgánů zpochybňuje celou řadou námitek, které se týkají přezkumu podkladových stanovisek a vyjádření dotčených orgánů a jejich aktuálnosti, nedostatečně zjištěného skutkového stavu stran napojení stavby na inženýrské sítě a dále absence jejího stanoviska jako vlastníka veřejné dopravní infrastruktury. Soud však žádné z námitek nepřisvědčil. Průběh správního řízení 2. V. B. (dále „stavebník“) požádal Městský úřad Hostivice (dále „stavební úřad“) dne 22. 9. 2021 o vydání společného povolení podle § 94j a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ke stavbě rodinného domu na pozemku parc. č. XA v k. ú. X (dále „stavba“ a „stavební pozemek“; všechny dále uváděné pozemky jsou ve shodném katastrálním území). 3. Stavební úřad při ohledání uvedeného pozemku dne 6. 12. 2022 zjistil, že stavba je již rozestavěná. Proto řízení o společném povolení zastavil a zahájil řízení o odstranění stavby. To ale záhy přerušil, protože stavebník dne 30. 1. 2023 požádal o dodatečné povolení stavby. 4. Dne 14. 3. 2023 se konalo ústní jednání. Žádný z účastníků řízení neuplatnil námitky. 5. Stavební úřad vydal dne 21. 3. 2023 rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Žalobkyně proti němu podala blanketní odvolání, které doplnila po stavebním úřadem stanovené 15denní lhůtě. Mimo jiné namítala, že absentuje povolení k připojení stavby na komunikaci podle § 10 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále „zákon o pozemních komunikacích“). Rovněž se dožadovala přezkumu závazného stanoviska orgánu územního plánování. 6. Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 6. 2023 (dále „zrušující rozhodnutí“) zrušil rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 21. 3. 2023 a věc mu vrátil k novému projednání. Konstatoval, že z projektové dokumentace nelze zjistit, zda již byly provedeny přípojky z vodovodního a kanalizačního řadu do vodoměrné a revizní šachty na pozemku stavebníka. Pokud by realizovány nebyly, je nutné stavbu umístit i na pozemku parc. č. XB žalobkyně a požadovat její souhlas dle § 184a stavebního zákona. 7. V dalším řízení stavebník dne 9. 8. 2023 doplnil aktualizovanou průvodní a souhrnnou technickou zprávu. 8. Stavební úřad dne 21. 8. 2023 oznámil účastníkům řízení opakované projednání věci, vyrozuměl je o doplnění spisu a nařídil ústní jednání spojené s ohledáním na místě na den 7. 9. 2023. Při něm žalobkyně namítla, že stavebník nemá její souhlas podle § 184a stavebního zákona a souhlas vlastníka komunikace, v níž jsou umístěny přípojky, s napojením ke stavbě. 9. Dne 12. 10. 2023 se konalo další ústní jednání s ohledáním na místě. Při něm se žalobkyně odkázala na již dříve podané námitky, které dle ní nebyly zcela vypořádány. Dále podotkla, že stavba není napojena na komunikaci a sítě. Část z nich se nachází na jejích pozemcích. Navrhla doložit geodetické vytyčení sítí stavebníkem. 10. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 16. 11. 2023, č. j. 16968/23/SÚ/TMa (dále „prvostupňové rozhodnutí“), stavbu dodatečně povolil. K námitkám žalobkyně uvedl, že geodetické vytyčení sítí nepožadoval, neboť inženýrské sítě a komunikace již byly povoleny a po jejich provedení i zkolaudovány příslušnými úřady (stavební úřad tato rozhodnutí v prvostupňovém rozhodnutí shrnuje). Nadto bylo ve prospěch stavebního pozemku zřízeno věcné břemeno chůze a jízdy z pozemku parc. č. XB, který vlastní žalobkyně. Inženýrské sítě pak spravují místní technické služby, které se stavbou souhlasily ze dodržení stanovených podmínek. Přípojky vodovodu a splaškové kanalizace jsou na pozemku stavebníka. Přípojka plynu a elektřiny se nachází na hranici pozemku. Jelikož tedy stavebník nebude realizovat žádnou z „inženýrských staveb“, nebylo třeba doložení souhlasu dle § 184a stavebního zákona. 11. Žalobkyně se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolala. Odvolání následně doplnila i o tvrzení stran nedostatečně zjištěného skutkového stavu ohledně přípojek inženýrských sítí. 12. V odvolacím řízení Krajský úřad Středočeského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, potvrdil závazné stanovisko orgánu územního plánování závazným stanoviskem ze dne 18. 3. 2024, č. j. 038646/2024/KUSK (dále „potvrzení závazného stanoviska“). Nadřízený orgán vodoprávního úřadu žalovanému sdělil, že stanovisko vodoprávního úřadu není závazným stanoviskem dle § 149 správního řádu, a proto jej nepřezkoumává. 13. Žalovaný vyrozuměl účastníky řízení o doplnění podkladů v odvolacím řízení a poskytl jim 5denní lhůtu k vyjádření. Žalobkyni bylo vyrozumění doručeno dne 15. 4. 2024. Dne 22. 4. 2024 požádala o prodloužení lhůty k vyjádření z důvodu dočasné pracovní neschopnosti jednatele (žádost je ve spisu založena až po rozhodnutí žalovaného o podaném odvolání). Napadené rozhodnutí 14. V záhlaví označeným rozhodnutím ze dne 24. 4. 2024 (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Konstatoval, že k doplněným podkladům pro rozhodnutí se nikdo nevyjádřil. Žalobkyně vznesla řadu námitek až v odvolání, a proto se jimi stavební úřad nemohl zabývat. K věci samé uvedl, že stavba je v souladu s územně plánovací dokumentací, jak plyne z potvrzení závazného stanoviska, a nepodléhá závaznému stanovisku vodoprávního úřadu. Podle nadřízeného orgánu je ale i vyjádření vodoprávního úřadu dostačující. Ze shodného důvodu žalovaný nenechal přezkoumat ani vyjádření Úřadu pro civilní letectví. Stavba je navíc mimo zájmové území a odpovídá posuzované projektové dokumentaci. 15. Žalovaný dále potvrdil závěr stavebního úřadu, že vodovodní a kanalizační přípojky byly řádně povoleny k užívání, a proto se souhlas dle § 184a stavebního zákona nevyžaduje. Přípojky jsou dostatečně vyznačeny v předložené dokumentaci znázorňující skutečný stávající stav. I sjezd na přilehlou komunikaci byl řádně povolen a zkolaudován, a proto nevyžaduje žádné opatření stavebního ani silničního správního úřadu či vlastníka komunikace. Na pozemku žalobkyně vázne i věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch stavebního pozemku. 16. Žalovaný se zabýval i námitkami týkajícími se projektové dokumentace. V průběhu řízení byla doplněna jen tak, aby odpovídala požadavkům příslušné vyhlášky a žalovaného. Žalobkyně s ní byla prokazatelně před vydáním prvostupňového rozhodnutí seznámena. Není na překážku, že stanoviska byla vydána pro účely řízení o společném povolení, neboť v tomto ohledu projektová dokumentace nedoznala změny. Žaloba 17. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 18. V prvé řadě namítá nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí. Žalovaný nevypořádal uplatněné námitky již ve zrušujícím rozhodnutí a ani po vrácení věci stavebnímu úřadu na ně správní orgány nereagovaly, přestože na ně žalobkyně odkázala. Stavební úřad se tak v prvostupňovém rozhodnutí vůbec nezabýval námitkou chybějícího povolení připojení dle § 10 zákona o pozemních komunikacích, dále námitkou neaktuálnosti stanovisek dotčených orgánů, nedostatečností projektové dokumentace, chybějícím stanoviskem dle § 86 odst. 2 písm. c) stavebního zákona a námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu. S námitkami se pak řádně nevypořádal ani žalovaný. 19. Žalobkyně dále namítá, že stavební úřad porušil § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a neinformoval účastníky řízení o tom, že ukončil shromažďování podkladů pro rozhodnutí a že mají právo se k podkladům vyjádřit. 20. V další námitce žalobkyně uvádí, že v důsledku chybného postupu žalovaného se nemohla vyjádřit k posouzení záměru z hlediska územního plánování. Žalovaný totiž při prvním rozhodování ve věci ignoroval žádost o přezkoumání závazného stanoviska orgánu územního plánování. Pokud by tak učinil, stalo by se potvrzení tohoto závazného stanoviska podkladem pro další řízení a žalobkyně by jej mohla sporovat. Žalovaný pochybil i v tom, že nenechal přezkoumat stanovisko vodoprávního úřadu k tomu příslušným orgánem. Související odvolací námitku tak žalovaný ponechal bez odborného posouzení. Bez dalšího pak žalovaný odbyl požadavek na přezkum závazného stanoviska Úřadu pro civilní letectví. 21. Proti závazným stanoviskům žalobkyně brojí i z dův