7 As 11/2010 — Nejvyšší správní soud

54 A 37/2023- 53 - text 13 54 A 37/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Lenky Oulíkové, soudkyně Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a soudce JUDr. Davida Krysky ve věci žalobkyně: APB – PLZEŇ a.s., IČO: 27066410 sídlem č. p. 303, Losiná proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Smíchov, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2023, č. j. 034645/2023/KUSK-DOP/Hav, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2023, č. j. 034645/2023/KUSK-DOP/Hav, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kolín (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 23. 1. 2019, č. j. MUKOLIN/OD 8346/19-kuti (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Správní orgán I. stupně prvostupňovým rozhodnutím shledal žalobkyni vinnou ze spáchání dvou přestupků podle § 42b odst. 1 písm. s) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 28. 7. 2016 (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), jichž se dopustila tím, že jako provozovatel vozidla provozovala na pozemní komunikaci č. II/125 Kolín-Sendražice, ul. Ovčárecká, ve směru jízdy na Ovčáry, motorové vozidlo, které spolu s přívěsem při vysokorychlostním kontrolním vážení překročilo hodnoty stanovené v § 37 odst. 1 písm. a) a c) bodech 2 a 4 a v § 37 odst. 2 písm. c), d) a i) vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 18. 8. 2017, a to - dne 28. 4. 2016, kdy překročila největší povolenou hmotnost nápravy č. 6 (po odpočtu o 73 kg), skupiny náprav č. 3 a č. 4 (po odpočtu o 3 270 kg), skupiny náprav č. 5 a č. 6 (po odpočtu o 4 028 kg), největší povolenou hmotnost motorového vozidla (po odpočtu o 2 061 kg), přípojného vozidla (po odpočtu o 2 028 kg) a jízdní soupravy (po odpočtu o 9 736 kg); a - dne 5. 5. 2016, kdy překročila největší povolenou hmotnost nápravy č. 5 (po odpočtu o 76 kg), nápravy č. 6 (po odpočtu o 47 kg), skupiny náprav č. 3 a č. 4 (po odpočtu o 3 326 kg), skupiny náprav č. 5 a č. 6 (po odpočtu o 4 123 kg), největší povolenou hmotnost motorového vozidla (po odpočtu o 2 438 kg), přípojného vozidla (po odpočtu o 2 123 kg) a jízdní soupravy (po odpočtu o 10 240 kg). Žalobkyni byla ve společném řízení uložena pokuta ve výši 99 000 Kč. 2. Žalobkyně před zdejším soudem uspěla se žalobou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2019, č. j. 022403/2019/KUSK, jímž bylo její odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí poprvé zamítnuto. Soud toto rozhodnutí rozsudkem ze dne 30. 11. 2021, č. j. 54 A 50/2019-59, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovanému uložil, aby pečlivě vypořádal veškeré námitky a důkazní návrhy, které žalobkyně vznesla nebo ještě vznese, zjistil, do jakého dne bylo vážní zařízení schopno zaznamenávat správné hodnoty, a v novém rozhodnutí uvedl, z čeho tuto skutečnost dovozuje. 3. Žalobkyně v žalobě namítá, že žalovaný byl od vydání rozsudku do vydání napadeného rozhodnutí nečinný. Po vrácení spisu soudem žalobkyni neoznámil vedení dalšího řízení a neumožnil jí navrhnout další důkazy, vyjádřit v řízení své stanovisko ani vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí [§ 36 odst. 1 až 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)]. Žalovanému bylo známo, že žalobkyně v průběhu soudního řízení navrhla provedení důkazu znaleckým posudkem Ing. P. F. ze dne 17. 1. 2020, č. 2661/01/20. V napadeném rozhodnutí se ale s jeho závěry nevypořádal ani žalobkyni neumožnil navrhnout jeho provedení. 4. Napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Žalovaný nezodpověděl otázku, do kdy bylo vážní zařízení schopno zaznamenávat správné hodnoty, jak ho zavázal soud. Uvedl jen, že za rozhodné datum, jehož určení soud požaduje, lze považovat den 5. 9. 2016, kdy bylo podle zprávy společnosti GEMOS CZ provedeno přeměření lokality II/125 WIM Kolín před připravovanou kalibrací a ověřením na certifikované vážení za jízdy a zjištěno, že vážní zařízení není schopno zaznamenávat správné hodnoty. Z toho však nelze usuzovat, že v tento den vážní zařízení schopnost zaznamenávat také ztratilo. Žalovaný uvádí, že váhy v době spáchání přestupku ani později nevykazovaly žádnou vadu funkčnosti, což dokládá potvrzením o ověření stanoveného měřidla ze dne 9. 5. 2018 (přestože je řešena funkčnost vah v roce 2016), z něhož také dovozuje že nerovnost vozovky byla pravidelně kontrolována i v roce 2016. Ze znaleckého posudku Ing. F. však vyplývá, že kalibrací, na níž se žalovaný odvolává, se ověřuje jen funkčnost vážního systému bez ohledu na vnější vlivy. Způsob certifikace zabudovaných vah nerespektuje podmínky, za nichž jsou běžně užívány v provozu. Vážní zařízení mělo ztratit schopnost zaznamenávat správné hodnoty z důvodu opotřebení komunikace v místě vážení. Žalovaný ale nezjistil, odkdy opotřebení komunikace ovlivnilo schopnost zaznamenávat správné hodnoty vážení. Odvolává-li se žalovaný na zprávu společnosti Kistler ze dne 7. 12. 2018, upozorňuje žalobkyně, že je řešen stav komunikace v roce 2016. Podle znaleckého posudku Ing. F. byla přitom v srpnu 2017 na komunikaci provedena výměna obrusné vrstvy a osazeno nové vážní zařízení. Zpráva společnost Kistler se proto nemůže vztahovat ke stavu v roce 2016. 5. Žalovaný v rozhodnutí ze dne 9. 5. 2019 uváděl, že při měření příční nerovnosti vozovky u vážního stanoviště dne 18. 8. 2016 byly zjištěny odchylky odporující opatření obecné povahy Českého metrologického institutu (dále jen „ČMI“) č. 0111-OOP-C010-15. V napadeném rozhodnutí naopak tvrdí, že naměřené hodnoty tomuto předpisu vyhovovaly. Pokud by tomu tak bylo, neměl by žádný důvod, aby jednání vykazující znaky přestupku, k nimž došlo od 19. 8. 2016, za přestupky nepovažoval s odůvodněním, že vážní zařízení není schopno zaznamenávat správné hodnoty. Při měření dne 5. 9. 2016 překračovaly zjištěné odchylky rovinatosti vozovky předepsané hodnoty již asi třikrát. Je tedy zřejmé, že dne 18. 8. 2016 musela být odchylka zhruba stejná. Ke zjištění, kdy vážní zařízení ztratilo schopnost zaznamenávat správné hodnoty, je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají. V souladu s § 56 správního řádu měl být proto ustanoven znalec. Jelikož ustanoven nebyl, nemohl žalovaný zjistit, kdy se tak stalo. Žalovaný s odkazem na rozsudek zdejšího soudu ze dne 2. 6. 2022, č. j. 55 A 100/2020-58, uvedl, že mají-li správní orgány skutkový stav za dostatečně prokázaný, nelze jim vyčítat, že si neověřily výsledky měření znalcem. Citovaný rozsudek takový názor zaprvé neobsahuje a zadruhé není skutkový stav v projednávané věci zjištěný dostatečně, protože žalovaný nezjistil, do kdy bylo vážní zařízení schopno zaznamenávat správné hodnoty. Takový údaj z listin, na něž žalovaný odkazuje, zjistit nelze, a tak byl povinen k této otázce nechat zpracovat znalecký posudek. Žalovaný tedy nerespektoval právní názor soudu, rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nedal žalobkyni možnost se vyjádřit a navrhnout důkazy. 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ji navrhl zamítnout. Ve vyjádření odkázal na judikaturu správních soudů, podle níž lze vážní lístek obecně považovat za dostatečný důkaz pro závěr, že došlo ke spáchání přestupku, je-li měření provedeno patřičným úředně schváleným přístrojem, dostatečně zdokumentováno a provedeno za okolností nevzbuzujících pochybnosti o jeho správnosti. Ke znaleckému posudku Ing. F. uvedl, že znalec se z podstatné části vyjadřuje k otázkám mimo svou odbornost, protože je znalcem v oboru stavebnictví, včetně dopravních staveb, ale ne metrologie. Má tak předpoklady posoudit stav komunikace, ale ne to, jak jednotlivé faktory ovlivňují fungování vysokorychlostní váhy a její měření. Jeho vyjádření k ověřování vysokorychlostního vážního systému proto nemohou zpochybnit zjištění učiněná měřením stanoveným ověřeným měřidlem. Polemika znalce ohledně správního trestání za přestupky spjaté s přetíženými vozidly se týká právních otázek, k nimž mu nepřísluší se vyjadřovat. Potvrzení o ověření stanoveného měřidla je veřejnou listinou ve smyslu § 53 odst. 3 správního řádu, jíž svědčí presumpce správnosti. Bylo tak na žalobkyni, aby dostatečně konkrétně tvrdila a prokázala nesprávnost údajů v něm obsažených. Žalobkyně tomu však nedostála. Ve zbytku žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 7. Žalobkyně v replice uvedla, že žalovaný své tvrzení o správnost