10 As 25/2024 — Nejvyšší správní soud

54 A 66/2022- 26 - text 9 54 A 66/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Oulíkové a soudců Mgr. Věry Pazderové, LL.M., M.A., a JUDr. Davida Krysky, Ph.D., ve věci žalobkyně: PARK EVROPSKÁ a. s., IČO 28409469 sídlem Ocelářská 1354/35, Praha 9 zastoupena advokátem Mgr. Tomášem Ferencem sídlem Nádražní 58/110, Praha 5 proti: žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 7. 2022, č. j. 097245/2022/KUSK, takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 28. 7. 2022, č. j. 097245/2022/KUSK, a rozhodnutí Městského úřadu Příbram ze dne 26. 1. 2022, č. j. MeUPB 09577/2022, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta Mgr. Tomáše Ference. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně podala dne 3. 7. 2020 u Městského úřadu Příbram (dále jen „stavební úřad“) 3 žádosti o vydání rozhodnutí o umístění stavby 3 reklamních zařízení pro označení provozoven na pozemku parc. č. 3613/3 v katastrálním území a obci Příbram (dále také „reklamní zařízení“ nebo „stavební záměr“). Dvě reklamní zařízení mají být oboustranná a jedno jednostranné, všechny mají být o velikosti standardních billboardů (tj. 5,1 x 2,4 m) umístěných na konstrukci zobrazené v grafické příloze žádosti. V žádosti dále uvedla, že se reklamní zařízení budou nacházet v ochranném pásmu silnice I. třídy č. 18. 2. Oznámením ze dne 27. 8. 2020 stavební úřad vyrozuměl žalobkyni o zahájení územního řízení. 3. Krajské ředitelství Policie Středočeského kraje, odbor služby dopravní policie (dále jen „odbor dopravní policie“) ve sdělení ze dne 8. 9. 2020 uvedl, že reklamní zařízení, o které žalobkyně žádá, se nachází v ochranném pásmu silnice I. třídy č. 18, a proto podléhá podle § 31 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, povolení silničního správního úřadu, přičemž podle § 31 odst. 4 písm. c) je pro vydání povolení nutný souhlas Policie ČR jako dotčeného orgánu. Dodal, že „[o] souhlas zdejší odbor služby dopravní policie silniční správní úřad dosud nepožádal“. 4. Odbor dopravy Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „silniční správní úřad“) ve „sdělení k oznámení o zahájení územního řízení“ ze dne 10. 9. 2020 uvedl, že reklamní zařízení sloužící k označení provozoven nacházející se v silničním ochranném pásmu silnice č. I/18 v souladu s § 31 zákona o pozemních komunikacích podléhá povolení, které vydává příslušný silniční správní úřad, v tomto případě Krajský úřad Středočeského kraje, přičemž pro vydání tohoto povolení je nutný souhlas dotčeného orgánu, kterým je v tomto případě odbor dopravní policie. Dodal, že dosud nebyl o vydání povolení požádán a že pokud bude umístění reklamních zařízení stavebním úřadem povoleno a instalováno bez povolení příslušného silničního správního úřadu, bude činit kroky vedoucí k odstranění reklamního zařízení. Toto sdělení bylo adresováno pouze stavebnímu úřadu. 5. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 2. 12. 2020 žádost žalobkyně o umístění reklamních zařízení zamítl. K odvolání žalobkyně žalovaný toto rozhodnutí zrušil rozhodnutím ze dne 7. 4. 2021, v němž stavebnímu úřadu vytkl absenci usnesení o spojení řízení o 3 žalobkyniných žádostech a chybné posouzení podkladů pro rozhodnutí. Vyjádření silničního správního úřadu nelze považovat za závazné stanovisko. Vzhledem k tomu, že se stavební záměr nachází v ochranném pásmu silnice I. třídy č. 18, podléhá povolení silničního správního úřadu podle § 31 zákona o pozemních komunikacích. Stavební úřad měl proto žalobkyni vyzvat k doplnění žádosti o zmíněné rozhodnutí silničního správního úřadu. Stavební úřad tak porušil § 140 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 86 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinného do 31. 12. 2023. 6. Usnesením ze dne 4. 5. 2021 stavební úřad spojil 3 územní řízení do jednoho a výzvou z téhož dne vyzval žalobkyni, aby doplnila žádost o rozhodnutí silničního správního úřadu o povolení zřizovat a provozovat reklamní zařízení v silničním ochranném pásmu silnice č. I/18. 7. Žalobkyně dne 31. 12. 2021 v odpovědi na výzvu předložila 3 „vyjádření“ silničního správního úřadu ze dne 25. 11. 2021, podle nichž silniční správní úřad k žádosti o povolení výjimky k umístění reklamního poutače sděluje, že s ohledem na nesouhlasná stanoviska Policie ČR a Ředitelství silnic a dálnic (majetkového správce komunikace č. I/18) s umístěním reklamního zařízení na pozemku parc. č. 3613/3 nesouhlasí, neboť by rozptylovalo pozornost účastníků provozu na pozemních komunikacích způsobem ovlivňujícím bezpečnost provozu. K vyjádření bylo připojeno nesouhlasné stanovisko Ředitelství silnic a dálnic ze dne 22. 10. 2021, podle kterého se reklamní zařízení v silničních ochranných pásmech dálnic a silnic I. třídy nepovolují z důvodu naplňování politiky zřizovatele (Ministerstva dopravy), a nesouhlasné závazné stanovisko Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje (dále jen „dopravní inspektorát“) ze dne 16. 11. 2021, podle kterého se jedná o stejná zařízení, která byla provozována v rozporu s platnou legislativou, a proto bylo nařízeno jejich odstranění. V dotčeném místě je vysoká intenzita dopravy v obou směrech a v dopravní špičce se zde tvoří kolony vozidel. U okružní křižovatky se pohybují chodci, kteří zde přecházejí komunikaci. Navrhovaná reklamní zařízení by negativně působila na řidiče projíždějících vozidel v obou směrech, čímž by mohlo dojít ke vzniku krizových situací a zvýšení nehodovosti. 8. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 26. 1. 2022, č. j. MeUPB 09577/2022, žádost žalobkyně o umístění reklamních zařízení zamítl. Žádost podle něj není v souladu s § 90 stavebního zákona a mohly by být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo zvláštními právními předpisy. Protože byla vydána nesouhlasná stanoviska dopravního inspektorátu a Ředitelství silnic a dálnic, existovaly zde důvody, které brání povolení záměru, a proto podle § 149 odst. 3 správního řádu nebylo možné žádosti vyhovět. 9. V odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu žalobkyně namítla, že z něj nelze dovodit, v čem by mohly být ohroženy zájmy chráněné stavebním zákonem nebo jinými předpisy. Jediným důvodem je tak existence negativních závazných stanovisek, která jsou však podle žalobkyně nesprávná a nezákonná. S ohledem na absenci jakýchkoliv věcných důvodů jsou projevem ústavně nepřípustné svévole. Při splnění podmínek vyplývajících z § 31 odst. 2 a 3 zákona o pozemních komunikacích má být povolení reklamních zařízení v zásadě uděleno. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že podmínky těchto ustanovení splnila. Dodala, že pro případ, že podkladem rozhodnutí stavebního úřadu byla také 3 vyjádření odboru dopravy KUSK, namítá také jejich nesprávnost z týchž důvodů, jaké uvedla již výše, a pokud se jedná svým charakterem o závazná stanoviska, požaduje jejich přezkum nadřízeným dotčeným orgánem ve smyslu § 149 odst. 7 správního řádu. 10. Žalovaný si v průběhu odvolacího řízení vyžádal potvrzení nebo změnu závazného stanoviska dopravního inspektorátu. Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, odbor služby dopravní policie, (dále jen „krajské ředitelství policie“) jako nadřízený dotčený orgán závazné stanovisko dopravního inspektorátu dne 8. 7. 2022 potvrdilo. Ztotožnilo se s jeho odůvodněním a dodalo, že reklamní zařízení mohou „jinak narušit provoz na pozemní komunikaci“ ve smyslu § 31 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, neboť jsou umístěna ve vzdálenosti menší než 300 m od křižovatky, napojení účelové komunikace, napojení sousední nemovitosti, dopravního značení a jiného reklamního zařízení. Zřízení požadovaných tří reklamních zařízení neodpovídá obecným požadavkům na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. 11. Žalobkyně ve vyjádření k doplněnému podkladu setrvala na odvolacích námitkách, neboť potvrzení závazného stanoviska pouze opakuje odůvodnění přezkoumávaného stanoviska, ale nijak nevyvrací její argumenty. Naplnění zbytkového důvodu nepovolení, podle kterého reklamní zařízení mohou „jinak narušit provoz na pozemní komunikaci“, musí být zdůvodněno skutečnými konkrétními a výjimečnými okolnostmi místa, kde má být zařízení umístěno. Nebyla přitom vzata v úvahu např. skutečnost, že je v daném území rychlost omezena na max 50 km/h, přičemž v takových srovnatelných územích se označení provozoven zcela běžně a legálně vyskytují. 12. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. V odůvodnění konstatoval, že dopravní inspektorát, jemuž je svěřena správa ve věcech bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, stavební záměr posoudil a jeho závazné stanovisko bylo potvrzeno stanoviskem krajského ředitelství policie, z jehož odůvodnění žalova