1 Afs 244/2024 — Nejvyšší správní soud

54 Af 1/2024- 85 - text 25 54 Af 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Šuránka a soudců Davida Krysky a Věry Pazderové ve věci žalobce: Jan Doucek sídlem Polní 295, 267 06 Hýskov zastoupen advokátem JUDr. Vladimírem Kubátem sídlem Mezibranská 1579/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2023, č. j. 37601/23/5300-21442-711916, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2023, č. j. 37601/23/5300-21442-711916, se ruší ve výroku IV a v tomto rozsahu se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) dodanou dne 10. 1. 2024 do datové schránky Městského soudu v Praze a usnesením ze dne 16. 1. 2024, č. j. 11 Af 1/2024-16, postoupenou Krajskému soudu v Praze jakožto soudu místně příslušnému domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2023, č. j. 37601/23/5300-21442-711916 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Jednotlivými výroky napadeného rozhodnutí žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil tato rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 8. 8. 2022: a) dodatečný platební výměr č. j. 3928248/22/2104-50521-209743, kterým byla žalobci za zdaňovací období květen 2019 doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) ve výši 24 150 Kč a stanoveno penále 4 830 Kč (výrok I); b) dodatečný platební výměr č. j. 3928276/22/2104-50521-209743, kterým byla žalobci za zdaňovací období červen 2019 doměřena DPH 53 246 Kč a stanoveno penále 10 649 Kč (výrok II); c) dodatečný platební výměr č. j. 3928287/22/2104-50521-209743, kterým byla žalobci za zdaňovací období červenec 2019 doměřena DPH 222 742 Kč a stanoveno penále 44 548 Kč (výrok III); d) dodatečný platební výměr č. j. 3928299/22/2104-50521-209743, kterým byla žalobci za zdaňovací období srpen 2019 doměřena DPH 147 323 Kč a stanoveno penále 29 464 Kč (výrok IV) (společně dále jen „dodatečné platební výměry“). Obsah žaloby 2. Úvodem žalobce zdůraznil, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný přistupoval k hodnocení důkazů selektivně v jeho neprospěch. 3. Co se týče dodavatele E-I support s.r.o. (dále jen „E-I support“), žalobce připomíná, že k prokázání přijatých plnění doložil písemnou smlouvu o zajištění reklamy s předávacími protokoly, reklamní předměty (propisovací tužky, deku pod koňské sedlo) s logem žalobce, srovnání cen a účetní doklady. Správce daně též disponoval fotografiemi reklamních předmětů z místního šetření. 4. Z výpovědi svědka K. K., jednatele společnosti E-I support, přitom podle žalobce vyplývá, že na dotazy správce daně odpovídal konkrétně v míře, kterou lze požadovat s odstupem 4 let od uskutečnění plnění. Žalovaný však přesto výpověď hodnotil jako nevěrohodnou, aniž by to řádně zdůvodnil. Nic mu nebránilo položit svědkovi doplňující otázky a tuto odpovědnost nemohl přenášet na žalobce. Žalovaný vůbec hodnotil jednotlivé důkazy izolovaně. Pokud uvádí, že se svědek nezmínil o reklamních předmětech, tak je s podivem, proč na to svědek nebyl dotázán, když doplnění výslechu nařídil sám žalovaný. Pokud by měl žalovaný zájem na objasnění věci, měl dát správci daně konkrétní pokyny ohledně výslechu. Z dokazování podle žalobce jednoznačně plyne, že se plnění uskutečnila. Správce daně neunesl své důkazní břemeno ohledně pochybností. Žalovaný se ani nevypořádal se závěry Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, č. j. 3 Afs 223/2020-66, že princip profesionality obchodníka nelze přepínat a vyžadovat k prokázání uskutečnění plnění nespecifikované důkazní prostředky. Účelem podnikání není neohraničené shromažďování listin a kontaktů na svědky pro účely možného daňového řízení. 5. Co se týče dodavatele L. M., žalovanému lze sice přisvědčit, že zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „daňový řád“) konfrontaci svědků nezná, avšak rozpory mezi svědky lze i tak odstranit. Za situace, kdy svědek L. M. tvrdil, že plnění žalobci neposkytl, nezná jej a nezná ani J. K., zatímco svědek J. K. tvrdil, že žalobci dodával prostřednictvím L. M., žalovaný neučinil nic, co by umožnilo tento rozpor prověřit, např. podáním podnětu orgánům činným v trestním řízení. Žalobce přitom zjistil, že L. M. figuroval i v jiných řízeních u správce daně, kde se jeho tvrzení nepodařilo vyjasnit a odstranit pochybnosti. Nemůže proto obstát, pokud žalovaný bez dalšího celou věc uzavřel prostým sdělením, že konfrontace není možná. Základní zásadou daňového řízení je totiž stanovení daně bez důvodných pochybností. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný navrhl, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Zdůraznil, že důkazní prostředky hodnotil velmi podrobně. S ohledem na rozsudek NSS ze dne 16. 11. 2016, č. j. 7 Afs 156/201659, soudu nepřísluší přehodnocovat myšlenkovou úvahu správce daně, pokud vzal v úvahu všechny podstatné skutečnosti a logicky z nich dovodil závěr odpovídající zákonu. 7. Ohledně svědectví K. K. žalovaný uvedl, že výslech byl standardní. Správce daně se sice neptal na předmět plnění, ale výslechu byl přítomen zástupce žalobce, který mohl klást doplňující otázky. Žádný dotaz ale nevznesl. Žalovaný je přesvědčen, že dostatečně zdůvodnil, proč byla svědecká výpověď nekonkrétní (svědek nevěděl, kolik letáků bylo vytištěno, na jaký papír, kdo je vytisknul a kdo roznášel, kolik jich bylo, jaké položky určovaly hodnotu plnění). Žalobce reklamní letáky ani nepředložil. Uplatnil odpočet DPH mj. na základě faktury č. 190200107 od E-I support v celkové výši základu daně 150 000 Kč a 21 % DPH ve výši 31 500 Kč s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne 8. 8. 2019 a předmětem „Fakturujeme Vám dohodnutou částku za provedenou reklamu a propagaci“. Správci daně vznikly pochybnosti, zda bylo plnění v celém rozsahu použito k ekonomické činnosti žalobce, které vyjádřil ve výzvě k prokázání skutečností ze dne 8. 4. 2020, čímž došlo k přenesení důkazního břemene na žalobce. Ten sdělil dne 3. 5. 2020, že se jedná o propagaci žalobce na sportovních akcích včetně letáků. Dne 18. 6. 2020 žalobce doplnil předávací protokol za červen a červenec 2019 obsahující datum, název akce a počet distribuovaných letáků. Nedoložil však žádné letáky určené k distribuci na akcích. Dne 30. 9. 2020 žalobce uvedl, že letáky nedohledal a doloží je po doručení od dodavatele E-I support. Žádné vzory letáků však nedoložil. 8. Žalovaný podotkl, že žalobce v odvolacím řízení předestřel řadu tvrzení: Propagace měla být doplněna o další předměty, které by se daly vyrobit ve větším množství, což svědek K. K. nevyloučil. Podle žalobce hlavní propagace probíhala letáky na sportovních akcích od 1. 6. 2019 do 31. 8. 2019. Smlouva byla konkludentně prodloužena do 31. 8. 2019 a jejím předmětem nebylo pouhé vytištění letáků, ale i jejich vytvoření, distribuce a grafická příprava. Žalobce nesouhlasil se správcem daně, že letáky lze vytisknout levněji. Do ceny 150 000 Kč bez DPH za 9 až 10 tis. kusů letáků bylo zahrnuto i cestovné, náklady výroby, distribuce, přípravné práce a další náklady. Distribuce probíhala po domluvě s pořadateli, např. panem R. a D., na stadionu v Mladé Boleslavi pomocí členů pořadatelského týmu a hostesek. Za období červen a červenec 2019 došlo k distribuci 7 500 ks letáků, zbylých 2 500 ks bylo distribuováno na 6 akcích ve dnech 11. 8. až 25. 8. 2019. Po skončení akcí pak dodavatel E-I shromáždil zbylé letáky pro evidenci poskytnuté služby. Podle žalovaného nicméně žalobce nepředložil soupisy toho, kolik letáků bylo na každé akci rozdáno. Správci daně byly předloženy reklamní předměty (propisovací tužky a deka pod koňské sedlo) s logem žalobce s tím, že šlo o službu na ukázku, v rámci níž dodavatel vytvořil malé množství reklamních předmětů. Tyto reklamní předměty ale podle žalovaného nebyly ani předmětem smlouvy, ani předávacích protokolů. Nebylo jimi proto prokázáno faktické uskutečnění plnění, protože zde chybí souvislost s fakturovaným plněním. 9. Správce daně neměl za dostatečně prokázané využití plnění pro ekonomickou činnost, nicméně podle žalovaného to bylo nadbytečné zkoumat, jelikož podle něj nebylo prokázáno již samotné uskutečnění plnění. Žalobce byl v tomto směru v odvolacím řízení vyzván k odstranění pochybností, ovšem kromě potvrzení úhrady nepředložil žádný důkaz, jenž by potvrzoval faktické uskutečnění plnění. Co se týče odkazu žalobce na rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2017, č. j. 4 Afs 93/201738, žalovaný namítl, že po žalobci nepožadoval předložení konkrétního důkazu. Žalovaný je též přesvědčen, že řádně odůvodnil své pochybnosti o nepřijetí plnění od dodavatelů L. M. a E-I support a že skutkový stav řádně vyhodnotil. Zopakoval pravi