3 Azs 234/2017 — Nejvyšší správní soud

57 A 3/2025- 42 - text 7 57 A 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci žalobce: M. K. narozený X, státní příslušník Ukrajiny bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Zuzanou Kratěnovou sídlem Bělehradská 572/63, Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2025, č. j. OAM-30944-13/ZM-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Zamítnutí žádosti o zaměstnaneckou kartu 1. Žalobce pobývá v České republice od srpna 2019, kdy mu byl nejprve povolen vízový pobyt nad 90 dnů a posléze dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny. 2. Dne 21. 5. 2024 žalobce požádal o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“). 3. Shora uvedeným rozhodnutím ze dne 25. 2. 2025 (dále „napadené rozhodnutí“) žalovaný žádost zamítl podle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodu nesplnění podmínky trestní zachovalosti ve smyslu § 174 zákona o pobytu cizinců. 4. Žalovaný totiž z rejstříku trestů, potažmo z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 5. 2024, sp. zn. 37 T 3/2024, zjistil, že žalobce spáchal přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzený k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Byl shledán vinným, že v období od 4. 9. 2023 do 12. 9. 2023 jako pokladní v prodejně vytvářel neoprávněná storna položek, které byly zákazníky uhrazeny a přebývající finanční hotovost si ponechal. Tím způsobil škodu v celkové výši 25 710,97 Kč. Žalovaný z toho dovodil, že žalobce není trestně zachovalý, což je důvodem pro nevydání zaměstnanecké karty – za podmínky, že důsledky neudělení zaměstnanecké karty budou přiměřené důvodu pro její neudělení. 5. Při posouzení přiměřenosti žalovaný označil trestněprávní jednání žalobce za závažné narušení veřejného pořádku. Žalovaný konstatoval, že žalobce již pobývá na území pouze na základě oprávnění podle § 47 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, tudíž právní mocí napadeného rozhodnutí mu zanikne právo na pobyt na území ČR a bude nejspíše muset vycestovat. Žalovaný zdůraznil, že žalobce pobývá na území ČR výrazně menší část svého života než v zemi původu, je zdravý a v produktivním věku. V obecné rovině tak neexistuje žádná vážnější překážka bránící jeho integraci v zemi původu. V ČR sice pobývá jeho matka a její manžel, z ničeho však nevyplývá, že by byli s žalobcem na sobě závislí. Žalovaný doplnil, že napadeným rozhodnutím není žalobce zbaven možnosti požádat o jiné pobytové oprávnění. Obecně zmínil, že má možnost požádat o jiný pobytový titul na českém území v souvislosti s probíhající válkou na Ukrajině. Z těchto důvodů usoudil, že jsou důsledky napadeného rozhodnutí pro žalobce přiměřené důvodům pro zamítnutí žádosti. Shrnutí žaloby 6. Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí dne 27. 3. 2025 žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), jíž se domáhá jeho zrušení. 7. V jejím úvodu obecně namítá rozpor napadeného rozhodnutí s § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a jeho nepřiměřenost ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. 8. Připouští, že z hlediska zákona o pobytu cizinců není osobou trestně zachovalou. Nevyhovění žádosti však označil za nepřiměřené. V tomto ohledu namítl, že trestnou činnost spáchal ve věku blízkém mladistvým a zejména, že je na území ČR plně integrován. Má zde oba rodiče (otec M. G.zde žije 15 let a matka M. K. 10 let) a naopak nemá žádné rodinné příslušníky na Ukrajině ani jinde mimo ČR. V ČR chodil do školy a má zde i 3 roky přítelkyni, V. A.. Na Ukrajině navíc probíhá válečný konflikt. S ohledem na svůj nízký věk se žalobce považuje za osobu zranitelnou a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby nežil se svojí rodinou. K doložení svých tvrzení navrhl svůj účastnický výslech. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 16. 4. 2025 zdůraznil, že žalobce nesplňuje podmínku trestní zachovalosti. Shodně jako v napadeném rozhodnutí konstatoval, že občané Ukrajiny mohou s ohledem na tamní situaci získat jiné oprávnění k pobytu na území ČR. Námitku porušení správního řádu žalovaný označil za příliš obecně formulovanou a opáčil, že skutkový stav zjistil řádně. 10. K otázce přiměřenosti napadeného rozhodnutí žalovaný podotkl, že matka žalobce pobývá na území ČR od roku 2016 a M. G., kterého žalobce v žalobě označil za otce, je manželem matky od roku 2016 a je žalobcovým nevlastním rodičem. Žalobce přijel na území ČR až v roce 2019, většinu svého života tedy strávil na Ukrajině, nadto tam pobýval v letech 2016 až 2019 bez matky. Dále žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 20. 12. 2022, č. j. 5 Azs 286/2022-42, podotkl, že nebylo jeho povinností, aby v napadeném rozhodnutí vyjmenoval všechna kritéria přiměřenosti uvedená v § 174a zákona o pobytu cizinců. Svůj účastnický výslech žalobce navrhl až v žalobě, aniž by konkretizoval skutková tvrzení, která jím mají být prokázána. Nadto se mohl vyjádřit při seznámení se s podklady dne 17. 12. 2024. Tohoto práva však nevyužil. 11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Posouzení věci soudem Procesní podmínky 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené. 13. Žaloba směřující proti napadenému rozhodnutí je též přípustná, neboť podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců platí, že proti rozhodnutím žalovaného opřeným o § 56 odst. 2 písm. a) tohoto zákona nelze podat odvolání (viz rozsudek NSS ze dne 24. 2. 2023, č. j. 10 Azs 264/2022-23). Napadené rozhodnutí je tudíž rozhodnutím, proti kterému již nelze uplatnit řádné opravné prostředky před správním orgánem [§ 68 písm. a) s. ř. s.]. 14. Soud o žalobě rozhodl v souladu s § 172 odst. 10 zákona o pobytu cizinců do 90 dnů ode dne jejího podání. 15. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty prvé s. ř. s. vázán. Vady, k nimž by bylo nutné přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Věcné posouzení žaloby 16. Podle § 46 odst. 6 písm. a) věty druhé zákona o pobytu cizinců ministerstvo zaměstnaneckou kartu nevydá z důvodů uvedených v § 56, s výjimkou důvodu uvedeného v § 56 odst. 1 písm. f). 17. Podle § 56 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže nesplňuje podmínku trestní zachovalosti (§ 174), za podmínky, že důsledky neudělení dlouhodobého víza budou přiměřené důvodu pro neudělení dlouhodobého víza. Při posuzování přiměřenosti ministerstvo přihlíží zejména k dopadům tohoto neudělení do soukromého a rodinného života cizince. 18. Podle § 174 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců se za trestně zachovalého se pro účely tohoto zákona považuje cizinec, který nemá ve výpisu z evidence Rejstříku trestů záznam, že byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu. 19. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 20. Žalobce v této věci nepopírá, že není osobou trestně zachovalou ve smyslu § 174 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobu opírá zejména o tvrzenou nepřiměřenost napadeného rozhodnutí z hlediska dopadů do jeho soukromého a rodinného života. 21. V tomto ohledu je však třeba zdůraznit, že žalobce ve správním řízení žádné relevantní okolnosti nasvědčující nepřiměřenosti zamítnutí žádosti netvrdil ani neprokazoval. V žádosti v příslušné kolonce pouze vyplnil jméno svého otce (S. K., nikoli M. G., jak uvedl později v žalobě) a jméno své matky (M. K.), u které uvedl pobyt v ČR, což žalovaný v napadeném rozhodnutí reflektoval (viz str. 3 napadeného rozhodnutí). Nic dalšího ke svému rodinnému a soukromému životu ve správním řízení neuvedl. Těžko tak nyní může žalovanému oprávněně vytýkat, že se neza