53 A 1/2026 – Krajský soud v Praze

53 A 1/2026- 17 - text 8 53 A 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: A. K., narozená X státní příslušnice Ruské federace zajištěná v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá pod Bezdězem zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům, z.s. sídlem Poděbradská 173/5, Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026, č. j. OAM-1226/BE-BE01-VL15-PZ-2025, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2026, č. j. OAM-1226/BE-BE01-VL15-PZ-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Dne 24. 10. 2025 Policie České republiky při pobytové kontrole zjistila, že žalobkyně nedisponuje žádným oprávněním k pobytu na území. 2. Tentýž den žalobkyně při podání vysvětlení podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uvedla, že je občankou Ruska, kde se narodila, ale nemá jak to prokázat, neboť u sebe nemá žádný doklad prokazující totožnost. Veškeré doklady (pas, pobytovou kartu Polska) pravděpodobně ztratila v Polsku asi před 10 lety. Přišla i o polský pesel, jímž se po ztrátě dokladů prokazovala, protože žila na ulici a byl to jen papír, který se zničil. V Rusku byla naposledy v roce 2007. Žila v oblasti bez bojů, ale klidná nebyla, ztráceli se tam lidé. Poté pobývala v Polsku, kde jí byl v roce 2008 udělen azyl. Ten jí byl prodlužován. Od roku 2021 v Polsku třikrát požádala o udělení občanství, ale to jí nebylo kvůli chybějícím dokladům uděleno. Odmítli jí též znovu prodloužit azyl. Do Česka přicestovala pěšky před 2 až 3 měsíci, protože v Polsku jí nebyl udělen žádný pobyt, a chtěla zkusit, jestli jí nebude udělen v České republice. Ví, že u sebe musí mít cestovní pas, ale doklady nemá a bez práce a peněz si je nemůže zařídit. V Česku je bez domova a žije na ulici. Toulá se v Praze a okolí. K Česku nemá žádné vazby. Je svobodná a bezdětná, její rodina žije v Rusku a není s ní v kontaktu. Neví, zda jí v zemi původu něco hrozí. Na území Ruska ji nic netáhne, nechce tam žít trvale. Chtěla by žít tam, kde je lépe. Uvedla, že její zdravotní stav je dobrý, nepožívá žádné léky ani návykové látky, netrpí žádnou nemocí a je zdravá. 3. Rozhodnutím Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje ze dne 24. 10. 2025, č. j. KRPS-281282-17/ČJ-2025-010024, byla žalobkyně zajištěna podle § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. 4. Dne 29. 10. 2025 žalobkyně požádala o udělení mezinárodní ochrany v České republice. 5. Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 10. 2025, č. j. OAM-1226/BE-BE01-VL16-Z-2025, byla žalobkyně zajištěna podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, do 15. 2. 2026. Žalovaný mj. uvedl, že žalobkyni nelze považovat za zranitelnou osobu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu, neboť v rámci řízení o zajištění podle zákona o pobytu cizinců a vyhoštění a v žádosti o mezinárodní ochranu neuvedla nic, z čeho by bylo možné usuzovat, že je takovou osobou. Prohlásila, že je svobodná, bezdětná a zdravá. 6. Dne 4. 12. 2025 žalobkyně poskytla požadované údaje ke své žádosti o mezinárodní ochranu. Narodila se v Rusku v Čečensku. Je čečenské národnosti. Shodně jako při podání vysvětlení uvedla, že z Ruska vycestovala do Polska na přelomu let 2007 a 2008. V Polsku požádala o azyl a žila tam až do konce května 2025, kdy pěšky přešla do České republiky, protože neměla peníze ani doklady. V Polsku měla různé sezónní práce, ale přes zimu si nemohla nic najít. Neměla peníze a byla na ulici. Ke svému zdravotnímu stavu opět uvedla, že je zdravá a nebere žádné léky. Pán Bůh stojí při ní a dává jí zdraví. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že chce mít nový život jako normální člověk, aby měla doklady a mohla si najít normální práci a bydlení. Bez dokladů žádnou práci ani brigádu nenašla. Raději žebrala, než by kradla. Je ve spojení s Bohem a on k ní hovoří. Od té doby, co s ním mluví, se cítí dobře. 7. Tentýž den vedl žalovaný s žalobkyní pohovor k její žádosti o mezinárodní ochranu. S ohledem na uplatněné žalobní body soud (podobně jako ve věci sp. zn. 57 Az 1/2026) pohovor přepisuje doslova: Otázka: Z jakého konkrétního důvodu jste se rozhodla vycestovat z Ruska? Odpověď: Měla jsem tam politické a národnostní problémy. Naše národnost byla pronásledována. Nemohla jsem si tam najít práci, ne vždy byla možnost si práci najít. Nebylo to jen kvůli mé čečenské národnosti, ale měla jsem i osobní problémy. Otázka: Jaké problémy jste Vy sama v Rusku před svým vycestováním měla? Odpověď: Po pravdě o tom nechci hovořit. Uteklo už hodně času. Když jsem měla pohovor v Polsku, tak se to pak dostalo do Ruska. O svých osobních problémech bych nerada mluvila. Žadatelka byla opětovně poučena o skutečnosti, že správní orgán dbá při zjišťování skutečného stavu věci na ochranu jejích osobních údajů, a to především ve vztahu ke státním orgánům země jejího původu. Zároveň byla poučena, že je povinna v průběhu řízení poskytovat ministerstvu vnitra nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žadatelka následně uvedla: Naše národnost zažívá v Rusku represe. Otázka: Jaké jste měla v Rusku problémy? Odpověď: Nechci Vám říkat své osobní problémy. Hodně jsem toho prožila a hodně jsem kvůli tomu trápila. Ty osobní problémy jsem sdělila v Polsku a dostalo se to do Ruska. Oni mi také říkali, že se to nedostane do Ruska, ale dostalo se to tam. Otázka: Z jakého důvodu nechcete o svých problémech v Rusku hovořit? Odpověď: Já jsem udělala špatně, že jsem Vám to řekla. Nechci to říct z důvodu toho, co se stalo v Polsku, nedůvěřuji Vám. Oni také neměli právo předávat ty informace dál do Ruska. Otázka: Mám to tedy chápat tak, že odmítáte poskytovat ministerstvu vnitra nezbytnou součinnost? Odpověď: Pokud se ta informace znovu dostane ven, tak samozřejmě ji nebudu poskytovat. Žadatelka byla opětovně poučena o skutečnosti, že správní orgán dbá při zjišťování skutečného stavu věci na ochranu jejích osobních údajů, a to především ve vztahu ke státním orgánům země jejího původu. Otázka: Budete odpovídat na otázky? Odpověď: Co se týče osobních problémy nechci. Otázka: Proč nechcete hovořit o svých problémech v Rusku? Odpověď: Já nemohu říct, jestli nedůvěřuji konkrétně Vám nebo tady paní tlumočnici, ale nemohu vědět, jestli se k těm informacím nedostane někdo další, kdo by to sdělil dál. Mluvím ze zkušeností v Polsku. Nevyplatilo se mi mluvit o svých osobních problémech. Otázka: Uvědomujete si, že pokud nebudete poskytovat ministerstvu vnitra nezbytnou součinnost a uvádět pravdivé a úplné informace, může to vést k zastavení Vašeho řízení? Odpověď: Já rozumím. Chci ale ještě jednou zdůraznit, že k tomu mám své důvody. Chtěla bych doplnit, že když to říkám, tak k tomu mám své osobní důvody. Já bych chtěla Ministerstvu vnitra a jeho pracovníkům jen říct, že nic nepotřebuji. Chci jen dokumenty, abych tu mohla být a pracovat, a pomoc při hledání práce. Vzhledem k trvajícímu neposkytování součinnosti ze strany žadatelky, ukončil správní orgán pohovor. 8. Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 12. 2025, č. j. OAM-1226/BE-BE01-P15-2025, řízení o žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu zastavil podle § 25 písm. d) zákona o azylu z důvodu, že žalobkyně při pohovoru odmítla poskytnout součinnost. 9. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně u zdejšího soudu žalobu, která je vedena pod sp. zn. 57 Az 1/2026. V žalobě (která je taktéž součástí správního spisu, žalovanému byla doručena dne 5. 1. 2026), žalobkyně mj. poukazovala na to, že je velmi složité situaci. Jak v Čečně, tak později v Polsku byla napadena a nese si z toho velké trauma. Má problémy komukoliv důvěřovat a sdělovat podrobnosti o své osobní situaci. V České republice je zajištěna v zařízení pro zajištění cizinců, tedy v uzavřeném prostoru s cizími lidmi, což její situaci neprospívá. Aby byla schopna dostatečně podrobně vypovídat, potřebuje s konkrétní osobou navázat alespoň trochu důvěrnější vztah. Má za to, že je zranitelnou osobou dle § 2 odst. 1 písm. i) zákona o azylu, jelikož byla v minulosti podrobena vážným formám psychického a fyzického násilí. Z projevu a chování žalobkyně mělo být žalovanému zřejmé, že žalobkyně není psychicky zcela v pořádku a má problémy vypovídat. Žalovaný měl provést určení, zda je žalobkyně zranitelnou osobou (např. i lékařským nebo psychologickým vyšetřením). Mohl také provést alespoň ještě jeden pokus k provedení pohovoru, během kterého jí měl poskytnout odpovídající podporu. Součástí žaloby byl i návrh na přiznání odkladného účinku, jemuž soud vyhověl usnesením ze dne 27. 1. 2026. 10. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný dne 9. 2. 2026 rozhodl o zajištění žalobkyně podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/19