53 Ad 10/2025 – Krajský soud v Praze

53 Ad 10/2025- 51 - text 7 53 Ad 10/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci žalobkyně: H. M. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 3. 2025, č. j. X, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 4. 3. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 93 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 6. 12. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobkyninu žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu poklesla žalobkynina pracovní schopnost jen o 25 %. 2. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobkyniny námitky a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu z námitkového řízení byla rozhodující příčinou žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu koxartróza bilaterálně. Zdravotní stav žalobkyně institut určil podle kapitoly XIII, oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), na 25 %. Žalobkyně má koxartrózu II. stupně vpravo a III. stupně vlevo, hybnost mírně omezena, více vlevo (flexe 95, abdukce a addukce do 40 stupňů, vpravo menší postižení). Není údaj o nutnosti zařazení do pořadníku na totální endoprotézu. Další postižení, tj. vertebrogenní algický syndrom, je bez senzomotorického deficitu. Žaloba 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. 4. Žalobkyně namítá, že nebyla přizvána na jednání posudkového lékaře, takže si nemohl učinit představu o jejím zdravotním stavu. Žádá zhodnocení svého stavu posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“). Nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu žalovanou. Trpí více zdravotními postiženími. Žalovaná hodnotila její zdravotní stav podle kapitoly XIII, oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, která odpovídá středně těžkému postižení, přesto žalovaná v napadeném rozhodnutí hovoří o lehkém postižení a pouhém zdravotním znevýhodnění. V důsledku zdravotních postižení žalobkyně nemůže vykonávat některé denní aktivity, jiné s výrazným omezením nebo snížením výkonnosti. I přes snahu není schopna vykonávat pracovní činnost. Dle zprávy MUDr. S. z neurologie není reálný návrat do plného zaměstnání. Žalobkyně nemůže zvedat těžká břemena, nevydrží ve statických polohách, po chvilce sezení musí protahovat, má problém vstát, nemůže se ohýbat, občas musí chodit o berlích, má nehybnost v prstech, občas jí vypadávají předměty a potřebuje pomoc s hygienou. Není zřejmé, jak institut stanovil míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zvolené položky. Měl postupovat podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity a zohlednit další postižení žalobkyně. Nepřihlédl ani k dosavadní praxi žalobkyně – skladnice, kterou již nemůže vykonávat. Mělo tedy dojít k navýšení podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity. Vyjádření žalované 5. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. Upozorňuje na to, že aplikace § 3 vyhlášky o posuzování invalidity je namístě v případě, že je zvolena horní hranice dané položky, k čemuž nedošlo. Chyba spočívající v shledání lehkého místo středně těžkého postižení nemá vliv na určitost kvalifikace. Další odůvodňování posudku by nebylo racionální a účelné. Nové lékařské nálezy lze zohlednit jen za podmínek § 75 odst. 1 s. ř. s. prostý neurolog nemůže hodnotit dopad zdravotního stavu na pracovní schopnost. Není zřejmé, jaký dopad by mělo mít namítané nevyšetření žalobkyně posudkovým lékařem. 6. Ve vyjádření k posudku posudkové komise žalovaná uvádí, že posudková komise nedostála své povinnosti odůvodnit míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Není zřejmé, jaké časové kritérium posudková komise brala v potaz ve prospěch žalobkyně a jaké konkrétní hodnoty promítla do výstupu stran úbytku pracovní schopnosti. Implicitní dovozování čehokoliv zde nemá „sebemenší místo“. Za situace, kdy se posudkový náhled komise a institutu liší, je namístě fundovaně a určitě zodpovědět, v čem se minulý posudek mýlil. Posouzení věci 7. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). O žalobě soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 1. 2026, viz přechodné ustanovení čl. XI bodu 1 zákona č. 314/2025 Sb.). Jednání nebylo zapotřebí ani k provádění dokazování, neboť soud vycházel pouze z obsahu správního spisu (jímž se zásadně nedokazuje) a listinných důkazů, s nimiž se účastníci mohli seznámit (zejm. posudku posudkové komise, který soud účastníkům doručil). Soud neprováděl důkaz výslechem účastníků, neboť zdravotní stav žalobkyně a jeho dopad na její pracovní schopnost, resp. invaliditu byl dostatečně prokázán posudkem posudkové komise ze dne 13. 11 2025, který si soud vyžádal podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Z toho důvodu soud nedokazoval ani lékařskými zprávami MUDr. S., které měla posudková komise k dispozici a vycházela z nich. Zbývající navržené listinné důkazy jsou součástí správního spisu. 8. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok. 9. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla [písm. a)] nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; [písm. b)] nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; [písm. c)] nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. 10. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. 11. Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. 12. Žalobní námitky spočívají převážně v nesprávném posouzení žalobkynina zdravotního stavu. 13. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Soud předesílá, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám. Zdravotní stav sám nepřezkoumává. 14. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. I tento posudek nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoven