Krajský soud v Praze 53 Ad 12/2025 – Dokazování

Rozhodnutím ze dne 6. 12. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobcovu žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „institut“) poklesla žalobcova pracovní schopnost jen o 30 %. Za rozhodující příčinu žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu institut pokládal chronickou obstrukční plicní nemoc s astmoidní složkou, II B, na podkladě chronické kuřácké bronchitidy, kterou hodnotil podle kapitoly X, oddílu B, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Institut uvedl, že jde o středně těžké funkční postižení, v dokumentaci nejsou uváděny časté exacerbace a dle spirometrie je redukce VC lehkého stupně. Proto byla zvolena horní hodnota procentního rozmezí.

V záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobcovy námitky a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Institut v posudku z námitkového řízení dospěl k závěru, že rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je chronická obstrukční nemoc II. stupně, kategorie B, s astmatickou složkou u noncompliantního žalobce (opakované vysazování chronické medikace, nedostavování se ke kontrolním vyšetřením, propuštění z hospitalizace na reverz). Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil shodně podle kapitoly X, oddílu B, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity na 30 % (horní hranice procentního rozmezí). Dle spirometrie je obstrukční porucha převážně lehká až středně těžká bez redukce vitální kapacity. Horní hranici institutu zvolil pro další postižení žalobce. Posouzení z roku 2011 dle položky 1c pokládal institut za nadhodnocené s ohledem na průběh onemocnění, hodnoty spirometrie a noncompliance. Stav i tehdy odpovídal položce 1b s maximálním poklesem 30 %. Žádná z komorbidit nemá takový funkční dopad, aby sama o sobě zdůvodňovala použití takového posudkového kritéria, které odpovídá invaliditě.

Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.

Žalobce namítá, že nebyl přizván k osobnímu vyšetření posudkovými lékaři. Navrhuje zhodnocení svého stavu posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“). Nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu. Trpí vícero zdravotními komplikacemi. Posudkoví lékaři nesprávně vyhodnotili jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu postižení uvedené v kapitole X, oddílu B, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Vzhledem ke svému postižení žalobce nemůže vykonávat některé denní aktivity a jiné s výrazným omezením nebo snížením své výkonnosti. Není schopen vykonávat pracovní činnost. Kombinace zdravotních postižení mu znemožňuje spánek (trpí astmatickými záchvaty a kvůli bolestem páteře a kyčle může ležet jen v určitých polohách). Chůze je pro žalobce téměř nemožná vzhledem k artróze pravé kyčle a zdravotnímu postižení páteře. Ujde jen pár metrů s holí. Dochází ke zhoršování dýchání s nutností hospitalizace zejména v zimních měsících. Dle lékařů žalobce nesmí přetěžovat dolní končetiny a pracovat v prašném prostředí, chladu a vynucené poloze. Postup institutu pokládá za netransparentní, neboť není zřejmé, jaký pokles pracovní schopnosti přiřadil hlavní diagnóze a jaký komorbiditám. Institut měl postupovat podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity a zohlednit žalobcova další zdravotní omezení a dosavadní praxi řidiče. Vzhledem ke svému vzdělání žalobce nemůže vykonávat jinou než fyzickou práci, což je nemožné. Žalobce má za to, že jeho stavu odpovídá položka 1c a celkový pokles pracovní schopnosti o 70 %.

Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby a vypracování posudku posudkové komise ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).

O žalobě soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky podle § 51 odst. 1 s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 1. 2026, viz přechodné ustanovení čl. XI bodu 1 zákona č. 314/2025 Sb.). Jednání nebylo zapotřebí ani k provádění dokazování, neboť soud vycházel pouze z obsahu správního spisu (jímž se zásadně nedokazuje) a listinných důkazů, s nimiž se účastníci mohli seznámit (zejm. posudku posudkové komise ze dne 25. 11 2025, který soud účastníkům doručil; posudková komise přitom vycházela i z žalobcem předložených listin). Soud neprováděl důkaz výslechem žalobce, neboť zdravotní stav žalobce a jeho dopad na jeho pracovní schopnost, resp. invaliditu byl dostatečně prokázán posudkem posudkové komise (ostatně soud ani nemá odborné znalosti k tomu, aby z výslechu žalobce dovodil jakékoliv skutečnosti relevantní pro posouzení jeho zdravotního stavu, nadto jde o důkaz toliko subsidiární, viz § 131 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitý dle § 64 s. ř. s. – v tomto případě byly dokazované skutečnosti prokázány právě posudkem posudkové komise).

Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok.

Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla [písm. a)] nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; [písm. b)] nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; [písm. c)] nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

Žalobní námitky spočívají především v nesprávném posouzení žalobcova zdravotního stavu.

Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Soud předesílá, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám. Zdravotní stav sám nepřezkoumává.

Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. I tento posudek nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS“, ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, č. 511/2005 Sb. NSS, a rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20).

Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014 – 52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

Soud má na základě posudku posudkové komise ze dne 25. 11. 2025 za to, že žalovaná v zásadě správně posoudila žalobcův zdravotní stav.

Posudek posudkové komise především splňuje požadavek přesvědčivosti a úplnosti. Posudková komise vycházela z veškeré žalobcovy zdravotnické dokumentace, včetně lékařských zpráv, na které poukazoval v žalobě. Žalobcovo posouzení proběhlo v jeho nepřítomnosti (s čímž žalobce dle posudku souhlasil), což samo o sobě není deficitem posudku (viz např. usnesení NSS ze dne 28. 8. 2025, č. j. 3 Ads 220/2024 – 28, bod 18; žalobce v návaznosti na posudek posudkové komise ani např. nenamítl, že by zdravotnická dokumentace byla neúplná, rozporná či by některé konkrétní skutečnosti bylo zapotřebí objasnit vyšetřením při jednání komise). Posudková komise dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, za jehož rozhodující příčinu ve shodě s posudky institutu označila chronickou obstrukční plicní nemoc s astmatickou složkou. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise stanovila taktéž shodně podle kapitoly X (postižení dýchací soustavy), oddílu B (dolní dýchací cesty), položky 1 (chronická obstrukční plicní nemoc) písmene b (středně těžké funkční postižení, stadium II) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti je pro tuto položku stanovena na 15 % – 30 %. Komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 25 %, tedy v souladu s tímto rozpětím.

Posudková komise své závěry i řádně odůvodnila. V souladu s posudkovými hledisky výše uvedené položky 1 poukázala na spirometrické hodnoty, které dostatečně nenaplňovaly kritéria písmena c této položky (jehož se žalobce dovolává v žalobě). S tím lze souhlasit, neboť pod toto písmeno spadají stavy s 30 %