1 Afs 145/2008 — Nejvyšší správní soud

57 Ca 18/2009- 60 - text 57Ca 18/2009 –60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Pivoňky a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla, v právní věci žalobce: TWIN s.r.o., IČ:453 57 951, se sídlem Plzeň, Zemědělská 571/9, zastoupena JUDr. Tomášem Tesařem Ph.D., advokátem, se sídlem Plzeň, Smetanovy sady 6, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Plzni, se sídlem v Plzni, Hálkova 14, v řízení o žalobě, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12.12.2008, č.j.7689/08-1200-402327 t a k t o : I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12.12.2008, č.j.7689/08-1200-402327 se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 7.200 Kč, do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám JUDr. Tomáše Tesaře, Ph. D., advokáta. O d ů v o d n ě n í Žalobou ze dne 12.2.2008 adresovanou Krajskému soudu v Plzni (dále jen soud) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12.12.2008, č.j.7689/08-1200-402327. Namítal, že výrok o dodatečném vyměření daně z příjmu právnických osob ve výši 61.380 Kč je nezákonný. Poukazoval na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.8.2007, sp.zn. 2Azs 54/2007. Nesouhlasil se závěrem žalovaného ohledně jeho výdajů ve výši 17.909 Kč (pronájem školicích prostor a motokárové dráhy) a výdajů ve výši 62.800 Kč a 60.850 Kč (reklamní předměty). Žalobce uváděl, že z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Rovněž z něho musí být patrné, proč žalovaný považuje odvolací důvody za liché, mylné nebo vyvrácené, jak podle žalobce např. vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19.2.2008, sp. zn. 7Afs 212/2006. Těmito zásadami se ale žalovaný v posuzované věci neřídil, a tak došlo k vadám, jež zavinily, že rozhodnutí žalovaného je nesrozumitelné a nedostatečně odůvodněné - nepřezkoumatelné, což je důvodem zrušení podle § 76 odst. 1 písm. a/ s.ř.s. nedostatek povinného postupu na základě § 50 odst. 3 věta druhá ZSDP je důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. c/ s.ř.s. Žalobce dále tvrdil, že závěr žalovaného ohledně výdaje ve výši 17.909 Kč je věcně nesprávný a po procesní stránce nedostatečně odůvodněný. Žalovaný se totiž dopustil zásadního pochybení při hodnocení zálohové faktury č.030401 ze dne 11.4.2001 a faktury č.260401 (FP č.020010536) ze dne 26.4.2001, fakturované dodavatelem služeb - společností KAR KOLEKTION s.r.o., když zdanitelné plnění, jež bylo předmětem těchto faktur vyhodnotil jako náklady vynaložené na reprezentaci podle § 25 odst. 1 písm. t/ ZDP. Žalobce uváděl, že již v průběhu daňové kontroly bylo jednoznačně prokázáno, že celková fakturovaná částka ve výši 17.909 Kč byla vynaložena za účelem zajištění školicí místnosti a programu na setkání s významnými klienty žalobce v rámci veletrhu v Brně dne 26.4.2001. Konání reklamní akce a její průběh je jasně potvrzen protokolem o výslechu svědků ze dne 25.2.2008 (K. S. a J. Č.). Žalobce v této otázce podle svého názoru unesl důkazní břemeno podle § 31 odst. 9 ZSDP. Naproti tomu žalovaný v rozporu se zákonem rozhodl, že ohledně předmětné částky se jedná o náklady na reprezentaci podle § 25 odst. 1 písm. t/ ZDP, ačkoli jde o náklady ve smyslu § 24 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný nesplnil důkazní povinnost podle § 31 odst. 8 písm. c/ ZSDP. Žalobce dále namítal, že ohledně výdajů ve výši 62.800 Kč a 60.850 Kč je rozhodnutí žalovaného rovněž nesprávně a po procesní stránce nedostatečně odůvodněné (nepřezkoumatelné). Žalovaný se dopustil zásadního pochybení při hodnocení faktury č. 31/01(FP 020011654) ze dne 19.11.2001 na částku 125.000 Kč bez DPH (s DPH 153.232 Kč) a faktury č. 30/01(FP č. 020011652) ze dne 23.11.2001 na částku ve výši 121.700 bez DPH (s DPH 148.474 Kč), fakturované společností TOUSER s.r.o., když konstatoval, že se nepodařilo prokázat, že by tyto náklady byly vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů žalobce ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP. Podle názoru žalobce z obou těchto faktur vyplývá, že se jedná o faktury na dodávku reklamních předmětů od společnosti TOURSEN s.r.o. právní vztahy mezi žalobcem na společností TOURSEN s.r.o. byly prokázány. Reklamní předměty byly ze strany uvedené společnosti dodány a ze strany žalobce řádně zaplaceny. V žádném případě nemůže jít k tíži žalobce to, že správce daně není schopen kontaktovat jiný daňový subjekt a od něj si opatřit potřebné informace. V případě, že se správci daně v rozporu se zákonem nepodařilo rozhodné skutečnosti zjistit, nemůže na podkladě toho učinit rozhodnutí v neprospěch daňového subjektu. Žalobce neporušil žádnou svou povinnost v otázce evidence reklamních předmětů. Rovněž je nutné konstatovat, že k daňové kontrole, na základě níž došlo k vydání napadeného rozhodnutí, došlo až několik let poté, kdy byly předmětné reklamní předměty dodány. Vzhledem k obměně personálu žalobce. Žalobce unesl své důkazní břemeno podle § 31 odst. 9 ZSDP. naproti tomu žalovaný neprokázal, že uvedené částky nebyly řádně užity jako náklady podle § 24 odst. 1 ZDP, a tak nesplnil svoji důkazní povinnost podle § 31 odst. 8 stejného zákona. Žalobce poukazoval na § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který měl respektovat i žalovaný. Žalovaná nezkoumal prvostupňové správní rozhodnutí z hlediska jeho zákonnosti, a proto je jeho rozhodnutí zmatečné. Z těchto důvodů žalobce navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Současně se domáhal náhrady nákladů řízení. Doručením žaloby soudu, k čemuž došlo dne 13.2.2009, bylo zahájeno řízení zákona č.150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s.ř.s.). Žalovaný v podrobném vyjádření ze dne 14.4.2009, č.j.2903/09-1500-402566 uváděl, že s žalobními body žalobce zásadně nesouhlasí. Připomínal, že z odůvodnění jeho rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že žalovaný své závěry ohledně daňové uznatelnosti nákladů ve výši 17.909 Kč řádně odůvodnil a nedopustil se ani pochybení při jejich hodnocení. Rozhodnutí je věcně správné. Tvrzení, že by náklady ve výši 17.909 Kč ve svém rozhodnutí žalovaný vyhodnotil jako náklady vynaložené na reprezentaci podle § 25 odst. 1 písm. t/ ZDP, se nezakládá na pravdě, když z odůvodnění napadeného rozhodnutí tato žalobcem tvrzená skutečnost ani nevyplývá. Žalovaný zdůrazňoval, že to byl právě žalobce, kdo podle § 31 odst. 9 ZSDP nesl prvotní důkazní břemeno. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že žalobce důkazní břemeno neunesl. Žalovaný dále uváděl, že se v rozhodnutí konkrétně zabýval hodnocením žalobcem specifikovaných přijatých faktur od společnosti TOURSEN s.r.o. Rovněž vysvětlil, z jakého důvodu dospěl k závěru, že k dodávce reklamních předmětů pro žalobce v roce 2001 od popsané společnosti skutečně došlo. Žalovaný nedával k tíži žalobce, že je třetí daňový subjekt (od roku 2001) nekontaktní, a že proto nemohl správce daně u něho provést šetření vedoucí k ověření příslušných skutečností. Tato nekontaktnost ale žalobci nebránila v tom, aby navrhl provedení dalších důkazů, které by jeho tvrzení prokázaly. Podle žalovaného je totiž třeba zdůraznit, že bez ohledu na kontaktnost či nekontaktnost na fakturách uvedeného dodavatele, je na daňovém subjektu (žalobci) jako nositeli důkazního břemene podle § 31 odst. 9 ZSDP, aby prokázal, že plnění uvedené na předložených fakturách bylo taktéž v uvedeném rozsahu a dodavatelem na nich uvedeným, přičemž jako důkazní prostředky daňový subjekt k tomuto prokázání použije, je zcela v jeho dispozici. Podle žalovaného je napadené rozhodnutí plně přezkoumatelné. V řízení se postupuje dle ZSDP. Použití správního řádu je vyloučeno s výjimkou vyřizování stížností podle § 175 (§ 99 ZSDP). V odvolacím řízení se žalovaný zabýval zákonností rozhodnutí správce daně prvního stupně. I všemi odvolacími námitkami žalobce. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Z odůvodněné repliky žalobce ze dne 25.5.2009 bylo patrné, že trval na žalobě a současně konkretizoval požadavek na náhradu nákladů řízení. K vydání tohoto rozsudku nemusel soud nařizovat jednání, protože oba účastníci řízení s tímto zákonným způsobem vyřízení věci předem souhlasili (§ 51 odst. 1 s.ř.s.). Mezi účastníky řízení [(žalobcem - daňovým subjektem) na straně jedné a žalovaným na straně druhé] bylo nesporné, že v posuzované věci se jednalo o problematiku přímé celostátní daně, konkrétně daně z příjmu právnických osob, jež byla žalobci doměřena základě výsledku daňové kontroly provedené u něho správcem daně pod č.j.319906/07/138931/1571 za zdaňovací období – i za období od 1.1.2001 do 31.12.2001 (dále jen daňová kontrola a zdaňovací období nebo sledované zdaňovací období). K věci samé soud předesílá, že žalovaný (před ním správce daně) používal odpovídající normativní akty – zákon č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dá