2 Aps 6/2008 — Nejvyšší správní soud

57 Af 11/2011- 186 - text 14 pokračování 57Af 11/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: PROPERTY PODNIKATELSKÁ a.s., se sídlem Podnikatelská 15, 304 12 Plzeň, IČ 271 19 297, zastoupené: Mgr. Petrem Vlachem, advokátem, se sídlem Plzeň, Guldenerova 547/4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno, v řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 12. 2010, č.j. 10196/10-1700-401944, a ze dne 29. 12. 2010, č.j. 10197/10-1700-401944, t a k t o : I. Žaloby s e z a m í t a j í . II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému nálady řízení ve výši 1.701,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku . O d ů v o d n ě n í Žalobami doručenými do e-podatelny Krajského soudu v Plzni (dále též jen „zdejší soud“) dne 1.3.2011 se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí tehdejšího Finančního ředitelství v Plzni ze dne 29.12.2010 č.j. 10196/10-1700-401944 (dále též jen „napadené rozhodnutí I“) a ze dne 29.12.2010 č.j. 10197/10-1700-401944 (dále též jen „napadené rozhodnutí II, obě napadená rozhodnutí též souhrnně jako „napadená rozhodnutí“). Usnesením ze dne 24.5.2011 č.j. 57 Af 12/2011-29 byla žaloba původně vedená u zdejšího soudu pod sp.zn. 57 Af 12/2011 (proti napadenému rozhodnutí II) spojena ke společnému projednání a rozhodnutí s žalobou vedenou u téhož soudu pod sp.zn. 57 Af 11/2011 (proti napadenému rozhodnutí I). Finanční ředitelství v Plzni napadeným rozhodnutím I zamítlo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu v Plzni (dále též jen „finanční úřad“) – platebnímu výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 28.4.2010 č.j. 1777796/10/138980401345 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí I“) a prvoinstanční rozhodnutí I potvrdilo. Finanční ředitelství v Plzni napadeným rozhodnutím II zamítlo odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Finančního úřadu v Plzni – platebnímu výměru na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 28.4.2010 č.j. 177807/10/138980401345 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí II“) a prvoinstanční rozhodnutí II potvrdilo. Prvoinstančním rozhodnutím I byl žalobkyni vyměřen odvod do Národního fondu za porušení rozpočtové kázně ve výši 41.894.250,- Kč. Prvoinstančním rozhodnutím II byl žalobkyni vyměřen odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 13.964.750,- Kč. Rozpočtová pravidla byla upravena zákonem č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „rozpočtová pravidla“). Soustava územních finančních orgánů byla upravena zákonem č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů (do 31.12.2012) a zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (od 1.1.2013). Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s.ř.s.“). Soud pro úplnost uvádí, že v souvislosti s přijetím zákona č. 456/2011 Sb. se jako žalovaný správní orgán označuje Odvolací finanční ředitelství. [I] Žaloba, vyjádření žalovaného k žalobě, replika Žalobkyně tvrdila, že napadená rozhodnutí jsou nezákonná, neboť je jimi zkrácena na subjektivních právech, zejména na právu vlastnit majetek a na právu na spravedlivý proces, zaručených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. l a 5 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť žalovaný potvrdil správnost rozhodnutí prvoinstančního správce daně, které bylo pro závažné vady nezákonné. Tím žalovaný zkrátil žalobkyni na jejích subjektivních právech stejným způsobem a ve stejném rozsahu, jak to učinil prvoinstanční správní orgán. Žalobkyně konstatovala, že finanční úřad nerespektoval překážku věci pravomocně rozhodnuté a bez toho, aby k tomu disponoval pravomocí, přezkoumával správnost rozhodnutí jiného správního orgánu - Ministerstva průmyslu a obchodu (dále též jen „Ministerstvo“). Žalobkyně byla příjemcem podpory poskytované Ministerstvem ze státního rozpočtu a strukturálních fondů v rámci OPPP, kterou použila v rámci realizace projektu číslo 1.2 R/239 „Nájemní hala“. Při ukončení projektu a po jeho ukončení proběhlo u žalobkyně několik kontrol, a to na jedné straně prováděné Ministerstvem a jeho implementační agenturou projektu CzechInvest, na druhé straně Finančním ředitelstvím v Plzni v rámci finanční kontroly a následně finančním úřadem v rámci řízení zahájeném na základě výsledků finanční kontroly provedené kontrolními pracovnicemi Finančního ředitelství v Plzni. Kontroly, které provedlo Ministerstvo a Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest, neshledaly u žalobkyně žádné pochybení ani závady. Přitom jedna z kontrol byla provedena z podnětu kontrolních pracovnic žalovaného a jedna k prověření zjištění, která kontrolní pracovnice žalovaného považovaly za závady. Naproti tomu kontroly prováděné územními finančními orgány, konkrétně kontroly prováděné v rámci finanční kontroly kontrolními pracovnicemi žalovaného a kontrola, resp. řízení, prováděné finančním úřadem na základě výsledků finanční kontroly žalovaného, shledaly u žalobkyně několik, dle jejich přesvědčení, závad. Na základě výsledků finanční kontroly, provedené kontrolními pracovnicemi žalovaného, bylo zahájeno řízení finančním úřadem. Po jeho provedení finanční úřad tvrdil existenci několika pochybení, která jsou důvodem pro odvod z důvodu porušení rozpočtové kázně (vrácení dotace). Napadená rozhodnutí shrnují tvrzená pochybení žalobkyně do tří bodů. Žalobkyně připomněla, že v odvolání proti platebním výměrům napadala nesprávnost všech závěrů finančního úřadu, avšak žalovaný vyhověl pouze námitce číslo 2, ostatní námitky považoval za nedůvodné. V jejich zamítnutí žalobkyně spatřovala vady, které ji krátí v jejích subjektivních právech, pro které napadá rozhodnutí žalobou. Žalobkyně uvedla, že námitky, kterými napadá zákonnost napadených rozhodnutí, jsou totožné s argumenty, které uvedla v odvolání. Proto je v žalobě neuvedla v celém rozsahu, ale v podrobnostech zcela odkázala na obsah odvolání a ve stručnosti zdůraznila hlavní body námitek. [1] Tato část žaloby byla žalobkyní nadepsána jako „Nesprávné posouzení kolaudace Nájemní haly, nerespektování překážky věci pravomocně rozhodnuté“. K tomu žalobkyně uvedla, že Nájemní hala byla původně zkolaudována pro účel „Skladování strojů a zařízení potravinářského průmyslu“. Po zahájení činnosti v ní však probíhala činnost podřaditelná pod příslušný OKEČ (výroba potravinářských výrobků a nápojů). Žalobkyně v odvolání podrobně tento stav zdůvodnila a byla přesvědčena, že z něho vyplývá, že původní kolaudací nedošlo k porušení podmínek dotace. Správní orgány obou stupňů vyslovily nesprávný závěr o neexistenci překážky věci pravomocně rozhodnuté, a to ve vztahu k posouzení souladu původního účelu užívání Nájemní haly obsaženém v kolaudačním rozhodnutí. Pominuly skutečnost, že správní rozhodnutí může být vydáno i jinou formou, než písemnou. Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že i faktický úkon správního orgánu může být považován za rozhodnutí. V daném případě došlo k vyplacení dotace až poté, co Ministerstvo provedlo kontrolu splnění podmínek pro čerpání dotace. Jednou z podmínek bylo i předložení kolaudačního rozhodnutí. Ministerstvo jako poskytovatel dotace mělo tedy od počátku, ještě před poskytnutím dotace, od žalobkyně informaci o účelu, pro který byla Nájemní hala zkolaudována. Ministerstvo v rámci posuzování splnění podmínek pro vyplacení dotace shledalo, že předmětné kolaudační rozhodnutí, v němž je uveden jako účel užívání stavby „Skladování strojů a zařízení pro potravinářskou výrobu“, není překážkou pro poskytnutí dotace a dotaci poskytlo. Příkaz odpovědného pracovníka Ministerstva k vyplacení peněz žalobkyni je z hlediska správního práva nutno považovat za správní rozhodnutí učiněné nikoli v písemné formě, ale faktickým úkonem. I takové rozhodnutí je však rozhodnutím v právním slova smyslu a jeho existence je vůči dalším posuzovatelům oprávněnosti vyplacení dotace žalobkyni překážkou věci pravomocně rozhodnuté. Tato zásada chrání práva účastníka správního řízení nabytá v dobré víře. Případný odlišný názor žalovaného na oprávněnost vyplacení dotace žalobkyni se nemůže dotknout jejích práv, zejména práva na právní jistotu v trvalost a neměnnost prvních vztahů vzniklých na základě správních rozhodnutí. Žalobkyně v této souvislosti zdůraznila, že posuzování splnění podmínek pro vyplacení dotace ze strany finančního úřadu nebo žalovaného, za stavu, kdy tyto podmínky zkoumalo Ministerstvo a CzechInvest, je svým charakterem přezkoumávání správnosti postupů těchto orgánů v rámci jejich působnosti, což je věcí, která nenáleží do pravomoci územních finančních orgánů. Tvrzení žalovaného v napadeném rozhodnutí, že finanční úřad nezkoumal správnost rozhodnutí jiného správního org