— Nejvyšší správní soud

16 Ad 101/2015- 31 - text 7 pokračování 16Ad 101/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci žalobce: P. B., bytem S. P., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 27.8.2015 proti rozhodnutí žalované ze dne 30.6.2015 č.j. X o změnu data výplaty invalidního důchodu, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včasnou žalobou ze dne 27.8.2015 s připojenou kopií napadeného rozhodnutí se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 30.6.2015 č.j. X, protože s ním nesouhlasí, neboť mu rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26.2.2015 byla přiznána invalidita 2. stupně k datu 31.7.2014, ale z ČSSZ ústředí Praha mu přišlo rozhodnutí po více než 4 měsících (4.7.2015) o přiznání invalidního důchodu 2. stupně od 22.2.2015 ve výši 7204,-Kč a do tohoto data mu byly vyplácené nemocenské dávky, které činily cca 2300-2800 Kč/měs., z čehož vyplývá, že celá záležitost se protahovala, OSSZ účelově neinformovala jeho lékaře, protože pro ni bylo výhodné nechat ho co nejdéle na nemocenských dávkách, když rozdíl mezi nem. dávkami a inv. důchodem činí cca 4500,- Kč/měs. v jeho neprospěch a tudíž jej OSSZ poškodila svým zamítavým, lhostejným a liknavým jednáním. Navíc od 22.2. 2015 do první výplaty inv. důchodu dne 21.7.2015 jeho veškerý příjem činil 0,- Kč., musel se zadlužit a nebýt rodiny, neví, z čeho by žil. I když dne 15.7.2015 na ČSSZ v Plzni zažádal o výplatu inv. důchodu ke dni vzniku invalidity, tj. 31.7.2014 s tím, že nemocenské dávky, vyplacené za období od července 2014 do února 2015 vrátí, byl s ním sepsán dopis, který pracovnice odeslala na ČSSZ do Prahy, ale do dnešního dne nedostal žádné vyrozumění z jejich strany, proto je nucen podat žalobu a závěrem navrhl vydání rozhodnutí: Rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 30.6.2015 se mění tak, že se účastníku řízení přiznává inv. důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 7204,- Kč od 31.7.2014 ; nemocenské dávky od července 2014 do února 2015 účastník vrátí, nebo mu budou sraženy z doplatku inv. důchodu. Napadeným rozhodnutím ze dne 30.6.2015 č.j. X žalovaná rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 17.4.2014, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen zákon), když podle lékařského posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-město (dále jen OSSZ) ze dne 25.3.2014 není invalidní, neboť nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, změnila tak, že podle ustanovení § 38 písm. a) zákona se od 22.2.2015 žalobci přiznává invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně ve výši 7 204 Kč. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 30.6.2015 žalovaná uvedla mimo jiné, že rozhodnutím je realizován rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 16 Ad 87/2014 ze dne 26.2.2015, obsažen byl i postup při výpočtu výše invalidního důchodu a také, že žalobce ve své žádosti o přiznání invalidního důchodu ze dne 3.3.2014 požádal o přiznání invalidního důchodu od skončení výplaty nemocenských dávek a podle evidencí ČSSZ byla tato výplata ukončena ke dni 21.2.2015, byl mu invalidní důchod přiznán od 22.2.2015 ve výši 7 204 Kč měsíčně. Z obsahu vyžádaného posudkového spisu OSSZ Plzeň-město vedeného ohledně žalobce a v něm založeného rozhodnutí ze dne 11.12.2014 č.j. 44006/042457/14/110/santer soud zjistil, že jím byla žalobci přiznána výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby ode dne 22.11.2014 od 21.2.2015 včetně; rozhodnutím ze dne 2.7.2015 č.j. 44006/026088/15/110/ santer mu nebyla přiznána výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby ode dne 22.2.2015. Žalovaná ve svém vyjádření dne 29.9.2015 k žalobě setrvala na svém rozhodnutí ze dne 30.6.2015 a navrhla krajskému soudu, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť bylo rozhodováno v souladu s platnými právními předpisy. Dále citovala ustanovení § 65 odst. 1 zákona, odkázala na § 47 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a připomněla, že dle žádosti o invalidní důchod uplatněné dne 3.3.2014 byl žalobce v dočasné pracovní neschopnosti od 7.11.2013 s nárokem na výplatu nemocenských dávek, která byla ukončena dne 21.2.2015. S ohledem na skutečnost, že žalobce ve své žádosti o přiznání invalidního důchodu výslovně požádal o přiznání invalidního důchodu, a to včetně jeho výplaty, až od skončení výplaty nemocenských dávek, byl mu invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně přiznán až od 22.2.2015, tj. ode dne ukončení jejich výplaty. Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že napadené rozhodnutí ze dne 30.6.2015 bylo žalobci doručeno dne 8.7.2015 a také, že skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření žalované odpovídají obsahu spisu. Následně žalobce v podání bez data doručeném zdejšímu soudu dne 16.11.2015 setrval na podané žalobě, když celá věc trvala skoro rok a vyhověl mu ohledně invalidity až krajský soud a po celé toto období žalovaná veškeré jeho žádosti a námitky zamítala a záměrně zdržovala i rozhodnutí o přiznání a výši inv. důchodu, které přišlo po více než 4 měsících od rozsudku, až po jeho několika telefonických urgencích, protože byl v této době zcela bez prostředků. Žalovaná do té doby ani neinformovala jeho obvodního lékaře o termínu možného ukončení pracovní neschopnosti, proto trvá na tom, že jej ČSSZ svými zamítavými rozhodnutími poškodila, nehledě na to, že ve svém vyjádření ze dne 29.9.2015 operuje s rozhodnutím ze dne 17.4. 2015, při tom se jedná o rozhodnutí ze dne 17.4. 2014, dále když se ve svém stanovisku ohání tvrzením, že bylo z její strany rozhodováno v souladu s platnými právními předpisy, nesouhlasí, jelikož tato formulace byla i na rozhodnutích, která byla následně soudem zrušena pro vady řízení. Žalovaná poté v doplnění vyjádření dne 4.12.2015 zdůraznila skutečnosti uvedené již ve vyjádření ze dne 29.9.2015, že bylo vyhověno žádosti žalobce o přiznání invalidního důchodu včetně jeho výplaty od ukončení výplaty nemocenských dávek, a ohledně chybně uvedeného data rozhodnutí ze dne 17.4.2014 uvedla, že se jedná o písařskou chybu, která nebyla způsobena úmyslně. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. v platném znění (soudní řád správní, dále jen s.ř.s.), soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Ve věcech důchodového pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu (§ 31 odst. 2, 3 s.ř.s.). Podle § 38 písm. a) zákona má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku. V § 65 odst. 1 věta první a druhá zákona je stanoveno, že invalidní důchod se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského a po dobu poskytování náhrady mzdy, platu nebo odměny nebo sníženého platu nebo snížené odměny anebo služebního příjmu nebo náhrady ve výši platu (dále jen „náhrada mzdy“) v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, pokud den vzniku invalidity spadá do období dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, které jsou důvodem výplaty nemocenského nebo pobírání náhrady mzdy. Pro účely věty první se za výplatu nemocenského považují i dny, po které se nemocenské nevyplácí osobě samostatně výdělečně činné, která je účastna nemocenského pojištění, podle § 23 zákona o nemocenském pojištění v prvním období dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, a dny, po které se nemocenské nevyplácí z důvodu porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a za pobírání náhrady mzdy se považují i první 3 dny, po které se náhrada mzdy nevyplácí, a dny, po které se náhrada mzdy neposkytuje z důvodu porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce. Podle § 47 odst. 1 a 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, pojištěnec se může na základě písemného prohlášení podaného plátci dávky vzdát nároku na výplatu nemocenského, peněžité pomoci v mateřství a ošetřovného. Pojištěnka, která dítě porodila, se může vzdát nároku na výplatu peněžité pomoci v mateřství nejdříve po uplynutí 14 týdnů podpůrčí doby, ne však dříve, než uplyne 6 týdnů ode dne porodu. V prohlášení podle věty první musí být uveden den, od kterého se pojištěnec vzdává nároku na výplatu dávky. Vzdáním se nároku podle věty první zaniká nárok na výplatu dávky až do konce podpůrčí doby. Za vzdání se nároku podle věty první se však nepovažuje uzavření dohody podle §