8 As 57/2006 — Nejvyšší správní soud

30 A 198/2016- 38 - text 11 pokračování 30A 198/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: M.H., bytem P., zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, advokátem, se sídlem Praha 2, Slavíkova 23/1568, proti žalované: Plzeňská teplárenská, a.s., se sídlem Plzeň, Doubravecká 1, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti, t a k t o : I. Žalovaná je povinna v y d a t r o z h o d n u t í o žádosti žalobce o informace datované dne 26. 6. 2016 a dodané do datové schránky žalované dne 26. 6. 2016 ve 20.38 hod. (ID zprávy 381609196), a to ve lhůtě do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna n a h r a d i t žalobci náklady řízení ve výši 10. 228,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Ondřeje Tošnera, advokáta. O d ů v o d n ě n í [I] Předmět řízení Žalobce se žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalované podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“ nebo „soudní řád správní“) a navrhoval, aby byla soudem žalované uložena povinnost rozhodnout o žalobcově žádosti o informace datované dne 26. 6. 2016 a téhož dne dodané do datové schránky žalované, a to do 10 dnů od právní moci rozsudku. [II] Žaloba Žalobce konstatoval, že dne 26. 6. 2016 zaslal žalované do její datové schránky (4ixcgp7) žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím, v níž žádal, aby mu žalovaná (rovněž datovou schránkou) poskytla informace o výši mezd, odměn a jiných finančních plnění za jednotlivé měsíce v období leden 2015 až květen 2016, a to u pěti vyjmenovaných členů představenstva žalované. Žalovaná v zákonné lhůtě od podání žádosti, tj. do 11. 7. 2016 požadovanou informaci neposkytla a ani nevydala rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Žalobce proto dne 15. 7. 2016 podal prostřednictvím datové schránky stížnost proti nečinnosti dle § 16a odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaná měla pak dle § 16a odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím do 7 dní od obdržení této stížnosti, tj. nejpozději do 22. 7. 2016, informace poskytnout nebo vydat odmítavé rozhodnutí, příp. měla spis zaslat nadřízenému orgánu, který měl o stížnosti rozhodnout do 15 dnů, tj. do pondělí 6. 8. 2016. Žalovaná žalobcovu žádost ze dne 26. 6. 2016 ani v jedné ze zákonných lhůt, tj. do 11. 7. 2016, resp. do 22. 7. 2016, v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím nevyřídila a nevyřídila ji ani do dne podání žaloby. Žalobce se rovněž do dne podání žaloby nedočkal ani reakce nadřízeného orgánu. Podle § 2 a § 4 odst. 1 písm. b) s. ř. s. spadá do pravomoci správních soudů poskytování ochrany veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob, mimo jiné též ochranou proti nečinnosti správního orgánu. Podle § 79 s. ř. s., ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalobu lze podat do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí. Pasivní legitimace žalované je určena podle § 79 odst. 2 s. ř. s., podle něhož je žalovaným ten povinný subjekt, který podle žalobního tvrzení má za povinnost žádost o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím v souladu s lhůtami vyřídit. Žalobce připomněl, že žalovaná je akciovou společností, jejímž jediným stoprocentním akcionářem je územně samosprávný celek, Statutární město Plzeň, a je tedy povinným subjektem dle zákona o svobodném přístupu k informacím (je veřejnou institucí). Žalobce podáním stížnosti ze dne 15. 7. 2016 dle § 16a odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím proti nečinnosti žalované vyčerpal veškeré zákonné prostředky, které mu tento zákon poskytuje. Účelem zákona o svobodném přístupu k informacím je zajištění práva veřejnosti na informace, jež mají povinné subjekty k dispozici. Poskytování informací je mj. i nástrojem kontroly veřejnosti vůči orgánům spravujícím věci veřejné. Z popisu průběhu vyřizování žádosti o informace je zřejmé, že žalovaná se vyhýbá splnění povinnosti, kterou jí ukládá zákon o svobodném přístupu k informacím, neboť ve lhůtě do 11. 7. 2016 a ani v nové lhůtě do 6. 8. 2016 žalobcovu žádost o informace v souladu se zákonem nevyřídila (poskytnutím požadované informace nebo vydáním rozhodnutí o odmítnutí žádosti), přičemž tuto žádost nevyřídila dosud. Tento postup žalované je tak v přímém rozporu se smyslem zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť žalobce má zákonný nárok na vyřízení své žádosti v zákonné lhůtě. Nečinnost žalované je podle žalobcova názoru nezákonným zásahem do jeho práva na informace. Žalobce byl tedy postupem žalované zkrácen na svém zákonném, ústavně zaručeném právu na informace podle § 1 a § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím a čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaná se vyjádřila k žalobě v podání ze dne 23. 12. 2016. Žalovaná namítala, že se necítí být povinnou osobou ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť ji není možné podřadit pod žádnou z definic povinného subjektu, jak jsou uvedeny v § 2 odst. 1 a odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím. Není orgánem státní správy, územně samosprávným celkem či jeho orgánem a ani veřejnou institucí. Zákon jí nesvěřuje rozhodování o právech a právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy. Nevykonává tedy žádnou veřejnoprávní činnost a nevydává žádné vrchnostenské akty. Činnost žalované je pouze soukromoprávní, kdy je založena výhradně za účelem zisku. Z uvedeného žalovaná dovodila, že není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Žalovaná v závěru doplnila, že žalobce v žalobě neunesl důkazní břemeno. [IV] Posouzení věci krajským soudem Podle § 79 odst. 1 s. ř. s., ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s., soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Podle odst. 2, je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Podle odst. 3, soud zamítne žalobu, není-li důvodná. O věci samé rozhodl soud podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť žalobce ani žalovaná k výzvě soudu nevyjádřili svůj nesouhlas, soud proto vycházel z fikce jejich souhlasu. Ve smyslu § 81 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Protože žalovaná soudu sdělila, že není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, proto, ačkoliv si byla vědoma žádosti žalobce o informace, nevedla o žádosti žádný spis či záznam. Soud proto vycházel z obsahu listin přiložených žalobcem k žalobě [žádost o informace ze dne 26. 6. 2016, detail odeslané zprávy (vzor Česká pošta) potvrzující odeslání zprávy a datum a čas jejího dodání (26. 6. 2016, 20.38 hod.), stížnost ze dne 15. 7. 2016, detail odeslané zprávy (vzor Česká pošta) potvrzující odeslání zprávy a datum a čas jejího dodání (15. 7. 2016, 11.48 hod.)]. Mezi účastníky je sporné, zda je žalovaná ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím povinným subjektem, který má podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k její působnosti a zda byla povinna postupovat po podání žádosti žalobce o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Soud předesílá, že stejnou otázku již posuzoval ve věci vedené jím pod sp. zn. 57 A 90/2015. Senát 30A se s tam přijatými závěry senátu 57A plně ztotožňuje, nevidí důvod se od nich odchýlit, a proto jeho závěry se shodují s těmi vyjevenými v rozsudku ze dne 19. 10. 2015, čj. 57A 90/2015-29. Podle § 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Žalovaná není státním orgánem, územně samosprávným celkem ani jeho orgánem. Soud se proto zabýval otázkou, zda je žalovaná veřejnou institucí. Vycházel při tom z konstantní judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, ale i ze své rozhodovací p