3 Ads 258/2015 — Nejvyšší správní soud

57 A 10/2021- 33 - text 14 57 A 10/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Lukáše Pišvejce, soudce Mgr. Alexandra Krysla a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci žalobce: T. N. T. zastoupený Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2021, č. j. MV-182016-4/SO-2020 takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2021, č. j. MV-182016-4/SO-2020 se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 11 228 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Sedláka, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Napadené rozhodnutí a jemu předcházející správní řízení 1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 1. 2021, podanou téhož dne u Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud“), domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2021, č. j. MV-182016-4/SO-2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 9. 10. 2020, č. j. OAM-39785-45/ZM-2019 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla podle § 46 odst. 6 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty z důvodu nesplnění podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. 2. Ze správního spisu soud zjistil následující průběh správního řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí žalované a které soud považuje za vhodné zrekapitulovat. 3. Žalobce podal dne 25. 6. 2019 u Velvyslanectví ČR v Hanoji žádost o vydání zaměstnanecké karty z důvodu dle § 42g odst. 2 zákona o pobytu cizinců, když hodlal být zaměstnán u zaměstnavatele LAMONTEX a. s., se sídlem Cheb-Háje, Blanická 74/28 na pozici pomocný dělník ve výrobě, přičemž se jednalo o volné pracovní místo uvedené v Centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. Žalobce společně se žádostí doložil též pracovní smlouvu uzavřenou ze dne 20. 5. 2019 na uvedené pracovní místo, a to společně se mzdovým výměrem přiznávajícím mu hodinovou mzdu 82,40 Kč a prémie a odměny ve výši 10 Kč za plnění normy. Sjednaná pracovní doba činila 38,75 hodin týdně (dvousměnný provoz) a dnem nástupu do práce byl určen den předložení potvrzení o splnění podmínek pro vystavení zaměstnanecké karty. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou 2 roky. 4. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „prvostupňový orgán“) rozhodnutím ze dne 30. 8. 2019, č. j. OAM-39785-10/ZM-2019 žádost žalobce zamítlo a zaměstnaneckou kartu s odkazem na § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců nevydalo s odůvodněním, že pobyt žalobce na území není v zájmu České republiky. Na základě odvolání žalobce ze dne 13. 9. 2019 bylo odvoláním napadené rozhodnutí prvostupňového orgánu přezkoumáno odvolacím orgánem (žalovanou), který svým rozhodnutím ze dne 19. 12. 2019, č. j. MV-148840-4/SO-2019 uvedené rozhodnutí prvostupňového orgánu zrušil a věc vrátil prvostupňovému orgánu k novému projednání. Důvodem pro zrušení rozhodnutí byla nezákonnost a nepřezkoumatelnost odvoláním napadeného rozhodnutí. 5. Dne 24. 2. 2020 podal žalobce (společně s dalšími osobami, zastoupenými stejným právním zástupcem) žádost o učinění opatření proti nečinnosti ve smyslu § 80 odst. 4 písm. a) nebo b) správního řádu. Žalovaná usnesením ze dne 8. 4. 2020, č. j. MV-55270-9/SO-2020 žádosti proti nečinnosti nevyhověla, a to s odkazem na vyhlášený nouzový stav a na omezení rozsahu výkonu cizinecké agendy. 6. Usnesením ze dne 2. 3. 2020, č. j. OAM-39785-18/ZM-2019 prvostupňový orgán určil žalobci lhůtu 10 dnů k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí, přičemž jej informoval, že je stále dán důvod pro nevyhovění jeho žádosti ze stejného důvodu a na základě nové utajované informace. Žalobce posléze nahlédl do správního spisu a v návaznosti na to se vyjádřil podáním ze dne 12. 3. 2020. Poté prvostupňový orgán usnesením ze dne 27. 3. 2020, č. j. OAM-39785-24/ZM-2019 správní řízení přerušil do doby ukončení vyhlášeného nouzového stavu, příp. do konce platnosti jmenovaného krizového opatření. Žalobce (společně s dalšími osobami, zastoupenými stejným právním zástupcem) podala proti usnesení o přerušení řízení odvolání ze dne 30. 3. 2020, následně doplněné podáním ze dne 16. 4. 2020. Vyrozuměním ze dne 18. 5. 2020 prvostupňový orgán informoval žalobce o pokračování v řízení o jeho žádosti. Odvolání žalobce proti usnesení prvostupňového orgánu ze dne 27. 3. 2020, č. j. OAM-39785-24/ZM-2019 (o přerušení řízení) bylo rozhodnutím žalované ze dne 28. 5. 2020, č. j. MV-69664-4/SO-2020 zamítnuto a napadené prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. 7. Prvostupňový orgán rozhodnutím ze dne 19. 5. 2020, č. j. OAM-39785-33/ZM-2019 žádost žalobce opětovně zamítl a zaměstnaneckou kartu opět nevydal s odkazem na § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců a s odůvodněním, že pobyt žalobce na území není v zájmu České republiky. Na základě odvolání žalobce ze dne 2. 6. 2020 bylo odvoláním napadené rozhodnutí prvostupňového orgánu opět přezkoumáno odvolacím orgánem (žalovanou), který svým rozhodnutím ze dne 7. 8. 2020, č. j. MV-103567-3/SO-2020 uvedené rozhodnutí prvostupňového orgánu opět zrušil a věc vrátil prvostupňovému orgánu k novému projednání. Důvodem pro zrušení rozhodnutí byla opět jeho nezákonnost a nepřezkoumatelnost. 8. Prvostupňový orgán výzvou ze dne 2. 9. 2020, č. j. OAM-39785-39/ZM-2019 vyzval žalobce k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí, když žalobce mimo jiné informoval, že v průběhu řízení o předmětné žádosti zjistil, že v jeho případě není splněna podmínka pro vydání zaměstnanecké karty uvedená v § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, když měsíční mzda má být dle k žádosti předložených dokladů nižší, než je v současnosti základní sazba měsíční minimální mzdy (14 600 Kč). Nesplnění této podmínky má za následek, že zaměstnaneckou kartu nelze vydat, a proto nedojde-li ve lhůtě stanovené pro vyjádření ke změně tohoto stavu, bude žádost žalobce zamítnuta. Prvostupňový orgán stanovil lhůtu pro vyjádření na 10 dnů od doručení výzvy. Žalobce nahlédl do správního spisu dne 8. 9. 2020 a v návaznosti na to podal dne 14. 9. 2020 žádost o přerušení řízení do 31. 10. 2020 s odůvodněním, že žalobce stále usiluje o vydání zaměstnanecké karty a zaměstnavatel jej stále hodlá zaměstnat, ovšem není v silách žalobce odstranit správním orgánem vytýkanou vadu ve stanovené lhůtě 10 dnů. Doklad, který bude předkládán k žádosti a bude odstraňovat vytýkaný rozpor, musí být podepsaný jak zaměstnavatelem, tak i zaměstnancem a z tohoto důvodu bude zasílán do Vietnamu a následně zpět do ČR. Prvostupňový orgán k uvedené žádosti řízení přerušil usnesením ze dne 21. 9. 2020, č. j. OAM-39785-43/ZM-2019, ovšem pouze na 14 dní od doručení usnesení, a to s odůvodněním, že zaslání nové pracovní smlouvy či dodatku do Vietnamu a zpět není otázkou dvou měsíců, ale dvou týdnů. 9. Přípisem ze dne 8. 10. 2020, č. j. OAM-39785-44/ZM-2019 prvostupňový orgán vyrozuměl žalobce o pokračování v předmětném správním řízení. V návaznosti na to pak prvostupňový orgán vydal dne 9. 10. 2020 předmětné prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění prvostupňový orgán nejprve uvedl, že postupoval podle zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 30. 7. 2019 (čl. II. odst. 1 zákona č. 176/2019 Sb.). Dále konstatoval, že předložená pracovní smlouva nesplňuje podmínky dle § 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců, když žalobce má vykonávat práci za mzdu nižší než je základní sazba minimální mzdy, což prvostupňový orgán dovodil z nařízení vlády č. 347/2019 Sb. stanovujícího v době vydání rozhodnutí (resp. s účinností od 1. 1. 2020) základní sazbu měsíční minimální mzdy na úroveň 14 600 Kč, přičemž při pracovní době 38,75 hodin týdně musí být výše minimální hodinové mzdy alespoň 90,10 Kč. Předloženou pracovní smlouvu považoval prvostupňový orgán za platně uzavřenou, ovšem v době rozhodnutí nesplňující podmínku stanovenou v 42g odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Prvostupňový orgán poukázal na svou výzvu ze dne 2. 9. 2020, v rámci které upozornil žalobce na nesplnění uvedené podmínky pro vydání zaměstnanecké karty a na důsledky z toho plynoucí pro posouzení žádosti, a poté popsal navazující sled událostí, přičemž uzavřel, že do dne vydání prvostupňového rozhodnutí se nic nezměnilo na skutkovém stavu, pokud jde o výhradu, že žalobce má dostávat za svou práci mzdu, která je nižší než činí základn