8 Afs 31/2013 — Nejvyšší správní soud

77 A 53/2022- 47 - text  7 77 A 53/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jaroslava Škopka a soudců JUDr. Ondřeje Szalonnáse a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci žalobce: T. P., nar. X, st. příslušnost X, v ČR pobytem X, zastoupený Mgr. Markem Hudlickým, advokátem, se sídlem Františkánská 120/7, 301 00 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2022, č. j. OAM-4984-9/ZR-2022, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2022, č. j. OAM-4984-9/ZR-2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 9 800 Kč a to k rukám jeho zástupce, Mgr. Marka Hudlického, advokáta. Odůvodnění: Předmět řízení 1. Žalovaný vydal dne 29. 8. 2022 rozhodnutí č. j. OAM-4984-9/ZR-2022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla v souladu s § 46a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ZPC“), žalobci zrušena platnost povolení k dlouhodobému pobytu a uložena 60denní lhůta od právní moci napadeného rozhodnutí k vycestování z území ČR. Pobytové oprávnění bylo napadeným rozhodnutím žalobci zrušeno, neboť byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 31. 3. 2022, sp. zn. 10 T 17/2022, a to za spáchání úmyslného trestného činu – přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“). Žalobce se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Obsah žaloby 2. Žalobce má za to, že žalovaný při rozhodování nepostupoval v souladu se zákonem, nešetřil jeho práva a oprávněné zájmy a porušil při tom zásady proporcionality, subsidiarity a nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 3. Žalobce je žadatelem o mezinárodní ochranu ve formě doplňkové ochrany, o kterou požádal v přijímacím středisku Zastávka u Brna, přičemž jeho žádost je evidována pod č. B012204 a byl mu vystaven průkaz žadatele o udělení mezinárodní ochrany č. X. 4. Podle § 2 písm. a) ZPC se tak na žalobce nevztahuje tento zákon po dobu, kdy je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany, cizincem, který je strpěn na území, azylantem nebo osobou požívající doplňkové ochrany. Proto nebylo možné vydat napadené rozhodnutí postupem podle ZPC. Jak řízení o udělení doplňkové ochrany, tak řízení, které vedlo k vydání napadeného rozhodnutí, přitom vede žalovaný, proto si tyto skutečnosti žalovaný mohl a měl zjistit z moci úřední dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). 5. Žalovaný se nedostatečně zabýval přiměřeností dopadů napadeného rozhodnutí do jeho soukromých a osobních poměrů ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluvy“). Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že ve správním řízení nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, ze kterých by vyplýval takový zásah do soukromého a rodinného života žalobce, který by způsobil nepřiměřenost dopadů rozhodnutí. Žalobce se přitom ve věci dne 14. 7. 2022 vyjádřil tak, že považuje takové rozhodnutí za nepřiměřeně tvrdé. Žalobce žije na území České republiky od roku 2017 společně s manželkou a nezletilou dcerou, společně bydlí a hospodaří na adrese Skrétova 13 v Plzni. Žalobce zde pracuje na živnostenské oprávnění v oboru stavebnictví. V případě zrušení pobytu bude nucen vycestovat na Ukrajinu, kde probíhá válečný konflikt a platí všeobecná mobilizace, obdržel by tak povolávací rozkaz do armády. Jelikož jeho manželka nemá žádný příjem, byla by nucena společně s jejich dcerou také odcestovat do domovské země. Žalobce uvedl, že od 1. října 2022 by měla na Ukrajině platit všeobecná mobilizace pro ženy, která by se vztahovala i na jeho manželku. Žalobce respektuje rozhodnutí trestního soudu, ale zrušení jeho pobytového oprávnění považuje za nepřiměřené a velmi tvrdé. Taková tvrzení jsou ve věci zcela relevantní a odůvodňují povinnost žalovaného zabývat se i přiměřeností dopadu rozhodnutí ve smyslu čl. 8 Úmluvy. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 Azs 46/2016-53, jenž se zabýval aplikovatelností čl. čl. 8 Úmluvy. Dále odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2019, č. j. 30 A 9/2018-116, který na zmíněné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu navázal. Dle tohoto rozsudku správní orgán musí zkoumat nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života a porušení čl. 8 Úmluvy bez ohledu na to, zda ZPC vyžaduje či nevyžaduje posouzení přiměřenosti dle § 174a ZPC. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že s žalobcem zahájil řízení o zrušení platnosti dlouhodobého pobytu, jelikož byl žalobce pravomocně odsouzen za spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, když řídil motorové vozidlo ve značné opilosti, a tím ohrožoval ostatní účastníky silničního provozu. Žalobce nemůže očekávat, že žalovaný nebude k jeho odsouzení přihlížet, když svým chováním ohrožoval zdraví a majetek ostatních obyvatel. 7. Námitku že žalovaný měl porušit § 2 a 3 správního řádu je nutné považovat za účelovou a irelevantní, neboť není řádně definována, k tomu žalovaný odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2018, č. j. 3 A 184/2017- 54. 8. K námitce žalobce, že nebylo možné vydat napadené rozhodnutí s ohledem na jeho podání žádosti o doplňkovou ochranu, žalovaný uvedl, že mu žalobce tuto skutečnost nesdělil, podání žádosti nevyplývalo ani z obsahu správního spisu. Udělované pobytové statusy a mezinárodní ochrana jsou odlišná řízení, přičemž informace o jejich průběhu a stavu řízení jsou vedeny v různých informačních systémech, z tohoto důvodu nebyla žalovanému při rozhodování známa skutečnost o podané žádosti o mezinárodní ochranu. Žalobce musí být srozuměn s tím, že jako na žadatele o mezinárodní ochranu přijde o svůj dlouhodobý pobyt. Podle § 85a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany zaniká mj. povolení k dlouhodobému pobytu uděleného podle ZPC. Podaná žaloba je tak zcela irelevantní, neboť žalobcův pobyt zanikl 19. 7. 2022 právě podáním žádosti o přiznání mezinárodní ochrany. 9. Jelikož žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodoval dle § 46a odst. 1 ZPC, nepřísluší mu zabývat se dopadem do soukromého a rodinného života žalobce. V této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008-101 a na rozsudek nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5 Azs 194/2017. V případě žalovaného není na místě aplikovat čl. 8 Úmluvy, neboť z jeho strany nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, z nichž by vyplýval takový zásah do jeho soukromého a rodinného života, který by způsobil nepřiměřenost dopadů napadeného rozhodnutí. Žalobce konečně v průběhu správního řízení ani nepoukazoval na to, že by zrušení jeho dlouhodobého pobytu mohlo vést k porušení čl. 8 Úmluvy. 10. I přestože žalovaný nemá žádnou zákonnou povinnost zabývat se přiměřeností dopadů rozhodnutí, přiměřeností se v napadeném rozhodnutí zabýval. Žalovaný ale nemá žádné podrobnější informace o rodinných vazbách žalobce, než které jsou uvedeny v napadeném rozhodnutí. Pokud by se žalobce seznámil se správním spisem, tuto skutečnost by zjistil a mohl informace týkajících se rodinných vazeb doplnit. Je pouze na žalobci, aby předložil důkazy podporující jeho tvrzení, jak mu ukládá § 52 správního řádu, v této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015- 38. 11. Jelikož žalobci jeho dlouhodobý pobyt zanikl dne 19. 7. 2022, kdy požádal o udělení mezinárodní ochrany, je napadené rozhodnutí nicotné, neboť je s ohledem na výše uvedené fakticky neuskutečnitelné. Žalovaný tak navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil mu je k novému projednání. Posouzení věci 12. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tím oba účastníci výslovně souhlasili ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. I bez toho by však ve věci byly splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. (k tomu viz dále). 13. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a respektoval svou vázanost uplatněnými žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). 14. Žalobce v žalobě uplatnil dva žalobní body, přestože sám nejprve hovořil o třech identifikovaných pochybeních žalovaného, nicméně tato pasáž žaloby sestává toliko z výčtu údajně porušených ustanovení správního řádu, aniž by obsahovala jakoukoli skutkovou argumentaci. Pouhý výčet tvrzeně porušených ustanovení zákona, aniž by bylo zřejmé, čím dle žalobce měla být tato ustanovení porušena, však nelze považovat