5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

62 A 6/2024- 36 - text  12 62 A 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Burianovou ve věci žalobce: R. S. v ČR bytem X zastoupen Mgr. Tomášem Císařem, advokátem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2024, č. j. MV-78418-8/SO-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 24. 1. 2024 na Zastupitelském úřadu České republiky v Dillí (dále jen „zastupitelský úřad“) žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „ZPC“). Do úředního tiskopisu žádosti žalobce uvedl, že usiluje o zaměstnání na pracovní pozici klasifikované dle CZ ISCO jako řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel (8332), uvedené v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty (dále jen „Evidence“) pod číslem Xa u zaměstnavatele MEZADO, s.r.o. (dále jen „Zaměstnavatel“). Ministerstvo vnitra (dále jen „správní orgán prvního stupně“) zjistilo, že toto pracovního místo bylo z Evidence vyřazeno. 2. Správní orgán prvního stupně následně rozhodnutím ze dne 11. 4. 2024, č. j. OAM-9720-20/ZM-2024 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“) žádost žalobce zamítl podle § 46 odst. 6 písm. b) ZPC, protože žalobce nesplnil podmínku uvedenou v § 42g odst. 2 písm. a) ZPC. Žalovaná zamítla odvolání žalobce proti prvoinstančnímu rozhodnutí a prvoinstanční rozhodnutí potvrdila rozhodnutím ze dne 26. 6. 2024, č. j. MV-78418-8/SO-2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“). 3. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Žaloba 4. Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť není podle § 68 odst. 3 správního řádu řádně odůvodněno zejména ve vztahu k přiměřenosti napadeného rozhodnutí a nebyly řádně vypořádány uplatněné odvolací námitky. Rozhodnutí je vnitřně rozporné, protože odůvodnění napadeného rozhodnutí, resp. prvoinstanční rozhodnutí neposkytuje spolehlivou oporu pro výrokovou část rozhodnutí. 5. Žalobce namítl, že volné pracovní místo na pracovní pozici, na kterou hodlá být zaměstnán, existuje a existovalo i v době rozhodování žalované. Žalobce doložil k důkazu v rámci odvolacího řízení výpis z Evidence, kde je patrné, že volné pracovní místo na příslušnou pozici existuje, příp. že Zaměstnavatel má těchto míst dokonce více. Není známo, ke kterému dni správní orgán zjistil, že místo bylo z Evidence vyřazeno, tedy zda tak učinil v rozhodný čas před vydáním rozhodnutí. I kdyby však takové zjištění existovalo, měl správní orgán vyzvat žalobce k odstranění vad žádosti - podle žalobce šlo o nedostatek žádosti a žalovaná vypořádala tuto odvolací námitku nesprávně. V každém případě však zamítavý důvod odpadl před nabytím právní moci napadeného rozhodnutí a žalovaná měla rozhodovat dle stavu v době pro vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce připustil, že ho tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní, nicméně v posuzované věci došlo k tomu, že v době podání žádosti splňoval veškeré podmínky, avšak jednak vlivem nezákonně dlouho vedeného řízení a jednak jednáním Zaměstnavatele došlo k dočasnému deficitu (vyřazení Zaměstnavatele z Evidence), nezávislému na vůli a jednání žalobce, kdy krátkodobě nesplňoval zákonné podmínky. Žalobce namítl nesprávnost závěru žalované o změně obsahu žádosti, protože obsah žádosti je stále stejný, jedná se pouze o evidenční číslo označující určitou skutečnost, resp. splnění určité povinnosti, a svou povahou má tato skutečnost nejblíže k povinné náležitosti žádosti. 6. Správní orgán postupoval nedůvodně formalisticky a v rozporu s § 2 odst. 4 správního řádu neposoudil věc jednotlivě a nezohlednil všechny okolnosti daného případu v rozporu s principem dobré správy a zásadou, že veřejná správa je službou veřejnosti. Žalobce namítl, že rozhodnutí nepřiměřeně zasáhlo do práv žalobce na soukromý život, a je tedy nutné dát přednost ochraně těchto základních práv a umožnit žalobci prokázat splnění podmínek pro vydání požadovaného pobytového oprávnění i v odvolacím řízení a prolomit koncentraci řízení. Žalobce znovu poukázal na to, že důvod pro zamítnutí žádosti nastal nikoliv jeho vinou a odpadl před vydáním napadeného rozhodnutí. Podle žalobce je nelogické, nerozumné, nepřiměřené, nehospodárné, nadbytečné, nevhodné, nezákonné a formalistické nutit žalobce, aby opět zahajoval nové správní řízení, což bude mít dopad jednak do jeho soukromého života, jednak jej to nepřiměřeně zasáhne po materiální stránce a stejně tak bude muset správní orgán v podstatě opakovat veškeré úkony šetření. Správní orgány řádně nevážily přiměřenost rozhodnutí ve vztahu k soukromému a rodinnému životu žalobce s odkazem na § 174a ZPC, zejména ve vztahu k povaze důvodu pro zamítnutí žádosti (důvody včas odpadly, vznikly mimo dispozici žalobce a neměly povahu deliktního jednání, ani opomenutí či liknavosti, nebo procesní pasivity). Podle judikatury Nejvyššího správního soudu se musejí správní orgány otázkou přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života zabývat vždy bez ohledu na to, zda posouzení přiměřenosti v konkrétním případě výslovně požaduje ZPC, pokud nepřiměřenost cizinec namítá. Jelikož žalovaná přiměřenost rozhodnutí neposoudila, je napadené rozhodnutí nezákonné. Žalobce dodal, že nepřiměřený zásah do jeho práva na soukromý život spočívá ve ztrátě obživy a je tedy nutné dát přednost ochraně těchto základních práv a umožnit žalobci prokázat údaje uvedené v jeho žádosti i v odvolacím řízení. Žalobce poukázal na to, že Ústavní soud přikázal správním orgánům a obecným soudům udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité. Žalobce odkázal na judikaturu k přepjatému formalismu. 7. Žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované k žalobě 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a tam obsažené vypořádání odvolacích námitek. Žalovaná trvala na zákonnosti napadeného rozhodnutí. 9. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Rozhodnutí bez nařízení jednání 10. Vzhledem k tomu, že žalovaná vyjádřila s tímto postupem výslovný souhlas ve vyjádření k žalobě a žalobce se nevyjádřil k výzvě soudu ze dne 1. 8. 2024, č. j. 62 A 6/2024-10, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání. V. Posouzení věci soudem 11. V souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Přezkumná činnost soudu dále respektovala dispoziční zásadu vyjádřenou v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 in fine a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů je napadené rozhodnutí nezákonné. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. - takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. 12. Žaloba je nedůvodná. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 13. Dne 24. 1. 2024 podal žalobce žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g odst. 2 ZPC týkající se pracovní pozice řidiče nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel (8332) uvedené v Evidenci pod číslem Xa u Zaměstnavatele. Téhož dne byl žalobce vyzván zastupitelským úřadem k odstranění vad žádosti. Dne 7. 2. 2024 byla žádost s přílohami doručena zastupitelským úřadem správnímu orgánu prvního stupně. 14. Dne 7. 2. 2024 bylo volné pracovní místo vyřazeno z Evidence z důvodu uložení pokuty 100 000 Kč Zaměstnavateli v souladu s § 37a odst. 7 písm. d) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „ZoZ“), za porušení § 140 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. b) ZoZ příkazem Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj ze dne 2. 1. 2024, č. j. 39/6.30/24-3, který nabyl právní moci dne 11. 1. 2024. 15. Dne 27. 2. 2024 vyzval správní orgán prvního stupně žalobce k vyjádření k podkladům rozhodnutí, které ve výzvě specifikoval, a umožnil mu nahlédnout do správního spisu. Žalobce požádal dne 21. 3. 2024 správní orgán prvního stupně „o dalších 30 dní na aktualizaci volného místa“, protože Zaměstnavatel pokutu již zaplatil a „bude nějakou dobu trvat, než se objeví online“. 16. Dne 25. 3. 2024 vyzval správní orgán prvního stupně žalobce k vyjádření k podkladů