— Nejvyšší správní soud

15 A 28/2011- 57 - text Pokračování 9 15A 28/2011 15A 28/2011-57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci žalobce: Milana Šámala, IČ 867 68 204, místo podnikání Nové náměstí 705, 411 08 Štětí, zastoupeného JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Polská 4, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odbor správních činností a krajský živnostenský úřad, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23.2.2011, č.j. 947/SČaKŽÚ/2011-3, JID 33827/2011/KUUK, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10.1.2011, č.j. 14655/SČaKŽÚ/2010-3, JID 4376/2011/KUUK, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Louny, odbor správní, oddělení přestupkové (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 17.9.2010, č.j. MULNCJ 84583/2010, kterým byla žalobci podle § 58 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (dále jen „zákon o obcích“) uložena pokuta ve výši 200 000,- Kč za porušení čl. 2 odst. 1 obecně závazné vyhlášky města Louny č. 2/2009, o stanovení závazných podmínek pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných kulturních podniků včetně tanečních zábav a diskoték a jiných kulturních akcí v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku ve městě Louny (dále jen „vyhláška“), neboť dne 3.10.2010 a dne 10.10.2010 v Lounech, ulice Poděbradova 1135, kde se nachází diskotéka Imperium (dále jen „diskotéka“), pokračoval v hudební produkci, ačkoliv tato byla v uvedených dnech povolena vyhláškou jen do 2.00 hod a dále mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1000,- Kč. V žalobě konstatoval, že má na rozdíl od žalovaného za to, že se v jeho případě jedná o soukromou akci, na kterou předmětná vyhláška nedopadá. Neztotožňuje se s argumenty, že zvolil jen jiný druh vybírání vstupného pro majitele klubových karet, přičemž se jedná o návštěvníky z řad veřejnosti. Dle stavu zápisů v živnostenském rejstříku je oprávněn podnikat v oboru činnosti – Provozování kulturních, kulturně – vzdělávacích a zábavních zařízení, pořádání kulturních produkcí, zábav, výstav, veletrhů, přehlídek, prodejních a obdobných akcí. V tomto smyslu uskutečňuje žalobce svůj podnikatelský záměr. Ve městě Louny provozuje žalobce celkem 2 diskotéky, a to Ithaka a Imperium. Tyto diskotéky provozuje žalobce za účelem zisku. V této souvislosti nechal vyhotovit pro návštěvníky diskoték klubové karty v hodnotě 5000,- Kč, některým je dle svého uvážení daroval. Do klubu tak mají přístup pouze držitelé těchto karet, nikdo jiný. Nesouhlasí s tím, že by diskotéka byla vždy ze své podstaty veřejnou akcí. V posuzovaném případě jsou na diskotéku vpuštěni jen členové klubu, kteří se prokáží klubovými kartami. O okolnostech, jakým způsobem se taková karta získá, rozhoduje žalobce, coby provozovatel diskotéky. Žalobce je přesvědčen, že je plně na jeho rozhodnutí, zda např. apriori svým známým a blízkým kartu daruje a ostatním zájemcům kartu prodá. Je zcela nerozhodné, zda má, či nemá žalobce takový podnik zaregistrován u Ministerstva vnitra jako občanské sdružení. Žalobce dále polemizoval s názorem žalovaného, že není oprávněn posoudit zákonnost vyhlášky, neboť tím, je žalobci odmítnut spravedlivý proces a je porušena zásada denegatio iustitiae i zásada subsidiarity. Je na správním orgánu, aby žalobci prokázal porušení veřejného pořádku. Správní orgán I. stupně pouze provedl výslech strážníků, kteří neshledali porušení veřejného pořádku v souvislosti s konáním diskotéky. Z provedených důkazů pouze plyne, že žalobce nezajistil po 2. hodině ranní ukončení diskotéky, avšak tak učinil při vědomí pouze toho, i s ohledem na princip dobré víry, že předmětný článek 2 odst. 1 vyhlášky na provozování soukromého klubu nedopadá. Správní orgány pouze shledaly protiprávní jednání v nedodržení čl. 2 odst. 1 vyhlášky, aniž by konstatovaly nějaké porušení veřejného pořádku. Napadené rozhodnutí tak nectí pravidla zakotvená v ustanovení § 58 odst. 5 zákona o obcích a samotná vyhláška je v rozporu s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) i s ustanovením § 10 odst. 2 zákona o obcích. Obec neměla pravomoc vydat vyhlášku pro danou lokalitu Poděbradova a Frotzlova se zákazem konání diskoték po určité noční či ranní hodině, neboť ke stanovení limitů pro konání veřejně přístupné diskotéky může obec přistoupit pouze s ohledem na zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Normotvorná působnost obce v oblasti konání veřejnosti přístupných diskoték je přitom omezena speciálním zákonným ustanovením, jímž je § 13 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. V posuzovaném případě však nehrozí riziko uvedené ve zmiňovaném ustanovení z.č. 379/2005 Sb., neboť se alkoholické nápoje podávají návštěvníkům diskotéky v obvyklé míře. Případy v režimu přestupkového zákona by měly být řešeny s delikventy a nikoliv zákazem diskoték, na které jsou žalobce jakožto oprávněný podnikatel a odvozeně i pronajímatel nebytových prostor, bytostně závislí. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 42/05 a stanovisko odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra č. 8/2008 a uvedl, že diskotéky provozuje po dobu více než 4 let a ve všech ohledech splňuje všechny hygienické a akustické normy. Toto by mohl potvrdit znalec, kterého k zodpovězení této otázky měl správní orgán I. stupně podle § 56 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) přizvat. Sousedé jsou de facto jedinými stěžovateli na konání diskoték, ovšem existují stovky spokojených návštěvníků diskoték, proto je na místě na pořádání takové zábavy např. do 5 hod. ráno nazírat jako na věc ve veřejném zájmu. Dle žalobce není provoz diskotéky podobně jako u hostinské činnosti sama o sobě činnost narušující veřejný pořádek, kterou by v posuzovaném případě bylo možno regulovat takto striktně právním předpisem obce a vymoci si tak tímto aktem veřejný pořádek. Obec má možnost uložit narušovatelům nočního klidu pokutu za narušení veřejného pořádku podle § 47 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), přičemž žalobce odkázal na stanoviska č. 18/2007 a č. 8/2008 odboru dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 45/06 a z tohoto nálezu dovodil, že je zjevným zneužitím působnosti obce, když zakáže konání diskoték v místě, kde jsou v pořádku všechny akustické normy a není soustavně narušován noční klid. Je jistě i obecným (veřejným) zájmem, aby zejména mladí lidé měli možnost navštěvovat diskotéku a bavili se v pátek a v sobotu až do 5 hodin ráno, jak je to obvyklé. Žalobce dále namítl, že byl diskriminován, neboť subjektu Retro Club byla výjimka z povinnosti ukončit provoz ve stanovené době povolena. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Podle čl. 2 odst. 1 vyhlášky měly být diskotéky ukončeny do 2.00 hod., neboť se jednalo o diskotéky, které zahájily provoz v sobotu. Z dokladů však vyplývá, že ukončeny ve 2.00 hod. nebyly, což bylo jednoznačně doloženo svědeckými výpověďmi jednotlivých policistů. Argumentaci, že se jedná o soukromou akci, využívá žalobce dle žalovaného pouze za účelem možného vyhnutí se postihu za své deliktní jednání. Dle přípisu OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o.s. (dále jen „OSA“) má žalobce navíc udělenu licenci k provozování veřejné hudební produkce, jakožto pořadatel diskoték v Disko Musicland Louny, Poděbradova 1135. Na svých internetových stránkách www.impo.cz provádí veřejnou prezentaci diskotéky. Činnost pořádání diskoték souvisí s podnikáním žalobce a diskotéku, jak sám uvádí, provozuje za účelem zisku. Správní orgán ve svém rozhodování vycházel z platné a účinné vyhlášky. Pokud byl žalobce přesvědčen o nezákonnosti vyhlášky, měl možnost podat návrh k Ministerstvu vnitra na zjednání nápravy. Taktéž mohl podat žalobce ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Žalovaný aplikoval vyhlášku jako platný a účinný předpis, který dle jeho názoru není v rozporu se zákonem. Vyhláška byla městem Louny vydána dle ustanovení § 10 písm. b) zákona o obcích a město tak využilo práva v rámci samostatné působnosti regulovat jednu z oblastí veřejného pořádku. Žalovaný se nedomnívá, že závazné podmínky by byly stanoveny nepřiměřeně ve vztahu k danému podniku žalobce a ve vztahu k rozsahu, jakým je způsobilý narušit veřejný pořádek v obci. Vyhláška splňuje i obecná kritéria kladená na právní předpisy, vyplývající z pojmu demokratického právního státu dle Ústavy. Reguluje záležitosti v zájmu obce