5 As 41/2009 — Nejvyšší správní soud

15 A 149/2016- 49 - text [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK] 10 15 A 149/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Václava Trajera a soudců Mgr. Ladislava Vaško a Ing. Mgr. Martina Jakuba Bruse ve věci žalobkyně: A. R., narozena „X“, bytem „X“, zastoupena Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, sídlem náměstí 28. října 1898/9, 602 00 Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, zastoupen JUDr. Danielem Volákem, advokátem, sídlem Jiráskova 413, 436 01 Litvínov, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Statutární město Most, IČO: 00266094, sídlem Radniční 1, 434 69 Most, zastoupen JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem, sídlem Blatenská 3218/83, 430 01 Chomutov, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2016, č. j. 1458/ZPZ/16/ODV-449.1, JID: 70343/2016/KUUK, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 30. 6. 2016, č. j. 1458/ZPZ/16/ODV-449.1, JID: 70343/2016/KUUK, jímž bylo jako nepřípustné zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Okresního národního výboru v Mostě (dále jen „ONV“) ze dne 20. 11. 1989, č. j. 1183, zn. Vod/235/Tu/A-2030. Tímto rozhodnutím ONV povolil zřízení vodohospodářského díla, stavby: Rekultivace povodí lomu Vrbenský, podle projektu z července 1989, který zpracoval Hydroprojekt Praha, zak. č. 1-32-1076, archivní č. 11900/89/1. Žalobkyně se v žalobě současně domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit jí náklady soudního řízení. Žaloba 2. V žalobě žalobkyně předeslala, že napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, neboť jí upírá právo účasti ve správním řízení. Konstatovala, že absenci její aktivní legitimace k podání odvolání žalovaný dovodil z § 139 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“, který žalobkyně chybně označila číslem 130/1974 Sb., pozn. soudu) s tím, že uživatel podle právní normy platné v roce 1989 nahrazoval v řízení o povolení stavby vlastníka. S tímto právním názorem žalovaného žalobkyně nesouhlasila. Předmětné ustanovení totiž podle žalobkyně nezakládá právo uživatele disponovat nemovitostí ve stavebním řízení namísto vlastníka, nýbrž pouze uživateli umožňuje vystupovat v řízení vedle vlastníka. Dodala, že tehdejší zákonodárce k tomu užil pojmu „podle povahy případu“. Žalobkyně poznamenala, že tehdejší právní úprava sice připouštěla existenci tzv. holého vlastnictví (např. na základě smluv podle hospodářského zákoníku), nicméně vlastnickému právu právní ochranu poskytovala, minimálně toto právo evidovala, byť je do zásadní míry omezovala. Podle žalobkyně je třeba při výkladu pojmu „podle povahy případu“ vycházet z toho, že daná faktická dispozice pozemkem, resp. jeho zásadní změna znemožňující jeho případné užívání vlastníkem, nepochybně z povahy případu předurčuje vlastníka k tomu, aby se stavebního řízení účastnil, ať již vedle uživatele, nebo sám. 3. Žalobkyně konstatovala, že uvedená úvaha žalovaného byla přinejmenším předčasná, pokud žalovaný obdobně nepostupoval i v případě dalších účastníků správního řízení a nezkoumal, zda jejich postavení v řízení bylo dáno samostatně jakožto vlastníků, nebo vedle případného uživatele – socialistické organizace. Podotkla, že osoby označené v závěru rozhodnutí ONV (MUDr. S. K. a J. L.) nepochybně musely být v obdobném postavení jako žalobkyně. Ve vazbě na výše uvedené nemůže podle žalobkyně žalovaným zvolený výklad tehdy platného stavebního zákona obstát, a to i s ohledem na tehdejší úpravu ochrany vlastnictví, vyjádřenou v čl. 10 Ústavy Československé socialistické republiky, jímž byla vyslovena nedotknutelnost vlastnictví. Žalobkyně doplnila, že dotčený pozemek byl zahradou u rodinného domu. 4. K argumentaci žalovaného ohledně okamžiku, kdy se žalobkyně měla o existenci rozhodnutí ONV dozvědět, žalobkyně poznamenala, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, zda tuto skutečnost žalovaný považoval za relevantní pro své rozhodnutí, či nikoli. Vysvětlila, že s originálem rozhodnutí ONV byla seznámena až v okamžiku, kdy jí byla doručena alespoň čitelná kopie daného rozhodnutí, tj. dne 16. 1. 2016 v řízení vedeném u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 17 C 349/2012. Zdůraznila, že za okamžik oznámení rozhodnutí nelze brát doručení nečitelné listiny soudem v rámci uvedeného řízení. Dodala, že za platně oznámené rozhodnutí se pokládá jeho originál, s nímž se žalobkyně seznámila až v okamžiku nahlížení do správního spisu. Podle žalobkyně bylo zásadní i zjištění žalovaného, že rozhodnutí ONV nebylo opatřeno doložkou právní moci a ani žalovaný nedokázal z obsahu spisu dovodit datum nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, když tento údaj v podstatě jen odhadoval. Žalobkyně shrnula, že za daných okolností nebylo vůbec namístě dovozovat absenci její aktivní legitimace na základě práva užívání socialistickou organizací ve vztahu k § 139 odst. 4 stavebního zákona, neboť z hlediska současné právní úpravy by jednoznačně došlo k porušení ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví. Podle žalobkyně tak rozhodnutí ONV vůbec nenabylo právní moci a důvod zamítnutí odvolání neobstál. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Popsal, že se předně zabýval otázkou účastenství žalobkyně, a proto požádal Katastrální úřad pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Most, o zaslání listin prokazujících vlastnictví pozemku v dané době a geometrického plánu, na základě kterého pozemek vznikl. Žalovaný zjistil, že dne ... nabyla A. P., narozená ..., vlastnictví mimo jiné k pozemku parc. č. „X“ v katastrálním území x, který byl v užívání socialistické organizace DVIL Komořany a od něhož byl později oddělen pozemek parc. č. „X“. Žalovaný uvedl, že postupoval podle § 14 odst. 1 zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 130/1974 Sb.“) a podle § 58 odst. 2 a § 139 odst. 4 stavebního zákona. Žalovaný dovodil, že pokud v daném případě existoval uživatel, který měl podle zvláštních právních předpisů právo a povinnost nakládat s předmětnou nemovitostí, byl ve smyslu stavebního zákona považován za vlastníka. Podle žalovaného proto oprávněným účastníkem řízení o vodohospodářském díle byl uživatel DVIL Komořany, zatímco A. P. nebyla účastníkem řízení, a účastníky řízení tak nemohou být ani její právní nástupci. Žalovaný uzavřel, že na základě těchto skutečností bylo odvolání žalobkyně zamítnuto jako nepřípustné, přičemž nebyla zkoumána ani včasnost podaného odvolání a vzhledem k uplynutí lhůt nebylo toto odvolání posuzováno ani jako podnět pro mimoodvolací řízení či pro obnovu řízení. Replika žalobkyně k vyjádření žalovaného 6. Žalobkyně v podání ze dne 21. 12. 2016 označila za nesprávný názor žalovaného, že účastníkem stavebního řízení byl namísto vlastníka pozemku jeho uživatel, měl-li potřebné právo nebo povinnost nakládat s nemovitostí podle zvláštních právních předpisů. To podle žalobkyně nevyplývá ani z tehdy platných právních předpisů. Podotkla, že si lze představit, že v případě společenského zájmu by tehdejší správní orgán takový výklad zvolil, nicméně zdůraznila, že zásah do vlastnického práva představující ve svém důsledku zničení vlastněné věci bez vědomí vlastníka je obecně nepřípustný. Dodala, že ani v tehdejší době nebylo vlastnické právo nikdy zcela popíráno, i nadále byla zachována alespoň jeho formální evidence. Podle žalobkyně navíc žalovaným zmíněná socialistická organizace v rozhodnutí Státního notářství v Mostě ze dne 29. 8. 1989, č. j. D 1021/89-10, svým názvem neodpovídá označení účastníků v rozhodnutí ONV. V tomto rozhodnutí jsou kromě fyzických osob za účastníky řízení označeny dva subjekty, jejichž název obsahuje zkratku DVIL (Doly Vladimíra Iljiče Lenina). Žalobkyně namítala, že pokud žalovaný tvrdil, že DVIL měly právo odpovídající právu vlastnickému, resp. užívacímu, mělo to být řešeno jako předběžná otázka v řízení před ONV, resp. před žalovaným. Pokud měly být DVIL účastníkem řízení, podle žalobkyně toto účastenství nezaložilo rozhodnutí státního notářství, nýbrž rozhodnutí, na jehož základě mělo být založeno užívací právo dané socialistické organizace. Žalobkyně poznamenala, že s ohledem na dvojí označení účastníků řízení je otázkou, který z nich měl v užívání pozemek právní předchůdkyně žalobkyně, zda to byl SHD – DVIL k. p., nebo SHD –DVIL – Závod ZDTS Vrbenský Technické služby Most, z nichž jeden teoreticky byl odštěpným závodem druhého a podle § 45 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, byl subjektem práva se samo