5 Afs 151/2004 — Nejvyšší správní soud

112 A 6/2021- 39 - text  8 112 A 6/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců JUDr. Lenky Novotné a JUDr. Jiřího Krahuly ve věci žalobce: A. S. S., narozený dne „X“ státní občan Somálské federativní republiky bytem „X“ zastoupený advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2021, č. j. MV-114248-4/SO-2021 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím svého právního zástupce dne 26. 9. 2021 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2021, č. j. MV-114248-4/SO-2021, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 19. 4. 2021, č. j. OAM-13550-13/TP-2020, kterým bylo výrokem I. podle § 169r odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zastaveno řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu podané podle § 66 odst. 1 písm. b) a § 68 zákona o pobytu cizinců, a výrokem II. byla zamítnuta žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podle § 75 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců pro nesplnění podmínek podle § 67 zákona o pobytu cizinců. 2. Žalobce v žalobě brojí proti rozhodnutí ve věci zastavení řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu a proti rozhodnutí o zamítnutí této žádosti. Napadené rozhodnutí považuje za nezákonné, nepřezkoumatelné, nepřiměřené a přepjatě formalistické. Žalobce nesouhlasí se zastavením řízení o žádosti účastníka o udělení povolení k trvalému pobytu dle § 66 odst. 1 písm. b) a § 68 zákona č. 326/1999 Sb., z důvodu, že nebyl k podání takové žádosti na území oprávněn. Správní orgán nesprávně posoudil pobytovou situaci účastníka, který dne 5. 10. 2020, tedy stejného dne, kdy podal žádost o udělení trvalého pobytu, podal také žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění na území dle § 33 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. Žádosti o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění bylo správním orgánem vyhověno, a je zjevné, že žádost byla podána oprávněně a v souladu se zákonem. Jestliže správní orgán odkazuje na to, že žalobce nebyl oprávněn k podání žádosti o udělení trvalého pobytu, a tedy nemohla být ani aktivována fikce strpění dle § 60 odst. 7 zákona č. 326/1999 Sb., je to nelogické a zmatečné. Dle § 69 odst. 2 písm. b) z. č. 326/1999 Sb., je přitom oprávněn podat na území žádost o udělení trvalého pobytu dle § 66 odst. 1 písm. b) téhož zákona také cizinec, který pobývá na území na základě uděleného víza k pobytu nad 90 dnů. Nelogický je závěr, že cizinec po ukončení azylu nemůže podat žádost dle § 68 téhož zákona po pěti letech nepřetržitého pobytu na území. Takové důsledky zákonné úpravy by postrádaly smysl. Postup správního orgánu prvního stupně je tak přepjatě formalistický a zjevně nepřiměřeně zasahuje do soukromého života účastníka, jenž dlouhou dobu pobývá na území ČR. Jestliže správní orgány téměř vůbec neposuzovaly, a to ani na základě konkrétních námitek, zásadní otázku dopadu § 60 odst. 7 z. č. 326/1999 Sb., jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné. Nelze souhlasit ani se závěrem žalovaného, že žádost žalobce o udělení trvalého pobytu dle § 66 odst. 1 písm. b) a § 68 zákona č. 326/1999 Sb. není možné akceptovat, když byla podána dříve, než bylo vízum žalobci uděleno. Takový závěr pomíjí skutečnost, že podání žádosti o udělení trvalého pobytu spolu s žádostí o udělení strpění pobytu generuje již podáním žádosti fikci oprávněnosti k pobytu až do doby rozhodnutí o žádosti o udělení strpění pobytu. Žalobce vyjádřil v žalobě rovněž nesouhlas se závěrem správního orgánu, že nebyly splněny podmínky ustanovení § 67 zákona č. 326/1999 Sb. Správní orgán prvního stupně sám konstatoval, že žalobce splňuje podmínku ust. § 67 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a současně sám odkázal přímo na důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 67 odst. 4 téhož zákona. Situaci žalobce však za nijak mimořádnou nepovažoval. To ale neodpovídá okolnostem případu, tvrzeným ani známým skutečnostem. Žalobce pobývá na území ČR nepřerušovaně od roku 2007, přičemž tak přesvědčivě splňuje podmínku nepřetržitosti pobytu. Neumí psát a číst, a to je také důvodem, proč nepožádal za dobu azylového řízení o udělení povolení k trvalému pobytu dle § 68 zákona o pobytu cizinců. Dobře hovoří česky, avšak nedokáže absolvovat zkoušku z českého jazyka stanovenou zákonem. Žalobce také vždy dbal zákonů ČR a nejsou dány důvody pro zamítnutí žádosti na straně veřejného zájmu. Plně se integroval do společnosti a ČR je pro něj jediný domov, kde se cítí bezpečně a dobře. Mimořádná situace žalobce je dána již délkou jeho soustavného pobytu na území ČR, která sama o sobě zakládá předpoklad silných vazeb na území a předpoklad mimořádného zásahu do jeho soukromého života, pokud nebude jeho žádosti vyhověno. Jeho soukromý život na území ČR by byl de facto ukončen bez možnosti restituce. Dle úmyslu zákonodárce a také Nejvyššího správního soudu je smyslem institutu žádosti o povolení k trvalému pobytu dle § 67 především zohlednění délky pobytu cizince na území ČR a stanovení výhodnějšího režimu pro získání povolení k trvalému pobytu v případech, ve kterých je dlouholetý pobyt cizince na území způsoben taktéž trvajícím řízením o udělení mezinárodní ochrany. Pokud žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí namítá, že žalobce zejména nedoložil, že na území podniká, sám žalovaný konstatoval, že žalobce má vydané živnostenské oprávnění a doložil rovněž příjmy ze závislé činnosti. Je však jasné, že žalobce má zásadním způsobem omezené právo na území ČR pracovat a tuto činnost aktuálně doložit. Právo pracovat žalobce pozbyl s neprodloužením doplňkové ochrany, udělením trvalého pobytu by je opětovně nabyl. Jestliže smysl a účel ustanovení § 67 cílí na ochranu žadatelů o udělení mezinárodní ochrany, kdy primárně zohledňuje délku jejich pobytu na území, je nepochybně situace žalobce pobývajícího na území po dobu 14 let mimořádná. Hrozbu dopadů do soukromého života žalobce zvyšuje rovněž skutečnost, že je občanem Somálska, kde je bezpečnostní situace velmi špatná a on zde již nemá žádný majetek ani příbuzné. Fakticky se tak nemůže a nemá kam vrátit. Závěr žalovaného, že žalobce uvádí záměrně nepravdu, když je občanem Somálska, přestože v řízení o doplňkové ochraně bylo zjištěno, že je občanem Jemenu, nemá oporu v dokazování. Žalobce doložil důkazy, že je skutečně občanem Somálska, potvrzení vydané velvyslanectvím nebylo nijak vyvráceno. Ani Jemen by však případně nebyl pro žalobce bezpečnou destinací. Podstatné je, že žalobce je již ze samotné délky svého pobytu na území dostatečně integrován, aby mohl úspěšně žádat o udělení trvalého pobytu, jak to zamýšlel zákonodárce, avšak z formálních důvodů hrozí, že jeho žádosti nebude vyhověno a on tak bude nucen vycestovat, což by pro něj představovalo dramatický a nepřiměřený zásah do jeho soukromého života. Žalobce dále upozornil na ustanovení § 174a zákona o pobytu cizinců a v této souvislosti i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1.2017, č. j. 9 Azs 288/2016-30 k interpretaci tohoto ustanovení. Povinnost posoudit dopad do rodinného a soukromého života cizince stíhá orgány státu dle judikatury Nejvyššího správního soudu i v řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 Azs 96/2015-30) a plyne přímo z čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dojdou-li správní orgány k závěru, že jsou zde individuální okolnosti, kvůli nimž by zamítnutí žádosti zasáhlo nepřiměřeně do práv žadatele na soukromý a rodinný život, je nutné dát přednost ochraně těchto základních práv a pobyt povolit. Z toho jednoznačně plyne, že o nepřiměřeném zásahu do rodinného a soukromého života lze uvažovat i v případě cizince, u něhož správní orgán dospěl důvodně k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro vyhovění žádosti. Situace účastníka přitom jasně deklaruje mimořádnost jeho situace – trvalý pobyt či nic. Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí prvostupňového orgánu, zrušeno a vráceno žalovanému k novému projednání. 3. Žalovaný předložil správní spis spolu s písemným vyjádřením k žalobě, v němž uvedl, že žalobce v žalobě jen zopakoval námitky uvedené již v odvolání. Žalovaný proto v souvislosti s námitkou žalobce, že byl oprávněn podat žádost na území a že se žalovaný nezabýval otázkou dopadu § 60 odst. 7 zákona o pobytu cizinců, odkázal na podstatný obsah a odůvodnění svého rozhodnutí, podle něhož se žalovaný ztotožnil se závěrem Ministerstva vnitra, že žalobce nebyl opr