10 As 229/2021 — Nejvyšší správní soud

15 A 3/2022- 50 - text  9 15 A 3/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobce: L. B., narozený X, bytem X, zastoupený Mgr. Michalem Chuchútem, LL.M., advokátem, sídlem náměstí Junkových 3772/1, 155 00 Praha 5, proti žalované: Krajská hygienická stanice Ústeckého kraje se sídlem v Ústí nad Labem, sídlem Moskevská 15, 400 01 Ústí nad Labem, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, takto: I. Určuje se, že zásah žalované spočívající v pokynu žalobci, aby se podrobil izolaci v návaznosti na pozitivní PCR test ze dne 7. 1. 2022, byl nezákonný. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši 18 456 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím svého právního zástupce, domáhal, aby soud vydal rozsudek, jímž určí, že zásah žalované spočívající v pokynu žalobci, aby se podrobil izolaci v návaznosti na pozitivní PCR test ze dne 7. 1. 2022, byl nezákonný. Současně žalobce navrhl, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu náhradu nákladů soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v předmětné žalobě úvodem zrekapituloval, že dne 7. 1. 2022 podstoupil v rámci dobrovolného preventivního testování RT-PCR test detekující přítomnost viru SARSCoV-2 s pozitivním výsledkem. Téhož dne pak od žalované obdržel SMS zprávu obsahující mimo jiné pokyn „Dodrzujte pravidla IZOLACE dle pokynu na covid.gov.cz/poz po dobu 14 dnu od testu.“ Dne 10. 1. 2022 byl dále žalobce telefonicky kontaktován žalovanou, přičemž mu byly v rámci telefonního hovoru zopakovány pokyny z SMS zprávy včetně informace, že izolace trvá od pátku 7. 1. 2022 do pátku 21. 1. 2022. 3. V nadepsaném kontextu poté žalobce poukázal na § 64 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“), z něhož vychází pravomoc žalované nařídit izolaci. Způsob, jakým krajské hygienické stanice tuto pravomoc zneužívají, byl nicméně už opakovaně kritizován správními soudy (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2021, č. j. 10 As 229/2021-31, a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 11. 2021, č. j. 63 A 18/2021-29). Z uvedené judikatury poté dle žalobce vyplývá, že pro nařízení izolace a karantény nepostačuje telefonní hovor, ale je nezbytné vydat správní rozhodnutí. K tomu žalobce poukázal i na Metodický pokyn pro krajské hygienické stanice a Hygienickou stanici hlavního města Prahy k nařizování karantény a izolace v souvislosti s onemocněním covid19, který vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR dne 26. 11. 2021 pod č. j. 37994/20212/OVZ (dále jen „metodický pokyn“). 4. Pokud žalovaná ke svému postupu obvykle zmiňovala, že nemá dostatečné personální kapacity pro vydávání správních rozhodnutí, pak žalobce upozornil na skutečnost, že měla téměř dva roky na zajištění optimálních podmínek pro výkon státní správy na svém úseku působnosti. Žalobce též podotkl, že pokyn žalované uposlechl a podmínky izolace dodržel. Danou žalobu podal až na základě podání žádosti o kompenzační bonus dle zákona č. 519/2021 Sb., o kompenzačním bonusu pro rok 2022, který počítá s „nařízenou karanténou nebo izolací podle zákona o ochraně veřejného zdraví“. Skutečnost, že žalobci karanténa nikdy platně nařízena nebyla, a navíc nemá jak pokyn žalované prokázat vůči třetím osobám, snižuje šanci na vyhovění žádosti. Žalovaná tak v důsledku svého postupu riskuje, že osoby s nárokem na kompenzační bonus budou muset namísto zákona č. 519/2021 Sb., o kompenzačním bonusu pro rok 2022, využívat zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. V situaci, kdy žalovaná nevedla žádné správní řízení, žalobce rovněž netuší, o jaké argumenty žalovaná opřela výpočet lhůty izolace, přičemž ani nemá žádnou možnost, jak se proti němu bránit. 5. Závěrem žalobce uvedl, že dle § 4 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), je veřejná správa službou veřejnosti a úřední osoby mají povinnost vycházet dotčeným osobám vstříc. Postup žalované přitom dle mínění žalobce dostává dotčené osoby do situace, kdy nemají, jak prokázat izolaci ani její délku, a to ve chvíli, kdy mají řadu dalších problémů k řešení. Žalovaná tedy svým postupem zasahuje do ústavně garantovaného práva na svobodu pohybu v rozporu s metodickým pokynem, zákonem i Listinou základních práv a svobod, přičemž také ignoruje rozsudky, které nezákonnost takového jednání již opakovaně konstatovaly. Vyjádření žalované 6. Žalovaná předložila k výzvě soudu spisovou dokumentaci. Dále uvedla, že byla při vydávání karanténních opatření v době od 29. 11. 2021 do 11. 1. 2022 povinna postupovat dle metodického pokynu. Zopakovala též, že žalobce dne 7. 1. 2022 obdržel hlášení potvrzeného RT-PCR testu SMS zprávou, přičemž tato SMS zpráva nebyla zasílána žalovanou, ale z automatického systému Chytré karantény, když informaci o pozitivním výsledku testu do systému posílala laboratoř, která vyšetření provedla. Pozitivní výsledek žalobce tak byl automaticky založen do systému ISIN (tj. Informačního systému infekčních nemocí) a Daktela (tj. trasovací systém). V rámci telefonního hovoru dne 10. 1. 2022 byly od žalobce získány již jen informace o prvotních příznacích nemoci, které se u něj objevily dne 5. 1. 2022 (vzhledem k tomu, že žalobce vyplnil sebetrasovací formulář), dále informace o škole žalobce a místu jeho pobytu. Ústně pak byla žalobci nařízena izolace od 7. 1. 2022 do 21. 1. 2022 včetně. Tuto dobu žalovaná stanovila postupem dle čl. I písm. a) metodického pokynu, a to s ohledem na fakt, že odběr diagnostického pozitivního vzorku byl žalobci proveden dne 7. 1. 2022 (tj. den „nula“). 7. Dále žalovaná uvedla, že vzhledem k nárůstu počtu pozitivních případů onemocnění COVID-19 a množství kontaktů, počtu jejích zaměstnanců vyřizujících předmětnou agendu, jakož i nárůstu úkolů a dalších odborných činností jejího personálu, nebyl prostor pro to, aby protiepidemická opatření byla vždy vydána v písemné formě a doručena účastníku řízení dle procesních předpisů. Žalovaná musela s ohledem na počet jejích zaměstnanců, který si sama nemůže určovat, jednotlivým činnostem stanovovat priority. To samozřejmě dle žalované nemůže obhájit její postup v projednávané věci, nicméně tím podává obraz o vyvstalé situaci. Rozhodnutí o nařízené izolaci tak postupem času (cca od podzimu 2021) žalovaná nebyla schopna z kapacitních důvodů vydávat. Žalobce přitom písemné rozhodnutí o izolaci během trasovacího hovoru nepožadoval, a stejně tak nepožadoval ani potvrzení o prodělání nemoci COVID-19, přičemž toto je možné k žádosti vystavit i zpětně. Žalovaná pak ocenila odpovědný přístup žalobce k nařízené izolaci, neboť tím byl naplněn cíl protiepidemických opatření na ochranu veřejného zdraví. Replika žalobce 8. V podané replice žalobce zdůraznil skutečnost, že v žalobě poukázal konkrétně na SMS, která obsahovala mj. pokyn: „Dodrzujte pravidla IZOLACE dle pokynu na covid.gov.cz/poz po dobu 14 dnu od testu. Dekujeme, KHS“. Tvrzení žalované, že SMS s pokynem k dodržování pravidel izolace, podepsanou zkratkou KHS, poslal namísto žalované systém Chytré karantény, pak nemohlo dle žalobce nic změnit na přičitatelnosti zásahu a odpovědnosti žalované za tento zásah. Pokud byla danou SMS zprávou vykonávána veřejná moc spadající do působnosti žalované, SMS zpráva byla označena podpisem žalované, přičemž žalovaná o této SMS zprávě věděla a dále s ní i pracovala (jak vyplývá z výpisu z informačního systému Daktela doloženého žalovanou), nemohla se žalovaná zprostit odpovědnosti za nezákonný zásah tvrzením, že pokyn k dodržování pravidel izolace nebyl fyzicky odeslán pověřenou úřední osobou. Ke konstrukci telefonického vyžádání rozhodnutí poté žalobce odkázal na již dříve citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2021, č. j. 10 As 229/2021-31, jakož i judikaturu krajských soudů. Ústní jednání soudu 9. Při jednání soudu dne 13. 7. 2022 právní zástupce žalobce setrval na podané žalobě, přičemž poukázal na totožné případy, které již byly judikaturou správních soudů řešeny, jak ostatně už dříve popsal v podané žalobě. Upozornil také na presumpci správnosti aktů orgánů státní správy, když se právě z tohoto důvodu žalobce řídil pokyny žalované stran izolace a až ex post se proti takovému jednání mohl bránit zásahovou žalobou. 10. Při tomtéž jednání pověřená pracovnice žalované odkázala na dosavadní vyjádření ve věci a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že adresát zásahu