5 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

64 A 1/2022- 308 - text 12 64 A 1/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Trejbalové a soudců Mgr. Karolíny Tylové, LL. M. a Mgr. Zdeňka Macháčka ve věci navrhovatelů: a) Sdružení na záchranu kopce Tlustec, z.s. sídlem X b) Společnost pro trvale udržitelný život, Českolipská regionální pobočka sídlem oba zastoupeni advokátem JUDr. Petrem Svobodou, Ph.D., sídlem Aranžérská 166, Praha 9 proti odpůrci: Liberecký kraj sídlem U Jezu 642/2a, Liberec o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Libereckého kraje, schválené usnesením zastupitelstva Libereckého kraje ze dne 30. 3. 2021 č. X, v části nahrazení textu zásady Z47 v odstavci a) věty druhé textem „Kvalifikovaně upřesňovat a aktualizovat současné i budoucí využívání a ochranu surovinových zdrojů se zřetelem na reálné potřeby surovin s respektováním příslušných závěrů a opatření průběžně aktualizované Regionální surovinové politiky Libereckého kraje“ takto: I. Opatření obecné povahy – Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Libereckého kraje, schválené usnesením zastupitelstva Libereckého kraje ze dne 30. 3. 2021 č. X, se v části nahrazení textu zásady Z47 v odstavci a) věty druhé textem „Kvalifikovaně upřesňovat a aktualizovat současné i budoucí využívání a ochranu surovinových zdrojů se zřetelem na reálné potřeby surovin s respektováním příslušných závěrů a opatření průběžně aktualizované Regionální surovinové politiky Libereckého kraje“ zrušuje dnem právní moci tohoto rozsudku. II. Odpůrce je povinen zaplatit každému z navrhovatelů k rukám JUDr. Petra Svobody, Ph.D., advokáta, na náhradě nákladů řízení částku Kč 13 340 ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Návrh II. 1. Navrhovatelé se společným návrhem domáhají zrušení části opatření obecné povahy – Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Libereckého kraje (dále jen „Aktualizace č. 1 ZÚR LK“), která byla schválena usnesením zastupitelstva Libereckého kraje ze dne 30. 3. 2021 č. X, a to v části, ve které se v zásadě Z47 v části „Kritéria a podmínky pro rozhodování o změnách v území“ v odstavci a) druhá věta textu ZÚR LK nahrazuje textem: „Kvalifikovaně upřesňovat a aktualizovat současné i budoucí využívání a ochranu surovinových zdrojů se zřetelem na reálné potřeby surovin s respektováním příslušných závěrů a opatření průběžně aktualizované Regionální surovinové politiky Libereckého kraje.“. 2. Napadená část Aktualizace č. 1 ZÚR LK je podle navrhovatelů v rozporu s § 36 odst. 1, 4 a 5 ve spojitosti s § 42 odst. 4 věta první zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). S odkazem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 7. 2009, č. j. 5 Ao 1/2009-186, podle kterého zákon neumožňuje, aby zásady územního rozvoje činily závazným jiný dokument, který není přímo jejich součástí a nebyl a nemá být schválen postupem, jaký je předepsán pro zásady územního rozvoje vydávané formou opatření obecné povahy, navrhovatelé namítali, že regionální surovinová politika není ve stavebním zákoně uvedena v ustanoveních upravujících zásady územního rozvoje. Zákonná úprava zná pouze surovinovou politiku ve smyslu § 14d, § 24 odst. 2 a § 33o odst. 2 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), která je celostátním plánovacím aktem v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů a schvaluje ji vláda. Oblast regulace těžby nerostných surovin, včetně schvalování surovinové politiky, je oblastí přímé státní správy vykonávané orgány státní báňské správy podle § 38 a násl. zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (dále jen „zákon o hornické činnosti“), a žádný úsek v rámci této oblasti není svěřen územní samosprávě. Pravomoc kraje či zastupitelstva kraje vydávat v samostatné působnosti regionální surovinovou politiku nelze opřít ani o § 35 odst. 2 písm. d) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), neboť zvláštní zákony v oblasti nerostných surovin žádné plánovací dokumenty kraje v dané oblasti nepředpokládají. Navrhovatelé dodali, že kromě Libereckého kraje nemá v současné době žádný jiný kraj srovnatelný plánovací dokument týkající se těžby nerostných surovin. 3. Aktualizace č. ZÚR LK v napadené části stanovila kritéria a požadavky ve smyslu § 36 odst. 1 stavebního zákona, které jsou podle § 36 odst. 5 stavebního zákona závazné v důsledku závaznosti samotných zásad územního rozvoje. Tato kritéria a podmínky pro rozhodování o změnách v území však nestanovila sama, ale tak, že odkázala na Regionální surovinovou politiku Libereckého kraje (dále jen „RSP LK“) coby jiný dokument, který není její součástí ani součástí zásad územního rozvoje jako takových, stavební ani jiný zákon ho nepředvídá, a tudíž nebyl a ani nemá být vydán postupem stanoveným pro zásady územního rozvoje či jejich aktualizaci podle § 36 odst. 4 ve spojitosti s § 42 odst. 4 věta první stavebního zákona a podle části šesté zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Aktualizace č. 1 ZÚR LK přitom odkázala na průběžně aktualizovanou regionální surovinovou politiku, to znamená, že stanovila respektovat i případná budoucí aktualizovaná znění regionální surovinové politiky, tedy znění, která v době jejího schválení nemohla být známa. 4. Napadená část aktualizace odkázala na RSP LK způsobem, který vyjadřuje její závazné použití. Jestliže tedy zastupitelstvo odpůrce přikázalo respektovat závěry a opatření současné i budoucí RSP LK Libereckého kraje coby dokumentu, který není součástí zásad územního rozvoje a není předvídán zákonem, dopustilo se nezákonnosti ve smyslu závěrů rozsudku NSS č. j. 5 Ao 1/2009-186. A překročilo tak svoji pravomoc stanovit požadavky pro rozhodování v území právě a jen formou zásad územního rozvoje. 5. Navrhovatelé vyjádřili přesvědčení, že mají jakožto spolek, resp. pobočný spolek, aktivní procesní legitimaci k podání návrhu, neboť jsou v územní oblasti dotčené napadenou částí opatření obecné povahy zavedenými občanskými sdruženími s právem účasti na ochraně přírody a krajiny a životního prostředí ve smyslu § 70 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a ve smyslu § 3 písm. i) bod 2 a § 9c odst. 3 a 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, a byli jako právnické osoby i jejich členové zkráceni na právu na příznivé životní prostředí ve smyslu čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhovatelé odkázali na závěry vyslovené v nálezech Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, a ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3572/14. 6. Na podporu svého právního názoru navrhovatelé dále poukázali na obsah Aktualizace RSP LK z roku 2022, která ve spojitosti s napadenou částí Aktualizace č. 1 ZÚR LK stanoví závěry a opatření ve prospěch konkrétního těžebního záměru v Libereckém kraji, a sice záměru na těžbu čediče na kopci X v dobývacím prostoru (dále jen „DP“) Luhov. Přitom Aktualizace RSP LK byla schválena usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 29. 3. 2022 č. 93/22/ZK, tj. 1 rok po schválení Aktualizace č. 1 ZÚR LK, v době vydání napadeného opatření obecné povahy tedy nemohl být konečný obsah Aktualizace RSP LK znám. Aktualizace RSP LK z roku 2022 má dopad na právo na příznivé životní prostředí navrhovatelů a jejich členů v souvislosti s těžebním záměrem na kopci X. Navrhovatelé odkázali na konkrétní pasáže této aktualizace, která jednoznačně doporučuje obnovu těžby v DP Luhov. Zejména poukázali na část 9. oddíl B., která obsahuje „Opatření pro využívání jednotlivých druhů nerostných surovin“ a na základě zpracovaných analýz se vyslovuje ve prospěch zahájení těžby. Přitom záměr na těžbu čediče v DP Luhov může mít významný negativní vliv na přírodu, životní prostředí i veřejné zdraví v dotčené oblasti území obcí Brniště a Jablonné v Podještědí, ale i Velký Valtinov, kdy záměr podléhá posuzování vlivu na životní prostředí. Ministerstvo životního prostředí sice v jeho prospěch vydalo v roce 2011 závazné stanovisko k posouzení vlivu na životní prostředí, jehož platnost byla v roce 2016 prodloužena. Znovu však prodloužena nebyla, což Aktualizace RSP LK roku 2022 zamlčuje. Pominula i skutečnost, že Ministerstvo životního prostředí vydalo v roce 2020 k záměru nesouhlasné závazné stanovisko k ověření změn záměru podle § 9a odst. 6 zákona o posuzování vlivu na životní prostředí. Navrhovatelé přitom byli účastníky správních řízení týkajících se záměru na těžbu čediče podle § 70 odst. 2 a 3 zákona o ochraně přírody a krajiny a § 3 písm. i) bod 2 a § 9c odst. 3 a 4 zákona o posuzování vlivu na životní prostředí, konkrétně správního řízení o povolení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, dále o povolení hornické činnosti před obvodním báňským úřadem. Tato řízení jsou rozhodováním v území, pro které jsou zásady územního rozvo