3 As 221/2014 — Nejvyšší správní soud

75 A 6/2023- 26 - text  8 75 A 6/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci žalobce: V. Ž., narozen X, bytem X, zastoupen advokátem JUDr. Petrem Janem Bakešem, sídlem U Olší 280, 277 31 Velký Borek, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2023, č. j. KUUK/045627/2023 /Kub, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se včasnou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2023, č. j. KUUK/045627/2023/Kub, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Litoměřice (dále jen „městský úřad“) ze dne 7. 12. 2022, č. j. MULTM/0087792/22/DOPPŘ/PLe (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupků z nedbalosti dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“) a § 34e odst. 3 písm. b) a c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, čl. 34 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 165/2014 o tachografech v silniční dopravě a čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy. Za uvedené přestupky byla žalobci uložena pokuta dle § 125c odst. 5 písm. d) zákona o silničním provozu ve výši 7 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů. 2. Přestupků se žalobce z nedbalosti dopustil tím, že dne 5. 4. 2022 v 13:09 hodin při řízení jízdní soupravy tvořené nákladním automobilem Iveco, registrační značky X, a přívěsem Agados, registrační značky X, na silnici č. II/261 v obci Polepy v blízkosti domu č. p. 109, byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, Dopravní inspektorát Litoměřice, přičemž při kontrole byla na přívěsu zjištěna nebezpečné závada. Některé předepsané ovládací prvky provozní brzdy chyběly, z přívěsu byla demontována pravá strana a brzdové lanko od pravého kola přívěsu bylo přerušeno. Dále byla na přívěsu zjištěna vážná závada v podobě třech nesvítících obrysových světel na pravé straně přívěsu. Rovněž bylo vyčtením digitální karty tachografu zjištěno, že v kontrolovaném období od 8. 3. 2022 do 5. 4. 2022: od 21. 3. 2022, 04:21 hodin do 21. 3. 2022, 16:46 hodin překročil prodlouženou denní dobu řízení (délka řízení 10 hodin 13 minut), od 9. 3. 2022, 15:33 hodin do 14. 3. 2022, 09:30 hodin zpětně nedoplnil záznamy na záznamový list, od 25. 3. 2022, 11:14 hodin do 28. 3. 2022, 07:29 hodin zpětně nedoplnil záznamy na záznamový list, od 31. 3. 2022, 07:52 hodin do 1. 4. 2022, 08:29 hodin zpětně nedoplnil záznamy na záznamový list, od 1. 4. 2022, 13:57 hodin do 5. 4. 2022, 07:48 hodin zpětně nedoplnil záznamy na záznamový list. 3. Žalobce rovněž navrhl, aby soud zrušil prvostupňové rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost nahradit mu náklady soudního řízení. Žaloba 4. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaný se nevypořádal s odvolacími důvody, neboť zamítl odvolání a potvrdil prvostupňové rozhodnutí, ačkoliv žalobce poukazoval na nedostatky v dokazování a spekulace městského úřadu, pro které nebylo objektivní opory v dokazování, ani ve spisovém materiálu. 5. Žalovaný podle žalobce nesprávně zhodnotil skutkový stav, neboť žalobce svým jednáním nenaplnil znak skutkové podstaty dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu v podobě bezprostředního ohrožení ostatních účastníků silničního provozu. Podle žalobce tento znak nelze presumovat, ale musí tvořit skutkový děj protiprávního jednání. Žalobce podotkl, že nefunkční provozní brzda na pravé straně přípojného vozidla sama o sobě nezpůsobuje přímé ohrožení ostatních účastníků silničního provozu. Podle žalobce by ohrožení ostatních účastníků silničního provozu nastalo např. nestandardním způsobem jízdy vozidla řízeného žalobcem v důsledku závad na brzdévém systému – vybočování vozidla, smýkání vozidla ze strany na stranu, neovladatelnost vozidla. Dodal, že z obsahu správního spisu je zřejmé, že vozidlo řízené žalobcem bylo ovladatelné, žalobce bez obtíží vozidlo zastavil a jinak manévroval, tedy zjištěná vada brzdného systému se nijak neprojevila na ovladatelnosti a bezpečnosti provozu vozidla. 6. Podle žalobce musí být dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu kumulativně naplněny podmínky, že fyzická osoba řídí vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, a to tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Technická nezpůsobilost tedy musí dosáhnout závažné míry za současného splnění podmínky bezprostředního ohrožení ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích během jízdy vozidla. Na podporu uvedeného tvrzení žalobce poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2010, č. j. 7 As 35/2010-94, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1600/2011. 7. Dále žalobce uvedl, že žalovaný ani městský úřad nepostupovali dle § 3 ve spojení § 50 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť neučinili předmětem dokazování, zda byla provozní brzda skutečně nefunkční, do jaké míry a jak konkrétně se nefunkčnost brzdy projevovala v silničním provozu a jaký vliv měla na jízdu soupravy vozidel řízených žalobcem. 8. Žalobce konstatoval, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť správní spis neobsahuje žádný objektivní důkaz, že by žalobce naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 zákona o silničním provozu. Vyjádření žalovaného k žalobě 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Žalovaný konstatoval, že přestupkové jednání žalobce bylo náležitě kvalifikováno na základě důkazů z místa silniční kontroly, neboť bylo prokázáno poškození brzdného systému a osvětlení přípojného vozidla. Nejednalo se o skrytou závadu, která by nebyla zjistitelná řádnou prohlídkou vozidla, neboť na fotodokumentaci je viditelné, že poškozený lanovod brzdy byl přimontován stahovacími páskami k rámu vozidla. Žalobce se tedy neměl spoléhat na sdělení provozovatele vozidla, že přívěs má platnou technickou kontrolu, jak uvedl žalobce. Závadu na brzdném systému představovala chybějící část lanovodu provozní brzdy na pravé straně přípojného vozidla. Žalovaný závadu klasifikoval jako závadu C, která bezprostředně ohrožuje bezpečnost jízdy silničního vozidla nebo provoz na pozemních komunikacích, dle klasifikace vyhlášky č. 82/2012 Sb. (žalovaný ve vyjádření i v žalobě mylně uvedl č. 82/2021 Sb. – pozn. soudu), o provádění kontrol technického stavu vozidel a jízdních souprav v provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o technických silničních kontrolách“). Žalovaný se neztotožnil s námitkou, že ze strany žalobce nedošlo k bezprostřednímu ohrožení ostatních účastníků silničního provozu během jeho jízdy, a proto se nemohl dopustit daného přestupku, neboť poškození lanovodu brzd, který je jediným brzdným systémem přípojného vozidla, značně ovlivňuje chování vozidla v provozu. Posouzení věci soudem 10. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) bez jednání, neboť žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil a žalovaný nesdělil soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byl ve výzvě výslovně poučen, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. 11. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí dle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno př