5 As 104/2008 — Nejvyšší správní soud

175 A 13/2024- 48 - text  10 175 A 13/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Derflem ve věci žalobce: J. S., narozený dne X bytem X zastoupený JUDr. Petrem Doležalem, advokátem sídlem Mazovská 476/2, 181 00 Praha 8 proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 02 Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2024, č. j. KUUK/048700/2024/DS/ Pan, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal žalobou zrušení rozhodnutí žalovaného Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 27. 3. 2024, č. j. KUUK/048700/2024/DS/Pan, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Roudnice nad Labem, odboru dopravy (dále jen „městský úřad“), ze dne 31. 10. 2023, č. j. MURCE/49266/2023. Prvostupňovým rozhodnutím městský úřad uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“). Přestupek spočíval v tom, že „dne 29. 10. 2022 v 03:00 hodin na nájezdu na dálnici D8, 29. kilometr směrem na Prahu, byl žalobce zastaven hlídkou Policie České republiky, Dálniční oddělení Nová Ves, jako řidič vozidla značky Toyota, registrační značky X. Žalobce byl vyzván k podrobení se dechové zkoušce na zjištění, zdali není ovlivněn alkoholem, pomocí přístroje Dräger, kdy v čase 03:00 hodin byla naměřena hodnota 0,26 promile alkoholu a v čase 03:06 hodin byla naměřena hodnota 0,25 promile alkoholu v dechu. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení a fyziologické hranice alkoholu v těle (celkem -0,24) jsou hodnoty 0,02 a 0,01 promile alkoholu v dechu.“ Tím žalobce porušil § 5 odst. 2 písm b) zákona o silničním provozu. Byl mu uložen trest, a to pokuta ve výši 2 500 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců. Žaloba 2. V žalobě žalobce na prvním místě namítal porušení svých procesních práv. Uvedl, že žalovaný vydal v přestupkovém řízení dne 18. 7. 2023 rozhodnutí č. j. KUUK/093707/2023/DS/FD, kterým zamítl odvolání žalobce a potvrdil usnesení městského úřadu ze dne 16. 2. 2023, č. j. MURCE/8253/2023. Prvostupňovým rozhodnutím městský úřad rozhodl dle § 72b zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o přestupcích“), že nepřipouští zastoupení žalobce zmocněncem M. B., MBA, narozeným X, bytem X, protože zmocněnec vystupuje v řízení o přestupcích v různých věcech opětovně a nejde o advokáta nebo jinou osobu poskytující právní služby soustavně a za úplatu podle jiného zákona. 3. Dle žalobce bylo rozhodnutí o nepřipuštění jeho zmocněnce nezákonné, a to již z důvodu, že bylo porušeno jeho právo seznámit se s podklady rozhodnutí dle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Městský úřad vydal dle žalobce usnesení o nepřipuštění jeho zmocněnce z důvodu, že tento údajně zastupuje opakovaně různé účastníky. Teprve žalovaný však doplnil ve svém rozhodnutí konkrétní spisové značky příslušných řízení. Žalobce akceptuje, že primárně může postačit, aby v rozhodnutí bylo odkázáno na jiné spisové značky, vyjadřují-li tyto znalost správního orgánu z úřední činnosti; správní orgán však musí vždy znalost z úřední činnosti konkretizovat, tj. typicky odkázat na konkrétní řízení. Znalost z úřední činnosti je totiž legitimním podkladem pro rozhodnutí. Žalobce s podklady pro rozhodnutí seznámen nebyl, protože spisové značky příslušných řízení se objevily až v rozhodnutí žalovaného, jehož doručením nabylo usnesení městského úřadu právní moci; to i přes to, že sám žalobce se dovolával konkretizace údajné znalosti správního orgánu z úřední činnosti a dával najevo, že hodlá tuto sporovat. Dle žalobce žalovanému za této situace nic nebránilo, aby – hodlal-li své rozhodnutí doplnit o odkaz na konkrétní znalost z úřední činnosti – o této žalobce vyrozuměl a poskytl mu možnost ji reflektovat svým vyjádřením. To se však nestalo. 4. Žalobce konstatoval, že pokud by mu byla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, takové možnosti by využil a údajnou znalost správního orgánu z úřední činnosti by učinil spornou. Žalobce tvrdil, že spisové značky KUUK/195992/2021 a KUUK/040813/2021 vůbec neexistují, což žalobce ověřil telefonicky na podatelně žalovaného; žalobce požádal o písemné potvrzení, které následně předloží soudu. Žalobce dále tvrdil, že poslední sp. zn. KUUK/178404/2016 sice dle sdělení podatelny žalovaného existuje, avšak jím zvolený obecný zmocněnec v této věci nikoho nezastupoval. Více spisových značek žalovaný v rozhodnutí ani neuváděl. Rozhodnutí se tedy opírá o neexistující skutečnosti, údajně známé správnímu orgánu z úřední činnosti, ke kterým se žalobce ani nemohl vyjádřit. 5. Dále žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného v napadeném rozhodnutí, že mu byla výzva městského úřadu k seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí, ve které byl žalobce poučen o možnosti žádat nařízení ústního jednání, doručena fikcí dne 16. 10. 2023, a že zásilka byla následně dne 18. 10. 2023 vhozena do jeho schránky. K těmto skutečnostem žalobce uvedl, že zmíněnou výzvu neobdržel, neboť mu žádná takováto výzva do schránky vložena nebyla. Žalobce tvrdil, že mu Česká pošta zanechala ve schránce oznámení o neúspěšném doručení písemnosti, nebyl však již poučen ve smyslu § 23 odst. 4 a 5 a § 24 odst. 1, správního řádu, v platném znění, o nastoupení účinků fikce doručení ve lhůtě 10 dnů od uložení písemnosti, tedy nedostala se mu kvalifikovaná informace o tom, že odesilatelem je určitý orgán veřejné moci (zde městský úřad), a že s nevyzvednutím písemnosti v zákonem stanovené lhůtě (10 dnů) jsou spojeny procesní důsledky tzv. fikce doručení, zároveň mu nebyla ani uvedená písemnost vhozena do schránky, takže neměl možnost se s ní seznámit. 6. Žalobce toto poučení neobdržel, přičemž uvedené prokazuje listinou Výzva k vyzvednutí zásilky/ Potvrzení o převzetí zásilky, jenž mu byla poštou zanechána ve schránce. Zadní strana této listiny neobsahuje zaškrtnuté políčko s nápisem K této výzvě je připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s obsahem zásilky, tedy je zcela jednoznačné, že mu nebylo uvedené poučení o právních důsledcích nevyzvednutí písemnosti provozovatelem poštovních služeb předáno, a proto nelze vyvozovat doručení této písemnosti fikcí. 7. Dle žalobce tak bylo porušeno jeho právo seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se ke konání jednání. Kdyby žalobci zmíněná výzva byla doručena, tak by určitě využil možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a požadoval by konání ústního jednání. 8. Žalobce dále namítl, že správní orgán vzal skutečnost, že žalobce měl řídit vozidlo pod vlivem alkoholu a kdy uvedl, že se jedná o zbytkový alkohol z večera, avšak neuvedl, o jaký alkohol se jednalo a v jakém množství, za zjištěnou toliko na podkladě úředního záznamu. Žalobce s průběhem děje, tak jak jej uvádějí policisté, zcela zásadně nesouhlasí. Postup žalovaného byl nezákonný, neboť úřední záznam nemůže sloužit jako jediný podklad k dokazované skutečnosti. 9. V další žalobní námitce žalobce zpochybnil měření alkoholu v dechu přístrojem Dräger. Žalobce upozornil, že v průběhu správního řízení tvrdil, že dechová zkouška přístrojem Dräger nebyla provedena v souladu s návodem k jeho použití (přístroj v průběhu měření – konkrétně před prvním měřením – vykazoval chybu, která nebyla obsluhou přístroje reflektována), což mohlo mít za následek nepřesný či chybný výsledek měření a jako k takovému by k němu mělo být přistupováno při hodnocení důkazů. Žalovaný mohl a měl předvolat svědky (tedy jednak zasahující policisty a jednak spolujezdkyni žalobce), tak aby byl prokázaný skutečný průběh jednání. Dle žalobce tato jím vznesená námitka nebyla přesvědčivě žalovaným ani městským úřadem vypořádána a ani žádným důkazem vyvrácena. 10. Žalobce dále namítal, že předmětný přestupek nevykazuje materiální znak přestupku, čímž se žalovaný vůbec nezabýval. 11. Žalobce dále nesouhlasil s argumentací městského úřadu ve vztahu k ústnímu jednání, které se mělo konat dne 16. 2. 2023. Dle žalobce městský úřad uvedl v prvostupňovém rozhodnutí, že „z neuskutečněného ústního jednání byl vyhotoven protokol, který byl zmocněncem jako správný podepsán.“ Tento závěr dle žalobce nemá oporu ve správním spisu, neboť proti obsahu protokolu podal žalobce stížnost s odkazem na § 18 odst. 4 správního řádu, poněvadž obsah protokolace se neshodoval s faktickým stavem ústního jednání. Stejnou stížnost dle žalobce podal i jeho tehdejší zmocněnec. Jako úřední osoby účastnící se ústního jednání jsou dle žalobce v protokolu označeny a podepsány jmenovitě - Bc. M. N., Bc. P. Z. a Mgr. L. T. Faktický stav ústního jednání však probíhal tak, že ústní jednání bylo zahájeno za př