4 Ads 177/2011 — Nejvyšší správní soud

7 Ad 22/2010- 26 - text 6 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jany Brothánkové ve věci žalobce: N.K.H., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.9.2010, č.j. 2009/45916-424, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10.9.2010, č.j. 2009/45916-424, a rozhodnutí Úřadu práce v Jeseníku ze dne 14.5.2009, č.j. JEA-31-1/2007-zao, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2.000,-Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhá přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce v Jeseníku (dále jen „úřad práce“) ze dne 14.5.2009, č.j. JEA-31-1/2007-zao, jímž mu bylo podle § 100 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“ nebo „zákon“) odejmuto povolení k zaměstnání u zaměstnavatele VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a.s. Žalobce namítá, že předmětné povolení mu bylo odejmuto s odůvodněním, že na provozovně Ranč sen indiany WCR vykonával práci pro jiného zaměstnavatele bez pracovní či jiné obdobné smlouvy a bez povolení k zaměstnání, čímž se měl dopustit výkonu nelegální práce. S tímto závěrem orgánů obou stupňů se žalobce neztotožňuje, neboť jím vykonávaná činnost nevykazovala známky závislé práce, šlo pouze o sousedskou výpomoc s jarním úklidem pro majitele restaurace sousedící s ubytovnou žalobce, bez nároku na mzdu či jinou odměnu. Žalobce si chtěl touto činností se svými spolubydlícími zkrátit volný čas a být užitečný. Jestliže jim majitel restaurace nabídl za práci oběd a pivo, nemůže to být bráno jako důkaz vzniku pracovněprávního či jiného obdobného vztahu, neboť jiný výklad by nutně vedl k absurdním závěrům, jako například výpomoc staré sousedce s nákupem za pozvání na kávu. Podle žalobce by měla být brána v potaz otázka společenské nebezpečnosti, která v případě jeho jednodenního několikahodinového jarního úklidu nemůže být hodnocena jako zvlášť závažná. Dále žalobce namítá, že žalovaný označil vyjádření účastníka k zahájenému správnímu řízení za účelové a nepřihlédl k němu, sám si však svým postupem zmařil možnost získat stanovisko žalobce přímo v průběhu prováděné kontroly, neboť nezajistil účast tlumočníka. Ani v dalším průběhu řízení mu pak tlumočník nebyl ustanoven, ačkoliv o skutečnosti, že žalobce neumí česky, se správní orgány přesvědčili již při kontrole. Když si žalobce sám zajistil osobu, která mu úřední písemnosti přeložila, vysvětlila a pomohla sepsat vyjádření, použil toto správní orgán jako argument pro tvrzení, že účastník česky umí a jeho vyjádření považoval za účelové. Žádné jiné důkazy nebyly v průběhu řízení provedeny. Dále žalobce považuje napadené rozhodnutí za neodůvodněné. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, ze spisové dokumentace je prokázané, že žalobce v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání vykonával nejméně dne 1.4.2009 úklidové práce na pracovišti Ranč Orel. „Výpomoc“ žalobce nesla znaky závislé práce, neboť se jednalo o osobní výkon činnosti žalobce podle pokynů M.O. (žalovaný má za nepravděpodobné, že by žalobce bezdůvodně přišel na pracoviště Ranč Orel a sám od sebe začal vykonávat činnost při které byl přistižen kontrolou celního úřadu), v čase určeném M.O., na pozemku sloužícím k jeho podnikatelské činnosti, a dále je zřejmé, že jako mzda, v tomto případě naturální, byla podle slov žalobce stanovena strava a pivo. Žalovaný je toho názoru, že všechny uvedené skutečnosti naplňují znaky závislé práce, jak je definuje ust. § 2 odst. 4 zákoníku práce. Nelze sice dovodit, zda se jednalo o práci jménem M.O. a na jeho zodpovědnost, neboť žádný pracovněprávní vztah podle tvrzení žalobce uzavřen nebyl, žalovaný má však za to, že vzhledem k výše uvedeným, jednoznačně prokazatelným znakům závislé práce, je možné bez důvodných pochybností mít za prokázané, že na pracovišti Ranč Orel došlo k umožnění výkonu nelegální práce a zároveň k výkonu práce v rozporu s povolením k zaměstnání. Žalovaný připomíná, že pravomocným rozhodnutím č.j. 2010/50011-424 ze dne 20.8.2010 bylo M.O. prokázáno spáchání správního deliktu umožnění výkonu nelegální práce mj. i žalobci. K příkladu pomoci staré sousedce s nákupem žalovaný uvádí, že takovýto projev zdvořilosti a určitých morálních vlastností jednotlivce nemůže být stavěn na roveň výkonu několikahodinové práce na pozemku sloužícím k podnikání. Společenskou nebezpečnost výkonu práce bez povolení pak žalovaný spatřuje ve skutečnosti, že pokud by M.O. postupoval v souladu s právními předpisy, musel byl na úklidové práce najmout osobu, která nepotřebuje povolení k zaměstnání, případně cizince, který příslušné povolení má, a protože se tak nestalo, byla možnost zaměstnání pro takovou osobu omezena. Ani s druhou námitkou, v níž žalobce opakovaně namítá svou neznalost českého jazyka, se žalovaný neztotožňuje. Žalovaný odkazuje na ust. § 16 odst. 3 s.ř., dle kterého „kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka (...)“. Žalobce však nikdy neprohlásil, že český jazyk neovládá, navíc ve správním řízení sám v českém jazyce sepsal vyjádření, z něhož je patrné, že jazyk ovládá. Z uvedeného důvodu má žalovaný námitku o absenci tlumočníka při kontrole za irelevantní. Zároveň doplňuje, že žalobce na jednu stranu sice tvrdí, že neumí česky, na druhou se ovšem dokázal domluvit s M.O. na výkonu úklidových prací v jeho provozovně, tudíž není důvodu se domnívat, že by nebyl schopen komunikovat i se správními orgány. Rovněž samotná žaloba není sepsána v zastoupení, je podepsána žalobcem, a vzhledem k tomu, že žalobce použil námitku neovládání českého jazyka poprvé až v odvolání, ačkoliv tak mohl učinit kdykoliv při kontrole či v průběhu prvoinstančního řízení, považuje žalovaný i nadále toto jeho tvrzení za účelové a neopodstatněné. Nad rámec uvedeného žalovaný uzavírá, že soudní řízení ve věci odejmutí povolení k zaměstnání žalobci je ve své podstatě bezpředmětné, neboť povolení bylo vydáno rozhodnutím ze dne 7.11.2008 na max. dobu 2 let (podle ust. § 92 odst. 2 zákona o zaměstnanosti) a tato doba již tak jako tak uplynula. Případné zrušení rozhodnutí žalovaného by tedy nemělo za následek nic jiného, než zastavení řízení ve věci. Ze správního spisu vyplývají následující pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti: Úřad práce v Jeseníku provedl dne 1.4.2009 kontrolu dodržování zákonnosti uložených zákonem o zaměstnanosti. Konstatoval přítomnost mj. žalobce, který vykonával úklidové práce na provozovně Ranč Orel. Majitel ranče, M.O., v protokolu z téhož dne uvedl, že se jedná o dobrovolnou výpomoc za stravu. Téhož dne provedl kontrolu na úseku zaměstnávání cizinců Celní úřad Šumperk se shodným zjištěním. Dle sdělení Inspektorátu cizinecké policie Žulová č.j. CPOV-4763/ČJ-2009-074067 dne 2.4.2009 provedli policisté ICP Žulová opětovnou kontrolu na dodržování pobytového režimu cizinců podle zákona č. 326/1999 Sb., při které bylo zjištěno, že žalobce v době kontroly pracoval na terénních úpravách komunikací v areálu Ranče Orel. Úřad práce v Jeseníku oznámil žalobci dne 6.4.2009 zahájení správního řízení ve věci odnětí povolení k zaměstnání podle § 100 odst. 2 zákona o zaměstnanosti. Žalobce ve vyjádření ze dne 12.4. uvedl, že Ranč Orel se nachází vedle jeho ubytovny, a protože v té době pro něj jeho zaměstnavatel neměl práci, nabídl M.O.i, že mu přijde s úklidem pomoci. Za tuto výpomoc (několik hodin dne 1.4. a 2.4.) dostal pouze oběd a pivo. Toto vyjádření žalobce bylo psáno vlastní rukou a žalobcem podepsáno. Zástupkyně žalobce jeho vyjádření doplnila dne 21.4.2009. Rozhodnutím ze 14.5.2009, č.j. JEA-31-1/2007-zao, Úřad práce v Jeseníku odňal žalobci povolení k zaměstnání, neboť dne 1.4. a 2.4.2009 vykonával práce v rozporu s povolením k zaměstnání u VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a. s. v pracovním zařazení svářeč kovů – obsluha poloautomatického, automatizovaného svářecího stroje, tedy u jiného zaměstnavatele, v jiném pracovním zařazení a v jiném místě výkonu práce. Povolení k zaměstnání cizince může úřad práce vydat za podmínky, že se jedná o ohlášené volné pracovní místo, které nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek pracovních sil obsadit jinak. Žalobce svým jednáním vytvořil prostor pro neregulovaný přístup pracovních sil ze zahraničí na domácím trhu a toto jednání bylo kvalifikováno jako zvlášť závažné. Orgán prvního stupně je dále kvalifikuje jako cílené a úmyslné s ohledem na žalobcovu znalost řízení při vyřizování povolení k zaměstnání. Proti tomu rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž podobně jako v žalobě namítá sousedskou výpomoc, která byla podle něj potvrzeno výpovědí M.O. i dalších cizinců, k nim však úřad práce nepřihlédl. Rovněž