7 As 28/2010 — Nejvyšší správní soud

11 A 190/2011- 42 - text 5 pokračování 11A 190/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce : Strana pro Evropu se sídlem Ciolkovského 853/1, Praha 6, zastoupen Mgr. T. V., obecným zmocněncem, bytem V. B. 64, 270 23 V. B., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22.6.2011 čj: MV-37556-8/VS-2011 t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22.6.2011 čj: MV-37556-8/VS-2011, kterým byl odmítnut návrh žalobce na registraci změny stanov politické strany s názvem Strana pro Evropu na nový název Dělnická strana. Poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že jde o subjektivní stanovisko žalovaného, které se neopírá a ani nemůže opírat o žádné konkrétní ustanovení zákona. Strana pro Evropu není pokračovatelem rozpuštěné Dělnické strany, nemá žádné faktické napojení na rozpouštěný politický subjekt. Název Dělnická strana není v registru politických stran a hnutí, má sídlo na území České republiky a řídí se již přijatými a zaregistrovanými stanovy. Označit tedy Stranu pro Evropu za krajně pravicovou, která zakládá svoji existenci na vzbuzování nenávisti k různým etnickým a sociálním skupinám, je přinejmenším nepravdivé a urážlivé. Obdobně by bylo možno považovat současnou KSČM za stejnou stranu jako byla KSČ, přičemž v současné době žádný právní subjekt nic takového veřejnosti nepředkládá k věření. Přitom by reminiscence na předchozí KSČ byla daleko více na místě. Navrhl, aby soud uložil žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku registrovat pro stávající stranu Strana pro Evropu název Dělnická strana. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že při posuzování změny názvu strany a hnutí se nelze omezit pouze na právní úpravu limitující volbu názvu podle § 6 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 424/1991 Sb.“), uvedl, že název je jedním ze základních identifikačních znaků každé právnické osoby, musí odpovídat ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku, tedy musí být pravdivý a přiměřený poměrům konkrétní právnické osoby, aby byl veřejnosti srozumitelný a nepůsobil klamavě. Poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, ve kterém je argumentace o spojitosti s Dělnickou stranou, která byla zrušena rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2010. Tvrzení, že ministerstvo označilo žalobce za krajně pravicovou stranu, která zakládá existenci na vzbuzování nenávisti k etnickým a sociálním skupinám, je nepravdivé. Navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí. Při jednání u Městského soudu v Praze setrvali účastníci řízení na svých stanoviscích. Zástupce žalobce odkázal na písemné vyhotovení podané žaloby, poukázal na to, že žalovaným byla registrována v roce 1995 Komunistická strana Československa, tedy strana stejného názvu působící za komunistického režimu, jehož protiprávnost deklaroval zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Poukázal na to, že Dělnická strana nebyla zakázána, nýbrž rozpuštěna. Poukázal na článek, který byl uveřejněn dne 18.2.2010 v deníku iDnes, ve kterém soudce Nejvyššího správního soudu Vojtěch Šimíček uvedl, že používání názvu Dělnická strana ani používání symboliky soud nezakázal, titíž lidé mohou po splnění zákonných podmínek znovu požádat o zaregistrování Dělnické strany pod tímto názvem, protože takový postup české zákony umožňují. Zástupkyně žalovaného odkázala na písemné vyjádření k podané žalobě, odůvodnění napadeného rozhodnutí a zdůraznila, že stanovy žalobce jsou zcela totožné se stanovami rozpuštěné Dělnické strany. Městský soud v Praze přezkoumal na základě podané žaloby napadené rozhodnutí z hlediska námitek v žalobě uvedených, neboť jejich rozsahem je soud vázán (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že dne 9.5.2011 byla registrována politická strana s názvem Strana pro Evropu. Sdělením ze dne 5.6.2011 tato strana oznámila konání ustavujícího sjezdu dne 4.6.2011 s tím, že ustavující sjezd zvolil všechny orgány strany podle zákona č. 424/1991 Sb. a rozhodl o změně názvu na Dělnická strana. Přílohou tohoto sdělení je usnesení ustavujícího sjezdu ze dne 4.6.2011 a stanovy politické strany s názvem Dělnická strana. Rozhodnutím ze dne 22.6.2011 čj: MV-37556-8/VS-2011 rozhodlo Ministerstvo vnitra, oddělení volební a sdružování, tak, že se registrace změny stanov Strany pro Evropu odmítá. V odůvodnění žalovaný správní orgán poukázal na znění ustanovení § 11 odst. 2 ve spojení s § 8 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., podle kterých v rámci řízení o registraci stanov politické strany a politického hnutí je třeba posoudit, zda není dán některý z taxativně stanovených důvodů, ze kterých lze registraci odmítnout, tj. posoudit, zda stanovy nejsou v rozporu s § 1- § 5 a § 6 odst. 3 a 4 uvedeného zákona. Bylo zejména konstatováno, že nebyl shledán rozpor s ustanovením § 6 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb., a to vzhledem k tomu, že v rejstříku stran a hnutí není zapsán subjekt s názvem Dělnická strana. Žalovaný dále uvedl, že při posuzování změny názvu strany a hnutí se nelze omezit pouze na ustanovení § 6 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb., ale je třeba posoudit věc v kontextu s obecnými ustanoveními zákona č. 424/1991 Sb. a s možnou dotčenou, resp. související právní úpravou. Dále uvedl, že název je jedním ze základních identifikačních znaků každé právnické osoby, název musí být pravdivý, srozumitelný a nemá vůči veřejnosti působit klamavě. Nelze proto pominout, že název Dělnická strana používala strana, která byla zrušena rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2009 sp.zn. Pst 1/2009 a která zanikla výmazem z rejstříku stran a hnutí dne 1.11.2010. Volba zcela totožného názvu pro dosavadní Stranu pro Evropu by tak nepochybně vyvolávala u třetích osob asociací s bývalou Dělnickou stranou, jejích aktivity byly medializovány jak před podáním návrhu vlády k Nejvyššímu správnímu soudu, tak v souvislosti s vlastním rozhodnutím tohoto soudu. Dělnická strana vešla do všeobecného povědomí jako krajně pravicová politická strana, zakládající svojí existenci na vzbuzování nenávisti k různým etnickým a sociálním skupinám. Za tohoto stavu je třeba záměr Strany pro Evropu ve vztahu ke třetím osobám považovat za zjevně klamavý a matoucí, neboť je způsobilý vést třetí osoby v omyl ohledně identifikace jmenované politické strany. Opětovná existence strany s názvem Dělnická strana by mohla vyvolat možnost záměny s bývalou Dělnickou stranou i mylnou domněnku, že zrušené Dělnické straně bylo umožněno obnovit činnost. Vnímání Strany pro Evropu jako subjektu totožného s bývalou Dělnickou stranou by nepochybně nahrávalo též to, že její sídlo je na stejné adrese jako bylo sídlo zrušené Dělnické strany a totožné jsou také její stanovy. Za tohoto stavu nejde o situaci, kterou by bylo možno považovat ve vztahu ke třetím osobám v souladu s dobrými mravy a principem právní jistoty. Proto lze otázku změny názvu podřadit pod ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb., podle něhož nejsou dovoleny strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony. Poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 20.5.2010 sp.zn. 7 As 28/2010, rozsudek ze dne 24.6.2010 sp.zn. 7 Af 40/2010), v nichž Nejvyšší správní soud mimo jiné konstatuje, že označení právnické osoby formálně korektním názvem, který je však v důsledku všech okolností schopen vyvolat ve veřejnosti klamavý dojem ohledně povahy subjektů sdružení, nelze v právním státě akceptovat. Proti tomuto rozhodnutí směřuje žaloba. Žalobce v podané žalobě pod bodem I. konstatoval skutkový stav, pod bodem II. v prvních třech odstavcích tohoto bodu konstatoval existenci napadeného rozhodnutí a jeho odůvodnění. V další části žaloby pak žalobce namítal, že stanovisko o porušení ustanovení § 4 písm.a) zákona č. 424/1991 Sb., které mělo být důvodem pro odmítnutí návrhu na změnu názvu politické strany, je stanoviskem subjektivním, které se neopírá o žádné konkrétní ustanovení zákona. Tuto námitku neshledal soud důvodnou. Jak je zřejmé z žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný správní orgán rozhodl s odkazem na ustanovení § 8 odst. 1 a ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb., tedy s odkazem na konkrétní ustanovení uvedeného zákona. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb. ministerstvo odmítne registraci, jestliže stanovy strany a hnutí jsou v rozporu s ustanovením § 1-5 a § 6 odst. 3 a 4. Je zřejmé, že mezi ustanoveními, která jsou vyjmenová