7 As 243/2014 — Nejvyšší správní soud

8 A 111/2011- 33 - text 6 pokračování 8A 111/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: ALEXANDRIA, spol. s r. o., IČ: 256 61 507, se sídlem v Praze 7, Dělnická 1481/71, zastoupen JUDr. Ing. Petrem Machálkem, advokátem ve Vyškově, Pivovarská 58/8, proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem v Praze 2, Štěpánská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ústředního inspektorátu žalované ze dne 3. 3. 2011, č. j. ČOI 4090/11/O100/1000/10/11/Tu/Št, t a k t o: I. Rozhodnutí České obchodní inspekce ze dne 3. 3. 2011, č. j. ČOI 4090/11/O100/1000/10/11/Tu/Št, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7.808 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. Petra Machálka, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se včas podanou žalobou dne 9. 5. 2011 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí ústředního inspektorátu České obchodní inspekce (dále jen „odvolací orgán“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí inspektorátu České obchodní inspekce Středočeského a hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán prvého stupně“) č. j. 10/1141/10/34/I ze dne 20. 12. 2010. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 20.000 Kč za správní delikt podle § 24 odst. 7 písm. h) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 12. 2013, spočívající v porušení ustanovení § 12 odst. 1 téhož zákona, kterého se žalobce v postavení prodávajícího dopustil tím, že na svých internetových stránkách neinformoval v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o konečné ceně zájezdu, neboť na úvodní stránce v rubrice „Last Minute“ uváděl ceny zájezdů bez povinných poplatků (palivové a letištní taxy), ačkoli konečná cena nabízených zájezdů mu v té době byla již známa. Odvolací orgán odmítl námitky žalobce, že slovní spojení „Egypt 8 dní, termín 10. 5. 2010, cena 10.200,-“, uvedené v této rubrice, nelze pro jeho přílišnou neurčitost považovat za nabídku zájezdu, neboť kromě země pobytu a ceny a termínu zájezdu lze z nabídky zjistit rovněž typ ubytování a způsob dopravy, což odvolací orgán považoval v daném kontextu za postačující. Uvedená cena byla pro spotřebitele zcela fiktivní cifrou, neboť o výsledné ceně 13.880 Kč se dozvěděl až po kliknutí na příslušný hypertextový odkaz; přistoupil-li by správní orgán na argumenty žalobce, musel by za vyhovující považovat i např. uvedení „základní ceny“ 1 Kč. Odvolací orgán rovněž citoval důvodovou zprávu k zákonu č. 403/2009 Sb., jímž byl novelizován zákon o cenách, podle níž bylo cílem úpravy právě odstranění praxe odděleného uvádění některých částek, jež musí spotřebitel k absolvování zakoupeného zájezdu povinně uhradit. Žalobce nerozporoval skutečnost, že na úvodní straně jeho internetových stránek v sekci „Last Minute“ uváděl ceny bez některých povinných příplatků, avšak toto jednání nepovažoval vzhledem k okolnostem případu za protiprávní. Podle jeho názoru se povinnost uvádět konečnou cenu vztahuje toliko na případy nabídky zájezdu, přičemž pojem nabídka zájezdu je třeba vykládat jako nabídku smlouvy, jež musí splňovat veškeré náležitosti stanovené v § 43a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), mezi něž patří také dostatečná určitost. Informace „Egypt, 8 dní, termín 10. 5. 2010, cena 10.200,- Kč“ však tuto určitost postrádá, a nemůže se tedy vůbec jednat o právní úkon ve smyslu § 34 občanského zákoníku, tím spíše ne o nabídku zájezdu. Předmětný text rovněž nesplňuje náležitosti zájezdu podle § 1 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb., jímž je předem sestavená kombinace alespoň dvou služeb cestovního ruchu. Ustanovení § 10 odst. 1 tohoto zákona vyjmenovává skutečnosti, jež mohou mít vliv na rozhodnutí zájemce o koupi zájezdu, a kromě termínu zahájení a ukončení zájezdu či jeho ceny mezi ně patří rovněž místo určení cesty či pobytu, druh dopravního prostředku, ubytování a stravování. Z uvedeného textu nelze zjistit typ ubytování ani způsob dopravy, jak nesprávně uvedl odvolací orgán, a nakonec ani místo pobytu, které je pro běžného spotřebitele významné; nedá se podle něj absolvovat žádný konkrétní zájezd, a nelze se tudíž na jeho základě jakkoli rozhodovat. Spotřebitel musí vstoupit do části stránek s konkrétními zájezdy a některý z nich si objednat, přičemž tam se mu spolu s konkrétními nabídkami zobrazí rovněž konečná cena jednotlivých zájezdů. Žalobce v této souvislosti odkázal též na ustanovení občanského zákoníku o cestovní smlouvě, jež obsahují náležitosti této smlouvy i návrhu na její uzavření, přičemž § 852b odst. 3 výslovně umožňuje existenci plateb nezahrnutých v ceně a předpokládá, že údaje o počtu a výši těchto plateb bude smlouva obsahovat. Tvrzení, že konečná cena vyšší než cena deklarovaná odradí spotřebitele od koupě zájezdu, odvolací orgán nijak neprokázal, žalobce ze svých zkušeností naopak ví, že zákazníci podobné služby využívají. Pokud jde o to, že správní orgán nenalezl legitimní důvod pro uvedení ceny 10.200 Kč, žalobce podotkl, že vzhled webových stránek je jen na jeho uvážení. Nepřípadnou je rovněž argumentace ohledně smyslu zákona a představy zákonodárce: ty mohou mít jistý význam při výkladu normy, nelze však konstatovat, že jednání žalobce je s nimi v rozporu. Žalobce proto navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Odvolací orgán ve vyjádření k žalobě označil veškeré žalobní námitky za nedůvodné a setrval na právním názoru vyjádřeném v napadeném rozhodnutí. Nad rámec tam uvedeného podotkl, že argumentace ustanovením § 43a občanského zákoníku je zcestná, neboť návrh smlouvy podle tohoto ustanovení musí být adresován určitým osobám, což u nabídky zájezdů na internetových stránkách cestovní kanceláře nepřipadá v úvahu. Pro kvalifikaci nabízených služeb jako zájezdu je významné toliko naplnění znaků zájezdu, vymezených v § 1 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb. Odvolací orgán zde zopakoval, že předmětná nabídka obsahovala rovněž informace o ubytování v hotelu a leteckém způsobu dopravy, přičemž průměrný spotřebitel tuto nabídku nepochybně chápal jako nabídku zájezdu. Ve zbytku odvolací orgán zopakoval svou argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí a vzhledem k uvedenému navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Městský soud v Praze ve věci rozhodl bez jednání, neboť k výzvě soudu podle § 51 odst. 1 soudního řádu správního oba účastníci řízení vyjádřili souhlas s tímto postupem. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Napadeným rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta za správní delikt podle § 24 odst. 7 písm. h) zákona o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 31. 12. 2013, spočívající v poskytnutí informace o ceně v rozporu s § 12, podle nějž „[p]rodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy […] spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit“ (odst. 1), přičemž „[i]nformace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí zejména vzbuzovat zdání, že cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti“ [odst. 2 písm. a)]. Odkazovaným cenovým předpisem je zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, podle jehož § 13a ve znění účinném do 31. 12. 2013 „[p]ři nabídce zájezdů musí prodávající spotřebiteli poskytnout informaci o konečné ceně zájezdu, která má být zaplacena“. Správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že na úvodní straně internetové adresy www.alexandria.cz v rubrice „Last Minute“ při kontrole provedené dne 27. 4. 2010 uváděl ceny zájezdů bez povinných příplatků (palivové a letištní taxy), ačkoli konečná cena těchto zájezdů mu byla v okamžiku nabídky již známa, tedy neinformoval spotřebitele o konečné ceně zájezdu, jež má být zaplacena. Správní orgán konkrétně zjistil, že zde deklarovaná cena zájezdu „Egypt 8 dní, termín 10. 5. 2010, cena 10.200,-“ je nižší než cena zobrazená následně po kliknutí na příslušný hypertextový odkaz (13.880 Kč). Žalobce nerozporoval, že ceny na úvodní stránce v rubrice „Last Minute“ nezahrnovaly některé povinné příplatky tvořící podle zákona součásti konečné ceny, avšak toto své jednání nepovažoval za nezákonné, neboť se podle jeho názoru vůbec nejednalo o nabídku zájezdu a tam uvedené údaje o cenách nebyly konečnou cenou žádného konkrétního zájezdu, jejž by mohl spotřebitel koupit. Soud předně neshledal důvodnou argumentaci