3 Ads 29/2012 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 29/2011- 66 - text 8 pokračování 8Ad 29/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobkyně: Mgr. A. P., proti žalovanému: Česká lékárnická komora, se sídlem Praha 4, Antala Staška 80, zastoupena Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem v Praze 10, Korunní 2569/108, v řízení o žalobě proti rozhodnutí čestné rady České lékárnické komory č. j. 332/ČR/2011 ze dne 20. 10. 2011, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobkyně se včas podanou žalobou dne 12. 12. 2011 domáhala zrušení rozhodnutí čestné rady České lékárnické komory č. j. 332/ČR/2011 ze dne 20. 10. 2011, kterým byla disciplinárně obviněná Mgr. A. P. uznána vinnou, jako odborný zástupce v Lékárně Tesco, Americká 2777, Kladno, provozovatele společnosti Avicenum s.r.o., IČ: 496 87 832, porušila své povinnosti uložené zákonem, když v přesně nezjištěné době, nejméně od počátku roku 2007 do 4. 11. 2008 v předmětné lékárně opakovaně připustila výdej, resp. sama vydávala v balení po 24 tabletách léčivé přípravky Modafen, Paralen Plus, Panadol Plus Grip a Nurofen Stop Grip obsahující pseudoefedrin, který je uveden na seznamu prekurzorů v příloze č. 9 zákona č. 67/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v množství přesahujícím množství obvyklé a rovněž množství vhodné z hlediska terapeutického účinku léčivého přípravku, tedy v množství, které vzbuzuje podezření ze zneužití těchto přípravků, když opakovaně a dlouhodobě umožnila výdej uvedených léčivých přípravků v počtu desítek balení na jeden nákup a za ceny, přesahující oficiální prodejní cenu, zákazníkům z řad výrobců a uživatelů drog, přestože si musela být jako osoba s odborným vzděláním, vědoma skutečnosti, že předmětné léčivé přípravky jsou užívány k výrobě drogy pervitinu, který obsahuje psychotropní látku metamfetamin, jež je uvedena v seznamu psychotropních látek č. 4 zákona č. 67/1998 Sb. výdej předmětných léčivých přípravků byl z její strany prováděn skrytým způsobem (v neprůhledných obalech), případně bez přítomnosti jiných osob v lékárně, za cenu vyšší než činila skutečná prodejní cena těchto léčivých přípravků, pro zastření skutečného počtu vydaných léčivých přípravků na jeden nákup zadávala do elektronické pokladny tyto údaje opožděně po menších množstvích. Podle výroku napadeného rozhodnutí žalobkyně porušila svou povinnost vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, povinnost znát a dodržovat předpisy pro výkon povolání, včetně vnitřních stavovských předpisů České lékárnické komory, a povinnost nevykonávat komerční činnosti neslučitelné s důstojností profese lékárníka ani výkon své profese s těmito činnostmi nespojovat, v obchodních vztazích pak vystupovat jako čestný člověk, který se vystříhá nepoctivého jednání. Tímto jednáním se podle § 1 odst. 2 disciplinárního řádu ČLK dopustila disciplinárního deliktu spočívajícího v závažném porušení povinnosti člena komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů, v § 7 odst. 1 písm. a), b) Organizačního řádu České lékárnické komory, v § 83 odst. 4 poslední věta zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů a v bodě 11) a 12) etického kodexu České lékárnické komory. Podle § 18 odst. 3 písm. c) zákona č. 220/1991 Sb. a § 16 odst. 3 písm. c) Organizačního řádu České lékárnické komory jí bylo uloženo disciplinární opatření – vyloučení z České lékárnické komory. Žalobkyně se svým podáním domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a namítala promlčení disciplinárního deliktu s tím, že podle rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 211/2011-859 měla být její věc projednána jako přestupek podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, a použit § 20, neboť k jednání, které žalovaná posoudila, jako disciplinární delikt mělo dojít v letech 2007 a 2008, tedy před více než třemi lety. Žalobkyně namítala, že enunciát napadeného rozhodnutí je doslova opsán z předchozích soudních rozhodnutí, která byla posléze odvolacím soudem zrušena. Namítala, že z důkazů provedených v trestním řízení lze dovodit, že je postihována za údajně nadměrný prodej volně prodejných léků, a že rozhodně není lékárník oprávněn zjišťovat důvody, proč zákazník ten či onen volně prodejný lék opatřuje. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 15. 3. 2012 navrhl žalobu zamítnout a odkazoval na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 20. 10. 2011. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo dne 20. 5. 2014, při němž účastníci řízení setrvali na svých dříve písemně vyjádřených stanoviscích. Městský soud v Praze posoudil věc takto: Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle § 9 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 220/1991 Sb. každý člen komory má povinnost a) vykonávat své povolání odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory, Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 29/2012 – 23 čestná rada České lékárnické komory je v prvním stupni věcně příslušná k řízení o disciplinárním provinění pouze tehdy, porušil-li disciplinárně obviněný povinnost uvedenou v § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., tj. povinnost vykonávat povolání lékárníka odborně, v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony. V jiných případech není věcná příslušnost čestné rady komory dána, byť by se i jednalo o porušení povinnosti z hlediska rady „závažné“ ve smyslu § 7 odst. 1 Disciplinárního řádu České lékárnické komory. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2011, čj. 3 Ads 163/2010 – 75 opakovaný výdej léčivých přípravků obsahujících pseudoefedrin v množství až několika desítek balení na jeden výdej představuje nejen porušení zákonných povinností lékárníka, ale i porušení etických a profesních pravidel výkonu farmacie (§ 49 odst. 3 in fine zákona č. 79/1997 Sb., o léčivech, účinného do 31. 12. 2007, § 83 odst. 4 in fine zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, účinného od 1. 1. 2008, § 9 odst. 2 písm. a) a § 18 zákona č. 220/1991 Sb.). Podle § 18 odst. 3 písm. c) zákona č. 220/1991 Sb. Čestná rada komory může uložit za závažné porušení povinností člena komory uvedených v § 9 odst. 2 písm. a) zákona jako disciplinární opatření vyloučení z komory. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně byla rozsudkem Okresního soudu ze dne 31. března 2010, č. j. 6 T 152/2009-776, uznána vinnou pomocí ke zločinům nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, pomocí k přečinům nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a za tyto skutky odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyři roky. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. října 2010, č. j. 11 To 278/2010-809 prvostupňový rozsudek zrušil ve výroku o vině a trestu a rozhodnul tak, že stíhání některých skutků by mělo být postoupeno České lékárnické komoře a ohledně dalších skutků věc byla vrácena podle § 259 odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. května 2011, č. j. 11 To 211/2011-859, vzal Městský soud v Praze za prokázané, že odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 15. března 2011, sp. zn. 6 T 152/2009, bylo jako opožděně podané podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto. Z citovaného usnesení vzal Městský soud v Praze dále za prokázané, že současně bylo vyhověno odvolání obžalované Mgr. A. P. a podle § 257 odst. 1, písm. b) tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 15. března 2011, sp. zn. 6 T 152/2009, byl zrušen a k rozhodnutí o skutku, kterého se měla obžalovaná dopustit tak, že v přesně nezjištěné době, nejméně od počátku 2007 do svého zadržení dne 4. 11. 2008 v Kladně, v obchodním domě Tesco v lékárně Avicenum jako lékárnice prodávala opakovaně D. K., nar. X, J. R., nar. X, Š. L., nar. X a dalším osobám nezjištěné totožnosti bez lékařského předpisu lék Kodein, který obsahuje v jednom balení 30 mg látky codeini dihydrogenphosphas hemihydricus, tedy soli látky kodein, uvedené v seznamu om