2 Afs 73/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Af 24/2012- 160 - text 16 pokračování 6Af 24/2012 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Cháberové a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobce: T.P., zastoupen JUDr. Miroslavem Váchou, daňovým poradcem, se sídlem U Klubovny 914, 156 00 Praha 5 – Zbraslav proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 13. 4. 2012, č.j.: 5047/12-1300-102687, č.j.: 5048/12-1300-102687, č.j.: 5049/12-1300-102687 t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 13. 4. 2012, č.j.: 5047/12-1300-102687 (dále jen „rozhodnutí 5047“), kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6, č.j. 179316/08/006911/5118, ze dne 20. 5. 2008, ve znění č.j.: 223131/08/006911/5118, ze dne 21. 7. 2008 tak, že částka dodatečně vyměřené daně z přidané hodnoty za srpen 2004 ve výši 2 073 610 Kč se mění na částku 606 310 Kč. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 13. 4. 2012, č.j.: 5048/12-1300-102687 (dále jen „rozhodnutí 5048“), kterým bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6, č.j.: 179362/08/006911/5118, ze dne 20. 5. 2008, ve znění č.j.: 223137/08/006911/5118, ze dne 21. 7. 2008 tak, že částka dodatečně vyměřené daně z přidané hodnoty za září 2004 ve výši 2 864 202 Kč se mění na částku 842 788 Kč. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 13. 4. 2012, č.j.: 5049/12-1300-102687 (dále jen „rozhodnutí 5049“), kterým byla zamítnuta odvolání žalobce a byla potvrzena rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 6, č.j.: 179365/08/006911/5118 ze dne 20. 5. 2008, ve znění č.j.: 223140/08/006911/5118 ze dne 21. 7. 2008, č.j.: 179371/08/006911/5118 ze dne 20. 5. 2008, ve znění č.j.: 223180/08/006911/5118 ze dne 21. 7. 2008, č.j.: 179375/08/006911/5118 ze dne 20. 5. 2008, ve znění č.j.: 223185/08/006911/5118 ze dne 21. 7. 2008. Jednalo se o dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2004 (doměřena daň v částce 3 140 506 Kč), za zdaňovací období listopad 2004 (doměřena daň v částce 2 793 149 Kč) a za zdaňovací období prosinec 2004 (doměřena daň v částce 2 752 335 Kč). Žalobce uvedl, že žalovaný i prvostupňový správní orgán měli za to, že přijaté faktury vystavené jménem společnosti EVODA, s.r.o., (dále jen „EVODA“), skladová evidence, živnostenský list a kopie výpisu z obchodního rejstříku společnosti EVODA neprokázaly přijetí zboží právě od této společnosti jako plátce daně, neboť šlo o formální důkazy, navíc zpochybněné některými skutečnostmi zjištěnými ohledně této společnosti správcem daně. Těmito zpochybňujícími skutečnostmi byly nenalezení firmy EVODA v asijské tržnici, kde měla působit, její nekontaktnost se správcem daně, provádění úhrad za zboží v hotovosti a ukončení pobytu jednatele společnosti EVODA na území ČR. Žalobce poukázal na to, že správce daně hledal společnost EVODA v tržnici v Tiskařské ulici, společnost však působila ve vedlejším areálu. Nekontaktnost společnosti a ukončení pobytu jednatele nastaly podle příslušného správce daně až po 4. 12. 2005, tedy dlouho po předmětných zdaňovacích obdobích a provádění úhrad v hotovosti za zboží je při obchodování v tržnicích standardní a jediné možné. Za poměrně významný důkaz žalobce označil osvědčení o registraci společnosti EVODA k dani z přidané hodnoty ze dne 14. 7. 2004 a změnu živnostenského listu společnosti EVODA ze dne 17. 6. 2004 v kombinaci se svědeckými výpověďmi pana J. V. a pana B. J., kteří pracovali jako řidiči a vyzvedávali zboží. Svědek pan V. výslovně jmenoval dodavatele EVODA. Svědek tedy jezdil pro zboží od této společnosti, bylo mu známo, ve které tržnici a ve které provozovně v této tržnici zboží obdrží. Měl vždy objednávku znějící na tuto společnost, věděl, ve které kanceláři společnost sídlí, od stále stejného zástupce této firmy zboží přebíral a od něj obdržel faktury a doklad o zaplacení znějící na příslušnou firmu. Otázkou, se kterou se daňová správa za celé důkazní řízení nevypořádala, je, proč by v tržnici měla pod hlavičkou společnosti EVODA vystupovat jiná společnost či jiné osoby, zvláště pokud se jednalo o společnost, která následně nepřiznala uskutečněná zdanitelná plnění, daň nezaplatila a zůstala jako prázdná skořápka. Daňová správa navíc vytrvale vyžadovala, aby za společnost EVODA jednala osoba jednatele, nejvýš snad ještě osoba jinak formálně pověřená, což podle názoru žalobce nebylo nezbytné. Jestliže pan V. vypověděl, že pravidelně jednal na stejném místě označeném jako provozovna společnosti EVODA se stejnou osobou přijímací a vydávající doklady znějící na EVODU, je to významný důkaz v řízení, kterému měla být při hodnocení důkazů přiznána k prokázání obchodů žalobce právě s firmou EVODA patřičná důkazní síla. Výpověď svědka pana B. J., u které žalovaný uznal, že by snad mohla představovat významný důkaz k prokázání obchodů žalobce se společností EVODA, žalovaný prohlásil za nevěrohodnou proto, že v ní měl svědek vypovídat o současné návštěvě společnosti TACODEX plus, s.r.o., (dále jen „TACODEX“) a EVODA, ačkoliv se společností EVODA začal žalobce obchodovat až v době, kdy se společností TACODEX nespolupracoval. Žalobce vyslovil nesouhlas s důvody, pro něž správní orgány považovaly výpověď tohoto svědka za nevěrohodnou. Žalobce uvedl, že správci daně při daňové kontrole předložil potvrzení o tom, že všechny sporné faktury od této společnosti se nacházejí v účetnictví společnosti EVODA. Sestava dokladů s tímto potvrzením byla podepsána českou účetní společnosti EVODA a asijským pracovníkem této společnosti. Daňová správa navzdory opakovaným upozorněním ze strany žalobce odmítala považovat tento doklad za důkaz s odůvodněním, že osoby, které listinu vystavily a potvrdily, nejsou oprávněny za společnost EVODA jednat. Tvrzení daňové správy, že společnost EVODA za příslušné zdaňovací období nevykázala takový objem uskutečněných zdanitelných plnění, který by odpovídal plněním z těchto dokladů, nijak nevyvrací tvrzení účetní, že tyto doklady byly v účetnictví společnosti EVODA. Prokazuje snad pouze to, že společnost EVODA nevykazovala a nepřiznávala všechna uskutečněná zdanitelná plnění, tedy krátila daň. Žalovaný se mohl v dalším dokazování pokusit zpochybnit pravdivost tvrzení účetní společnosti EVODA, ale nemůže její tvrzení odmítnout jako listinný důkaz z formálních důvodů. Žalobce namítl, že žalovaný neprokázal, že by společnost EVODA nepůsobila na adrese, kde s ní žalobce obchodoval, ale nebyl prokázán ani opak. Svědek pan T. X. N., jednatel společnosti TTTM SAPA, s.r.o., (dále jen „TTTM SAPA“), sice při výslechu uvedl, že sporný kontejner v areálu pronajal panu Ing. S. P. a předložil nájemní smlouvy, jeho následné odpovědi na dotazy zástupce žalobce však systém uzavírání podnájemních smluv zcela zpochybnily. Vyplynulo z nich, že pan T. X. N. podnájemní smlouvy se zájemci vlastně vůbec nesjednával, jen jim písemnosti dával podepisovat, smlouva v českém jazyce je vlastně zcela bezcenná, neboť to není samotná podnájemní smlouva, ale jen jakýsi dokument bez právní síly, zjevně připravovaný jen pro úřady. Vlastní smlouva by pak podle znění tohoto dokumentu, jeho článku VI. bodu 4., měla být ve vietnamštině či čínštině kdesi uložena. Už samotný fakt, že předložené smlouvy, údajně stejné pro všechny nájemníky, jsou v češtině, ačkoliv vyslýchaný jednatel společnosti TTTM SAPA a naprostá většina podnájemníků neumí česky, jasně naznačoval důkazní hodnotu předložených dokumentů. K věrohodnému zjištění skutečných podnájemníků by mnohem spíše než tvrzení svědka a předložené „pro forma“ dokumenty mohlo vést zajištění evidence disponibilních prostor a podnájemníků z dané doby, kterou si evidentně musela správcovská společnost vést a jejíž vedení také pan jednatel neochotně připustil. Daňová správa při místním šetření ani jinými procesními prostředky nezajistila u správce tržnice SAPA originální seznamy nájemců a ani na opakovaná upozornění žalobce nepokračovala v dalším dokazování toho, kdo v udané kanceláři v tržnici v daném období skutečně působil. Svědek Ing. S. P. se při své výpovědi snažil vyvolat dojem, že je jen obyčejným účetním a buňku užíval jen s ještě jedním takovým účetním, kterému umožnil v buňce u druhého stolu pracovat. Jmenovaný při výslechu nejméně jednou lhal, když tvrdil, že se zabývá jen účtováním v buňce. Další významné skutečnosti se pak pokoušel zamlčet a uváděl je jen na přímý dotaz. Celkem se z jeho odpovědí ukázalo, že spíš než o bezvýznamného účetního jde o jednoho z organizátorů hospodářského života v komunitě, který se podílí na řízení někte