2 Afs 81/2004 — Nejvyšší správní soud

10 A 57/2014- 58 - text 9 pokračování 10A 57/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Jiřího Lifky a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobkyně: BigBoard Praha, a. s. , IČ: 24226491, sídlem Štětkova 1638/18, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, 110 01 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2014, č. j. MHMP 125775/2014, sp. zn. S-MHMP 1467107/2013/SUP/Lo, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2014, č. j. MHMP 125775/2014, sp. zn. S-MHMP 1467107/2013/SUP/Lo, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti usnesení Úřadu městské části Praha 2 ze dne 24. 10. 2013, č. j. OV/023990/2013/Nova, a toto usnesení bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo podle § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „správní řád“) zastaveno řízení o dodatečné povolení stavby „stavba pro reklamu na domu č. p. 343 Vinohrady, Praha 2, Vinohradská 6“ na pozemku parc. č. 493/1 v k. ú. Vinohrady. Žalobce namítl, že žalovaný nesprávně posoudil skutkový a právní stav věci, pokud vycházel z toho, že k provozování reklamního zařízení bylo nezbytné vydání nového stanoviska orgánu památkové péče. Podle názoru žalobce stanovisko orgánu památkové péče nebylo v žalobcově věci závazným stanoviskem dotčeného orgánu, které by žalobce byl povinen předložit stavebnímu úřadu ve smyslu § 127 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále „stavební zákon“). Nepředložení takovéhoto nezávazného stanoviska nemohlo být podle žalobce důvodem pro zastavení řízení. Případy, kdy se jedná o závazné stanovisko pro vydání rozhodnutí stavebním úřadem, jsou taxativně vymezeny v § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o státní památkové péči“). Ve vztahu k zařízení, je vlastník (správce, uživatel) nemovitosti povinen předem si vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností pouze v případě umístění nebo odstranění zařízení, nikoliv pro případ změny v době užívání zařízení. Reklamní zařízení bylo na budovu č.p. 343 Vinohrady umístěno na základě Sdělení k ohlášení reklamního zařízení ze dne 4. prosince 1998, čj. výst.: 3909/98/lng.Bai, D-343/12, jehož podkladem bylo kladné stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy, odboru památkové péče ze dne 10. listopadu 1998, sp. zn. OPP 9485/98. Reklamní zařízení tak bylo na budovu č.p. 343 Vinohrady umístěno v souladu se zákonem o státní památkové péči a od této doby s reklamním zařízením nebylo nijak manipulováno. Kladné rozhodnutí odboru památkové péče z roku 1998 sloužilo i jako podklad pro vydání rozhodnutí Úřadu městské části Praha 2 ke sdělení k ohlášení reklamního zařízení ze dne 7. června 2001, č.j. výst.:1892/01/Svo, D-343/12. Žalobci tak není zřejmý žádný důvod, proč by toto rozhodnutí odboru památkové péče ze dne 10. listopadu 1998 stejně jako v minulých případech nemohlo opět sloužit jako podklad pro vydání nového rozhodnutí. Nadto žalobce namítl, že bez ohledu na skutečnost, že v tomto konkrétním případě není možné stanovisko odboru památkové péče považovat za závazné stanovisko, snažil se žalobce pro splnění všech požadavků stavebního úřadu zajistit vydání nového aktuálního stanoviska příslušného odboru památkové péče. Protože se jedná o komplikovanou záležitost, kde bylo s ohledem na jeho specifickou technologickou konstrukci zcela zásadní určení, zda daný typ reklamního zařízení vůbec spadá pod pojem reklamního zařízení, bylo nezbytné získat dostatečný časový prostor pro zajištění řádného postupu ve věci. Z důvodu toho žalobce opakovaně žádal o přerušení řízení. Jeho žádosti však nebylo vyhověno. Byla mu pouze prodloužena lhůta k předložení stanoviska, která pro zajištění stanoviska však nebyla dostatečná. Konečně pak žalobce namítl, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nesprávně vypořádal s procesními pochybeními Úřadu městské části Praha 2 a jeho postup potvrdil. Podle žalobce správní orgán prvního stupně pochybil, pokud dne 24. 10. 2013 vydal usnesení o zastavení řízení, aniž předtím v souladu s § 65 odst. 2 správního řádu vyrozuměl žalovaného o tom, že v řízení pokračuje. Současně správní orgán prvního stupně před vydáním usnesení neumožnil žalobci ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu využít práva nahlédnout do spisu a vyjádřit se k jednotlivým podkladům rozhodnuti, čímž zkrátil žalobce na jeho procesních právech. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že důvodem pro zastavení řízení o žádosti žalobce bylo, že ve stavebním úřadem stanovené prodloužené lhůtě žalobce nedoplnil žádost o dodatečné povolení stavby o průkaz, že stavba splňuje podmínky čl. 60 vyhlášky č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze (dále jen OTPP), ve znění pozdějších předpisů, a nepředložil souhlasné závazné stanovisko orgánu památkové péče. Správní orgány vydávají rozhodnutí, která se týkají památkových zón, jen na základě závazného stanoviska dotčeného orgánu, tj. odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy (§ 11 odst. 3 a § 25 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči). Z uvedeného důvodu stavební úřad postupoval v řízení o dodatečném povolení stavby v souladu s uvedeným požadavkem zákona o státní památkové péči, tedy mimo jiné vyzval žalobce k doplnění žádosti o dodatečné povolení stavby o toto závazné stanovisko. V daném případě žalovaný upozornil v odůvodnění napadeného rozhodnutí na veřejný zájem chráněný zákonem o památkové péči, spočívající v tom, aby v historickém prostředí památkových zón hlavního města Prahy neměla reklamní zařízení a stavby pro reklamu dopad na vzhled města. Z uvedeného důvodu byly stavby pro reklamu povolovány na dobu dočasnou, aby ve veřejném zájmu mohly být s ohledem na změnu podmínek legislativních, ale také místních, opakovaně posouzeny. V dané věci žalobce žádá o dodatečné povolení stavby, kterou pro její dočasnou dobu trvání do 31. 12. 2011 od dne 1. 1. 2012 užívá bez právního důvodu. Nejedná se proto o „změnu užívání zařízení“, jak posuzuje skutkový stav v žalobě žalobce, ale o dodatečné povolení stavby. O přerušení řízení o dodatečné povolení stavby, spolu s výzvou k odstranění předepsaných náležitostí dle ust. § 45 odst. 2 správního řádu, správní orgán rozhodnout toliko může. V daném případě tak učinil stavební úřad usnesením čj.výst.: OV/023990/2013/Nova ze dne 12. 3. 2013 dle ust. § 111 odst. 3 stavebního zákona. Současně byl žalobce poučen o důsledcích, pokud nebudou ve stanovené lhůtě nedostatky žádosti odstraněny, tedy že řízení o podané žádosti bude zastaveno. K námitce žalobce, že mu před vydáním usnesení nebylo umožněno dle § 36 odst. 3 správního řádu využít práva nahlédnout do spisu a vyjádřit se k jednotlivým podkladům rozhodnutí žalovaný nad rámec vypořádání této námitky v napadeném rozhodnutí doplnil, že stavební úřad v žádosti o dodatečné povolení stavby rozhodoval pouze na základě žalobcem podané žádosti. Protože v žádosti i po výzvě stavebního úřadu k jejímu doplnění a nebyly odstraněny podstatné vady, které bránily rozhodnutí (nedostatek závazného stanoviska dotčeného orgánu a prokázání souladu žádosti s ust. § 60 OTPP), nezůstalo než řízení o podané žádosti zastavit. Stavební úřad tak po uplynutí lhůty uplatnil zákonem upravené následky, se kterými byl žalobce seznámen pro případ, že nedostatky žádosti ve stanovené lhůtě neodstraní. Postupem dle ust. § 36 odst. 3 správního řádu by se žalobce seznámil s obsahem vlastní žádosti a s písemnostmi, které sám předložil. Jiné písemnosti nebyly podkladem pro vydání rozhodnutí. Z obsahu správního spisu vyplynuly následující pro věc relevantní skutečnosti: Ze sdělení Obvodního úřadu městské části Praha 2 ze dne 4. 12. 1998, č. j. výst.: 3909/98/Ing.Bai vydaného podle § 71 odst. 4 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že s umístěním předmětného zařízení na základě ohlášení žalobce byl vysloven souhlas. Podkladem pro souhlasné sdělení k ohlášení umístění zařízení bylo rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 10. 11. 1998, zn. OPP 9485/98, o závazném stanovisku podle § 14 odst. 3 zákona o státní památkové péči. Umístění zařízení bylo shledáno jako přípustné. Z obsahu výše uvedeného sdělení stavebního úřadu dále vyplývá, že stavba zařízení pro reklamu byla ohlášena jako stavba dočasná, a to do 31. 12. 2001. Ze sdělení Úřadu městské části Praha 2 k ohlášení žalobce o prodloužení umístění reklamního zařízení ze dne 7. 6. 2001, č. j. výst.: 1892/01/Svo, vyplývá, že byla prodloužena doba užívání zařízení do 31. 12. 2011. Ze správního spisu dále vyplývá, že žalobce před uplynutím povolené doby užívání o prodloužení tét