9 Afs 289/2015 — Nejvyšší správní soud

3 Af 15/2016- 55 - text 13 pokračování 3Af 15/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců JUDr. Jana Ryby a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobce: Mirko Möllen, advokát se sídlem Barthstrasse 16, Mnichov, Spolková republika Německo, insolvenční správce dlužníka VIKTORIA GRUPPE Aktiengesellschaft, se sídlem Germeringer Str. 1, Krailling, Spolková republika Německo, zast. JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Šaldova 466/34, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, za účasti osoby na řízení zúčastněné: Fuel terminal CT a.s., se sídlem Balbínova 206/16, Praha 2, zastoupené Mgr. Pavlem Krausem, advokátem se sídlem Jitřní 558/8, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 12. 2015, č. j. 43272/15/5100-41458-710158, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí vydaného Odvolacím finančním ředitelstvím (dále též „žalovaný“ či „odvolací orgán“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutím Specializovaného finančního úřadu (dále též „správce daně“ nebo „SFÚ“) o zřízení zástavního práva ze dne 14. 1. 2015, č. j. 7906/15/4000-50715-107911 a ze dne 20. 1. 2015, č. j. 14065/15/4000-50715-107911. Prvostupňovými rozhodnutími bylo zřízeno zástavní právo k zajištění neuhrazené daně obchodní společnosti VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft, Germeringer Strasse 1, Krailling, Spolková republika Německo (dále jen „zahraniční osoba“), podnikající na území České republiky prostřednictvím své organizační složky VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složka, Pražská 636, Dolní Břežany, DIČ: CZ27093948 (dále jen „organizační složka“ nebo „odštěpný závod“). Žalobce v podané žalobě tvrdí, že napadené rozhodnutí je nicotné a nezákonné. Námitky žalobce lze shrnout do následujících žalobních bodů: V prvním žalobním bodu uvádí žalobce, že organizační složka, jejímž prostřednictvím zahraniční osoba podniká na území České republiky, je odštěpným závodem, který nemá právní subjektivitu. Nemůže tedy být účastníkem řízení, nemůže mít vlastnické právo a nemůže ani právně jednat. V této souvislosti žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 29. 7. 2003, č. j. 32 Odo 945/2002-82 či usnesení ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 32 Cdo 895/2011, z něhož mimo jiné vyplývá, že organizační složka zahraniční právnické osoby zapsaná do obchodního rejstříku na území České republiky není nositelem právní subjektivity a není ani způsobilým účastníkem řízení). Jakýkoliv akt je proto ve vztahu k odštěpnému závodu neexistující, nulitní. Žalobce proto namítá, že napadená rozhodnutí postihují někoho, kdo nemá způsobilost k právnímu jednání a ani způsobilost procesní. V této souvislosti žalobce odkazuje rovněž na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 5. 3. 2014, č. j. 3 As 25/2013-46. Dále žalobce namítá, že žalovaný neměl striktně vycházet z údajů zapsaných v katastru nemovitostí. Dle žalobce jde o projev přepjatého formalismu, který způsobuje nezákonnost rozhodnutí. Blíže žalobce uvádí, že žádal příslušný katastr nemovitostí o opravu chyby v zápisu vlastnického práva, neboť nesouhlasí s žalovaným, že je nerozhodné, zda je v katastru nemovitostí uvedena jako vlastník předmětných nemovitostí zahraniční osoba či její organizační složka. Žalobcův návrh na zápis vlastnictví zahraniční právnické osoby na místo jejího odštěpného závodu katastr odmítl provést. Žaloba proti odvolacímu rozhodnutí byla Krajským soudem v Hradci Králové rozsudkem č.j. 30 A 31/2015-51 zamítnuta, proto proti ní podal žalobce kasační stížnost. Dle žalobce správci daně nebylo zřejmé, kdo je daňovým subjektem, což dovozuje ze skutečnosti, že v rámci četných daňových kontrol byl v protokolech jako daňový subjekt označen takto: VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellschaft – organizační složka, Dolní Břežany, Pražská 636, DIČ: CZ27093948. Zmatečně si počínal i dříve příslušný správce daně – Finanční úřad Praha-západ, když provedl registraci odštěpného závodu jako daňového subjektu DPH; žalobce i tuto registraci považuje za nicotnou. Ve druhém žalobním bodu namítá žalobce věcnou a místní nepříslušnost SFÚ k vydání rozhodnutí. Žalobce poukazuje na ustanovení § 11 zákona č. 456/2011 Sb., o finanční správě České republiky (dále jen „zákon o finanční správě“), kde je upravena působnost SFÚ. V některých částech tohoto ustanovení je výslovně použit pojem „zahraniční…“, není tomu však v případě § 11 odst. 2 písm. a). Navíc předmětné ustanovení tento pojem spojuje pouze s bankou, pobočkou zahraniční pojišťovny a investičním fondem. Jiné zákony naopak hovoří přímo o zahraniční osobě, jako tomu je např. v daňovém řádu, v zákonu o veřejných rejstřících, či v občanském zákoníku nebo v zákoně o obchodních korporacích. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že SFÚ nebyl od počátku příslušný. Příslušným orgánem je dle žalobce Finanční úřad pro hlavní město Prahu podle § 12 odst. 1 zákona o finanční správě. Ve třetím žalobním bodu žalobce rozporuje, že došlo k platnému vzniku zástavního práva. Námitku uvádí v souvislosti s otázkou doručení rozhodnutí o zřízení zástavního práva. Dle ustanovení § 170 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „DŘ“ či „daňový řád“) zástavní právo vzniká doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva daňovému subjektu. Dle ustanovení § 45 odst. daňového řádu lze doručovat též pobočce nebo jiné organizační složce zahraniční právnické osoby, týká-li se písemnost činnosti této složky. Vzhledem k tomu, že organizační složce nemůže svědčit vlastnické právo, měla být tato rozhodnutí doručena přímo zahraniční právnické osobě. K tomu však nedošlo, a zástavní právo tak nemohlo vzniknout. Na podporu uvedeného odkazuje žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2010, č. j. 1 Afs 32/2010-86. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítá, že z rozhodnutí SFÚ není zřejmé, že je podepsala osoba oprávněná. Rozhodnutí jsou opatřena podpisem Mgr. R. S., vedoucí oddělení správy daňových pohledávek. Většina ostatních rozhodnutí, které žalobce od SFÚ do té doby obdržel, nesla podpis ředitele SFÚ, Ing. J. R. Žalobce se domnívá, že Podpisový řád Finanční správy České republiky a Podpisový řád Specializovaného finančního úřadu, na jejichž základě měla být Mgr. R. S. oprávněna podepsat předmětná rozhodnutí, by měly být zveřejněny na webovém portálu finanční správy. Jestliže z nich vycházel žalovaný, měl jimi provést důkaz a dát možnost žalobci se k nim vyjádřit. Takto žalovaný porušil postup dle ustanovení § 115 odst. 2 DŘ a právo žalobce na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Žalobce rovněž nemá za prokázané, že Mgr. R. S. byla oprávněna taková rozhodnutí vydat. Z organizačního řádu takovéto oprávnění nevyplývá. K žalovanému rozhodnutí žalobce poukazuje, že bylo podepsáno Mgr. D. Š., ředitelkou odboru, i když je zřejmé, že bylo vydáno ředitelem sekce žalovaného Mgr. M. P., MBA, k čemuž dle Organizačního řádu Finanční správy a Podpisového řádu nebyl ředitel sekce oprávněn. V pátém žalobním bodu žalobce namítá zmatečnost napadeného rozhodnutí, neboť správce daně směšuje pojmy daňového subjektu, daňového dlužníka a vlastníka nemovitých věcí. SFÚ ve svém rozhodnutí nijak nespecifikuje pojem daňového dlužníka, jako vlastníka předmětných nemovitých věcí uvádí odštěpný závod a jako daňový subjekt uvádí shodně zahraniční právnickou osobu i její odštěpný závod. Pokud žalovaný považuje za vlastníka nemovitosti zahraniční právnickou osobu, žalobce odkazuje na rozhodnutí SFÚ, kde je u jednotlivých nemovitých věcí uveden odštěpný závod zahraniční právnické osoby. Z výše zmíněných důvodů žalobce navrhuje, aby soud vyslovil nicotnost rozhodnutí SFÚ i napadeného rozhodnutí, eventuálně navrhuje, aby soud tato rozhodnutí zrušil pro nezákonnost. Žalovaný v písemném vyjádření k obsahu žaloby navrhl zamítnutí žaloby a k meritu věci uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že by žalovaný či SFÚ vždy jednal s odštěpným závodem. Ze spisu je naopak zřejmé, že příjemcem žalobou napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí SFÚ je zahraniční právnická osoba. K postavení odštěpného závodu se žalovaný vyjádřil již v napadeném rozhodnutí. Ze strany 4 napadeného rozhodnutí je patrné, že není rozporu mezi stranami o právní osobnosti či svéprávnosti odštěpného závodu. Skutečnost, že v prvostupňových rozhodnutích je jako jejich příjemce označena zahraniční osoba včetně její organizační složky, jen podtrhuje, že příjemce rozhodnutí byl přesně a jednoznačně označen, a sice že se jednalo o subjekt mající právní osobnost. Žalovaný nepovažuje za právně významné pro toto řízení, jak byl žalobce označován v jiných řízeních vedených u správce daně. K námitkám stran registrace se žalova