Městský soud v Praze 6 A 228/2016 – Důvody k předběžnému projednání obžaloby

Podanou žalobou napadli žalobci opatření obecné povahy (dále v textu uváděné podle kontextu také jako „opatření obecné povahy nebo opatření nebo OOP“), vydané formou veřejné vyhlášky, kterým odpůrce podle ust. § 37 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o civilním letectví“), zřídil ochranné hlukové pásmo (dále také v textu uváděno jako „OHP nebo ochranné hlukové pásmo“) letiště PRAHA/Vodochody. Ochranné hlukové pásmo zasahuje nad katastrální území Bašť, Dolínek, Dolany u Prahy, Hoštice u Vodochod, Klíčany, Máslovice, Panenské Břežany, Postřižín, Vodochody u Prahy a Zlončice. V opatření jsou dále podrobněji vymezeny základní údaje umístění a provozu letiště (neveřejné mezinárodní letiště, provozovatel AERO Vodochody AEROSPACE a.s., je umístěno asi 2 km jihozápadně od středu města Odolena Voda, na letišti dvě paralelní vzletové a přistávací dráhy, je podrobněji vymezeno hlukové pásmo). Dále jsou opatřením stanoveny celkem 4 další omezení v ochranném hlukovém pásmu, které spočívají v tom, že nové stavby budou umisťované pouze v případě souladu stavby s ust. § 40 zákona o civilním letectví, stávající stavby nejsou vyhlášením nijak dotčeny a v případě změn stávajících staveb bude příslušný správní orgán postupoval podle ustanovení vztahujícím se na nové stavby, na území ochranného hlukového pásma bude provozovatelem zajištěno, že hluk z provozu letiště nebude překračovat hygienické limity stanovené pro chráněné venkovní prostory a chráněné prostory (venkovní a vnitřní) staveb, pro účely kontroly dodržování hluku z provozu nejpozději v kalendářním roce následujícím po roce, ve kterém by na letišti bylo dosaženo 1400 pohybů proudových letadel v období od 1.5. do 31.10., bude proveden monitoring hluku, na území provozovatel obstará na svůj náklad vypracování odborného posudku o úrovni zasažení chráněných prostor staveb hlukem, včetně návrhu protihlukových opatření. Podrobnější a konkrétnější vymezení příslušných podmínek a omezení je uvedeno v opatření obecné povahy.

Navrhovatelé napadli opatření v celém rozsahu, přičemž své námitky rozdělují do nejprve obecných společných námitek všech navrhovatelů, dále vznášejí námitky žalující obce a v poslední části koncentrují do návrhu námitky žalující dotčení vlastníci. Soud k této části odůvodnění uvádí, že respektuje systematiku, kterou zvolili navrhovatelé, i když tím způsobem dochází k cyklickému opakování již jednou uvedených námitek a neustálému se vracení jinými slovy k témuž problému u různých navrhovatelů (ač ti podali společný návrh, v něm uvádějí ty skutečnosti, které uplatňovali ve správním řízení v různých procesních podáních, čímž dochází k častému opakování týchž námitek a právních názorů).

Navrhovatelé napadají ústavněprávní posouzení vydaného opatření, k němuž podle jejich názoru odpůrce nepřihlédl, neboť opatření podstatně omezuje vlastníky v užívání dotčených nemovitostí a omezuje dotčené obce v rozvoji a v samosprávném rozhodování ve svém území, když skrze ust. § 40 zákona o civilním letectví je v území zablokována veškerá stavební a jiná činnost, která by vyžadovala ochranu před hlukem ve smyslu ust. § 30 odst. 3 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“). Díky formulace podmínek a) a b) jsou tato omezení aplikována nejen na chráněné stavby, ale na veškeré stavby a jejich změny, omezena je nejen stavební činnost, ale veškerá činnost, díky čemuž nelze ani stávající nevyužité plochy a neúrodnou půdu změnit na pozemky k jakémukoliv využití, které by vyžadovalo ochranu před hlukem. Opatření tak reguluje způsob využití daného území, a proto by pro jeho vydání měly platit obdobné principy, jaké se uplatní pro opatření obecné povahy, kterými se vydávají územní plány, potažmo zásady územního rozvoje. V územním plánování dochází ke střetávání veřejného zájmu a vlastnických práv, v případě tohoto opatření obecné povahy je pak přítomna další rovina střetu, a to mezi centrální státní mocí a právy dotčených obcí na samosprávu. Skutečnost, že opatření obecné povahy je vydáváno samosprávou, ale státní mocí, se projevuje též v tom, že zde platí jiná pravidla pro „tvorbu vůle“, než při územním plánování, neboť v případě územního plánu je jediným pravidlem pro tvorbu konkrétní podoby právní regulace autonomní hlasování zastupitelstva, v případě tohoto opatření však zřizovatel takovou autonomii nemá a podmínky, za kterých lze přistoupit k regulaci území prostřednictvím tohoto opatření musí vyplývat ze zákona. Volba konkrétní regulace využití území prostřednictvím tohoto opatření musí vycházet striktně z podmínek danými zákonem, a tam kde to zákon připouští, řídí se správním uvážením. Podle názoru navrhovatelů si odpůrce při vydávání napadeného tohoto opatření nebyl vůbec vědom výše uvedených ústavněprávních a správněprávních souvislostí.

V další části návrhu navrhovatelé uvádějí, že opatření obecné povahy nebylo zřízeno ve veřejném zájmu a k zákonnému účelu. Konkrétně tento svůj názor zdůvodňují tím, že napadeným opatřením nebyly provozovateli letiště uloženy žádné povinnosti, které by mu již nevyplývaly z ust. § 30 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, a podstatou napadeného opatření je pouze omezení stávající a budoucí výstavby, potažmo změna užívání či odstranění stávající zástavby v regulovaném území. Takové nucené omezení vlastnického práva je možné pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu (čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Ne každý kolektivní zájem je veřejným zájmem de iure, a je proto nutné, aby k omezení vlastnických práv docházelo jen po pečlivém zvážení základní podmínky, zda je omezení nutné ve veřejném zájmu (srov. Nález Ústavního soudu ze dne 28.3.1996, sp. zn. I. ÚS 198/95 nebo Nález Ústavního soudu ze dne 28.06.2005, sp. zn. Pl.ÚS 24/04 (327/2005 Sb.). Podmínka veřejného zájmu vyplývá též z ust. § 2 odst. 4 zákona č. 500/2004 správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „správní řád“). Odpůrce při zvažování veřejného zájmu vychází prakticky pouze z existence letecké stavby a z notoriety, že letecký provoz produkuje škodlivý hluk, a proto je podle něj „vhodné“ pro letiště PRAHA/Vodochody vyhlásit opatření obecné povahy (srov. str. 4 až 5 napadeného opatření). Odpůrce v jiných částech odůvodnění uvádí, že veřejný zájem je dán již tím, že letiště je podle stavebního zákona veřejnou infrastrukturou a že má odpůrce svěřenou kompetenci dle zákona o civilním letectví (srov. str. 497 až 499 napadeného opatření). Z vyjádření odpůrce je zřejmé, že pojem veřejného zájmu mechanicky ztotožňuje se zákonnou úpravou. Jak již bylo mnohokrát judikováno v oblasti vydávání opatření obecné povahy, veřejný zájem je věcí politiky a nikoli legislativy a rozhodující konkrétní veřejný zájem se musí vázat na reálné poměry a nikoli na abstrakci v právní normě. Odpůrce v odůvodnění zdůrazňuje, že předmětné opatření neřeší rozvoj letiště, ale pouze existující leteckou stavbu, předpovídá omezování zástavby v daném území a klade důraz na ochranu stávající letecké stavby (srov. str. 497 až 500 napadeného opatření), uvádí, že „OHP má funkci zejména ochrany stávající letecké stavby“ (str. 497 až 498 napadeného opatření), dále uvádí, že „Letecká stavba je součástí veřejné dopravní infrastruktury ČR, kdy při současné úrovni urbanizace krajiny v zásadě již nelze novou obdobnou stavbu do krajiny umístit.“ (str. 499 napadeného opatření), na jiném místě odůvodnění odpůrce výslovně uvádí: „OHP je primárně ze zákona skutečně zřizováno k ochraně letecké stavby/letiště s přesahem do ochrany zdraví obyvatel.“ (viz str. 513 uprostřed nebo str. 517 napadeného OOP); tím však popírá jinou část svého odůvodnění, kde tvrdí, že „Ochranné hlukové pásmo v kontextu platné legislativy bude plnit důležitou funkci ochrany letecké stavby a zároveň i obyvatelstva a majetku před nepříznivými dopady hluku vzniklého z provozu letecké stavby.“ (str. 6 napadeného opatření). Celkovou netransparentní situaci dokresluje způsob vypořádání námitky navrhovatelů na str. 34 bod 6 napadeného opatření, kde byla namítána absence veřejného zájmu na vyhlášení OHP. Zde odpůrce zdůrazňuje veřejný zájem na provozu letiště a odvolává se na zákon o civilním letectví a stavební zákon, zatímco doplňující vyjádření Krajské hygienické stanice naopak výslovně zdůrazňuje, že vyjádření nesleduje ochranu leteckého provozu, ale veřejný zájem na ochraně obyvatel před hlukem. Tato dvě protikladná vyjádření odpůrce a Krajské hygienické stanice v rámci jednoho vypořádání námitky ukazují, že otázka veřejného zájmu a účelu předmětného opatření je sporná a nebyla ve skutečnosti vyjasněna ani mezi správními orgány, které jej měly vydat ve vzájemné dohodě. Podle názoru navrhovatelů byl použit institut ochranného hlukového pásma použit k jinému účelu, než jaký předepisuje zákon (zákon o civilním letectví jej neuvádí, zákon o veřejném zdraví v ust. § 37 odst. 2 písm. f) má jako primární účel ochranu okolí letiště a jeho obyvatel před hlukem), což vyplývá i z roszdku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.2.2011, čj. 2 Ao 6/2010-93. Pokud tak odpůrce vyhlásil opatření za jiným účelem, pak porušil ust. § 2 odst. 2 správního řádu. Navrhovatelé dále nesouhlasí s tím, že opatření zajišťuje pouze ochranu dosavadní stavby, nikoliv další rozvoj letiště, neboť to je v rozporu se str. 5 napadeného opatření, které rozvoj letiště přímo předpokládá. Napadají dále to, že podklady pro opatření nejsou aktuální, neboť vycházejí nejpozději z roku 2012 (podkladová studie), z níž vyplývá, že byla stanovena pro záměr do budoucna, nikoliv reflektující současný stav. Skutečným účelem zřízení OHP tak není ochrana obyvatel před stávající hlukovou zátěží, ale rozvoj letiště PRAHA/Vodochody. Z podkladových materiálů vyplývá, že stavby v okolí letiště nejsou zasaženy hlukem nad zákonné limity a současná rezidenční výstavba nekoliduje s provozem letiště, nebyla tak vyřešena otázka, proč OHP vyhlašovat. Navrhovatelé dále poukázali na to, že provozovatel letiště usiluje o změnu stávajícího statusu neveřejného letiště na letiště veřejné mezinárodní, přičemž v současné době probíhá proces EIA, který nijak dané opatření nezohledňuje, přitom je opatření založeno na predikovaných výhledových parametrech provozu letiště do budoucna.

V další části návrhu navrhovatelé namítají, že opatření obecné povahy bylo zpracováno podle neplatného podzákonného předpisu, neboť podkladová studie „LETIŠTĚ VODOCHODY – Návrh ochranného hlukového pásma pro stávající infrastrukturu letiště“ z července 2012 (dále také jen „podkladová studie“) je zpracována podle právního stavu, který v době vydání opatření obecné povahy už neplatil (podkladová studie je vypracována podle nařízení vlády č. 272/2011 Sb. ve znění platném do 29.7.2016, OHP bylo zřízeno dne 3.11.2016, když ode dne 30.7.2016 je účinné nové nařízení vlády č. 217/2016 Sb.). Novým nařízením vlády byl změněn způsob určení charakteristického letového dne, změněna byla úprava určení hygienických limitů hluku v chráněných vnitřních prostorech staveb a venkovních prostorech staveb.

Navrhovatelé dále nesouhlasí s rozsahem zjištění skutkového stavu, který byl podle jejich názoru zjištěn nedostatečně. Opětovně uvádějí, že podkladem pro vydání je podkladová studie z roku 2012, která nereflektuje aktuální ani skutečný stav, srovnávací studie je dokonce již z roku 2009. V podkladové studii z roku i v opatření je uvedeno, že rozsah OHP je stanoven s ohledem na možný rozvoj letiště v rozsahu jeho stávající infrastruktury, tyto pojmy však nejsou nikde konkretizovány, ani není uvedeno, zda se infrastruktura od roku 2012 nezměnila. OHP je vyhlašováno pro dráhový systém letiště sestávající ze dvou paralelních vzletových a přistávacích drah, v současnosti platná ochranná pásma letiště Vodochody jsou vyhláška pouze pro letiště s jednou vzletovou a přistávací dráhou, z čehož plyne, že OHP není zřizováno pro současný provoz letiště, ale pro budoucí záměr, který však nebyl zatím schválen příslušnými orgány. Odpůrce opakovaně uvádí, že dráha RWY 11/29 s travnatým povrchem jako taková není stavbou, ale jde pouze o vytýčení dráhy v nouzovém přistávacím pásu dráhy RWY 10/28, avšak dochází na ní k hlukovým událostem z leteckého provozu, a proto jí bylo nutné zahrnout do výpočtového modelu. Namítají, že tato fiktivní dráha tak neměla být zahrnuta do hlukových výpočtů, pokud není stavbou; na podporu svého tvrzení předkládali sérii leteckých snímků z roku 2003, kdy je patrné, že v roce 2003 a 2006 dráha RWY 11/29 v travnatém pásu neexistovala, není patrná ani na leteckém snímku z roku 2012, patrná je pouze na aktuálním leteckém snímku. Podle podkladové studie z roku 2012 má být dosaženo leteckého provozu v rozsahu 19 900 letadel za rok, ani by došlo ke změně stávající infrastruktury, kdy podle zpracované dokumentace EIA v roce 2009 činil podíl proudových dopravních letadel do 120 t hmotnosti pouze 1,2%, podle podkladové studie z roku 2012 má činit 70%. Lze pochybovat, zda při stávající infrastruktuře je letiště skutečně schopno odbavit v charakteristickém letovém dni v denním provozu 86 pohybů letadel, z čehož bude asi 60 proudových letadel. Podle názoru navrhovatelů dále krajská hygienická stanice posuzovala situaci v domnění, že fiktivní dráha RWY 11/29 je skutečnou funkční vzletovou a přistávací drahou. Opakovaně v této souvislosti namítají, že ochranné hlukové pásmo není ve skutečnosti navrhováno pro intenzitu provozu při stávající infrastruktuře, ale pro budoucí záměr rozšíření letiště, který však nebyl doposud povolen. Taktéž není zdůvodněn trvalý nárůst provozu letecké dopravy, který odpůrce uvádí, není vůbec řešena problematika složení letového parku, před vydáním opatření nebyla ani ověřena aktuální hluková situace (hygienická stanice přitom provedla měření hodnoty hluku v roce 2010 a sama uvádí, že aktuální hodnotu hluku nezná), odpůrce se rovněž nijak nevyjádřil k nezohlednění reverzního brzdění a motorových zkoušek v podkladových hlukových výpočtech, nejsou zohledněny jiné významné zdroje hluku v okolí letiště a jejich kumulace. Další závěr, kterým je podle odpůrce nekoordinovaný nárůst rezidenční výstavby, rovněž není podpořen konkrétními podklady. Navrhovatelé dále uvedli, že provoz letiště trvá půl století a po celou dobu byl udržitelný, změna nastala až s novým provozovatelem, který nerespektuje územní limity vyplývající z umístění letiště v osídleném území. Poukazují na to, že řádně pořízené a legálně uplatňované územní plány je třeba respektovat, napadené opatření pak neobsahuje žádné zjištění, vyhodnocení a koordinaci ohledně stavu okolí letiště z hlediska územního plánování. Odpůrce sice několikrát cituje nic neřešící vyjádření Krajského úřadu Středočeského kraje k zásadám územního rozvoje, neargumentuje však nijak omezením v územním rozvoji obcí vydaným opatřením. Vyjádření úřadu územního plánování Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav bylo odpůrce smeteno ze stolu s argumentem, že letiště stojí na předmětném území od roku 1953, ale opomíjí skutečnost, že platné nástroje územního plánování nejenom regulují budoucí rozvoj území, ale zakládají legitimní očekávání vlastníků regulovaných nemovitostí, aniž by hodnotil režim pozemků v územních plánech určený k zastavění. Napadené opatření se rovněž nezabývá tím, proč nejsou stávající ochranná pásma letiště pro ochranu letecké stavby dostačující.

V další části návrhu navrhovatelé namítají nepřezkoumatelnost prostorového vymezení izofon. Z podkladové studie z roku 2012 není zřejmý mechanismus, jakým odpůrce dospěl k určení přesného prostorového určení průběhu izofon, lze z něho pouze vyčíst, že hranice OHP byla podle nich stanovena. V odůvodnění opatření je tak sice popsáno, jak byla z izofon odvozena hranice OHP, určení samotných izofon však není přezkoumatelně doloženo a podle obsahu podkladové studie z roku 2012 bylo plně v moci samotného provozovatele letiště.

Dále navrhovatelé nesouhlasí s volbou predikované izofony v hodnotě 57 dB jako určující pro hranici OHP, když poukázali na přílohu č. 3 podkladové studie z roku 2012, na které je vidět, jak se liší rozsah území ohraničeného izofonami 57 dB, 60 dB a 63 dB; hranici izofony ve výši 57 dB považují za naddimenzovanou s odchylkou ± 3dB, která má sama značný vliv na prostorové vymezení takového území.

Navrhovatelé nesouhlasí s metodou určení hranice OHP podle predikovaných izofon, neboť podle jejich názoru lze pochybovat, zda lze toto území vymezovat na základě takto vytvořených izofon, když vymezení v jednotlivých územích při hodnotě 57, 60 a 63 dB je natolik velké, že praktická vypovídací hodnota je podle jejich názoru diskutabilní. Podle jejich názoru není správní uvážení o volbě rozsahu OHP dostatečně podloženo a podle jejich názoru mělo být stanoveno spíše s pomocí stavebně technických a územně plánovacích hledisek.

V další části návrhu namítají vady mapových podkladů a vymezení hranice OHP, kdy nelze jednoznačně určit, které nemovitosti do OHP spadají a které nikoliv. Odpůrce použil pro vymezení hranice mapový podklad v měřítku1:35000, mapa takového měřítka však znemožňuje identifikaci jednotlivých nemovitostí. Napadené opatření sice obsahuje přílohy č. 2a, 2b a 2c s mapovým podkladem v měřítku 1.5000, ten však nepokrývá celé OHP, ale pouze zhruba jednu jeho polovinu v blízkosti obcí Dolany, Panenské Břežany a Bašť, mapové podklady pak byly přejaty z podkladové studie z roku 2012, ta však neuvádí, z jakého zdroje čerpala. Navrhovatelé tak namítají, že pro vymezení celého průběhu hranice OHP měla být jako mapový podklad pro regulaci právních vztahů použita oficiální katastrální mapa, aby bylo možné jednoznačně identifikovat dotčené nemovitosti. Namítají pak dále, že použité mapové podklady nejsou aktuální a nereflektují správně skutkový stav, neboť se jedná o stav z roku 2012, když všechny shora uvedené podklady obsahují množství odchylek od skutečného stavu (k prokázání tohoto svého tvrzení navrhli navrhovatelé provedení k důkazu souboru mapových podkladů vypracovaných k datu 11/2016, které provedl autorizovaný inženýr Ing. M. J.). Rovněž poukázali na to, že hranice OHP prochází napříč pozemky a stavbami (např. u navrhovatelů P. K. a J. K., D. S. a P. S.), kdy právní režim takových nemovitostí zůstává nejasný.

Dále navrhovatelé namítají, že OHP nemůže být vyhlášeno pro futuro, poukazují přitom na vyjádření hygienické stanice, podle něhož hlukové limity překračovány nejsou, ačkoliv dále prohlašuje, že aktuální režim provozu letiště nezná.

V další části návrhu navrhovatelé uvádějí, že při vydávání napadeného opatření nebyly splněny podmínky zákona o ochraně veřejného zdraví, kdy poukázali na ust. § 31 odst. 3 tohoto zákona, podle něhož je nutné při překročení hygienických limitů požádat o stanovení OHP, Letiště Vodochody tento limit nesplňuje. Poukazují přitom na rozdílnou úpravu v zákoně o ochraně veřejného zdraví a v zákoně o civilním letectví, přičemž poukazují na právní názor JUDr. Stanislava Kadečky z orku 2011, který spočívá v tom, že právní úprava umožňuje dvě různé výkladové varianty, když se přiklonil k závěru, že OHP je možné vyhlásit i tehdy, pokud nejsou splněny podmínky pro vyhlášení OHP podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Na tento právní názor navrhovatelé odkazují a uvádějí, že spočívá mj. v tom, že rozlišuje OHP do dvou kategorií z hlediska jejich účelu. Prvním je podle zákona o ochraně veřejného zdraví ochrana před hlukem, druhým je podle zákona o civilním letectví ochrana leteckých staveb. Toto rozlišování podle názoru navrhovatelů nemá oporu v zákoně a nemá ani logické opodstatnění. Racionální zákonodárce by stěží dva různě správněprávní instituty označil shodným termínem OHP, propojil je poznámkou pod čarou a jako jediné rozlišovací kritérium by mlčky stanovil jejich účel. Ve skutečnosti je OHP jediným nedělitelným institutem upraveným v obou zmíněných zákonech. Vyhlášení OHP tak sleduje vždy oba účely, a to jak ochranu leteckých staveb, tak ochranu okolí letiště před hlukem z jeho provozu. Zákon o civilním letectví v ust. § 37 odst. 2 písm. f) obsahuje poznámku pod čarou, která odkazuje na zákon o ochraně veřejného zdraví, sám žádnou další právní úpravu neobsahuje. Dále poukazuje na ust. § 89 odst. 2 bod c) a d) zákona o civilním letectví, které upravuje vymezení OHP. K právnímu názoru JUDr. Kadečky pak dále uvádí, že to opomíjí ust. § 89 odst. 2 písm. d) zákona o civilním letectví, to opomíjí.

K této argumentaci pak navrhovatelé dále poukazují na úpravu pravomoci odpůrce vydat příslušné opatření obecné povahy, kdy zákon o ochraně veřejného zdraví u tohoto typu letiště odpůrci vydání neukládá, z tohoto zákona tak tuto pravomoc nelze vyčíst. Tuto pravomoc pak nelze dovodit ani ze zákona o civilním letectví, neboť ten obsahuje pouze rámcovou úpravu ochranných pásem, ohledně hlukových pásem však odkazuje na zákon o ochraně veřejného zdraví. Odpůrce může činit pouze to, co mu zákon ukládá; úprava ochrany hlukových pásem v zákoně o civilním letectví má pouze rámcový charakter, a pokud existuje podrobnější úprava v zákoně o ochraně veřejného zdraví, musí mít přednost. Údajné správní uvážení k vydání opatření obecné povahy nemůže být dovozováno pouze z mlčení zákona.

V další části návrhu navrhovatelé namítají, že napadené opatření obecné povahy nebylo řádně projednáno s úřadem územního plánování, když podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), takovými úřady jsou obecní úřady obce s rozšířenou působností, ty se k němu nevyjadřovaly (některé obce jsou navrhovatelé). Pokud odpůrce vycházel z ust. § 7 odst. 1 písm. c) stavebního zákona takovým úřadem krajský úřad, pak upozornili na vyjádření tohoto úřadu ze dne 23.9.2016, které podle jejich názoru za takové projednání nelze považovat. Tento úřad si nebyl vědom, že by se měl k návrhu opatření vyjadřovat z hlediska územního plánování, když pouze uvedl, že se k němu nemůže vyjádřit. Toto stanovisko podle názoru navrhovatelů nelze po materiální stránce považovat za projednání s úřadem územního plánování podle ust. § 37 zákona o civilním letectví, neboť v něm úřad prakticky odmítá svou kompetenci k jakémukoliv projednání. Navrhovatelé dále poukázali na vyjádření Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, který se považoval za příslušný úřad územního plánování, přičemž Krajský úřad Středočeského kraje na tuto roli rezignoval. Odpůrce se tímto rozporem nijak nezabýval.

V další části návrhu je vyjádřeno stanovisko, že dohoda s hygienickou stanicí je zatížena vadami, když ta na vydání rozhodnutí neparticipovala řádně a plnohodnotně (stanovisko Krajské hygienické stanice Středočeského kraje ze dne 4.2.2013). Tyto vady spatřují navrhovatelé v tom, že hygienická stanice souhlasila se zřízením OHP bez dokladu o měření hluku a bez údajů o charakteristickém letovém dni, přičemž důvodem pro stanovisko není důvod nesouhlasit, ale naopak relevantní důvod souhlasit.

Dalším bodem návrhu je nesouhlas se stanovenými parametry OHP, neboť ty nejsou vymezeny dostatečně určitě a srozumitelně, přičemž odpůrce příslušná opatření odsunul do budoucích řízení.

V dalších bodech navrhovatelé namítají, že vydané opatření obecné povahy bylo vydáno, aniž byly splněny podmínky pro jeho vydání podle správního řádu, který podmínky stanoví ve svých ust. § 171 až 174. Jak bylo uvedeno v předchozích částech, odpůrce vydal podle názoru navrhovatelů opatření obecné povahy, aniž by k tomu měl dostatek pravomoci, tento nedostatek pravomoci nelze nahradit správním uvážením (k aplikaci správního uvážení navrhovatelé poukázali na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23.3.2005, čj. 6 A 252/2002-42).

Navrhovatelé dále uvádějí, že opatření obecné povahy nebylo řádně projednáno s dotčenými orgány, kterými podle jejich názoru jsou i územní samosprávné celky (dotčené obce).

Dále uvádějí, že opatření obecné povahy nebylo řádně zdůvodněno a je nepřezkoumatelné. Není odůvodněn postup při jeho vydávání, v jeho odůvodnění je sice uveden základní průběh procesu, ale není popsáno, kdy a v jaké fázi byl návrh projednán s dotčenými správními orgány, s úřadem územního plánování, jak bylo dosaženo dohody s hygienickou stanicí a není popsáno, kdy a jak byl návrh poskytnut k uplatnění námitek a připomínek. Není dále patrné, kdy a jakým způsobem byl návrh na vydání opatření doplňován a upravován, na základě čeho se tak dělo, není vysvětleno, proč stanovisko, které vydal Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav bylo systematicky zařazeno mezi námitky a jako námitka vypořádáno, a proč bylo přistoupeno k vydání opatření obecné povahy v roce 2016, ačkoliv fáze námitek proběhla patrně již v roce 2013 a podklady pocházejí z roku 2012. Odkaz na podkladovou studii z roku 2012 není určitý a srozumitelný, přičemž tato studie není součástí tohoto opatření, takže netvoří součást jeho odůvodnění. Pokud jde o geometrické stanovení hranice OHP, byl obsah podkladové studie přenesen do napadeného opatření, odkaz na straně 2 tohoto opatření tak není dostatečně určitý a srozumitelný.

Navrhovatelé nesouhlasí s tím, že monitoring hluku bude proveden až s odkladem a provozovatelem letiště, není patrné, proč má být vázán právě na pohyb 1400 letadel a až po určité době. Dále uvedli, že opatření je formulováno tak, že v OHP nesmí být překračovány žádné hlukové limity stanovené pro chráněné venkovní prostory a chráněné prostory, nikde však není vyřešen dopad ust. § 31 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví. Provozovateli letiště je tak sice uložena povinnost dodržovat v OHP veškeré hlukové limity, pokud by se to však u konkrétních staveb nedařilo, není stanovena žádná sankce pro provozovatele letiště, ale naopak by takové situace zakládali provozovateli právo požadovat, aby příslušné úřady změnily užívání takových staveb či je dokonce nechali odstranit. Pokud tento problém byl předmětem příslušné námitky, odpůrce se jeho řešení vždy vyhnul, a někde i uvádí, že stávajících objektů se vyhlášení OHP nedotkne, odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.2.2011, čj. 2 Ao 6/2010-93, neznamená, že se odpůrce těmito dopady na dotčené subjekty nemusí zabývat.

Navrhovatelé dále obecně k vypořádání svých námitek uvedli, že to je provedeno obecně, ačkoliv každá námitka je vztažena k jiným konkrétním nemovitostem, odpůrce se individuálními okolnostmi nezabýval, námitky vypořádal mechanicky a šablonovitě.

Napadené opatření obecné povahy pak považují za vydané v rozporu s principem proporcionality právní regulace, když opětovně poukazují na právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1.2.2011, čj. 2 Ao 6/2010-93 - v případě, na kterém Nejvyšší správní soud uvádí svůj názor, byl navrhovatelem pouze jeden vlastník, v tomto případě je na straně navrhovatelů široká veřejnost, v případě posuzovaném Nejvyšším správním soudem bylo rozhodováno s časovým odstupem asi deseti let, v tomto případě byl návrh podán téměř vzápětí po jeho vyhlášení, v tomto případě se nejedná o dřívější právní úpravu územního rozhodnutí. Opětovně poukazují na skutečnost, že provozovatel letiště v bezpečnostním travnatém pásu za nejasných okolností zřídil druhou nezpevněnou ranvej, čímž povýšil dosavadní infrastrukturu letiště, což se promítlo do výpočtu predikovaných izofon v podkladové studii. Otázka proporcionality OHP je zdůrazňována i ve stanovisku JUDr. Stanislava Kadečky, které tvoří přílohu č. 6 podkladové studie z roku 2012, kdy zdůrazňuje, že považuje za ztěží obhajitelné takové OHP, které by bylo vyhlašováno pro letiště, kde hlukové limity překračovány nejsou a být nemají. Přezkum příslušné proporcionality uvádí i shora zmíněný rozsudek Nejvyššího správního soudu. Napadené opatření obecné povahy neukládá provozovateli letiště nic navíc, co by mu neukládal přímo zákon. Za této situace tak není zřejmé, jakým způsobem tak má toto opatření plnit svůj zákonný účel, kterým je ochrana okolí letiště před hlukem. Odpůrce jako hlavní účel uvádí ochranu stávající letecké stavby a jediným skutečným cílem je omezení výstavby a eliminace zástavby v okolí letiště. K takovému účelu však mají sloužit zásady územního rozvoje (územní plány obcí, územní rozhodnutí nebo souhlas). Pokud odpůrce v odůvodnění uvádí nekoordinovaný nárůst rezidenční výstavby, pak navrhovatelé předkládají nedávno udělené souhlasy k výstavbě v území OHP, které udělil přímo odpůrce, když ten zároveň odmítá jakoukoliv relevanci souběžného řízení EIA. Ohledně hodnocení toho, zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů), odpůrce se v odůvodnění omezil pouze na otázku celkového územního rozsahu OHP, jednotlivé dotčené subjekty však namítali konkrétní znehodnocení svého majetku, což je v rozporu s právním názorem uvedeným v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2009, čj. 1 Ao 1/2009-120. Základními podmínkami pro omezení jednotlivců tak je dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu, čímž se však odpůrce konkrétně nezabýval. Poukázali dále na judikaturu českých soudů i Evropského soudu pro lidská práva týkajícího se omezení vlastnického práva, které se týká nejenom zbavení vlastnického práva, ale i jeho omezení (poukázali např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.3.2016, sp. zn. 22 Cdo 1022/2014). Pokud odpůrce uvádí, že za uvedené omezení vlastnického práva nepřísluší vlastníkům náhrada, aniž by se konkrétním omezením a znehodnocením majetku konkrétně zabýval, pak tímto postupem porušuje zásadu subsidiarity a minimalizace zásahu, kdy tak mohl konkrétní omezení zohlednit a v konkrétních případech přizpůsobit hranici OHP konkrétním pozemkům.

Navrhovatelé nejprve upozornili na právní charakter obce jako samosprávného subjektu a poukázali na skutečnost, že napadeným opatřením jsou omezeny regulací stávající a budoucí stavební činnosti ve smyslu stavebního zákona. Opakovaně uvedli, že napadají neurčitost vymezení rozsahu OHP, přičemž by musely při návrhu a konkretizaci dotčených nemovitostí převést do aktuální katastrální mapy, což představuje nákladnou odbornou činnost. Opatření obecné povahy nebylo koordinováno s platnými územními plány okolních obcí, výstavba v obcích probíhala vesměs podle územních plánů schválených před vydáním opatření. Tyto platné územní plány zakládají legitimní očekávání vlastníků regulovaných nemovitostí, a pokud se jimi odpůrce odmítl zabývat, nemohl vyhodnotit ani zásahy do práv a oprávněných zájmů dotčených subjektů. Znovu poukázaly na samosprávnou povahu obce a její základní práva v rámci územní samosprávy, na skutečnost, že podkladová studie je z roku 2012 a nereflektuje aktuální stav.

Dále je nutné uvést, že konkrétní námitky jednotlivých obcí se částečně kryjí s obecnými námitkami, které navrhovatelé uváděli v předcházející části návrhu, částečně se obsahově navzájem kryjí. Soud při konstataci jejich obsahu tuto formu respektuje a uvádí tyto námitky tak, jak byly v návrhu vymezeny.

Obec Dolany namítá, že je nejvíce opatřením zasažena, je zřizovatelem základní školy Dolany. Schválení opatření znamená zakonzervování stávající podoby budov skrze podmínky a) a b) opatření a hrozbu změny užívání z důvodu nedodržení hlukových limitů podle ust. § 31 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví. Základní škola je pro obec základní socializační faktor. Vyhlášení OHP dále nechrání areál školy před škodlivými účinky hluku, naopak se škola dostává do režimu ust. § 40 zákona o civilním letectví a ust. § 31 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví a hrozí tak postupný zánik kvůli zakonzervování stavby. Poukázala na skutečnost, že škola byla vystavěna v druhé polovině 19. století svépomocí a v současnosti investovala nemalé prostředky do jejího fungování. Namítla, že záležitost s ní nebyla prakticky projednána a její námitky nebyly řádně vypořádány (jejich vypořádání na str. 386 napadeného opatření považuje za nedostatečné).

Obec dále poukazuje na soubor pozemků parc. č. 266/1, 266/2, 266/3, které jsou vymezeny územním plánem k bydlení a jsou ve vlastnictví obce. Omezením stanoveným opatřením obecné povahy by byl prakticky zablokován účel těchto pozemků, odpůrce toto znehodnocení odmítl brát v potaz, když při jeho vyhlášení nebral zřetel na územní plány jednotlivých obcí.

Dále obec Dolany uvádí, že u ostatních pozemků a staveb může být sporné, zda spadají či nespadají do režimu ochrany před hlukem podle ust. § 30 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví, jsou však jistě podřízeny omezením podle ust. § 40 zákona o civilním letectví. Skrze toto ustanovení je omezena nejen stavební činnost, ale veškerá činnost a zřizování veškerých zařízení v celé ploše OHP (např. není možné stávající obecní nevyužité plochy změnit na pozemky k rekreačnímu využití, dětská hřiště apod.). V obci Dolany se to týká pozemku parc. č. st. 4, jehož součástí je stavba č.p. 4 objekt občanské vybavenosti, a další stavby občanské vybavenosti. Odpůrce se těmito omezeními nezabýval a k námitkám obce nezvážil přiměřenost regulace OHP, neměl potřebné podklady např. u obecního pozemku parc. č. 89/20, který není uveden v mapové části opatření.

Obec Dolany dále uvedla, že kromě obecního majetku je omezeno a znehodnoceno velké množství majetku ve vlastnictví občanů obce, přičemž dojde k ještě větší degradaci kvality života. Namítá, že i v tomto případě napadené opatření neposuzovalo tyto námitky z hlediska požadavků proporcionality.

Dále obec Dolany namítá, že podala námitky proti opatření obecné povahy, které nebyly vypořádány odpůrcem (odkazuje na str. 379 a násl. odůvodnění opatření). Obec měla obdobné námitky, jako obec Bašť, odpůrce je vypořádal paušálně stejně, navíc odkázala na dopady na konkrétní pozemky a stavby ve svém vlastnictví, rozporovala stanovisko JUDr. Stanislava Kadečky. V návrhu kopíruje potom citaci svých námitek, které uváděla pod body 1) – 5), na něž odpůrce reagoval odstavcem, který rovněž cituje; odpůrce se jimi odmítl věcně zabývat. Krajská hygienická stanice zopakovala svůj požadavek na dodržování limitů hluku, zastřela však možné překračování hlukových limitů skrze ust. § 31 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví, což může vést ke změně v užívání staveb. Dále namítala nedostatky v podkladových materiálech (že mělo proběhnout skutečné hlukové měření, mělo se pracovat s údaji o charakteristickém letovém dni, není řešena problematika letového parku, kdy v podkladech pro řízení EIA auditor namítal mj. jasné právní závaznosti použitého složení leteckého parku, velikost možné odchylky předem stanovené jako kritérium pro provedení nových propočtů, a uvedl, že OHP je projektováno na výhledový, nikoliv skutečný provoz na letišti).

Obec Bašť uvedla, že je vlastníkem pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 10001 (zejména cesty a lesní pozemky). Omezení obce se neváže pouze na obecní majetek, ale na obytnou zónu SO 201 a plochu občanského vybavení OV 201 podle platného územního plánu obce, OHP tyto plochy podstatně znehodnocuje. V důsledku vyhlášení OHP se zhorší kvalita života v obci, klesne hodnota stávajících nemovitostí a nikdo nebude mít zájem na výstavbě nových, což bude mít za následek její postupnou likvidaci. Odpůrce pak k vydání opatření neměl dostatečné podklady, neboť mapová příloha č. 2c neodpovídá přesně skutečnému stavu, neboť mapové podklady jsou vyhotoveny podle stavu z července 2012 (např. není zde zaneseno rozdělí pozemku parc. č. 419 na nové pozemky parc. č. 419/1 a 419/2, do mapy se nepromítl pozemek parc. č. 424/7, chybně jsou uvedeny pozemky parc. č. 587/1 a 587/2, v mapě není zobrazeno celé zasažené území obce Bašť.

V další části obec uvedla, že namítá vady vypořádání svých námitek. V námitce č. 1 uváděla, že nejsou splněny podmínky pro vyhlášení opatření, kdy na ní odpůrce nereaguje a vychází z právního názoru JUDr. Stanislava Kadečky, kde byly připuštěny dvě výkladové varianty, což však nebylo promítnuto do odůvodnění opatření. V další námitce nesouhlasila s tím, že podkladová studie byla vypracována pro budoucí stav, který je nejistý, nikoliv pro stávající, a poukázala na to, že původně ochranná pásma letiště byla vyhlášena pouze pro letiště s jednou vzletovou a přistávací dráhou. Odpůrce s navrhovatelem souhlasil, že do hlukových výpočtů byla zahrnuta i dráha, která není stavbou, ale námitku i tak zamítl. V další námitce ohledně rozporů s územně plánovací dokumentací Středočeského kraje nesouhlasí s tím, že odkaz na odůvodnění zásad z roku 2011 je zavádějící, neboť se vztahuje pouze k bodům 132 a 134 Zásad územního rozvoje, které se týkají právě pouze letiště Praha Ruzyně a s ním spojeného vymezování nových ploch či koridorů. Nesouhlasí s vypořádání námitky ohledně rozporu s územním plánem obce Bašť tak, že se tyto plány musí opatření přizpůsobit. Dále obec namítala nezákonnost stanoviska Krajské hygienické stanice, když ta neměla souhlasit s vyhlášením OHP, neboť na něm není veřejný zájem. Odpůrce i hygienická stanice poukázali na zákonná ustanovení, ale nijak se nevyjádřily ke konkrétní situaci letiště a jeho okolí, stejně tak k tomu, že reálně zde hlukové limity překračovány nejsou. Dále obec namítala, že použitý mapový podklad má příliš malé měřítko, není katastrální mapou a neumožňuje identifikaci jednotlivých pozemků, k čemuž odpůrce uvedl, že průmět do katastrální mapy je k dispozici, což je pouze částečná pravda, neboť průměty jednotlivých pozemků byly k dispozici pouze pro zhruba polovinu rozsahu OHP, nikoliv pro celé OHP, což dokládají mapové přílohy podkladové studie 2012. Dále obec vznesla námitky, že zákaz překračování hlukových limitů může být v OHP snadno prolomen skrze ust. § 31 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví, což může vést ke změně užívání staveb či jejich odstranění. Odpůrce se s touto námitkou podle názoru obce nevypořádal, když uvedl, že výstavba může probíhat v limitech ochranných pásem, což však nehodnotí zásady proporcionality a práva na samosprávu, na což poukazoval i článek JUDr. Stanislava Kadečky. Podle názoru obce opatření ve skutečnosti před hlukem nechrání, na což odpůrce reaguje jednou větou, u stejně formulované námitky obce Zlončice však uvedl rozsáhlou argumentaci. Nesouhlasí pak s tím, že odpůrce odmítá vzít na vědomí schválenou strategii rozvoje Regionu povodí Mratínského potoka.

Obec Panenské Břežany poukazuje na to, že je vlastníkem pozemků zapsaných na listu vlastnictví č. 10001 pro příslušné katastrální území, které jsou omezeny povolovacím režimem podle ust. § 40 zákona o civilním letectví. Toto omezení se netýká pouze obecního majetku, ale velké části obce, která představuje urbanizované zastavitelné území, všechny tyto plochy nyní podléhají omezením podle ust. § 40 zákona o civilním letectví, veškerá činnost podléhá souhlasu odpůrce, skrze podmínku a) a b) jsou pojaté do těchto opatření veškeré stavby, tedy i ty, které nejsou chráněny podle ust. § 30 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví, takže nemůže být v žádné stavbě vybudována již žádná obytná místnost a nemůže být na obytnou změněna ani žádná jiná místnost. Vyhlášením OHP se zhorší kvalita života v obci, klesne podstatně hodnota stávajících nemovitostí a nikdo nebude mít zájem na výstavbě nových, což bude znamenat postupnou likvidaci obce. Vyhlášením OHP je omezeno a znehodnoceno velké množství staveb k bydlení a pozemků ve vlastnictví občanů obce, opatření bylo vyhlášeno, aniž by byla zajištěna ochrana již existujících majetkových práv, odpůrce při vyhlášení neměl ani správné podklady o skutečném stavu v území, když mapová příloha č. 2b neodpovídá přesně skutečnému stavu (byla pořízena v roce 2012, od té doby došlo k některým změnám), změnil se i katastrální operát, neboť od 29.10.2012 platí pro obec nová katastrální mapa.

Obec Panenské Břežany dále nesouhlasí s vypořádáním svých námitek, když ty byly obdobné, jako u obce Bašť. Na námitku, že OHP nezohledňuje celé spektrum živočišné fauny v okolí letiště, odpůrce uvedl, že OHP nemá na faunu žádný bezprostřední vliv, čímž dokázal, že OHP chápe jako ochranu letecké stavby, a nikoliv jako nástroj ochrany před hlukem. Odpůrce se nevypořádal s námitkou ohledně neproporcionality OHP, kdy nevzal v úvahu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21.7.2009, čj. 1 Ao 1/2009-120. Je pravda, že v případě vydání OHP se náhrada škody neposkytuje, to však neznamená, e by mohly být ignorovány zájmy vlastníků nemovitostí; tímto postupem pak odpůrce popírá vlastní podklady, neboť ve stanovisku JUDr. Stanislava Kadečky je výslovně uvedeno, že za omezení OHP přísluší vlastníkům náhrada. Odpůrce nijak nereagoval na námitku týkající se práva obce na samosprávu a nijak ji nevypořádal. Na námitku, že OHP nemá sloužit k ochraně letecké dopravy, ale ochraně okolí před hlukem, odpůrce uvedl, že OHP je určeno k ochraně letecké stavby. Nebyla vypořádána námitka týkající se absence konkrétního veřejného zájmu, kdy odpůrce argumentuje pouze zákonnou úpravou. Není vypořádána námitka ohledně provedení skutečného měření hluku, není zohledněna již tak vysoká existující hladina akustického tlaku způsobeného provozem dálnice, když odpůrce pouze uvádí, že řeší hluk z letiště. Nebylo reagováno na námitku, že návrh OHP nebyl projednán s příslušnými orgány územního plánování, kdy odpůrce reaguje odkazem na vypořádání vyjádření Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, což nepovažuje za řádné vypořádání této námitky, neboť na jiném místě odpůrce vychází z toho, že tímto úřadem je Krajský úřad Středočeského kraje. Dotčené obce Dolany, Postřižín a Zlončice spadají do správního obvodu obce s rozšířenou působností Kralupy nad Vltavou a s jejím městským úřadem návrh projednán nebyl.

Obec Zlončice uvádí, že předmětné OHP zasahuje velkou část obce s velkými plochami pozemků v jejím vlastnictví, stejně jako další pozemky a stavby, určené k rekreaci, u ostatních některých pozemků a staveb ve vlastnictví obce může být sporné, zda spadají či nespadají do režimu ochrany před hlukem podle ust. § 30 odst. 3 zákona o veřejném zdraví, jsou ale podřízeny ust. § 40 zákona o civilním letectví. Namítá zablokování života a rozvoje rozsáhlé rekreační oblasti na pravém břehu Vltavy v okolí tzv. Zlončické rokle, je zde vyloučeno umisťování nových rekreačních staveb, jsou vyloučeny změny stávajících rekreačních staveb, zřizování dětských hřišť, sportovišť a podobných rekreačních objektů, neboť ty by vyžadovaly ochranu podle ust. § 30 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví. Odpůrce pro vydání opatření obecné povahy neměl ani správné podklady o skutečném stavu v území, neboť mapová příloha neodpovídá přesně skutečnému stavu a část je vypracována v měřítku, které vylučuje identifikaci konkrétních nemovitostí.

Obec Zlončice dále nesouhlasí s vypořádáním svých námitek, kdy uváděla obdobné námitky, jako obec Bašť, odpůrce je vypořádal paušálně stejně.

Obec Postřižín uvedla obsahově rovněž obdobné námitky, jako ostatní obce, poukázala na skutečnost, že je vlastníkem určitých pozemků, že nebyla dodržena a respektována zásada proporcionality, vlastníci pozemků a staveb budou ve svém právu omezeni, podkladem pro vyhlášen opatření byly zastaralé a nepřesné mapové podklady.

Uspořádání těchto námitek je obdobné, jako u předchozích částí podaného návrhu, tedy nejdřív jsou uvedeny obecné projevy nesouhlasu, poté jsou uvedeny jednotliví vlastníci, když u většiny z nich bylo v návrhu odkázáno na doplnění podaného návrhu, přičemž většina námitek je obsahově obdobná od již uvedeného, liší se pouze subjektem navrhovatele.

Obecně v této části návrhu navrhovatelé znovu uvádějí, že v příslušném území bude zablokována stavební i jiná činnost skrze ust. § 40 zákona o civilním letectví, že do tohoto režimu jsou vtaženy i stavby, které by tomuto režimu podle ust. § 30 odst. 3 zákona o veřejném zdraví jeho předmětem nebyly. Podstatou vydání napadeného opatření obecné povahy je pouze co největší omezení stávající a budoucí výstavby, potažmo změna užívání či odstranění stávající zástavby v regulovaném území. Poukázali na skutečnost, že nucené omezení vlastnického práva je možné pouze ve veřejném zájmu.

Společnost Unifrost, s.r.o. a Agrimex Vestec, a.s. uvedli, že jsou vlastníky pozemků parc. č. st. 360 a st. 395, st. 396 a dalších, včetně součástí (staveb) v katastrálním území Klíčany. Konkrétní námitky neuvedli a odkázali na doplnění návrhu.

Tyto společnosti dále uvedli, že praktické dopady opatření podle ust. § 31 odst. 3 zákona o veřejném zdraví nechrání vlastníky, ale naopak letiště a vlastníky omezují. Vyhlášením opatření obecné povahy odpůrce uvedl v život tuto zákonnou úpravu, aniž by se s námitkami, které namítají její aplikaci, řádně vypořádal. Poukazují na skutečnost, že v dané oblasti dlouhodobě podnikají, značným nákladem (200 miliónů Kč) zde vybudovaly zázemí pro podnikání, tato investice je opatřením snížena. Namítají poškození svého podnikání, odpůrce na tuto námitku uvedl pouze obecné konstatace.

Navrhovatelé x poukázali na skutečnost, že jsou vlastníky nemovitostí v katastrálním území Dolany u Prahy, podrobné věcné námitky rovněž odkázali na další své podání.

V návrhu uvedli, že namítají vypořádání svých námitek, kdy ve správním řízení poukazovali na podstatné znehodnocení a neprodejnost svých nemovitostí, že jejich vlastnické právo vzniklo dříve, než záměr provozovatele letiště požádat o napadené opatření obecné povahy, že není zajištěna ochrana jejich majetkových práv, že není splněna podmínka pro vyhlášení opatření obecné povahy podle ust. § 31 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví, že OHP nemá sloužit primárně k ochraně letecké stavby, namítali vzájemný vztah zákona o civilním letectví a zákona o ochraně veřejného zdraví, absenci veřejného zájmu, netransparentnost výpočtů, které byly podkladem pro stanovení plošného rozsahu OHP, nezohlednění stávajícího hluku z provozované železnice a dálnice, nezohlednění reverzního brzdění a motorových zkoušek a nesoulad a rozpor se Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje.

Navrhovatelé x uvedli, že vlastní nemovitosti v katastrálním území Panenské Břežany, věcné námitky rovněž vyhradili dalšímu podání.

Uvedli dále, že nesouhlasí s vypořádáním svých námitek ve správním řízení, kdy namítali obdobné skutečnosti, jako P. K. a J. K., stejně jako příslušné obce.

Navrhovatelé x uvedli, že jsou vlastníky nemovitostí v katastrálním území Panenské Břežany, konkrétní věcné námitky rovněž odsunuli do dalšího podání.

Uvedli, že nesouhlasí s vypořádáním svých námitek ve správním řízení, kdy hranice OHP protíná jejich pozemek a rodinný dům, takže režim těchto nemovitostí je nejasný, další námitky obsahově kryly ty, které vznášeli příslušné obce, dále namítali, že opatření obecné povahy nelze vyhlásit pro pouhý investiční záměr.

Navrhovatel x uvedl, že je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území Dolany u Prahy, věcné námitky ponechal na dalším podání.

Uvedl, že nesouhlasí s vypořádáním svých námitek ve správním řízení, kdy podával obdobné námitky, jako příslušné obce, zpochybňoval odborné vyjádření JUDr. Stanislava Kadečky, naddimenzovaný rozsah OHP a rozpor se zásadami územního rozvoje.

Navrhovatelka x uvedla, že je vlastníkem nemovitosti v katastrálním území Panenské Břežany, věcné námitky rovněž ponechala na dalším podání.

Uvedla, že nesouhlasí s vypořádáním svých námitek ve správním řízení, když ty nepodala, neboť v době podávání námitek v roce 2013 její rodinný dům ještě nestál.

Dne 5.12.2016 doplnili navrhovatelé podaný návrh o další konkrétní námitky jednotlivých navrhovatelů – vlastníků, které nebyly obsaženy v původním návrhu.

Společnosti Unifrost, s.r.o. a Agrimex Vestec, a.s. rozvedli svou argumentaci v tom smyslu, že napadené opatření obecné povahy reguluje veškeré činnosti, včetně stávající i budoucí výstavby, a to u všech staveb (tedy i staveb nechráněných podle ust. § 30 odst. 3 zákona o ochraně veřejného zdraví). Bez možnosti provádění jakýchkoliv změn stavby dojde k postupné technické degradaci staveb a jejich znehodnocování, na dosud nezastavěných pozemcích nebude možné bez souhlasu odpůrce provádět výstavbu, jiné činnosti nevyžadující ochranu před hlukem je možné pouze se souhlasem odpůrce. Ochrana před hlukem v daném území není zapotřebí, neboť nemovitosti se nacházejí v těsném sousedství dálnice D8. Jejich pozemky a stavby spadají pod stavební úřad – Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, se kterým napadené opatření nebylo řádně projednáno. Své nemovitosti nabývali postupně od roku 2004, investovali do nich nemalé prostředky, samotnou existencí letiště ještě není dán veřejný zájem na maximalizaci jeho užívání, když navíc jde o letiště neveřejné. Mapové podklady, které jsou přílohou opatření, jsou zastaralé, nepřesné (konkrétně u pozemku navrhovatelů parc. č. st. 395 a 135/8 v katastrálním území Panenské Břežany), což vede k závěru, že odpůrce v době vydání opatření neznal skutečný stav věci.

Navrhovatelé x v doplnění návrhu uvedli, že opatření obecné povahy je omezuje v užívání jejich majetku, který tím částečně znehodnocuje, reguluje veškeré činnosti, není možné pozemky užívat nezemědělským rekreačním způsobem, i jiné činnosti, které nevyžadují ochranu před hlukem, je možné provádět pouze se souhlasem odpůrce, v důsledku vyhlášení OHP hrozí rodinnému domu navrhovatelů nucená změna užívání nebo odstranění v situaci, kdy i přes protihluková opatření není možné dodržet hlukové limity. Nemovitosti navrhovatelů spadají pod příslušný stavební úřad Městský úřad Kralupy nad Vltavou, s nímž nebyl návrh řádně projednán. Existence letiště není jediným zdrojem hluku v území (tím je i jiná infrastruktura), stanoviska Krajské hygienické stanice je nezákonné a překračuje meze kompetencí a správního uvážení, neboť OHP před hlukem nikoho nechrání, není řádně vysvětleno, proč pro vymezení územního rozsahu není použita izofona 60 dB, hranice OHP prochází pozemkem navrhovatelů, není tak jistý právní režim takto rozdělených nemovitostí, mapové podklady jsou zastaralé a nepřesné.

Navrhovatelé x uvádějí, že jejich nemovitosti jsou znehodnoceny, OHP reguluje všechny činnosti, pozemky není možné užívat nezemědělským rekreačním způsobem, stavbě hrozí změna užívání nebo odstranění, nemovitosti spadají pod Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, stavba letiště ještě neznamená veřejný zájem na maximalizaci jeho provozu, izofona 60 dB by vedla ke stanovení OHP v menším rozsahu, OHP přetíná jejich pozemky a stavby, mapové podklady jsou nepřesné a zastaralé.

Navrhovatelé x uvědjí, že že jejich nemovitosti jsou znehodnoceny, OHP reguluje všechny činnosti, pozemky není možné užívat nezemědělským rekreačním způsobem, stavbě hrozí změna užívání nebo odstranění, nemovitosti spadají pod Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, stavba letiště ještě neznamená veřejný zájem na maximalizaci jeho provozu, izofona 60 dB by vedla ke stanovení OHP v menším rozsahu, OHP přetíná jejich pozemky a stavby, mapové podklady jsou nepřesné a zastaralé. Dále uvádějí, že investovali do nemovitostí asi 8 miliónů Kč a podle platného územního plánu jsou v území rozsáhlá stabilizovaná plocha bydlení.

Navrhovatel x uvádí, že jeho nemovitosti jsou znehodnoceny, OHP reguluje všechny činnosti, pozemky není možné užívat nezemědělským rekreačním způsobem, stavbě hrozí změna užívání nebo odstranění, nemovitosti spadají pod Městský úřad Kralupy nad Vltavou, stavba letiště ještě neznamená veřejný zájem na maximalizaci jeho provozu, izofona 60 dB by vedla ke stanovení OHP v menším rozsahu, OHP přetíná jejich pozemky a stavby, mapové podklady jsou nepřesné a zastaralé.

Navrhovatelka x uvádí, že je vlastníkem pozemků a staveb, opatření ji omezuje a nemovitosti znehodnocuje, ke všem činnostem bude vyžadován souhlas příslušného úřadu, rodinnému domu hrozí nucená změna užívání nebo odstranění, nemovitosti spadají pod Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, s nímž však nebylo opatření řádně projednáno, ke stavbě jejího domu udělil souhlas odpůrce v roce 2013 s konstatováním, že dotčenou stavbou nejsou dotčeny zájmy civilního letectví, veřejný zájem nelze spatřovat v maximalizaci kapacity letiště, napadla izofonu, na jejímž základě bylo území vymezeno, poukázala na zastaralost mapových podkladů, jiného zdroje hluku (dálnici) i nutnost šetření majetkových práv.

Odpůrce nejprve vyjádřením obecně uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí.

Doplnění svého vyjádření provedl podáním až ze dne 2.2.2017, doplněném pak podáním ze dne 10.2.2017, v němž mj. uvedl, že postupoval v souladu s právní úpravou, doplněnou výkladem podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.9.2005, čj. 1 Ao 1/2005-98. Kompetenci vydat příslušné opatření žalovanému dává sám zákon, pokud se tak pohyboval v jeho mezích, nemohlo jeho vydáním dojít k zásahu do práva na samosprávu či zasažení do ústavního pořádku. Při vydání tohoto opatření je pak oprávněn vymezit práva a povinnosti subjektů dotčených ochranným pásmem, což učinil. Rovněž při vydávání opatření obecné povahy neporušil procesní postup, když bylo projednáno s krajským úřadem Středočeského kraje, tak i s Městským úřadem Brandýs nad Labem, jako orgánem územního plánování; opatření splňuje veškeré obsahové náležitosti takového správního aktu. Nesouhlasí s tím, že by při vypořádání námitek jednotlivých subjektů postupoval mechanicky bez přihlédnutí k jednotlivým specifikům, pokud se nějaké námitky opakovaly (i argumentačně), vycházel ze závěru, který již uvedl předtím.

Dále k ústavněprávnímu kontextu uvedl, že pravomoc vydat příslušné opatření mu dává právní úprava, sám odpůrce však není orgánem zařazeným do územního plánování, proto mu nemohou být dávány k tíži zásady, které se týkají územního plánování. Ohledně střetu zájmů a chránění práv vyplývajících z vlastnictví nemovitostí poukázal na to, že vlastnické právo je omezitelné ve veřejném zájmu a pokud je dodržena zásada proporcionality, je takový zásah přípustný. Chráněné různé veřejné i soukromé zájmy se stýkají a jsou v daném případě v určitém konfliktu, přičemž nástrojem k vyřešení tohoto konfliktu je právě vydané opatření, neboť vymezením ochranného pásma je dosahováno ochrany veřejného zdraví, samotné jeho zřízení však neznamená zastavení veškeré výstavby, jak je možné doložit u jediného prozatím vyhlášeného ochranného hlukového pásma Letiště-Ruzyně. Omezení, které z tohoto opatření plynou, nejsou absolutní a znamenají pouze určitou překážku umisťování staveb a zařízení, přičemž poukázal na možnost souhlasu s výstavbou a umístěním těchto zařízení podle ust. § 40 zákona o civilním letectví.

Odpůrce nesouhlasí s tím, že by zákonný účel a veřejný zájem byly vyhlášením opatření nějak dotčeny, když ochranné hlukové pásmo je institutem správního práva, z něhož vyplývá určitá regulace, resp. limitace území v okolní zdroje hluku a vibrací; vedle obecného účelu všech ochranných pásem letišť, kterým je zajištění bezpečnosti leteckého provozu a ochrana leteckých staveb, a do úvahy je nutné vzít i veřejný zájem na ochraně veřejného zdraví před hlukem a vibracemi. Účelem ochrany proti hluku je podle názoru odpůrce ústavně garantovaný veřejný zájem na ochraně zdraví obyvatel, příslušný orgán, který jej v daném případě zkoumá a k němu se vyjadřuje, je příslušná krajská hygienická stanice podle ust. § 89 odst. 2 písm. d) zákona o civilním letectví. Ohledně odkazu na ust. § 37 odst. 3 písm. f) zákona o civilním letectví uvádí, že si je vědom rozdílů v jeho interpretaci, kdy navrhovatelé jej vykládají jakožto vtažení týkající se ochranného hlukového pásma letiště do zákona o civilní letectví, naproti tomu JUDr. Kadečka jej interpretuje jako prostý legální odkaz na obsahově případnou obecnou úpravu zvláštního zákona bez přímé vazby na stejnojmenný instrument v zákoně o civilním letectví, přičemž z tohoto názoru vycházel i odpůrce. Pro podporu svého názoru uvedl, že legislativní pravidla vlády odkaz na jiný právní předpis jako na celek (nikoliv pouze na konkrétní ustanovení) ve formě poznámky připouštějí jen výjimečně, odkaz s normativním významem by tak realizován přímo v textu zákona, recepce jiného právního předpisu není možná, přičemž zákon o ochraně veřejného zdraví upravuje protihluková opatření obecně (i pro jiné zdroje hluku a vibrací, než letiště), a ochranná hluková pásma letišť s více než 50 000 dopravních pohybů tvoří jeho speciální případ. Rovněž tak vychází odpůrce z toho, že právní řád rozpoznává dvě kategorie případů, kdy dochází ke zřízení ochranných hlukových pásem, a to u letišť zahrnujících více než 50 000 vzletů nebo přistání ročně, včetně vojenských letišť, a ostatní letiště. Je nemyslitelné, že by odpůrce vyčkával s vyhlášením opatření na dosažení hranice 50 000 leteckých pohybů, neboť ohrožení konkrétních i abstraktních veřejných zájmů hrozí již před dosažením této hranice. Pokud by neexistovala možnost zřízení opatření před dosažením této hranice, byla by zcela popřena preventivní funkce státní správy, čímž by mohlo docházet k takové eskalaci kolizí práv a oprávněných zájmů různých skupin dotčených osob až do takové míry, která by posléze byla neřešitelná bez výrazného omezení některé z dotčených osob hrubě nespravedlivým způsobem. Odmítl dále názor navrhovatelů, aby se při posuzování potřebnosti a vhodnosti ochrany veřejného zdraví zabýval pouze stávajícím stavem bez ohledu na očekávaný vývoj provozu na letišti. Odpůrce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.2.2011, čj. 2 Ao 6/2010-93, kde se soud zabýval střetem mezi vlastnickým právem a ochranou zdraví v souvislosti se zřízením ochranného pásma v okolí letiště, kdy v případě kolize veřejného zájmu na ochraně zdraví obyvatel a zájem na neomezeném využívání vlastnického práva zájem na ochraně veřejného zdraví převažuje.

Odpůrce nesouhlasil s tím, že pro zřízení opatření chyběl veřejný zájem, kdy nesouhlasí s tím, že pokud by bylo opatření zřízeno za účelem veřejného zájmu ochranu zdraví obyvatelstva, mělo být zřízeno podle zákona o ochraně veřejného zdraví, neboť takový výklad by znamenal, že veřejný zájem na ochraně veřejného zdraví obsahuje pouze zákon o ochraně veřejného zdraví, kdy lze na ochraně veřejného zdraví postupovat i postupem podle zákona o civilním letectví.

K námitce, že opatření bylo zpracováno na základě neplatného podzákonného předpisu (nařízení vlády č. 272/2011 Sb., podle něhož byla zpracována studie Letiště Vodochody, které bylo zpracováno podle právního stavu účinného do dne 29.7.2016), odpůrce uvedl, že novelizace nařízení vlády č. 272/2011 Sb. nepřinesla do způsobu stanovování hlukové zátěže žádné podstatné změny. Studie byla navíc pouze podkladovým materiálem. Pokud byla tvrzena např. změna způsobu určení charakteristického letového dne (ust. § 2 písm. m) tohoto nařízení vlády), jde pouze o definiční upřesnění, které na rozsah ochranného hlukového pásma nemůže mít dopad.

Ohledně zjištění skutkového stavu odpůrce uvedl, že příslušná shora zmíněná studie byla zpracována v roce 2012 a sloužila pouze za podklad pro rozhodnutí, současné předpisy nevyžadují pro stanovení hlukového pásma jakýkoliv konkrétně vymezený podklad. Ohledně vzletové a přistávací dráhy RWY 11/29 a RWY 10/28 uvádí, že první dráha má povolen denní režim za podmínek VFR (let za vidu, nikoliv podle přístrojů), travnatá dráha RWY 11/29 slouží jako záložní, když dráha RWY 10/28 je mimo provoz (jedná se o dráhu s nezpevněným povrchem). Stanovení parametrů ostatních ochranných pásem pak není relevantní, neboť se jedná o jiná pásma, k námitce fiktivnosti dráhy RWY 11/29 odpůrce uvedl, že existence této dráhy vyplývá z dokumentů vymezující jiná ochranná pásma (např. v opatření obecné povahy ze dne 18.6.2013). K námitce, že odpůrce vycházel při stanovení ochranného pásma z predikovaného stavu letiště uvedl, že vycházel z podkladové studie předložené provozovatelem letiště a nemá důvod údaje zde uvedené zpochybňovat.

K námitce nepřezkoumatelnosti prostorového vymezení izofon odpůrce uvedl, že sice vycházel ze shora zmíněné studie, ta byla však pouze podkladovým materiálem. Prostorové vymezení izofon vychází z matematického modelu, který zohledňuje při výpočtu stálé hlukové zátěže reliéf terénu, stav a způsob provedení infrastruktury letiště, fleet mix a další faktory. Ohledně stanovení izofony v hodnotě 57 dB uvedl, že tento požadavek vznesla krajská hygienická stanice, neboť tato hodnota izofony poskytuje nejširší a nejlepší ochranu veřejného zdraví před stálou hlukovou zátěží. Ohledně tvrzených vad mapových podkladů a vymezení OHP odpůrce uvedl, že hranice byly stanoveny grafickým znázorněním v mapovém podkladu odpovídajícího měřítka s promítnutím do tehdy aktuálních katastrálních map, součástí není seznam dotčených pozemků, neboť to není obvyklý postup.

Odpůrce znovu uvádí (s ohledem na opakující se tvrzení navrhovatelů i vyjádření odpůrce musí tuto strukturu dodržovat), že podle jeho názoru je možné vyhlásit OHP pro futuro, a že při vyhlašování byly splněny i podmínky zákona o ochraně veřejného zdraví, když vyhlášení takového opatření je možné i v případě, kdy není překročen počet 50 000 startů nebo přistání za rok. Odpůrce považuje zákon o ochraně veřejného zdraví za lex specialit k zákonu o civilním letectví, přičemž nepovažuje za podporu argumentaci navrhovatelů ust. § 89 odst. 2 písm. c) a d) zákona o civilním letectví.

K námitce týkající se nedostatečného projednání s úřadem územního plánování odpůrce ve vyjádření uvedl, že návrh opatření byl projednán s Krajským úřadem Středočeského kraje, který je příslušným úřadem územního plánování podle ust. § 7 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, neboť napadené opatření se dotýká správních obvodů dvou obcí s rozšířenou působností (Brandýs nad Labem – Stará Boleslav a Kralupy nad Vltavou). Uvedl dále, že není nadřízeným orgánem Krajského úřadu Středočeského kraje, proto nemůže zasahovat do výkonu jeho správní činnosti, ani jej nemůže nijak nutit ke konkrétní formě účasti na projednání tohoto opatření.

K námitce týkající se dohody s Krajskou hygienickou stanicí Středočeského kraje uvedl, že pravomoc i působnost k vyjádření je daná zákonem, nebyla překročena a vzhledem k závaznosti tohoto názoru byla řádně a odůvodněně vtělena do opatření obecné povahy, přičemž odpůrci nenáleží přezkoumávání jejího vyjádření po věcné ani odborné stránce.

K námitce ohledně stanovení parametrů opatření odpůrce uvedl, že ty jsou obecně stanoveny v tomto opatření slovním popisem a orientačním grafickým znázorněním.

K dalším námitkám odpůrce uvedl, že ohledně tvrzeného nedostatku pravomoci k vydání opatření a vad aplikace správního uvážení zákonnou kompetenci pro jeho vydání stanoví ust. § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví, odpůrce shledal opatření z hlediska přiměřenosti ochrany území a obyvatel v něm se nacházejících před hlukem a zároveň ochranu letecké stavby před umisťováním souborů do jeho blízkosti jako nejúčinnější prostředek k vyhovění veřejným zájmům, přičemž zvážil povahu a parametry letecké stavby a charakter okolí letiště. Dotčené orgány, s nimiž má být návrh projednán, jsou podle ust. § 136 odst. 1 písm. a) správního řádu orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon, postavení dotčeného orgánu tak měl úřad územního plánování, jímž byl Krajský úřad Středočeského kraje, a dále Krajská hygienická stanice Středočeského kraje. Do práva na samosprávu obcí není nijak zasahováno. K vypořádání jednotlivých námitek účastníků řízení ve správním řízení odpůrce uvedl, že pokud bylo jejich znění zcela totožné, vypořádal je stejně, jako námitky, které v odůvodnění předcházely.

V další části vyjádření odpůrce nesouhlasí s tím, že by opatření bylo v rozporu s principem proporcionality, kdy při jeho vydání byl povinen povážit dva konkrétní veřejné zájmy, a to na ochraně vlastnického práva a na ochraně veřejného zdraví, k čemuž využil test proporcionality. Jeho prvním kritériem je kritérium vhodnosti, tedy odpověď, zda institut, omezující určité vlastnické právo, umožňuje dosáhnout sledovaný cíl – ochranu jiného základního práva. Odpůrce vychází z toho, že právě toto opatření umožní dosáhnout cíle ochrany veřejného zdraví v dané oblasti. Druhým kritériem je poměřování základních práv a svobod kritériem potřebnosti. Při nevyhlášení tohoto opatření by sice vlastníci nebyli omezováni v dispozici se svým majetkem, ale jejich zdraví by bylo neúměrně ohrožováno hlukem z provozu letiště, přičemž neexistuje jiný srovnatelně efektivní nástroj, kterým by mohlo být tomuto negativnímu dopadu zabráněno. Třetím kritériem je porovnání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv, zde podle názoru odpůrce převáží ochrana veřejného zdraví každého, kdo se vyskytne v oblasti zasažené zvýšeným hlukem z provozu letiště. Odpůrce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.2.2011, čj. 2 Ao 6/2010-93, kdy soud v případě kolize veřejného zájmu na ochraně zdraví obyvatel a zájem na neomezeném využívání vlastnického práva dospěl k závěru, že zájem na ochraně veřejného zdraví převažuje. Ohledně zřízení opatření pro futuro odpůrce uvedl, že opatření není pásmem podle zákona o ochraně veřejného zdraví, ale pásmem podle zákona o civilním letectví, na který se požadavek dosažení počtu dopravních pohybů nevztahuje.

V další části vyjádření se odpůrce zaměřuje na námitky navrhovatelů z řad obcí, k obecným námitkám uvádí, že ke zkrácení práva na samosprávu podle jeho názoru nedošlo, neboť návrh byl projednán s příslušným orgánem územního plánování, poukázal na provoz letiště od roku 1953, kdy tak nemůže být argumentováno bez dalšího legitimními očekáváními vlastníků pozemků a setrvává na svém názoru ohledně stanovení hlukového pásma. K námitkám obce Dolany uvádí, že byly vypořádány v odůvodnění opatření, totéž k námitkám obce Bašť, Panenské Břežany, Zlončice a Postřižín. K námitkám ostatních dotčených vlastníků nemovitostí rovněž odkazuje na již řečené a odůvodnění napadeného opatření obecné povahy.

V dalším svém vyjádření ze dne 10.2.2017 reaguje odpůrce na doplnění námitek ze strany dotčených vlastníků mj. uvádí, že opatření obecné povahy neomezuje navrhovatele v jejich podnikání, stejně jako nereguluje veškeré činnosti na svém území. Vyhlášené opatření nemůže dopadnout na již vykonávané činnosti či zařízení, ale pouze těch, které budou prováděny do budoucna, zákon koncipuje další tyto činnosti na bázi souhlasu, který může být vydán i následně, a poukazuje na zákonnou úpravu, kdy pokud jsou splněna zákonná kritéria, souhlas musí být vydán. Ohledně tvrzené neaktuálnosti a nesprávnosti mapových podkladů uvedl, že i případné nepřesnosti v zakreslení konkrétních pozemků či staveb jsou irelevantní, neboť příslušné hlukové pásmo je vymezeno dotčeným územím, nikoliv výčtem katastrálních čísel, ohledně izofony 57 dB uvedl, že ta byla vybrána po odborném posouzení. Ke konkrétním námitkám jednotlivých navrhovatelů, které byly doplněny v další části návrhu, uvedl, že námitka ohledně nemožnosti údržby staveb nemá oporu v žádném předpisu, a dále odpůrce setrval na svých argumentech již uvedených. Ohledně monitoringu hluku uvedl, že tuto podmínku převzal z vyjádření krajské hygienické stanice a znovu uvedl, že smyslem zřízení pásma je ochrana před hlukem.

V řízení uplatňují práva v úvodní části rozsudku uvedené zúčastněné osoby, které se věcně přiklonily na stranu navrhovatelů.

V konstataci obsahu správního spisu soud uvádí pouze ty skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné a které jsou tak předmětem soudního přezkumu, přičemž nekonstatuje obecně rozsáhlé odůvodnění napadeného opatření obecné povahy, které provádí až v další části odůvodnění rozsudku, kdy se vypořádává s námitkami účastníků.

Z obsahu předloženého správního spisu plynou tyto pro posouzení důvodnosti podaného návrhu podstatné skutečnosti.

Dne 8. 8. 2012 podal žadatel Letiště Vodochody a.s. k Úřadu pro civilní letectví jakožto speciálnímu stavebnímu úřadu pro letecké stavby návrh na zřízení ochranného hlukového pásma s tím, že Letiště Vodochody nemá v současné době toto pásmo zřízeno, byť parametry letecké stavby jeho zřízení předpokládá, respektive že je zřízení takového ochranného pásma z hlediska přiměřenosti ochrany území a obyvatel v něm se nacházejícím před hlukem vhodné. Hlukový dopad provozu letiště Vodochody byl pouze u některých územních plánů jednotlivých obcí vyznačen orientačně ve formě izofon. Tyto izofony byly uvedeny v závazné části ÚP VÚC PRAŽSKÉHO REGIONU ve formě vyznačení území, na kterém se předpokládá výskyt hlukových událostí z leteckého provozu překračujících hladinu akustického tlaku L Aeq = 60 dB, a které má tím pádem omezené využití. Tento dokument předpokládal podrobnější rozpracování, avšak byl již nahrazen aktuálním dokumentem územního plánování, kterým jsou Zásady územního rozvoje Středočeského kraje (dále jen „ZÚR SK“), o němž rozhodlo zastupitelstvo Středočeského kraje svým usnesením č. 4-20/2011/ZK ze dne 19. 12. 2011. ZÚK ST ovšem neobsahuje žádné vymezení ploch anebo rozvojových plánů letiště Vodochody. Ostatně to podle žadatele spadá v podstatě do kompetence Úřadu o civilním letectví, což je nepřímo uvedeno v odůvodnění příslušných ZÚK ST, kde je v odůvodnění tohoto dokumentu v příloze č. 2 konstatováno, že „Změna způsobu využívání stávajícího letiště ve Vodochodech není obsahem návrhu ZÚR, protože se nejedná o vymezování nových ploch či koridorů, ale jen o jiný režim provozu. Povolování těchto změn probíhá v jiných druzích řízení“. Podle žadatele má proto OHP sloužit k tomu, aby se zamezilo nárůstu počtu staveb vyžadujících ochranu před hlukem, respektive obyvatel trvale vystavených hluku z leteckého provozu. OHP má působit proti rozšiřování obytných ploch a celků směrem k letecké stavbě a přivádění nových obyvatel do hlukem zasažené lokality. Dále má plnit funkci ochrany obyvatelstva před nepříznivými dopady hluku vzniklého z provozu letecké stavby, a to s pomocí zavedení monitoringu hluku ve vnějším chráněném prostoru staveb u stávajících objektů uvnitř OHP, aby byl dopad hlukové zátěže na obyvatele co nejnižší. Proto návrh na zřízení OHP počítá s tím a stanovuje si ochranné podmínky, které předpokládají, že a) nové stavby budou umisťované pouze v souladu stavby s ust. § 40 zákona č. 49/1997 Sb.; b) stávající stavby nejsou vyhlášením OHP nijak dotčeny a v případě změn stávajících staveb bude příslušný správní orgán postupovat dle ustanovení vztahujících se na nové stavby v odst. a); a dále při dosažení 2.850 pohybů proudových letadel za rok bude již v provozu plně funkční monitoring hluku, neboť při tomto hluku se začíná přibližovat limitní izofona 60dB k okraji Panenských Břežan a izofona 57 dB k prvnímu obytnému objektu č.p. 179 v zahrádkářské kolonii na vzdálenost cca 50 m; c) u staveb bytových a rodinných domů, staveb pro školní a předškolní výchovu obstará provozovatel letiště Vodochody kdykoliv při dosažení a překročení 2. 850 pohybů proudových letadel za rok na svůj náklad vypracování odborného posudku o úrovni zasažení chráněných prostor staveb v rámci OHP hlukem, včetně návrhu možných protihlukových opatření a d) jejich provedení, a to za předpokladu, bude uvedeným monitoringem zjištěno riziko překračování hygienických limitů u chráněných vnějších prostor staveb; a ze e) uvedená opatření bude pravidelně konzultovat s Úřadem pro civilní letectví a Krajskou hygienickou stanicí Středočeského kraje s tím, že případná protihluková opatření a jejich realizaci provede provozovatel vždy ve spolupráci s vlastníkem takto dotčené chráněné stavby podle zvláštního zákona. Podle navrhovatele tedy zřízení OHP má zajistit dosažení vyváženého poměru ekonomického rozvoje území při minimalizaci negativních vlivů hluku na zdraví a majetek dotčených osob. OHP bude velkým přínosem pro dotčené vlastníky, orgány státní správy, neboť bude zásadním způsobem zpřesněna současná nepříliš přehledná situace ve funkčním rozdělení dotčeného území spolu s upřesněním současné územně plánovací dokumentace. Tím se zcela minimalizuje právní nejistota subjektů na dotčeném území ohledně limitů a využitelnosti území okolo letecké stavby tak jak předpokládají Zásady územního rozvoje Středočeského kraje, které byly schváleny zastupitelstvem Středočeského kraje svým usnesením č. 4-20/2001/ZK ze dne 19. 12. 2011. Zásady územního rozvoje byly vydány formou opatření obecné povahy dne 7. 2. 2012 a nabyly účinnosti dne 22. 2. 2012.

Dne 10. 8. 2012 zahájil Úřad pro civilní letectví řízení v této věci a zaslal příslušné Krajské hygienické stanici Středočeského kraje vyjádření k předložené dokumentaci „Letiště Vodochody, návrh ochranného hlukového pásma pro stávající infrastrukturu letiště“ revize 07/2012, zpracované Ekola group spol. s.r.o. v červenci 2012.

Dne 2. 4. 2013 podala Krajská hygienická stanice Středočeského kraje (dále jen „krajská hygienická stanice nebo KHS“) jako orgán ochrany veřejného zdraví k žádosti žadatele o vyjádření se k výše předložené dokumentaci své vyjádření s tím, že zkonstatovala, že předložený návrh OHP vychází z předpokladu rozvoje leteckého provozu při využití stávající infrastruktury letiště Vodochody oproti stávajícímu stavu, který je charakterizován údaji k roku 2009 (celkový počet pohybů 9.678, průměrný počet pohybů v charakteristickém letovém dni 31, počet letových dnů 290, počet pohybů v noční době 276 za rok, což je 0,7 pohybů v charakteristickém letovém dni, převládající skladba – 90% pohybů kategorie Pl.4 –vrtulová jedno a dvoumotorová letadla od 2 t do 5,7 t a podíl proudových dopravních letounů s MTOW 50-120 t pouze 5%). Počítá tedy s přesunem aktivit na nízkonákladové lety s rozvojem civilní mezinárodní dopravy proudovými dopravními letadly s MTOW do 120 t. Návrh OHO byl vyhodnocen na výhledový celkový počet pohybů letadel 19.900 za rok, počet letových dnů 350, průměrný počet pohybů v charakteristickém letovém dni 86, počet pohybů v noční době 600 za rok (což jsou 2,2 pohyby v charakteristickém letovém dni) a předpokládá se posun v převládající skladbě letadel, kdy přes 66% bude představovat kategorie letadel S5.2 proudové dopravní letouny s MTOW 50-120 t. Z těchto údajů je tedy zřejmé, že předložený návrh OHP nemá za cíl regulovat vlivy stávajícího provozu letiště Vodochody na jeho okolí, ale že vychází z plánovaného navýšení a změny skladby letového provozu, čemuž také odpovídá vyhodnocený předpokládaný vliv takového provozu na hlukovou situaci v okolí letiště Vodochody. V dokumentaci je na základě hlukového vyhodnocení výpočtem vyjádřen vliv budoucího plánovaného provozu pomocí izolinií na úrovni L Aeq,16h = 55, 60 a 65 dB. Z toho byl odvozen rozsah navrhovaného OHP do úrovně L Aeq,16h = 57 dB, kdy se předpokládá, že výpočtová metodami rozbednění všech nepřesností výpočtu vyjadřuje limitní izofonu 60 dB v denní době s nepřesností +/- 3dB. Určujícím pro návrh OHP byl provoz v denní době, který svým vlivem zasahuje větší území, než provoz v noční době. Proto se dokumentace izoliniemi vyjadřujícími noční provoz dále nezabývá.

Krajská hygienická stanice Středočeského kraje k tomu poznamenala, že je toho názoru, že z ust. § 31 odst. 1 a 2 zákona o ochraně veřejného zdraví vyplývá, že provozovatel letiště musí bez výjimky dodržovat povinnost, stanovenou mu ust. § odst. 1 téhož zákona, tj. technickými, organizačními a dalšími opatřeními zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity pro chráněné prostory podle ust. 30 odst. 3 téhož zákona a upravené nařízením vlády č. 272/2011 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Právě podle něj je podle ust. § 12 odst. 1 a 5 hygienický limit hluku z leteckého provozu pro chráněný venkovní prostor stavby a chráněný venkovní prostor vyjádřen ekvivalentní hladinou akustického tlaku A L Aeq, T, kdy je stanoven pro celou denní L Aeq 16h = 60 dB a celou noční dobu L Aeq 8h = 50 dB a vztahuje se na charakteristický letový den. Pokud jde o výpočty v předloženém návrhu, je nutné uvést, že vymezené izoliniemi L Aeq 16h = 57 dB a L Aeq 16h = 63 dB představuje prostor, který je určen na základě nepřesností a nejistot výpočtu a kde lze očekávat s 95% pravděpodobností skutečnou limitní hodnotu v denní době L Aeq 16h = 60dB. Je to tedy území, v němž s ohledem na existenci nejistot, kterými jsou jak výpočtové studie, tak měření hluku zatíženy, nebude možno překračování hygienických limitů hluku prokázat, avšak ani vyloučit. Proto je Krajská hygienická stanice Středočeského kraje toho názoru, že opatření obecné povahy, kterým bude vyhlášeno OHP předmětných leteckých staveb letiště Vodochody lze vydat pouze za splnění těchto podmínek: 1) Na území OHP bude provozovatelem letiště zajištěno, že hluk z provozu letiště nebude překračovat hygienické limity stanovené pro chráněné venkovní prostory, chráněné venkovní prostory staveb a chráněné vnitřní prostory staveb, které existují ke dni vydání opatření obecné povahy, kterým se OHP zřídí. Pro účely kontroly dodržování tohoto požadavku zajistí provozovatel letiště monitoring hluku z provozu letiště, a to již po dosažení 1400 pohybů proudových letadel v období od 1. 5. do 31. 10 kalendářního roku, který bude sledovat hladiny hluku v chráněných venkovních prostorech, případně chráněných venkovních prostorech staveb, a jehož výsledky budou využity při hodnocení hlukové zátěže v chráněných venkovních prostorech a chráněných venkovních prostorech staveb nacházejících se na území OHP; 2) K předloženému návrhu režimových opatření uvedených na straně 33 v bodě c) a na straně 34 v bodě d) dokumentace požaduje KHS nevázat návrh a realizaci protihlukových opatření na riziko překračování limitů hluku v chráněných venkovních prostorech staveb. Protihluková opatření provozovatel letiště navrhne a bude realizovat tam, kde to bude vyžadovat plnění hygienického limitu hluku v chráněných vnitřních prostorech staveb, a to od okamžiku, kdy dojde na základě měření hluku k přiblížení izofony 57 dB k nejbližším chráněným objektům ve smyslu ust. § 30 odst. 3 zákona (předpokládaný provoz 2850 pohybů proudových letadel za rok).

Dne 12. 4. 2013 zaslal Úřad pro civilní letectví ve smyslu ust. § 37 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb. Oznámení o zahájení řízení o ochranném hlukovém pásmu a žádost o stanovisko a případné připomínky k přiložené dokumentaci „Návrh ochranného hlukového pásma pro stávající infrastrukturu letiště Vodochody, revize 7/2012“ příslušným úřadům územního plánování, a to Městskému úřadu Kralupy nad Vltavou, odboru výstavby a územního plánování, a dále Městskému úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, odbor územního rozvoje a památkové péče.

Dne 12. 7. 2013 zaslal Úřad pro civilní letectví ve smyslu ust. § 37 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb. Oznámení o zahájení řízení o ochranném hlukovém pásmu a žádost o stanovisko a případné připomínky k přiloženému „Návrhu opatření obecné povahy ke zřízení ochranného hlukového pásma letiště Vodochody“, zpracovaného dle dokumentace „Návrh ochranného hlukového pásma pro stávající infrastrukturu letiště Vodochody, revize 7/2012“ příslušné Krajské hygienické stanici Středočeského kraje.

Dne 23. 7. 2013 podala následně Krajská hygienická stanice Středočeského kraje (dále jen „KHS“) se sídlem v Praze jako orgán ochrany veřejného zdraví k návrhu opatření obecné povahy „Ochranné hlukové pásmo letiště Vodochody“ stanovisko ve znění, že s návrhem opatření obecné povahy, označeným sp. zn. 12/730/0056/LKVO/03/13 ze dne 8. 8. 2013 vyslovuje souhlas proto,neboť žadatel plně zapracoval do návrhu obecné povahy podmínky, které KHS stanovila v rámci řízení o ochranném hlukovém pásmu letiště ve svém vyjádření č.j. KHSSC 54433/2012 ze dne 4. 2. 2013.

Dne 9. 9. 2013 byl vyvěřením na úředních deskách formou veřejné vyhlášky zveřejněn „Návrh opatření obecné povahy, kterým se zřizuje Ochranné hlukové pásmo letiště Vodochody ze dne 28. 8. 2013“ pod sp. zn. 12/730/0056/LKVO/03/13, č.j. 4466-13-701 s poučením, že kdokoliv, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být tímto opatřením přímo dotčeny, mohou uplatnit u správního orgánu písemně své připomínky ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění.

Dne 3. 10. 2013 se Městský úřad Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, odbor územního rozvoje a památkové péče (dále jen „Úřad“) vyjádřil k návrhu na opatření obecné povahy Ochranné hlukové pásmo letiště Vodochody tak, že se zde podle Úřadu kříží veřejný zájem obcí na koordinaci rezidenční výstavby ve svém správním území se soukromým zájmem vlastníka letiště na nárůstu provozu letecké dopravy. Ledaže by se jednalo o zájem veřejný, ovšem V Politice územního rozvoje 2008, dokumentu územního plánování celostátního významu, schváleného vládou ČR dne 20. 7. 2009 není veřejný zájem na nárůstu dopravy na letišti Vodochody vůbec zmíněn. Totéž se dá říci o Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje, jako nadřazené územně plánovací dokumentace kraje, kde je ve vymezení veřejně prospěšných staveb a veřejně prospěšných opatření v letecké dopravě zmíněno pouze letiště Ruzyně, u letiště Vodochody tedy není žádný veřejný zájem uveden. Také v územně analytických podkladech obce s rozšířenou působností Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, které jsou podkladem pro rozhodování v území, nelze najít žádnou oporu pro potřebu zajistit ochranu narůstajícího leteckého provozu letiště Vodochody. Naopak v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje je uvedeno, že by bylo účelné soustředit se na posílení kvality života obyvatel a obytného prostředí, a rovněž v územně analytických podkladech obce Brandýs nad Labem – Stará Boleslav je opakovaně uvedena potřeba chránit obytné prostředí a krajinu před nepříznivými vlivy, tedy i nadměrným hlukem a chránit krajinu jako podstatnou složku života obyvatel a základ jejich totožnosti a s ohledem na to zajistit ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Pozitivní vliv je možno v tomto případě očekávat pro vlastníky letiště, negativní vliv pro vlastníky rodinných domů a příslušných pozemků, obce jako provozovatele školských a dalších zařízení. Úřad proto považuje návrh opatření obecné povahy za nevyvážený, nepodloženě bránící soukromý zájem na nárůstu letového provozu na stávající infrastruktuře letiště před veřejným zájmem na kvalitním obytném rozvoji sídel, na možnosti plánovat tento rozvoj samosprávami obcí. S ohledem na výše uvedené doporučuje Úřad opatření obecné povahy Ochranné hlukové pásmo letiště Vodochody přepracovat v souladu s nadřazenou územně plánovací dokumentací Politika územního rozvoje 2008 a Zásad územního rozvoje Středočeského kraje tak, aby navrhované opatření chránilo především veřejné zájmy.

Dne 6. 1. 2015 zaslal Úřad pro civilní letectví Krajské hygienické stanici Středočeského kraje Oznámení o pokračování řízení o ochranném hlukovém pásmu s žádostí o stanovisko ve smyslu ust. § 37 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb. k přiloženému Opatření obecné povahy ke zřízení ochranného hlukového pásma letiště Vodochody, případně o doplnění některých vypořádání námitek, které se týkají dotčeného úřadu a kde by se tomuto úřadu jevilo vypořádání námitek Úřadu pro civilní letectví jako nedostatečné.

Dne 22. 7. 2016 vydala Krajská hygienická stanice Středočeského kraje stanovisko k vypořádání připomínek a námitek k návrhu opatření obecné povahy, v rámci čehož se vypořádalo k jednotlivým podáním od č. 1 – 75, které doporučilo vůči zde konkrétně uvedeným adresátům doplnit o konkrétní odůvodnění.

Dne 23. 9. 2016 vydal Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, k dané věci stanovisko, podle nějž stanovení ochranného hlukového pásma stávajícího Letiště Praha/Vodochody nelze posoudit z hlediska souladu či rozporu s platnými Zásadami územního rozvoje Středočeského kraje, o jejichž vydání rozhodlo Zastupitelstvo Středočeského kraje dne 19. 12. 2011 usnesením č. 4-20/2011/ZK. Zásady územního rozvoje Středočeského kraje byly vydány 7. 2. 2012 formou opatření obecné povahy a dne 22. 2. 2012 nabyly účinnosti. Z uvedených dat je proto patrno, že Zásady územního rozvoje Středočeského kraje nemohly reflektovat současné řízení o ochranných hlukových pásech, poněvadž jejím obsahem jsou ochranná pásma vyhlášená, nikoliv teprve navrhovaná. V návaznosti na toto by pak chtěl odbor regionálního rozvoje žadatele upozornit na to, že ochranná hluková pásma lze zakreslit do grafické části Odůvodnění Zásad územního rozvoje až po nabytí účinnosti příslušného správního aktu o jejich vyhlášení.

V odůvodnění napadeného opatření obecné povahy je ve vztahu k důvodům podaného návrhu a účastníků řízení mj. uvedeno, že při stanovení ochranného hlukového pásma odpůrce vycházel z toho, že územní plánování musí respektovat ochranné hlukové pásmo letiště, a nemůže připustit nárůst staveb vyžadujících ochranu před hlukem, že je nežádoucí do území, zatíženého hlukem z leteckého provozu, umisťovat funkční plochy, které si přirozeně generují vlastní akustické prostředí o hodnotách nižších, než je specifický hluk z leteckého provozu, např. rozsáhlé obytné soubory, že je žádoucí zavést monitoring hluku ve vnějším chráněném prostoru staveb u stávajících objektů uvnitř pásma tak, aby dopad hlukové zátěže na obyvatele byl co nejnižší, a v případě zjištění rizika překračování hygienických limitů u chráněných prostor staveb dojít k prověření dodržení hygienických limitů a případně k provedení takových opatření, aby u staveb, definovaných zákonem o ochraně veřejného zdraví, nebyly hygienické limity překračovány. Odpůrce vycházel z pohybů letadel na letišti PRAHA/Vodochody za jednotlivé roky, kdy v roce 2001 činil 1.787 letadel, v roce 2012 18.653 letadel. Uvedl v odůvodnění, že z důvodu trvalého nárůstu provozu letecké dopravy a z důvodu nekoordinovaného nárůstu rezidenční výstavby ve vztahu k provozu letiště provozovatel letiště vypracoval v souladu s platnou legislativou návrh ochranného hlukového pásma, který respektuje možný rozvoj letiště v rozsahu jeho stávající infrastruktury i jeho okolí, kdy stávající situace je jak z krátkodobého, tak i z dlouhodobého hlediska neudržitelná, neboť letecká stavba není z hlediska hlukových dopadů na okolí žádným nástrojem územního plánování v daném území definována a ukotvena v relevantních územních plánech jednotlivých dotčených území.

V odůvodnění je dále uvedeno, že ochranné hlukové pásmo bude plnit důležitou funkci ochrany letecké stavby a zároveň i obyvatelstva a majetku před nepříznivými dopady hluku vzniklého z provozu letecké stavby, má za cíl stanovit taková opatření a měřitelné limity, aby bylo dosaženo vyváženého poměru ekonomického rozvoje území při zachování stávajících zákonných omezení a umožnit dotčeným orgánům státní správy, resp. vlastníkům majetku, efektivní činnost při rozhodování o využití dotčeného území spolu s plně transparentní možností kontroly dodržování hladin akustického tlaku A v ochranném hlukovém pásmu dle stanovených zákonných limitů. Dále bude důsledkem opatření uložení povinností provozovateli letecké stavby majících za cíl minimalizaci negativních vlivů hluku na zdraví a majetek dotčených osob a objektivní kontrolu dodržování zákonných limitů na hranici ochranného hlukového pásma, což přispěje k přesnému a kontrolovatelnému využití území a ochraně, výstavbě a provozování letecké stavby, která je součástí přírody a krajiny dotčené oblasti již mnoho let, bude přínosem pro dotčené vlastníky, orgány státní správy, neboť bude zásadním způsobem zpřesněna současná nepříliš přehledná situace ve funkčním rozdělení dotčeného území spolu s upřesněním současné územně plánovací dokumentace; tím se zcela minimalizuje právní nejistota subjektů na dotčeném území ohledně limitů a využitelnosti území okolo letecké stavby. Ohledně přiměřenosti rozsahu ochranného hlukového pásma, ta je dána podkladovou dokumentací. Návrh byl projednán s krajskou hygienickou stanicí, jejíž připomínky byly převzaty do opatření obecné povahy, a s příslušnými orgány územního plánování, kdy lze konstatovat, že teprve pravomocné vyhlášení opatření obecné povahy je důvodem pro uvedené v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje.

V další části odůvodnění opatření obecné povahy pak odpůrce reaguje na konkrétní námitky jednotlivých účastníků řízení, které byly v průběhu jeho přijetí uplatněny.

Městský soud v Praze napadené opatření obecné povahy přezkoumává v tom směru, že je vázán rozsahem a důvody návrhu (ust. § 101d odst. 1 s.ř.s.). Při tomto přezkumu vycházel z této právní úpravy, kterou posuzuje ke stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy (ust. § 101b odst. 3 s.ř.s.).

Podle zákona o civilním letectví: „§ 37 (1) Kolem leteckých staveb se zřizují ochranná pásma. Ochranné pásmo zřídí Úřad opatřením obecné povahy podle správního řádu po projednání s úřadem územního plánování. Opatřením obecné povahy podle věty druhé Úřad stanoví parametry ochranného pásma a jednotlivá opatření k ochraně leteckých staveb. (2) Ochranná pásma leteckých staveb se dělí na ochranná pásma a) letišť a b) leteckých pozemních zařízení. (3) Ochranná pásma letišť se dělí na ochranná pásma c) se zákazem staveb, d) s výškovým omezením staveb, e) k ochraně před nebezpečnými a klamavými světly, f) se zákazem laserových zařízení, g) s omezením staveb vzdušných vedení vysokého napětí a velmi vysokého napětí, h) hluková4a) a i) ornitologická. (4) Ochranná pásma leteckých zabezpečovacích zařízení se dělí na ochranná pásma j) radionavigačních zařízení a k) světelných zařízení a l) podzemních leteckých staveb.“.

„§ 40 V ochranných pásmech leteckých staveb lze zřizovat zařízení a provádět činnosti jen se souhlasem Úřadu. Úřad souhlas udělí, nebude-li zařízení nebo činnost bránit leteckému provozu ani ohrožovat jeho bezpečnost a nepůjde-li o objekt vyžadující ochranu před hlukem.“.

Podle zákona o veřejném zdraví: „§ 30 (1) Osoba, která používá, popřípadě provozuje stroje a zařízení, které jsou zdrojem hluku nebo vibrací, provozovatel letiště,31) správce, popřípadě vlastník pozemní komunikace32), provozovatel, popřípadě vlastník dráhy32a), osoba, která je pořadatelem veřejné produkce hudby a nelze-li pořadatele zjistit, pak osoba, která k pořádání veřejné produkce hudby poskytla stavbu, jiné zařízení nebo pozemek a dále provozovatel provozovny a dalších objektů, jejichž provozem vzniká hluk (dále jen "zdroje hluku nebo vibrací"), jsou povinni technickými, organizačními a dalšími opatřeními zajistit, aby hluk nepřekračoval hygienické limity upravené prováděcím právním předpisem pro chráněný venkovní prostor, chráněné vnitřní prostory staveb a chráněné venkovní prostory staveb a aby bylo zabráněno nadlimitnímu přenosu vibrací na fyzické osoby v chráněném vnitřním prostoru stavby. Splnění povinnosti k ochraně před hlukem z provozu na pozemních komunikacích nebo dráhách v chráněném venkovním prostoru stavby se považuje i za splnění této povinnosti v chráněném vnitřním prostoru stavby. (2) Hlukem se rozumí zvuk, který může být škodlivý pro zdraví a jehož imisní hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Vibracemi se rozumí vibrace přenášené pevnými tělesy na lidské tělo, které mohou být škodlivé pro zdraví a jejichž hygienický limit stanoví prováděcí právní předpis. Za hluk podle věty první se nepovažuje zvuk působený hlasovým projevem fyzické osoby, nejde-li o součást veřejné produkce hudby v budově, hlasovým projevem zvířete, zvuk z produkce hudby provozované ve venkovním prostoru, zvuk z akustického výstražného nebo varovného signálu souvisejícího s bezpečnostním opatřením76), zvuk působený přelivem povrchové vody přes vodní dílo sloužící k nakládání s vodami, zvuk působený v přímé souvislosti s činností související se záchranou lidského života, zdraví nebo majetku, řešením mimořádné události, přípravou jejího řešení nebo prováděním bezpečnostní akce nebo mimořádné vojenské akce76). Za vibrace podle věty druhé se nepovažují vibrace působené přelivem povrchové vody přes vodní dílo sloužící k nakládání s vodami a vibrace působené v přímé souvislosti s činností související se záchranou lidského života, zdraví nebo majetku, řešením mimořádné události, přípravou jejího řešení nebo prováděním bezpečnostní akce nebo mimořádné vojenské akce76). (3) Chráněným venkovním prostorem se rozumí nezastavěné pozemky, které jsou užívány k rekreaci, lázeňské léčebně rehabilitační péči a výuce, s výjimkou lesních a zemědělských pozemků32b) a venkovních pracovišť. Chráněným venkovním prostorem staveb se rozumí prostor do vzdálenosti 2 m před částí jejich obvodového pláště, významný z hlediska pronikání hluku zvenčí do chráněného vnitřního prostoru bytových domů, rodinných domů, staveb pro předškolní a školní výchovu a vzdělávání, staveb pro zdravotní a sociální účely, jakož i funkčně obdobných staveb. Chráněným vnitřním prostorem staveb se rozumí pobytové místnosti77) ve stavbách zařízení pro výchovu a vzdělávání, pro zdravotní a sociální účely a ve funkčně obdobných stavbách a obytné místnosti 77) ve všech stavbách. Rekreace pro účely podle věty první zahrnuje i užívání pozemku na základě vlastnického, nájemního nebo podnájemního práva souvisejícího s vlastnictvím bytového nebo rodinného domu, nájmem nebo podnájmem bytu v nich. Co se považuje za prostor významný z hlediska pronikání hluku, stanoví prováděcí právní předpis.“.

§ 31 (1) Pokud při používání, popřípadě provozu zdroje hluku nebo vibrací, s výjimkou hluku z leteckého provozu, nelze z vážných důvodů hygienické limity dodržet, může osoba zdroj hluku nebo vibrací provozovat jen na základě povolení vydaného na žádost této osoby příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví. Orgán ochrany veřejného zdraví časově omezené povolení vydá, jestliže osoba prokáže, že hluk nebo vibrace budou omezeny na rozumně dosažitelnou míru. Rozumně dosažitelnou mírou se rozumí poměr mezi náklady na protihluková nebo antivibrační opatření a jejich přínosem ke snížení hlukové nebo vibrační zátěže fyzických osob stanovený i s ohledem na počet fyzických osob exponovaných nadlimitnímu hluku nebo vibracím. Toto povolení se nevydá, pokud je jeho vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). (2) Žádost podle odstavce 1 musí kromě náležitostí stanovených správním řádem obsahovat popis zdroje hluku nebo vibrací, změřené hodnoty hluku v referenčních kontrolních bodech, popřípadě v těchto bodech vypočtené hodnoty hluku v chráněných prostorech uvedených v § 30 odst. 3 nebo změřené hodnoty vibrací v chráněných vnitřních prostorech staveb, odhad počtu fyzických osob vystavených nadlimitnímu hluku nebo vibracím, důvod překročení hygienického limitu, návrh nadlimitní hodnoty hluku nebo vibrací a doby trvání povolení, přehled provedených a navrhovaných protihlukových a antivibračních opatření, rámcový harmonogram jejich provedení, odhad jejich účinnosti a skutečnosti svědčící o omezení hluku nebo vibrací na rozumně dosažitelnou míru. Referenčním kontrolním bodem se rozumí místo, které bylo měřením nebo výpočtem vyhodnoceno jako nejvíce zasažené zdrojem hluku. (3) Při překročení hygienických limitů hluku z leteckého provozu na letištích zajišťujících ročně více než 50 tisíc vzletů nebo přistání a vojenských letištích je provozovatel letiště povinen navrhnout vydání opatření obecné povahy podle správního řádu ke zřízení ochranného hlukového pásma. Opatření obecné povahy ke zřízení ochranného hlukového pásma vydá Úřad pro civilní letectví v dohodě s krajskou hygienickou stanicí nebo Ministerstvo obrany, jde-li o vojenské letiště. (4) U bytových domů, rodinných domů, staveb pro předškolní a školní výchovu a vzdělávání, staveb pro zdravotní a sociální účely a funkčně obdobných staveb umístěných v ochranném hlukovém pásmu je provozovatel letiště na základě odborného posudku vypracovaného na jeho náklad povinen postupně provést nebo zajistit provedení protihlukových opatření v takovém rozsahu, aby byly alespoň uvnitř staveb hygienické limity hluku dodrženy. U staveb uvedených ve větě první, ve kterých by podle odborného posudku protihluková opatření nezajistila dodržování hygienických limitů, může příslušný správní úřad zahájit řízení o změně v užívání stavby nebo o jejím odstranění.“.

Podle stavebního zákona: „§ 6 Orgány obce (1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností (dále jen "úřad územního plánování") v přenesené působnosti a) pořizuje územní plán a regulační plán pro území obce, b) pořizuje územně plánovací podklady, c) pořizuje územní plán, regulační plán a územní studii na žádost obce ve svém správním obvodu, d) pořizuje vymezení zastavěného území na žádost obce ve svém správním obvodu, e) je dotčeným orgánem v územním řízení z hlediska uplatňování záměrů územního plánování, pokud nevydává územní rozhodnutí, f) je dotčeným orgánem v řízení podle zvláštního právního předpisu, v němž se rozhoduje o změnách v území, g) podává návrh na vložení dat do evidence územně plánovací činnosti, h) vykonává další činnosti podle tohoto zákona. (2) Obecní úřad, který zajistí splnění kvalifikačních požadavků pro výkon územně plánovací činnosti podle § 24, vykonává přenesenou působnost podle odstavce 1 písm. a), d), g), h) a pořizuje územní studii; na základě veřejnoprávní smlouvy vykonává tuto působnost pro obec ve stejném správním obvodu obce s rozšířenou působností. (3) Stavební úřad a) vydává územní rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak, b) vydává územní souhlas, c) poskytuje informace pro pořizování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace, d) vykonává další činnosti podle tohoto zákona. (4) Obecní úřad, který nevykonává působnost podle odstavců 1 až 3, poskytuje informace pro zpracování územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace. (5) Zastupitelstvo obce a) rozhoduje v samostatné působnosti o pořízení územního plánu a regulačního plánu, b) schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu územního plánu, c) vydává v samostatné působnosti územní plán, d) vydává regulační plán, e) projednává v samostatné působnosti zprávu o uplatňování územního plánu, f) vykonává další činnosti podle tohoto zákona. (6) Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce a) vydává vymezení zastavěného území, b) schvaluje žádost obce o pořizování podle odstavce 1 písm. c) nebo podle odstavce 2 anebo uzavření smlouvy s právnickou nebo fyzickou osobou oprávněnou k výkonu územně plánovací činnosti (§ 24 odst. 1), c) vydává územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře, d) uplatňuje v samostatné působnosti námitky k zásadám územního rozvoje a připomínky k územnímu plánu sousední obce, e) vykonává další činnosti podle tohoto zákona.“.

„§ 7 Orgány kraje (1) Krajský úřad v přenesené působnosti a) pořizuje zásady územního rozvoje a v zákonem stanovených případech regulační plán pro plochy a koridory nadmístního významu, b) pořizuje územně plánovací podklady, c) je dotčeným orgánem v územním řízení a v řízení podle zvláštních právních předpisů, v nichž se rozhoduje o změnách v území, které se dotýkají více správních obvodů obcí s rozšířenou působností, d) vydává územní rozhodnutí v zákonem stanovených případech, e) určuje stavební úřad příslušný k územnímu řízení v zákonem stanovených případech, f) vkládá data do evidence územně plánovací činnosti za svůj správní obvod, g) vykonává další činnosti podle tohoto zákona. (2) Zastupitelstvo kraje a) vydává v samostatné působnosti zásady územního rozvoje, b) schvaluje v samostatné působnosti zadání, případně pokyny pro zpracování návrhu zásad územního rozvoje, c) schvaluje v samostatné působnosti zprávu o uplatňování zásad územního rozvoje, d) vydává regulační plán v zákonem stanovených případech, e) vykonává další činnosti podle tohoto zákona. (3) Rada kraje a) uplatňuje v samostatné působnosti stanovisko k návrhu politiky územního rozvoje, b) vydává v zákonem stanovených případech územní opatření o asanaci a územní opatření o stavební uzávěře.“.

„§ 83 Rozhodnutí o ochranném pásmu (1) Rozhodnutí o ochranném pásmu chrání stavbu, zařízení nebo pozemek před negativními vlivy okolí nebo chrání okolí stavby či zařízení nebo pozemku před jejich negativními účinky. (2) Rozhodnutí o ochranném pásmu se vydává zpravidla současně při rozhodování podle § 79 až 81; lze je vydat i samostatně. (3) Rozhodnutí o ochranném pásmu se nevydává, jestliže podmínky ochrany jsou stanoveny zvláštním právním předpisem34) nebo na jeho základě.“.

Podle vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „vyhláška č. 500/2006 Sb.“): „Příloha 4

Po konstataci obsahu procesních návrhů a správního spisu soud s ohledem na shora uvedenou aplikovatelnou právní úpravu zdejší soud dospěl k tomuto závěru.

Ve věci soud nařídil ústní jednání, na němž účastníci a osoby zúčastněné setrvali na svých procesních stanoviscích. Při tomto ústním jednání soud doplnil dokazování o listiny na tomto jednání předanými soudu, z těchto listin podstatné skutečnosti pro přezkum opatření obecné povahy v rámci uplatněných důvodů v návrhu soud nezjistil.

Návrh je částečně co do svých důvodů po právu, proto soud napadené opatření obecné povahy v celém rozsahu, kterého se důvodnost podaného návrhu týká (čímž je celé opatření obecné povahy), zrušil, neboť je v rozporu se zákonem (ust. § 101d odst. 2 s.ř.s.).

Při své úvaze vycházel soud ze zákonné úpravy, která stanoví meze příslušného přezkumu napadeného opatření, jak jsou vymezeny v ust. § 101d odst. 2 s.ř.s., a které výkladově precizoval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 27.9.2005, čj. 1 Ao 1/2005-98, podle něhož: „I. Opatření obecné povahy je správním aktem s konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným okruhem adresátů. Je-li určitý akt pouze formálně označen jako opatření obecné povahy, avšak z materiálního hlediska nesplňuje jeho pojmové znaky (konkrétnost předmětu, obecnost adresátů), Nejvyšší správní soud jej k námitce navrhovatele zruší (§ 101d odst. 2 s. ř. s.).

V této věci, jak bude dále konkrétně rozvedeno, soud dospěl k závěru, že odpůrce měl pravomoc opatření vydat, při vydání nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti, obsah opatření není v rozporu se zákonem, dospěl však na druhou stranu k závěru, že opatření nebylo vydáno zákonem stanoveným postupem, čímž rovněž jako předčasné je prozatím posouzení obsahu opatření z hlediska jeho proporcionality (podle shora zmíněného algoritmu přezkumu tak soud za důvodný považuje bod třetí a pátý, body prvý, druhý a čtvrtý považuje za splněné). Soud dále rozebere všechny zobecněné důvody podaného návrhu zvlášť, aby účastníci řízení a zúčastněné osoby měly možnost proti takovému závěru soudu uplatnit opravné prostředky. V této věci je nutné upozornit, že se jedná o věc pro české právní prostředí značně novou a nevyjudikovanou v mnohých aspektech (odpůrce sám uvádí, že tato opatření byla prozatím stanovena pro dvě letiště v České republice z celkového počtu asi 90 letišť, právní úprava je zejména vlivem provedené novelizace značně diskutabilní z hlediska legislativního vyjádření, což se odráží i v tom, že je předmětem teoretického diskurzu).

V posuzované věci soud dospěl k závěru, že je důvodná námitka navrhovatelů, kterou nesouhlasí s tím, že návrh opatření obecné povahy nebyl řádně projednán s úřadem územního plánování podle ust. § 37 odst. 1 zákona o civilním letectví.

Zákon ve shora uvedené právní normě stanoví povinnost projednat opatření obecné povahy s tímto orgánem. Podstatným pro posouzení, zda k takovému postupu došlo, tedy zda opatření bylo projednáno, je vymezení toho, co se rozumí zákonným termínem „projednání“. V této souvislosti je vhodné poukázat na to, jaké znění této právní normy bylo v minulosti. Do dne 30.6.2006 zákon zřízení ochranných pásem vázal na nabytí právní moci územního rozhodnutí. Od 1.7.2006 tuto poměrně velice nejasnou úpravu (kdy nebylo zcela zřejmé, o jaké územní rozhodnutí by se mělo jednat), právní úpravu zákonodárce zpřesnil v tom smyslu, že se jedná o „územní rozhodnutí o ochranném pásmu“ a vázal jeho zřízení na souhlas Úřadu pro civilní letectví. Právní norma byla změněna zákonem č. 225/2006 Sb. Podle důvodové zprávy (její zvláštní části) k této novelizaci: „Navrhovaná úprava zavádí novou obecnou kategorizaci ochranných pásem, neboť dosavadní zákonná úprava již neodpovídala členění dle Přílohy k úmluvě o mezinárodním civilním letectví č. 14 ani zákonu č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o ochranná hluková pásma.

Další změnu této právní normy přinesl zákon č. 301/2009 Sb., který s účinností od 1.1.2010 zavedl znění této právní normy účinné v době vydání opatření obecné povahy. Jak je patrné ze znění této normy, pravomoc (zákonná kompetence) pro zřízení příslušného aktu přešla z orgánu územního plánování na Úřad pro civilní letectví, a jako forma takového úkonu správního orgánu bylo zvoleno opatření obecné povahy. Důvodová zpráva k tomuto zákonu je stručná a uvádí pouze: „Navrhuje se doplnit výčet ochranných pásem letišť o chybějící pásmo podzemních leteckých staveb. Toto ochranné pásmo slouží k zajištění bezpečného leteckého provozu a je prostorově vymezeno pásem, jehož podélná osa je totožná s vedením podzemní letecké stavby a jehož hrany jsou ve vzdálenosti 1,5 m od stavby a ve vzdálenosti 1,5 m na každou stranu od této osy. Tento druh ochranných pásem byl při poslední novelizaci zákona o civilním letectví nedopatřením zrušen. Vzhledem k tomu, že je jeho zřizování z hlediska bezpečnosti civilního letectví nezbytné navrhuje se definici tohoto ochranného pásma do zákona zapracovat.“.

Jak je patrné ze shora uvedené citace důvodové zprávy, zákonodárce nijak neozřejmil, co jej vedlo ke změně zákonné kompetence a formy příslušného úkonu správního úřadu, kterým se ochranné pásmo stanoví. Tato otázka je však pro posouzení této věci celkem bez významu, soud ji uvádí pouze jako podporu pro svůj názor, že příslušné projednání s úřadem územního plánování má svůj historický vývoj a odpovídá předchozí právní úpravě, kdy ochranné pásmo zřizoval přímo úřad územního plánování územním rozhodnutím.

Pojem „projednání“ není legálně nijak blíže vymezen, právní předpisy jej berou spíše jako daný fakt (srov. např. předběžné projednání obžaloby podle ust. § 185 odst. 1 a § 186 trestního řádu) pro činnost, při níž se hodnotí určitý procesní úkon a následně se o něm rozhodne (komentář k trestnímu řízení jej částečně popisuje jako „samostatné fakultativní procesní stadium následující po skončeném přípravném řízení” (citováno podle Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2439 a 2440), přičemž jeho smysl a účel definuje jako: “Účelem přezkoumání obžaloby (návrhu a potrestání) je tedy posouzení, zda v trestním řízení předcházejícím podání obžaloby (návrhu na potrestání) je dostatek podkladů pro to, aby mohlo být nařízeno hlavní líčení”.

Ve vztahu k územnímu plánování pojem “projednání” užívá na několika místech stavební zákon (srov. např. ust. § 13 odst. 3, 4, a zejména pak jako pojem “veřejné projednání” ust. § 22 stavebního zákona). Komentářová literatura tento pojem rovněž spíše popisuje, než vysvětluje (srov. např. Potěšil, L.,Roztočil, A., Hrůšová, K., Lachmann, M.: Stavební zákon - online komentář. 3. aktualizace. Praha : C. H. Beck, 3/2014, který k tomuto ustanovení mj. uvádí, že: “Veřejné projednání probíhá po předmětném předchozím projednání a posouzení, často také již o upraveném návrhu, a probíhá jako součást řízení o příslušném druhu územně plánovací dokumentace.”).

Pojem “veřejné projednání” návrhu opatření obecné povahy pak výslovně užívá obecný procesní předpis pro správní řízení, a to správní řád ve svém ust. § 172 odst. 3. Komentářová literatura k tomuto ustanovení je opětovně spíše popisuje, než vymezuje (srov. komentáře k tomuto ustanovení v Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, nebo v Potěšil, L., Hejč, D., Rigel, F., Marek, D.: Správní řád. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2015).

Pojem „projednání“ lépe ve své obecnosti spíše vymezuje judikatura, a to jako podmínku pro případné další správní řízení (a následně vydání buď rozhodnutí, nebo opatření obecné povahy). V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 2. 9. 2010, č. j. 1 Ao 3/2010-161, podle něhož “…pokud pořizovatel opomene vyzvat některý z dotčených orgánů státní správy k uplatnění stanoviska k návrhu změny územního plánu dle § 50 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006, avšak následně po vydání změny územního plánu toto opomenutí odstraní tím, že si vyžádá dodatečné stanovisko, z něhož vyplývá, že opomenutý orgán s přijatým řešením souhlasí, jedná se zpravidla o nepodstatnou procesní vadu, která není důvodem pro zrušení napadeného opatření obecné povahy. Zohlednění zhojení vady nebrání ani § 184 téhož zákona.“.

Ke shora uvedenému je nutné podotknout, že příslušné projednání je vázáno buď přímo na stavební zákon, nebo na obecný procesní předpis, tedy správní řád. Samotné vymezení pojmu „projednání“ ve smyslu zákona o civilním letectví prozatím najít nelze.

Nicméně vzhledem k tomu, že povaha příslušného správního úkonu je velmi úzce spjata s územním řízením, je možné podle názoru soudu argumentačně ze shora zmíněných názorů vycházet a je využít.