2 Aps 3/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 119/2016- 45 - text  13 10 A 119/2016 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudkyně Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph. D., a soudce Mgr. Martina Lachmanna, v právní věci žalobkyně: Městská nemocnice následné péče, IČO 45245843 sídlem K Moravině 343/6, Praha 9 zastoupené advokátem JUDr. Václavem Veselým sídlem Gutova 3297/4, Praha 10 proti žalovanému: Hasičský záchranný sbor Hlavního města Prahy sídlem Sokolská 62, Praha 2 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhá určení nezákonnosti zásahu spočívajícího v kontrolních zjištěních uvedených v protokolu o kontrole vydaném žalovaným dne 3. 2. 2016, č. j. HSAA-31-2/2016, jakož i v dodatku k protokolu o kontrole vydaném žalovaným dne 21. 3. 2016, č. j. HSAA-31-5/2016, které vzešly z kontroly žalobkyně provedené žalovaným dne 22. 1. 2016, zamítá. II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhá toho, aby soud žalovanému zakázal pokračování v porušování práv žalobkyně tím, že trvá na právním stavu navozeném přípisem náměstka ředitele pro prevenci a civilní nouzovou připravenost žalovaného, Ing. J. H., ze dne 28. 4. 2016, č. j. HSAA-31-7/2016, a aby přikázal žalovanému obnovit stav před nezákonným zásahem tím, že protokol o kontrole vydaný žalovaným dne 3. 2. 2016, č. j. HSAA-31-2/201 v rozsahu kontrolních zjištění uvedených v bodech 2.3.1, 2.2.13 a), 2.2.13 b), 2.3.3 b), 2.3.3 f) a 2.3.3 g), včetně na něj navazujícího dodatku k protokolu o kontrole vydaného žalovaným dne 21. 3. 2016, č. j. HSAA-31-5/2016, a přípis náměstka ředitele pro prevenci a civilní nouzovou připravenost žalovaného, Ing. J. H., ze dne 28. 4. 2016, č. j. HSAA-31-7/2016, zruší, odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně (dále též „kontrolovaná osoba“) se domáhá deklarace nezákonnosti zásahu spočívajícího v kontrolních zjištěních uvedených v protokolu o kontrole vydaném žalovaným dne 3. 2. 2016, č. j. HSAA-31-2/2016 (dále jen „protokol“), jakož i v dodatku k protokolu o kontrole vydaném žalovaným dne 21. 3. 2016, č. j. HSAA-31-5/2016 (dále jen „dodatek k protokolu“), které vzešly z kontroly žalobkyně provedené žalovaným dne 22. 1. 2016. 2. Dále se žalobkyně domáhá toho, aby soud žalovanému zakázal pokračování v porušování práv žalobkyně tím, že trvá na právním stavu navozeném přípisem náměstka ředitele pro prevenci a civilní nouzovou připravenost žalovaného, Ing. J. H., ze dne 28. 4. 2016, č. j. HSAA-31-7/2016 (dále jen „přípis náměstka“), a aby přikázal žalovanému obnovit stav před nezákonným zásahem tím, že protokol v rozsahu kontrolních zjištění uvedených v bodech 2.3.1, 2.2.13 a), 2.2.13 b), 2.3.3 b), 2.3.3 f) a 2.3.3 g), včetně na něj navazujícího dodatku k protokolu, a přípis náměstka zruší. 3. Žalovaný provedl v sídle žalobkyně dne 22. 1. 2016 kontrolu podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně. Proti protokolu o kontrole podala žalobkyně dne 18. 2. 2016 na základě § 13 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád) námitky proti všem negativním kontrolním zjištěním obsaženým v protokolu, konkrétně uvedeným pod body: 2.2.3, 2.2.4, 2.2.6, 2.2.7, 2.2.8, 2.2.10, 2.2.12, 2.2.13 a), 2.2.13 b), 2.3.1, 2.3.3 b), 2.3.3 f), 2.3.3 g). Tyto námitky žalobkyně byly vyřízeny přípisem ředitele odboru prevence žalovaného ze dne 21. 3. 2016, č. j. HSAA-31-4/2016 (dále jen „přípis ředitele“), a na něj navazujícím dodatkem k protokolu o kontrole. Proti dodatku k protokolu podala žalobkyně přípisem ze dne 6. 4. 2016 opět námitky, a to proti všem negativním kontrolním zjištěním, konkrétně a) uvedeným pod bodem 2.3.1 Přenosné hasicí přístroje (PHP), a b) zároveň namítla nezákonnost postupu ředitele odboru prevence žalovaného, plk. Ing. Z. S., který spočíval podle žalobkyně v tom, že přípisem ředitele zamítl námitky žalobkyně jako kontrolované osoby proti kontrolním zjištěním obsaženým v protokolu, uvedeným pod body: 2.2.13 a), 2.2.13 b), 2.3.3 b) 2.3.3 f), 2.3.3 g), s odůvodněním, že v námitkách žalobkyně ze dne 18. 2. 2016 není k těmto bodům obsaženo odůvodnění, anebo, že kontrolní závěr kontrolního orgánu vychází z termínu periodické revize stanovené revizním technikem a kontrolovanou osobou nebylo splnění této „povinnosti“ kontrolnímu orgánu „prokázáno“. O námitkách žalobkyně byl vydán přípis náměstka, jímž byly obě shora uvedené námitky a) i b) zamítnuty. Přípis náměstka byl žalobkyni doručen dne 10. 5. 2016. 4. Žalobkyně uvádí, že přípis náměstka neobsahoval jakékoli vypořádání jí vznesených námitek. Odůvodnění námitek, obsažené v podání žalobkyně ze dne 18. 2. 2016 a ze dne 6. 4. 2016, přitom obsahovalo vedle sumáře procesních pochybení též konkrétní hmotně-právní argumentaci. Žalovaný neuvedl, v rámci jakého jiného právního prostředku nápravy by měly být shora uvedené včasné a právně přípustné námitky žalobkyně (jako kontrolované osoby) ze strany žalovaného (jako kontrolního orgánu) vypořádány. Tento postup žalobkyně považuje za projev ústavně nepřípustné libovůle a je v rozporu též s § 2 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ve spojení s § 28 kontrolního řádu. Žalobkyně má za to, že nezákonnost postupu, tj. zde výkonu kontroly, vede k nezákonnosti „výroku“, tj. zde kontrolních zjištění. 5. Žalobkyně se dále vyjádřila k jednotlivým kontrolním závěrům protokolu. Ve vztahu k výtce žalovaného [bod 2.3.1 Přenosné hasicí přístroje (PHP)], že z celkového počtu 33 hasicích přístrojů nenahradila 6 vyřazených hasicích přístrojů hasicími přístroji novými, žalobkyně uvedla, že každá kontrolovaná osoba může v objektech disponovat i vyšším než minimálním počtem hasebních prostředků. Vyřazení některého z nich ještě neznamená automatickou povinnost jej nahradit hasebním prostředkem jiným (novým, provozuschopným). Kontrolní závěr neuvádí, jaký je z hlediska závazného posouzení požárního nebezpečí minimální počet hasebních prostředků v objektu kontrolované osoby, a jaká musí být jejich struktura; teprve od tohoto zjištění lze dovozovat případné porušení vyhlášky o požární prevenci. 6. Žalobkyně má za to, že kontrola provedená u žalobkyně ze strany žalovaného porušila ústavní zásadu enumerativnosti státních pretenzí, vyplývající z čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR (dále jen „Ústava“) a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Subjektem, který by měl tvrdit a prokazovat, jaký je minimální počet hasebních prostředků v objektu kontrolované osoby, a jaká musí být jejich struktura (hasicí přístroj, hydrant), není žalobkyně, nýbrž žalovaný jako kontrolní orgán. Žalobkyně uvádí, že podle příslušné technické dokumentace, kterou přikládá k důkazu, je pro objekt Městské nemocnice následné péče dostatečný i stávající počet hasicích přístrojů, tedy i po vyřazení šesti hasicích přístrojů pro jejich expiraci. 7. Ve vztahu k postupu ředitele odboru prevence žalovaného žalobkyně uvedla, že není pravdou, že by námitky proti kontrolním zjištěním obsaženým v bodech 2.3.3 b) a 2.3.3 f) protokolu o kontrole nijak neodůvodnila. Má za to, že jednoznačně vymezila kontrolní zjištění, která svým podáním namítá a předložila konkrétní, podrobné a vyčerpávající odůvodnění námitek. V tomto směru odkazuje na odstavce 17. až 26 námitek ze dne 18. 2. 2016. Ostatně v přípisu ředitele je tato skutečnost, tj. že žalobkyně tyto námitky odůvodnila, výslovně zmíněna v odstavci 3. a 7. přípisu. Rozhodnutí obsažené v přípisu ředitele odboru o námitkách proto žalobkyně považuje za vnitřně rozporné a tudíž nicotné podle § 77 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 28 kontrolního řádu. 8. Ke kontrolním zjištěním obsaženým v bodech 2.3.13 a) a 2.2.13 b) protokolu žalobkyně s odkazem na ústavní zásadu enumerativnosti státních pretenzí uvedla, že odkaz na termín periodické revize stanovené revizním technikem sám o sobě ještě neznamená nesplnění právní povinnosti kontrolovanou osobou. Revizní technik totiž není orgánem veřejné moci, ale soukromoprávním subjektem, který stanovením termínu příští kontroly může sledovat (a často i sleduje) své individuální zájmy. Odkaz na příslušnou technickou normu sám o sobě ještě nezakládá kontrolované osobě konkrétní právní povinnosti. Technické normy totiž mají pouze doporučující charakter, není-li obecně závazným předpisem stanoveno výslovně jinak. Právní předpisy, na něž je odkazováno v přípisu ředitele, neobsahují povinnost, kterou měla údajně kontrolovaná osoba porušit; tyto právní předpisy ani neprohlašují konkrétní technickou normu za právně závaznou. Žalobkyně má za to, že, žalovaný se v rozporu s ústavním pořádkem snaží na kontrolovanou osobu de facto „přenést“ povinnosti, které ex lege kontrolovanou osobu nestíhají. 9. Ke kontrolním zjištěním obsaženým v bodech 2.3.3 g) protokolu žalobkyně v podrobnostech odkazuje na svoji argumentaci uplatněnou ve svých námitkách ze dne 18. 2. 2016. Podstatou výtky kontrolního orgánu byla provo