7 As 17/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 93/2014- 84 - text  17 10 A 93/2014 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudkyně Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D. a soudce Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobkyně: Westpoint Smíchov Centre, a. s., IČO 01934465 sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 zastoupené advokátem Mgr. Michalem Klusákem sídlem Na Hradbách 3213/1a, Šumperk proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Jungmannova 35/29, Praha 1 za účasti: Košíře office park a. s. sídlem Táborská 619, Praha 4 zastoupené advokátem JUDr. Filipem Hruškou sídlem Táborská 619, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2014, č. j. S-MHMP 1392054/2013/SUP/Če, 639214/2014, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, jakož i jemu předcházejícího rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5, odboru územního rozhodování, ze dne 31. 8. 2010, č. j. OUR.Koš.p.779-5381/10-Za-UR (dále též jen „rozhodnutí stavebního úřadu“), jímž byla na pozemcích v k. ú. Košíře a k. ú. Smíchov v Praze 5, v prostoru mezi ulicemi Vrchlického a Plzeňská, umístěna stavba označená jako „Polyfunkční dům Košíře při ulici Vrchlického Praha 5, k. ú. Košíře“ (dále též jen „předmětná stavba“). Napadeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání podané právní předchůdkyní žalobkyně - společností Six&Others s.r.o. 2. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné. Nesouhlasí s tím, jakým způsobem žalovaný vypořádal jí uplatněné námitky v podání ze dne 24. 2. 2014 k přezkumu stanovisek dotčených orgánů státní správy (dále jen „dotčené orgány“). Žalobkyně v tomto podání tvrdila, že v odvolacím řízení nedošlo k řádnému přezkoumání stanovisek dotčených orgánů, čemuž žalovaný nepřisvědčil. 3. V prvním žalobním bodě žalobkyně uvedla, že závazné stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy (dále též jen „MHMP“ nebo „magistrát“), odboru dopravy, jako silničního správního úřadu, bylo vydáno k přípravné dokumentaci stavby, která byla předložena dne 5. 9. 2007. O této dokumentaci lze bez větších pochybností konstatovat, že byla v souladu s původním záměrem stavebníka umístit předmětnou stavbu do tzv. “proluky”. K tomuto záměru a s ním spjaté dokumentaci vydal dne 14. 5. 2009 stavební úřad městské části Praha 5 územní rozhodnutí OUR.Koš.p.779-8140/09-Za-UR, aby jej posléze dne 22. 10. 2009, odvolací orgán, tj. MHMP, odbor stavební, rozhodnutím č. j. S-MHMP 611329/2009/OST/Če zrušil pro chybnou interpretaci umístění do zmíněné “proluky”, neboť řešená lokalita “Před poštou”, mezi ulicemi Vrchlického a Plzeňská, žádnou proluku nemá. Podle žalobkyně bylo závazné stanovisko MHMP, odboru dopravy, z roku 2007 vydáváno nejen k jiné dokumentaci, ale především k jinému záměru stavebníka, a proto nemohlo v roce 2014 obstát bez řádné procesní aktualizace. Žalovanému podle žalobkyně nepřísluší hodnotit, zda zájmy chráněné zvláštními právními předpisy jsou změnou dokumentace k územnímu rozhodnutí dotčeny či nikoli, neboť se jedná o úsudek o odborné otázce, který mu ze zákona nepřísluší. Podle žalobkyně je proto nesprávný závěr žalovaného, že „oproti původnímu záměru nedošlo v novém projednání věci ke změně dopravního řešení a není proto důvod vše opětovně posuzovat dotčeným orgánem státní správy na úseku dopravy“. 4. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 68/2008, a ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 As 25/2009, má žalobkyně za to, že žalovaný nedisponuje působností v oblastech veřejné správy, které zastupují dotčené orgány, a ani nedisponuje odbornou kompetenci v oblastech veřejné správy, které zastupují dotčené orgány, a přitom je vázán stanovisky dotčených orgánů, a současně není v jeho pravomoci přezkoumávat stanoviska dotčených orgánů. Žalovaný pak nemůže ani disponovat působností a odbornou kompetencí učinit si sám úsudek o otázce, která spadá do oblasti posuzované dotčenými orgány, tedy o otázce, zda změna dokumentace k územnímu rozhodnutí vyžaduje úpravu či změnu stanoviska dotčených orgánů státní správy. K zodpovězení této otázky jsou kompetentní toliko příslušné dotčené orgány. Žalovaný měl proto zrušit předmětné rozhodnutí stavebního úřadu a uložit tomuto úřadu, aby stavebníka vyzval k doložení stanoviska silničního správního úřadu k dopravnímu řešení podle aktuální dokumentace k územnímu řízení. 5. Reakci žalovaného, že nedošlo ke změně dokumentace oproti dokumentaci původně projednávané, která by mohla mít vliv na posouzení situace silničním správním orgánem, a to vzhledem k tomu, že „problematika proluky byla zhojena povolením výjimky z OTTP“ (pozn. soudu – vyhláška č. 26/1999 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, dále jen „OTTP“), nepovažuje žalobkyně za správnou. Na jiném místě odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž žalovaný současně konstatuje, že došlo ke změně dokumentace, kdy oproti původnímu záměru realizace bytů v 8. nadzemním podlaží byly navrženy ateliéry. Ostatně to, že došlo ke změně dokumentace k územnímu rozhodnutí je konstatováno i ve stanovisku Ministerstva vnitra – generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky ze dne 27. 1. 2011, ve kterém se uvádí, že dokumentace byla aktualizována v lednu 2009. 6. Ve druhém žalobním bodě žalobkyně uvedla, že rovněž stanovisko MHMP, odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu ze dne 5. 12. 2007 bylo vydáno na podkladě dokumentace k územnímu rozhodnutí z října 2007, tj. k dokumentaci, která byla následně změněna. Žalobkyně proto i zde trvá na tom, že stavebnímu úřadu ani žalovanému jako odvolacímu orgánu nepříslušelo hodnotit, zda zájmy chráněné zvláštními právními předpisy jsou změnou dokumentace k územnímu rozhodnutí dotčeny či nikoli. Tento úsudek přísluší v případě posouzení otázek spadajících do oblasti státní památkové péče odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu MHMP. Stavební úřad měl vyzvat stavebníka, aby na MHMP, odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu, předložil novou žádost o vydání stanoviska podloženou aktuální dokumentací k územnímu rozhodnutí. Pokud tak neučinil, tento chybný postup je důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí stavebného úřadu. 7. Ve třetím žalobním bodě žalobkyně uvedla, že v rámci odvolacího řízení nedošlo k řádnému přezkoumání závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy. Ministerstvo vnitra, Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru, svým stanoviskem ze dne 27. 1. 2011, č. j. MV-116047-2/POC-2010, sdělilo k závaznému stanovisku Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne 19. 12. 2007, č. j. HSAA-14829-3208/ODZS-2007, že toto napadené stanovisko bylo vydáno na základě dokumentace z roku 2007 a nemohlo tedy být vydáno k aktualizované dokumentaci k územnímu řízení z roku 2009. Ministerstvo vnitra tedy vyzvalo k tomu, aby Hasičskému záchrannému sboru hlavního města Prahy jako prvostupňovému orgánu byla předložena aktualizovaná dokumentace k územnímu řízení. 8. Stavebník následně tuto dokumentaci předložil a Hasičský záchranný sbor hlavního města Prahy po jejím posouzení vydal dne 22. 4. 2011 pod č.j. HSAA-5220-962/ODVS-2011 souhlasné stanovisko. Podle žalobkyně tento postup není přípustný, neboť v rámci odvolacího řízení nelze uvádět nové skutečnosti a do spisu dokládat nové doklady, jak je zakotveno v § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), který stanoví, že „k novým skutečnostem uvedeným v průběhu odvolacího řízení se přihlédne pouze tehdy, jde-li o takové skutečnosti a důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve.“ Je nepochybné, že stavebníkovi nic nebránilo v tom, aby ještě v rámci prvostupňového řízení před stavebním úřadem doložil stanovisko Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy k aktualizované dokumentaci. Pokud tak stavebník neučinil, nelze toto jeho pochybení zahladit nezákonným postupem a připustit, aby v odvolacím řízení byly dokládány zcela nové doklady. 9. Pokud žalovaný tento postup aproboval a nepředložil nové stanovisko k přezkoumání nadřízenému orgánu, žalobkyni bylo znemožněno uplatnění práva na přezkum závazného stanoviska dotčeného orgánu ve smyslu § 149 odst. 4 správního řádu. Žalobkyně navíc poukazuje na skutečnost, že nové stanovisko Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy ze dne 22. 4. 2011 se omezuje pouze na souhlas s předloženou dokumentací pro územní rozhodnutí, aniž by bylo jakkoli odůvodněno. Žalobkyně je přesvědčena, že takový postup Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy jako dotčeného orgánu státní správy je nesprávný. K tomu žalobkyně poukazuje na rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 68/2008. V daném případě stanovisko dotčeného orgánu - Hasičského záchranného sboru hlav