2 As 20/2016 — Nejvyšší správní soud

5 A 206/2015- 91 - text 10 5 A 206/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a soudců Mgr. Milana Taubera a Mgr. Gabriely Bašné ve věci žalobce: proti žalovanému: DRUŽSTVO ATARA TEKE, IČO 28143647 sídlem Bílsko - Zaluží 1 zastoupen advokátem JUDr. Ing. Petr Petržílek, Ph.D. sídlem Dvořákova 1624, 250 82 Úvaly Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 17/65, 117 05 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2015, č. j. 38795/2015-MZE-13323 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 6. 10. 2015, č. j. 38795/2015-MZE-13323, a oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu ze dne 25. 5. 2015, č. j. SZIF/2015/0402515, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 19 456 Kč, a to do rukou jeho zástupce JUDr. Ing. Petra Petržílka, Ph.D, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 10. 2015, č. j. 38795/2015-MZE-13323, zamítl námitku žalobce a potvrdil oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu (dále též „fond“), Regionálního odboru České Budějovice, ze dne 25. 5. 2015, č. j. SZIF/2015/0402515, o neprovedení aktualizace půdy ve vztahu k dílům půdních bloků nacházejících se v katastrálním území Měkynec ve čtverci 780-1140 (dále též „rozhodnutí I. stupně“). 2. Fond vycházel z toho, že žalobce jako ohlašovatel změny právní důvod užívání nedoložil, zatímco dosavadní uživatel PIVKOVICE a. s. jej doložil – jednalo se o nájemní smlouvu ze dne 1. 10. 2011 uzavřenou mezi pronajímatelem J. N. a nájemcem PIVKOVICE a. s. na dobu neurčitou s patnáctiletou výpovědní lhůtou a s účinností od 1. 9. 2011. Tato nájemní smlouva nebyla vypovězena ani nebyla její platnost žádným způsobem omezena. Jelikož pozemky, které jsou předmětem nájmu, nelze znovu pronajmout, fond vyhodnotil nájemní smlouvu uzavřenou dne 1. 9. 2012 mezi J. N. a žalobcem za neplatnou. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel z § 680 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), podle nějž nemá změna vlastníka pronajaté věci vliv na trvání nájmu. Společnost SORENTO s. r. o. (nyní AGRO Pivkovice s. r. o., pozn. soudu) jako nový vlastník předmětných pozemků tedy byla vázána nájemní smlouvu ze dne 1. 10. 2011, kterou uzavřel dřívější vlastník J. N. jako pronajímatel s nájemcem PIVKOVICE a. s. Za trvání tohoto neskončeného nájmu nebylo možné uzavřít nájem s žalobcem. Žalovaný neshledal, že by byla uvedená nájemní smlouva ukončena. Dohodu o ukončení nájemní smlouvy ze dne 27. 3. 2012 mezi nájemcem PIVKOVICE a. s. a pronajímatelem J. N. (dále též „dohoda ze dne 27. 3. 2012“) nepovažoval žalovaný za věrohodnou. Vycházel ze skutečnosti, že obě smluvní strany její uzavření striktně popírají, v čemž odkázal na čestné prohlášení J. N. ze dne 4. 5. 2015 a vyjádření společnosti PIVKOVICE a. s. ze dne 4. 6. 2015. Dále žalovaný uvedl, že podpis na dohodě ze dne 27. 3. 2012 se liší od úředně ověřeného podpisu J. N. na čestném prohlášení ze dne 4. 5. 2015. Žalovaný také vyjádřil pochybnosti ohledně toho, že důvodem uzavření dohody o ukončení nájemní smlouvy byla změna vlastnických práv, neboť nedávalo smysl, aby takovou dohodu uzavíral dosavadní nájemce, když jeho nájem mohl dle § 680 odst. 2 OZ pokračovat. Nakonec žalovaný poukázal na skutečnost, že dohoda ze dne 27. 3. 2012 byla předložena až společně s podanou námitkou a že nebyla předložena společně s ohlášením změny nebo v průběhu řízení před fondem. II. Obsah žaloby a související vyjádření 4. Žalobou podanou dne 4. 12. 2015 napadl žalobce nadepsané rozhodnutí žalovaného. Žalobce namítá, že předmětem sporu nebyla otázka, zda změna na straně pronajímatelem měla za následek ukončení původní nájemní smlouvy. Žalobce je přesvědčen, že společnost PIVKOVICE a. s. učinila na pana N. jako na svého zaměstnance nátlak, aby podepsal čestné prohlášení. Samotné čestné prohlášení nezpochybňuje pravost podpisu na dohodě ze dne 27. 3. 2012. Pokud tak žalovaný usoudil, překročil podle žalobce rámec správního uvážení. Žalobce také dodává, že on platil panu N. za předmětný pozemek nájemné a pan N. platbu vždy přijal. Žalobce rovněž poukazuje na skutečnost, že pan N. se v právních vztazích k předmětnému pozemku příliš neorientoval, pročež je jeho právní jednání zmatečné. 5. Žalobce dále namítá, že pokud žalovaný hodnotil pravost podpisu, měl o tom žalobce dle § 51 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vyrozumět, což se nestalo. Žalobce se také domnívá, že úředníci žalovaného nebyli oprávněni takové hodnocení provést. Žalobce tvrdí, že podpis pana N. na dohodě ze dne 27. 3. 2012 je pravý, k čemuž navrhuje provést řadu důkazů. Navíc žádná ze stran nezpochybňuje pravost podpisu Ing. R. B., který dohodu podepsal jako tehdejší předseda představenstva společnosti PIVKOVICE a. s. 6. Žalobce také uvádí, že pochybnosti o důvodu ukončení právního vztahu jsou zcela mimo předmět řízení. Žalobce poukazuje na to, že pro zrušení nájemní smlouvy dohodou není ve smyslu § 677 odst. 1 OZ třeba doložit žádný důvod. Podstatné je, že statutárním orgánem společností PIVKOVICE a. s. a společnosti SORENTO s. r. o. byla totožná osoba. V obou společnostech došlo ke shodě na ukončení původního nájemního vztahu k předmětným pozemkům a k podpisu nové nájemní smlouvy s žalobcem. 7. Nakonec žalobce uvádí, že oznámení fondu ze dne 25. 5. 2015 dokladoval způsobem, který považoval za běžný. Pokud se fond domníval, že oznámení nemělo předepsané náležitosti nebo že trpí jinými vadami, měl postupovat dle § 37 odst. 3 správního řádu, což neučinil, a to ani ve vztahu k následně doloženým podkladům. Jelikož žalobcem doložené doklady svědčí v jeho prospěch, jejich hodnocení žalovaným jako přitěžující okolnosti považuje žalobce za rozporné s principem materiální pravdy v § 3 správního řádu a pravidly pro hodnocení důkazů v § 51 a násl. téhož zákona. Odůvodnění napadeného rozhodnutí nesplňuje podmínky § 68 odst. 3 správního řádu. 8. Žalobce proto navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí I. stupně a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. 9. Žalovaný ve vyjádření ze dne 1. 2. 2016 k žalobě uvádí, že fond trvá na správnosti rozhodnutí I. stupně, přičemž považuje za zásadní, že dohodu ze dne 27. 3. 2012 předložil žalobce až společně s námitkou. 10. Pro případ jednání navrhuje žalovaný provést výslech Ing. M. K., prokuristy společnosti PIVKOVICE a. s., z něhož by měly být zřejmé okolnosti odchodu Ing. R. B., bývalého předsedy představenstva společnosti PIVKOVICE a. s., z této společnosti, k němuž došlo koncem roku 2012. Ing. B. od té doby jedná v součinnosti s žalobcem proti společnosti PIVKOVICE a. s. V posuzované věci předložil ve prospěch žalobce dohodu ze dne 27. 3. 2012, aniž by byl účastníkem řízení. 11. Žalovaný uvádí, že se věcí zabýval komplexně, a k doložení zákonnosti postupu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2012, č. j. 2 Afs 73/2011-76, kde uvedený soud rovněž laicky hodnotil shodu podpisů. Žalovaný dále uvádí, že podpis Ing. R. B. na dohodě ze dne 27. 3. 2012 je bezesporu pravý. Žalovaný však s ohledem na čestné prohlášení J. N. a skutečnost, že dohoda ze dne 27. 3. 2012 byla předložena až v námitkovém řízení, vyjadřuje pochybnost, že tato dohoda mohla být vyhotovena až po skončení řízení I. stupně před fondem. 12. Žalovaný dodává, že aplikace § 37 odst. 3 správního řádu nebyla na místě, jelikož žalobce nedoložil právní důvod užívání. Nakonec žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2015, č. j. 9 As 264/2014-46, v němž uvedený soud vyložil úplnou koncentraci řízení. Pokud nebyla dohoda ze dne 27. 3. 2012 vyhotovena dodatečně, nic nebránilo žalobci, aby ji předložil již v řízení I. stupně. 13. Žalovaný proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 14. V replice ze dne 29. 2. 2016 žalobce uvádí, že žalovaným odkazovaná judikatura spíše dokládá, že ani správní orgán tehdy nepostupoval v souladu se správním řádem. Žalobce dále považuje veškeré úvahy žalovaného ohledně možného antedatování dohody o skončení nájemní smlouvy za rozporné s § 3 a § 51 a násl. správního řádu. Ing. R. B. byl zprostředkovatelem všech předmětných transakcí, takže není důvod se domnívat, že by dohodu záměrně padělal. Cílem všech smluv bylo dosáhnout takového stavu, aby všechny pozemky v daném půdním bloku obhospodařoval žalobce. Správní orgány se měly zabývat tím, kdo na předmětných pozemcích vykonává zemědělské podnikání. Žalobce se domnívá, že změnu uživatele ohlásil řádně. Fond měl v situaci žalobce postupovat dle § 3g odst. 2 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství. Jelikož se žalobce až na základě rozhodnutí I. stupně dozvěděl, že je jeho nájemní smlouva považována fondem za neplatnou, předložil dohodu ze dne 27. 3. 2012 až společně s námitkou. Ohledně koncentrace řízení pak žalobce uvádí, že fo