5 Afs 15/2009 — Nejvyšší správní soud

8 Af 42/2015- 39 - text 10 8 Af 42/2015 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudců JUDr. Hany Pipkové a Mgr. Jany Jurečkové v právní věci žalobce proti žalovanému PhDr. L. P. zastoupen Daňově-poradenskou kanceláří ARIADNA s.r.o., se sídlem Praha 3, Bořivojova 21 Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31, v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 4. 2015, č. j. 10504/15/5200-10421-709857 a č. j. 10505/15/5200-10421-709857, T a k t o: I. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 4. 2015, č. j. 10504/15/5200-10421-709857 a č. j. 10505/15/5200-10421-709857, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18.342 Kč k rukám daňově poradenské kanceláře Ariadna s.r.o., a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í: I. Základ sporu 1. Žalobce se včas podanou žalobou dne 8. 6. 2015 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 4. 2015, č. j. 10504/15/5200-10421-709857, a č. j. 10505/15/5200-10421-709857. 2. Rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 4. 2015, č. j. 10504/15/5200-10421-709857, bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 5. 9. 2014, č. j. 5455615/14/2011-05402-107217, o zastavení daňového řízení podle § 106 odst. 1 písm. e) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, ve věci podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999. ve věci řízení o obnově řízení ukončeného pravomocným platebním výměrem Finančního úřadu pro hl. m. Prahu – Jižní Město ze dne 27. 1. 2003, č. j. 8913/03/011913/7435, kterým byla vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok 1999 ve výši 548.410 Kč, a které bylo obnoveno (povoleno) rozhodnutím Finančního úřadu pro hl. m. Prahu – Jižní město o návrhu na obnovu řízení ze dne 20. 12. 2012, č. j. 288027/12/0119331072017. 3. Rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 4. 2015, č. j. 10505/15/5200-10421-709857, a kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 8. 9. 2014, č. j. 5336379/14/2011-24803-108121, o zastavení daňového řízení podle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu ve věci podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999. 4. Finanční úřad pro Prahu – Jižní Město rozhodnutím ze dne 20. 12. 2012, č. j. 288027/12/011933107217, povolil obnovu řízení na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 z důvodu prokazatelně zfalšovaného podpisu na daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 1999. Uvedená skutečnost byla zjištěna v průběhu vedeného trestního řízení a vedla správce daně k závěru, že podané daňové přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 1999 bylo podáno neoprávněnou osobou, a že tedy relevantní daňové přiznání za příslušné zdaňovací období daňovým subjektem podáno nebylo. 5. Správce daně vydal dne 5. 3. 2013 výzvu k podání daňového přiznání za uvedené daňové období a následně dne 29. 3. 2013 obdržel řádné přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 1999. 6. Rozhodnutími Odvolacího finančního ředitelství, doručeným správci daně dne 13. 11. 2013 byla podle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu zastavena řízení ve věci zamítnutí návrhu na obnovu řízení týkající se daně z příjmu fyzických osob zdaňovacích období roku 2000 a 2001. Důvodem byla zjištěná prekluze práva vyměřit (stanovit) předmětnou daň. 7. Finanční úřad pro hl. m. Prahu proto dne 8. 9. 2014 rozhodnutím č. j. 5336379/14/2011-24803-108121 zastavil daňové řízení ve věci podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999, neboť v řízení nešlo pokračovat z důvodu zmeškání zákonné lhůty pro stanovení daně. 8. Daňový subjekt proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, které bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 4. 2015, č. j. 10504/15/5200-10421-709857. 9. Daňový subjekt podal řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 dne 29. 3. 2013, tj. po uplynutí prekluzívní lhůty pro stanovení daně, a podle názoru správce daně nebylo možno ve věci postupovat jinak než podle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu řízení zastavit. Odvolání daňového subjektu bylo zamítnuto žalobou napadeným rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 4. 2015, č. j. 10505/15/5200-10421-709857. 10. Žalovaný se v obou rozhodnutích vypořádával s odvolacími námitkami, včetně námitky na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2010, č. j. 8 Ca 113/2007, ve znění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. ledna 2012, č. j. 5 Afs 4/2011-50. 11. Žalovaný v rozhodnutí č. j. 10504/15/5200-10421-709857 uvedl, že vyměřit a doměřit daň lze nejpozději do deseti let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové přiznání nebo hlášení, nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde byla současně povinnost daňové přiznání nebo hlášení podat (§ 47 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb.), a že správce daně vydal rozhodnutí o povolení obnovy řízení až po uplynutí prekluzívní lhůty (dne 20. 12. 2012) pro stanovení daně, a proto byl povinen podle § 106 odst. 1 písm. e) daňového řádu řízení zastavit. 12. V druhém napadeném rozhodnutí č. j. 10505/15/5200-10421-709857 žalovaný uzavřel s tím, že daňový subjekt podal řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 1999 dne 29. 3. 2013, tj. po uplynutí lhůty pro stanovení daně. Běh lhůty pro vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 1999 se odvíjí od konce zdaňovacího období, v němž daňová povinnost vznikla, tj. ode dne 31. 12. 1999, přičemž poslední den lhůty uplynul v souladu s § 47 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. dne 31. 12. 2002. Dne 29. 3. 2013, tj. po uplynutí lhůty pro vyměření daně. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 13. Žalobce se svým podáním domáhal zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 8. 4. 2015, č. j. 10504/15/5200-10421-709857 a č. j. 10505/15/5200-10421-709857. 14. Žalobce namítal, že žalovaný opírá obě napadená rozhodnutí o svá vlastní rozhodnutí č. j. 28071/13/5000-14101-709857 a č. j. 28072/13/5000-14101-709857, v nichž vyjádřil svůj nesprávný názor, že došlo k prekluzi práva daň z příjmů za rok 1999 žalobci vyměřit. 15. Žalobce namítal, že žalovaný chybně opakuje, že lhůta pro dodatečné vyměření daně uplynula již 31. 12. 2005, aniž by toto tvrzení nějak doložil. 16. Žalobce namítal, že žalovaný se nevypořádal s námitkami podanými v odvoláních ohledně uplynutí prekluzívní lhůty a postupoval v rozporu s § 116 odst. 2 daňového řádu. 17. Žalobce namítal, že žalovaný nepostupoval v souladu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. února 2010, čj. 7 Afs 20/2007- 73, a že tvrzení žalovaného o tom, že i v případě mimořádných opravných prostředků je desetiletá objektivní lhůta konečným limitem pro změnu daňové povinnosti, není v souladu se skutečností. 18. Žalovaný správní orgán ve svém vyjádření ze dne 23. 9. 2015 navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Uvedl, že ve věci žalobce jde o vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1999 a tak tříletá lhůta pro vyměření daně začala běžet dne 31. 12. 1999, přičemž poslední den pro vyměření uplynul dne 31. 12. 2002. Ve věci však dne 7. 10. 2002 byla zahájena daňová kontrola. Tříletá lhůta pro vyměření daně začala tedy běžet znovu ode dne 31. 12. 2002 a uplynula dne 31. 12. 2005. Žalovaný zmínil § 41 soudního řádu správního, podle něhož po dobu řízení před soudem tyto lhůty neběží. Vzhledem k tomu, že první žaloba byla podána až v roce 2007, nelze stavění lhůt podle citovaného ustanovení použít. Tříletá lhůta pro vyměření daně za rok 1999 tedy uplynula dne 31. 12. 2005. 19. Žalovaný dále uvedl, že správce daně vydal rozhodnutí o povolení obnovy řízení až po uplynutí lhůty dne 29. 3. 2012, a proto nebylo lze postupovat jinak než rozhodnout o zastavení řízení oběma rozhodnutími Finančního úřadu pro hl. m. Prahu. 20. Městský soud v Praze nařídil ve věci jednání, které se konalo ve dne 28. 8. 2018, při nichž účastníci setrvali na svých dosavadních písemných vyjádřeních. III. Posouzení žaloby 21. Městský soud v Praze posoudil napadené rozhodnutí podle § 75 soudního řádu správního, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, jakož i řízení, které mu předcházelo, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 22. Ze správního spisu soud ověřil, že dodatečnými platebními výměry Finančního úřadu pro Prahu - Jižní Město ze dne 27. 1. 2003, č. j. 8913/03/011913/7435, č. j. 8929/03/011913/7435 a č. j. 8980/03/011913/7435, byla žalobci doměřena za použití po