10 As 377/2019 — Nejvyšší správní soud

9 A 325/2011- 107 - text 19 9A 325/2011 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců Mgr. Ing. Silvie Svobodové a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobkyně: MESANA Real s.r.o., IČO 29065895 sídlem Máchova 2161, 347 01 Tachov zastoupena advokátem Mgr. Luďkem Šikolou sídlem Mezibranská 7, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1 za účasti osob zúčastněných na řízení: I. ČEZ Distribuce, a.s., IČO 24729035 sídlem Teplická 874/8, 405 02 Děčín zastoupena advokátem Mgr. Radkem Pokorným sídlem Karoliny Světlé 301/8, 110 00 Praha 1 II. MUDr. I. S. Bytem xxx v řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra pro místní rozvoj ze dne 15. 11. 2011, č. j. 27824/2011-31-4 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Městský úřad Nový Knín, stavební úřad (dále jen „správní orgán prvního stupně“ nebo „stavební úřad“), rozhodnutím ze dne 13. 4. 2010, čj. 2700/10-ič/6, sp. zn. 2700/09-Č, rozhodl k žádosti žalobkyně ve spojeném územním a stavebním řízení o umístění a povolení stavby „Fotovoltaická elektrárna na výrobu elektrické energie (stavba dočasná)“ (dále jen „předmětná stavba“ nebo „FVE“) na pozemku parc. č. x v k. ú. x. Rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje (dále jen „správní orgán druhého stupně“ nebo „krajský úřad“), ze dne 30. 7. 2010, č.j. 133311/2010/KUSK sp. zn. SZ 106771/2010/KUSK REG/Gr, bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v odvolacím řízení zčásti změněno (ve výrokové části bylo doplněno, že předmětná stavba se umisťuje a povoluje též na pozemku parc. č. x v k. ú. x) a ve zbytku potvrzeno; jako nepřípustné bylo zamítnuto odvolání osoby zúčastněné na řízení II. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 5. 2011, č.j. 39722/2010-83/1165, na základě podnětu k zahájení přezkumného řízení podaného osobou zúčastněnou na řízení II. obě shora uvedená rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení správnímu orgánu prvního stupně. Žalovaný zároveň určil, že účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení nastávají podle § 99 odst. 3 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ode dne jeho právní moci (ex nunc). 3. Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) ministr pro místní rozvoj zamítl rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 24. 5. 2011, č. j. 39722/2010-83/1165. II. Napadené rozhodnutí 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí ministr pro místní rozvoj uvedl, že dne 20. 9. 2010 ministerstvo obdrželo od MUDr. I. S. podnět k provedení přezkumného řízení. Na základě tohoto podnětu ministerstvo zahájilo přezkumné řízení, přezkoumalo rozhodnutí krajského úřadu i stavebního úřadu a obě rozhodnutím č.j. 39722/2010-83/1165 ze dne 24. 5. 2011 zrušilo. V odůvodnění zrušovacího rozhodnutí ministerstvo mimo jiné uvedlo, že stavební úřad pochybil, když jednoznačně nestanovil okruhy účastníků řízení územního řízení a stavebního řízení. MUDr. I. S. nebylo oznámeno zahájení řízení ani rozhodnutí ve věci. Stavební úřad dále nepostupoval ve společném řízení podle ustanovení § 140 odst. 7 správního řádu, když účastníky řízení nepoučil, že se oba výroky rozhodnutí vzájemné podmiňují a že odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby má odkladný účinek i vůči rozhodnutí o povolení stavby. Dalším pochybením stavebního úřadu bylo nedoručení oznámení o zahájení řízení a prvoinstančního rozhodnutí účastníku řízení P. S.. Stavební úřad také zcela nedostatečně posoudil soulad záměru s vydanou územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování a s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území. Stanovisko dotčeného orgánu k zásahu do krajinného rázu a souhlas s dočasným odnětím zemědělské půdy byly vydány až po veřejném ústním jednání, čímž stavební úřad porušil svou povinnost seznámit účastníky řízení s těmito podklady a účastníkům byla upřena možnost vyjádřit se k nim. Stavba je umisťována v ochranném pásmu dráhy, ovšem ve spise chybí stanovisko Správy železniční dopravní cesty, s.o., které je nutné podle § 8 a § 9 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dráhách“). Podle § 111 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) je stavební úřad povinen ověřit účinky budoucího užívání stavby. Ze stanoviska ČEZ Distribuce a.s. ze dne 22. 3. 2010 vyplývá, že stavbu nelze připojit do distribuční sítě. Stavební úřad tím, že přesto povolil stavbu, dostatečně neověřil účinky budoucího užívání stavby. V řízení v rozporu s ustanovením § 3 správního řádu nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, protože pro funkčnost stavby elektrárny je připojení k distribuční síti klíčové. Ze správních spisů také nevyplývá, že by se správní orgány obou stupňů zabývaly otázkou zásahu ochranného pásma výrobny elektřiny do sousedních pozemků, které nejsou ve vlastnictví stavebníka (odvolatele), aby jejich vlastníci byli nejen účastníky územního řízení, ale aby byli o přímém dotčení jejich práv v územním řízení vyrozuměni a mohli se tak k němu vyjádřit. S ohledem na výše uvedené ministerstvo konstatovalo, že obě rozhodnutí je třeba pro nezákonnost zrušit. Dále se zabývalo ochranou práv nabytých v dobré víře a tím, kdy nastávají účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení. 5. Ministr pro místní rozvoj dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí shrnul obsah námitek uplatněných žalobkyní v rozkladu a k těmto uvedl, že v daném případě veřejný zájem na zákonnosti vydávaných rozhodnutí převažuje nad zásadou ochrany práv (žalobkyně) nabytých v dobré víře, a to zejména s ohledem na skutečnost, že o existenci práv nabytých v dobré víře lze důvodně pochybovat vzhledem k existenci negativního stanoviska společnosti ČEZ Distribuce a.s., z 22. 3. 2010 k možnosti připojení předmětné stavby k distribuční soustavě. Připojení k distribuční soustavě je pro předmětnou stavbu jakožto výrobnu elektrické energie klíčové pro její funkčnost, a žalobkyně si proto musela být vědoma, že předmětná stavba nesplňuje požadavky uvedené v § 111 odst. 2 stavebního zákona. Toto negativní stanovisko k možnosti připojení předmětné stavby k distribuční soustavě bylo vydáno před vydáním rozhodnutí o umístění a povolení předmětné stavby (z 13. 4. 2010), ze kterého jasně vyplývá účel stavby, když na straně jedna je uvedeno „Systém bude vyrobenou elektrickou energii o celkovém výkonu 1950kW dodávat do rozvodu 22kV ČEZ Distribuce a.s.“. Tento účel ale vzhledem k existenci negativního stanoviska k možnosti připojení nemohl být naplněn. Nemožnosti připojení si byla žalobkyně vědoma, což dokládá skutečnost, že v průběhu řízení u Energetického regulačního úřadu (ve věci sporu ohledně uzavření smlouvy o připojení mezi žalobkyní a společností ČEZ Distribuce a.s.) doložila prohlášení ze dne 20. 8. 2010, že prozatím nebude dodávat vyrobenou elektrickou energii do rozvodu, jak je uvedeno v projektové dokumentaci, a také fakt, že předmětná stavba nebyla realizována. Řízení u Energetického regulačního úřadu přitom nebylo pravomocně ukončeno před vydáním rozhodnutí krajského úřadu o odvolání ze dne 30. 7. 2010, takže nemožnost připojení v době jeho rozhodování stále existovala. Proto žalobkyně nemohla z rozhodnutí o umístění a povolení předmětné stavby nabýt práva v dobré víře. Rozhodnutím Energetického regulačního úřadu č. j. 04419-18/2010-ERÚ, sp.zn. ÚP- 4419/2010-ERÚ ze dne 25. 10. 2010 pak byl po novém projednání věci zamítnut návrh žalobkyně na stanovení smlouvy o připojení mezi ní a společností ČEZ Distribuce a.s. Rozklad proti tomuto rozhodnutí byl zamítnut předsedou Energetického regulačního úřadu rozhodnutím č. j. 04419-23/2010-ERU ze dne 10. 1. 2011 a rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 1. 2011. Nemožnost připojení předmětné stavby do distribuční sítě tak stále trvá. 6. Ministr pro místní rozvoj v napadeném rozhodnutí dále konstatoval, že ochranné pásmo předmětné stavby zasahuje do sousedních pozemků parc. č. x, x a x v k. ú. x, čímž dochází k omezení vlastnického práva majitelů těchto pozemků. Z vyjádření Mysliveckého sdružení Hubert Malá Hraštice k podanému rozkladu vyplývá zcela jednoznačný nesouhlas se zásahem ochranného pásma do pozemku parc. č. x v k.ú. x ve vlastnictví tohoto subjektu. Vyvozovat souhlas Mysliveckého sdružení Hubert Malá Hraštice s existencí ochranného pásma výrobny elektřiny na pozemku parc. č. x v k.ú. x ze souhlasu s připojením předmětné stavby na sloup na témže pozemku (jak uvádí žalobkyně v podaném rozkladu) není možné, neboť tyto skutečnosti spolu nijak nesouvisí. Existence přípojky a jejího ochranného pásma navíc před