7 Azs 322/2015 — Nejvyšší správní soud

10 A 203/2017- 32 - text 6 10 A 203/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Martina Lachmanna a JUDr. Jaromíra Klepše v právní věci žalobkyně: V. S. bytem … zastoupena Mgr. Alenou Holubkovou, advokátkou sídlem Revoluční 762/13, Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2017, č. j. MV-60849-4/SO-2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně žila na území České republiky od roku 2012, přičemž jejím posledním pobytovým oprávněním bylo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, které bylo platné od 8. 4. 2014. Žalobkyně v roce 2015 požádala o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná. Ministerstvo vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) povolení k pobytu žalobkyni neudělilo podle § 56 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném v době vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť žalobkyně dle jeho zjištění v době od 28. 6. 2014 do 24. 5. 2015 neplnila předchozí účel pobytu. Denní studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze žalobkyně úspěšně ukončila dne 27. 6. 2014 a od té doby navštěvovala jen kurzy téže vysoké školy pro veřejnost. II. Napadené rozhodnutí 2. Napadeným rozhodnutím žalované bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti uvedenému prvostupňovému rozhodnutí. Žalovaná dospěla k závěru, že žalobkyně od doby, kdy ukončila magisterské studium na vysoké škole, neplnila účel pobytu, jímž bylo studium. Jelikož účel pobytu neplnila po převážnou dobu platnosti pobytového oprávnění, nelze jí další povolení k pobytu vydat pro jinou závažnou překážku podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců. Dle žalované nelze přijmout argument žalobkyně, že kurzy pro veřejnost, které na vysoké škole navštěvovala po absolvování magisterského studia, představují odbornou praxi ve smyslu § 64 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná odkázala na § 229 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, (dále jen „zákoník práce“), dle nějž je účelem odborné praxe získání praktických zkušeností a dovedností potřebných pro výkon práce, nikoliv dalších teoretických znalostí. 3. Žalovaná dále zkoumala, zda její rozhodnutí nepředstavuje nepřiměřený zásah do práva žalobkyně na soukromý a rodinný život. Konstatovala, že žalobkyně je svobodná a bezdětná, přičemž její rodiče žijí v Bělorusku. Vzhledem k věku žalobkyně nelze z pouhé skutečnosti, že v České republice žije od roku 2012, vyvozovat, že by nebyla schopná vrátit se do země původu a pokračovat tam ve svém životě. III. Žaloba 4. Žalobkyně odkázala na znění § 64 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, z něhož dle jejího názoru vyplývá, že sem spadají i kurzy pořádané vysokou školou, jejichž prostřednictvím se žalobkyně v bezprostřední návaznosti na studium připravovala na výkon svého povolání. Dále pak žalobkyně zpochybnila výklad pojmu závažná překážka pobytu podle § 56 odst. 1 písm. j) zákona o pobytu cizinců; tento neurčitý právní pojem by měl být vykládán v pochybnostech ve prospěch žalobkyně a s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu. 5. Dále žalobkyně označila za nepřezkoumatelný způsob, kterým se žalovaná zabývala dopady svého rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. Správní orgány také nedostály své povinnosti dostatečně zjistit skutkový stav vyplývající z § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť nepostavily na jisto, jaké konkrétní důsledky bude jejich rozhodnutí v životě žalobkyně mít, aby mohly posoudit jejich přiměřenost. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na její věk a sociální a kulturní vazby, které si v České republice vytvořila, je napadené rozhodnutí nepřiměřené. IV. Vyjádření žalované 6. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které je dle jejího názoru přezkoumatelné a souladné se zákonem. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze 7. Městský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (srov. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „s. ř. s.“), včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumání tohoto rozhodnutí městský soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (srov. § 75 odst. 1 s. ř. s.). 8. Soud o žalobě v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť ani jeden z účastníků s tímto postupem po poučení soudem nevyslovil nesouhlas. 9. Žaloba není důvodná. 10. Žalovaná dospěl k závěru, že žalobkyně po převážnou dobu platnosti svého předchozího pobytového oprávnění neplnila jeho účel, neboť se nevěnovala studiu ve smyslu § 64 zákona o pobytu cizinců, v čemž je třeba spatřovat závažnou překážku pobytu žalobkyně na území České republiky ve smyslu § 56 odst. 1 písm. j) téhož zákona. Soud se oběma otázkami zabýval v právě uvedeném pořadí. 11. Zaprvé je třeba posoudit, zda návštěva kurzů pro veřejnost pořádaných Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze představovala studium. Konkrétně žalobkyně nejprve v srpnu 2014 navštěvovala kurz šperku, od října do prosince 2014 absolvovala večerní kurzy kresby a od února do května 2015 potom večerní kurzy litografie. Dle názoru žalobkyně tyto kurzy naplňují definici studia dle § 64 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, dle nějž se studiem rozumí mimo jiné „odborná praxe určená k získání praktických a odborných zkušeností cizincem, uskutečňovaná v tuzemské hostitelské organizaci v době jeho studia na tuzemské nebo zahraniční vysoké škole anebo v době nejvýše 5 let po ukončení studia na vysoké škole, organizačně zajišťovaná nebo koordinovaná tuzemskou vysokou školou, Akademií věd České republiky nebo k tomuto účelu Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy akreditovanou právnickou osobou se sídlem na území nebo právnickou osobou se sídlem mimo území, která má na území organizační složku“. 12. Kurzy navštěvované žalobkyní pod uvedený pojem podřadit nelze. Odborná praxe může mít mnoho forem, vždy se však musí jednat o činnost, která se svou povahou blíží výkonu určitého povolání. Jak správně uvedla žalovaná, ustanovení § 229 odst. 1 zákoníku práce obsahuje obdobný pojem odborná praxe k získání praktických zkušeností a dovedností potřebných pro výkon práce a stanoví, že výkon takové praxe se považuje za výkon práce, za který přísluší mzda nebo plat. Odborná praxe podle § 64 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců může zahrnovat širší okruh činností, než jen praxi ve smyslu zákoníku práce, avšak užívá-li zákon pro oba jevy téhož pojmu, musí jít o jevy srovnatelné. Praxe v sobě tedy vždy musí mít určitý praktický prvek, který danému jedinci umožňuje připravit se na budoucí povolání tím, že si jeho výkon určitým způsobem vyzkouší. V závislosti na konkrétním oboru se způsob výkonu praxe může lišit, ale nikdy nemůže jít o pouhou teoretickou přípravu. 13. Pokud by soud akceptoval široký výklad pojmu odborná praxe nastíněný žalobkyní, byl by vyprázdněn smysl zbytku § 64 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, jehož jednotlivá písmena stanoví, které formy teoretické výuky naplňují pojem studia pro účely daného zákona. Pokud by účast na jakékoliv teoretické výuce měla představovat odbornou praxi jen proto, že se v určitém smyslu jedná o přípravu na budoucí výkon povolání, nebyl by naplněn účel zákona, jímž je umožnit pobyt na území České republiky jen osobám, které studují kvalifikovanými formami. 14. Jakmile žalobkyně ukončila magisterské studium na vysoké škole, tedy studium ve smyslu § 64 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, přestala plnit účel, pro nějž jí byl pobyt v České republice povolen. Návštěvou kurzů pro veřejnost účel pobytu neplnila, neboť se nejednalo o odbornou praxi ve smyslu § 64 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, jak byl vyložen výše. Pokud by žalobkyně již po ukončení vysokoškolského studia podala žádost o nové povolení k pobytu za jiným účelem, mohla být se svou žádostí úspěšná; po uplynutí téměř jednoho roku však již nikoliv. 15. Žalovaná dospěla ke správnému závěru, že pokud žalobkyně neplnila účelu pobytu alespoň po převážnou dobu platnosti pobytového oprávnění, jedná se o jinou závažnou překážku jejího pobytu na území České republiky, která podle § 56 odst. 1 písm. j) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona o pobytu cizinců brání udělení povolení k dlouhodobému pobytu. Tento výklad uvedeného ustanovení vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu založené rozsudkem ze dne 19. 1. 2012, č. j. 9 As 80/2011 - 69, a potvrzené například rozsudky ze dne 8. 8. 2012, č. j. 3 As 15/2012 - 29, ze dne 28. 5. 2014, č. j. 4 As 165/2013 - 50, ze dne 3. 3. 2016, č. j. 7 A