4 As 149/2017 — Nejvyšší správní soud

11 Af 29/2020- 34 - text 8 pokračování 11Af 29/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Jitky Hroudové v právní věci žalobkyně: Smrčka a Kubálek v. o. s., IČO: 49684370, se sídlem Opatovická 159/17, 110 00 Praha 1 insolvenční správce dlužníka UniControls a. s., se sídlem Křenická 2257/16, Strašnice, 100 00 Praha 10, IČO: 64948706 právně zastoupena Mgr. Luďkem Skoupilem, advokátem, se sídlem City Empiria, Na Strži 1702/65, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, IČO: 72080043 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 29. 6. 2020, č. j. 25419/20/5100-41454-711974 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2020, č. j. 25419/205100-41454-711974, jímž bylo k odvolání žalobkyně věcně potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu („správce daně“) ze dne 4. 11. 2019, č. j. 8455301/19/2010-52523-105542, když žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze pozměnil výrok správce daně z důvodu podrobnějšího vymezení skutku. Prvostupňovým rozhodnutím (platebním výběrem) bylo dlužníku UniControls, a. s. podle § 101h odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty („zákon o DPH“) uloženo zaplatit pokutu ve výši 50 000 Kč. Důvodem uložení pokuty bylo nepodání kontrolního hlášení za období srpen 2019, a to ani v náhradní lhůtě, kterou správce daně dlužníkovi stanovil ve výzvě ze dne 4. 10. 2019, č. j. 7853259/19/2010-52523-105542. Žalobkyně je insolvenčním správcem dlužníka. Žalobní body 2. Žalobkyně ve své žalobě namítla, že dle ustanovení § 170 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona („insolvenční zákon“) se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, tedy ani dlužníku uložená pokuta za nepodání kontrolního hlášení za období srpen 2019. Žalobkyně poukázala na to, že dlužník (kterému byla pokuta uložena) pozbyl rozhodnutím soudu o zjištění úpadku oprávnění k nakládání se svým majetkem. Dlužník proto nemohl sám podat kontrolní hlášení a splnit tak povinnosti, za jejíž nesplnění je pokutován. Podle žalobkyně dlužník nemůže být sankcionován za porušení povinnosti, kterou nemohl splnit, jelikož analogie v neprospěch účastníka řízení je při ukládání správně-právní sankce vyloučena. Uložení a případné vymáhání pokuty po skončení insolvenčního řízení, kterou povinná osoba nemohla splnit, je dle žalobkyně v rozporu s principem elementární spravedlnosti. Postihem za páchání správních deliktů nemohou být podle § 170 písm. d) insolvenčního zákona pokuty nebo jiné mimosmluvní sankce. Ty jsou vyloučeny, protože by dopadly přímo do majetkové sféry dlužníka. 3. Žalobkyně rovněž namítla i nepřiměřenost uložené sankce ve vztahu k závažnosti porušené povinnosti. Dlužník je v insolvenci a uložená pokuta ve výši 50 000 Kč je pro něj proto likvidační. Uložení takové pokuty bez možnosti správního uvážení je v rozporu s principem právního státu a jako takovou ji nelze deklarovat, uložit, ani vymáhat. Žalobkyně přitom poukázala na nález pléna Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 52/13. Závěrem žaloby žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a v souvislosti s tím i zrušení předcházejícího prvostupňového rozhodnutí (platebního výměru). Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že podle § 20 odst. 3 daňového řádu má insolvenční správce stejná práva a povinnosti jako daňový subjekt. Insolvenční správce podle § 228 písm. i) insolvenčního zákona plní ve vztahu k daňovému řízení povinnosti podle předpisů o daních a má tak mj. i povinnost podávat kontrolní hlášení podle § 101c zákona o DPH. Byť tedy osobou povinnou podat kontrolní hlášení za období srpen 2019 byl insolvenční správce, pokuta za nesplnění povinnosti podat kontrolní hlášení, a to ani v náhradní lhůtě stanovené správcem daně, postihuje daňový subjekt. Žalovaný v tomto ohledu odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2020, č. j. 6 Af 39/2018-67. Podle žalovaného zahájením insolvenčního řízení (resp. vydáním rozhodnutí o úpadku a jeho řešení formou konkurzu) nejsou sistovány povinnosti vyplývající z daňových předpisů. Povinnost uhradit pokutu za nepodání kontrolního hlášení vzniká přímo ze zákona. Dle žalovaného proto skutečnost, že byl na majetek daňového subjektu prohlášen konkurz, ničeho nemění na povinnosti daňového subjektu podávat v průběhu insolvenčního řízení prostřednictvím insolvenčního správce kontrolní hlášení, na vzniku pokuty za nepodání kontrolního hlášení ani v náhradní lhůtě stanovené správcem daně ve výzvě ve smyslu § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH, ani na pravomoci správce daně tuto pokutu žalobkyni platebním výměrem uložit. Žalovaný přitom odkázal na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 10. 7. 2018, č. j. 4 As 149/2017-121. 5. Co se týče nepřiměřenosti pokuty, uvedl žalovaný, že pokuta za nepodání kontrolního hlášení ani v náhradní lhůtě stanovené správcem daně ve výzvě vzniká ze zákona, její výše je jednoznačně určena v § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH prostřednictvím absolutní částky, přičemž správce daně nemůže správní úvahou ovlivnit, zda pokutu uloží, a případně v jaké výši. Žalovaný v tomto ohledu odkázal na rozsudek NSS ze dne 22. 11. 2019, č. j. 1 Afs 206/2018-27 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2020, č. j. 3 Af 30/2018-35. Dle žalovaného je proto nerozhodné, že žalobkyně kontrolní hlášení podala pouhý den po uplynutí správcem daně stanovené náhradní lhůty. K posouzení individuálních příčin, které vedly k nesplnění povinnosti podat kontrolní hlášení, slouží institut prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení zakotvený v § 101k zákona o DPH. Ústavní soud tuto právní úpravu posuzoval a shledal ji ve svém nálezu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 32/15 ústavně konformní. Žalobkyní zmiňovaný nález Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 52/13 není podle žalovaného relevantní, jelikož se týkal odlišné věci. Kromě toho žalovaný uvedl, že žalobkyně své tvrzení likvidačnosti uložení pokuty, nijak nedoložila. Replika žalobkyně 6. Žalobkyně v replice zopakovala, že dlužníkovi nemůže být uložena pokuta za porušení povinnosti, kterou nemohl sám splnit, neboť pozbyl oprávnění k nakládání s majetkovou podstatou a opačný závěr by byl v rozporu s principem elementární spravedlnosti. Vynucení plnění právních povinností, včetně daňových, lze dle žalobkyně instituty insolvenčního práva a nikoliv ukládáním pokut podle daňových předpisů. Co se týče výše pokuty, uvedla žalobkyně, že konstrukce pokuty ukládané v „minimální výši“ může být ve svých důsledcích protiústavní, jelikož je to věcí obecného principu, a nikoliv míry. Pokud Ústavní soud dovodil, že minimální výše pokuty 250 000 Kč je protiústavní z důvodu, že pro určité skupiny subjektů by mohla být potenciálně likvidační, je analogicky minimální výše pokuty 50 000 Kč potenciálně likvidační pro toho, kdo prošel konkursem. Na tom dle žalobkyně nic nemění ani existence institutu prominutí pokuty, neboť pokuta, která je v rozporu s ústavními principy, se nemůže stát zákonnou jen pro tu okolnost, že zde existuje opravný prostředek k jejímu snížení, který je navíc svou podstatou nenárokový. Řízení před správními orgány 7. Ze spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným správním orgánem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné skutečnosti: 8. Lhůta pro podání kontrolního hlášení za období srpen 2019 uplynula dne 25. 9. 2019. Žalobkyně kontrolní hlášení v této lhůtě nepodala a správce daně proto dne 4. 10. 2019 vydal podle § 101g odst. 1 zákona o DPH výzvu č. j. 7853259/19/2010-52523-105542 k podání kontrolního hlášení za období srpen 2019. V této výzvě vyzval správce daně daňový subjekt (dlužníka), aby prostřednictvím insolvenčního správce podal kontrolní hlášení za období srpen 2019 v náhradní lhůtě pěti dnů ode dne oznámení výzvy. Výzva byla žalobkyni (insolvenčnímu správci) doručena 4. 10. 2019. Náhradní lhůta k podání kontrolního hlášení tak uplynula dne 9. 10. 2019. Příslušné kontrolní hlášení žalobkyně podala až dne 10. 10. 2019. Z tohoto důvodu uložil správce daně dlužníku platebním výměrem ze dne 4. 11. 2019, č. j. 8455301/19/2010-52523-105542, podle § 101h odst. 1 písm. d) zákona o DPH pokutu ve výši 50 000 Kč. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně dne 5. 12. 2019 odvolání. O odvolání rozhodl žalovaný tak, že změnil výrok rozhodnutí správce daně z důvodu podrobnějšího vymezení skutku ve výroku rozhodnutí. Uložení pokuty ve výši 50 000 Kč však žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil. Řízení před Městským soudem v Praze 9. Městský soud v Praze vyrozuměl podle ustanovení § 34 zákona č. 150/2