6 As 211/2017 — Nejvyšší správní soud

8 Ad 6/2019- 95 - text 7 8 Ad 6/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci žalobce proti žalovanému XX bytem XX zastoupen JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem, se sídlem Bubeníčkova 502/42, 615 00 Brno Policejní prezident se sídlem Strojnická 27, 170 89 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2018, č. j. PPR-12352-12/ČJ-2018-990131, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2018, č. j. PPR-12352-12/ČJ-2018-990131, a rozhodnutí ředitele Ředitelství pro podporu výkonu služby Policejního prezidia České republiky ze dne 11. 4. 2018, č. 110/2018, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen žalobci uhradit náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Radka Ondruše, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu a průběh souvisejících řízení 1. Rozhodnutím ředitele Ředitelství pro podporu výkonu služby Policejního prezidia České republiky ze dne 11. 4. 2018, č. 110/2018, byl žalobce ustanoven na služební místo rady v rámci Kanceláře projektů a evropských fondů Policejního prezidia ČR, místo služebního působiště Praha, a to s účinností od 23. 4. 2018, jmenován do služební hodnosti rada a zařazen do 9. tarifní třídy s tím, že mu náleží hodnostní označení podplukovník. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž rozhodl policejní prezident rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 3. 7. 2018, č. j. PPR-12352-12/ČJ-2018-990131, kterým žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí vydané v I. stupni potvrdil. 3. Proti tomuto rozhodnutí policejního prezidenta směřuje žaloba v projednávané věci. 4. Z obsahu žaloby, z vyjádření žalovaného, jakož i z obsahu spisu předloženého žalovaným je zřejmé, že před svým ustanovením na služební místo rady v rámci Kanceláře projektů a evropských fondů Policejního prezidia ČR byl žalobce odvolán z předchozího služebního místa vedoucího Územního odboru Zlín Krajského ředitelství policie Zlínského kraje. 5. K tomu došlo rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 11. 4. 2018, č. j. ZLK-777/2018, podle § 25 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), přičemž byl žalobce současně podle § 25 odst. 5 zákona o služebním poměru převeden do personální pravomoci ředitele Ředitelství pro podporu výkonu služby Policejního prezidia České republiky, který měl provést ustanovení na služební místo. Důvodem odvolání žalobce ze služebního místa vedoucího územního odboru byl zánik platnosti osvědčení opravňujícího jej k seznamování se s informacemi stupně utajení Důvěrné (dále též „bezpečnostní prověrka“) ke dni 3. 3. 2018 a skutečnost, že byl osobou určenou ke styku s těmito utajovanými informacemi. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal k žalovanému, který rozhodnutím ze dne 4. 6. 2018, č. j. PPR-15976-5/ČJ-2018-990131, podle § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru zamítl odvolání a potvrdil uvedené rozhodnutí služebního funkcionáře prvního stupně. 6. Žalobce v žalobě primárně nesouhlasil se samotným odvoláním z původního služebního místa, proti čemuž brojil správní žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně. Ten ve věci rozhodnul rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 30 Ad 8/2018 - 117, kterým rozhodnutí o odvolání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno i v rámci řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem – rozsudkem ze dne 29. 6. 2021, č. j. 4 As 404/2020-54. 7. Správní soudy především přisvědčily žalobní námitce, podle níž služební funkcionáři nesprávně vyložili § 25 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru, neboť nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení ve věcech služebního poměru. Služební funkcionáři tedy měli vyčkat na vydání rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu o žádosti žalobce o vydání (prodloužení) bezpečnostní prověrky, která byla podána před zánikem platnosti dosavadního osvědčení. 8. Tento závěr odůvodnily soudy tím, že žalobce podal žádost o vydání nového osvědčení pro stupeň utajení Důvěrné více než pět měsíců před uplynutím platnosti dosavadní bezpečnostní prověrky. Učinil tak v souladu s ustanovením § 94 odst. 4 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“), které za účelem nepřerušovaného přístupu k těmto utajovaným informacím stanoví minimální tříměsíční lhůtu pro podání žádosti o vydání nové bezpečnostní prověrky před uplynutím předchozího osvědčení. Pokud by Národní bezpečnostní úřad rozhodl o takové žádosti ve standardní dvouměsíční lhůtě zakotvené v § 117 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně utajovaných informací (která však může být přiměřeně prodlužována), navazovala by platnost nového osvědčení na předchozí osvědčení a nedošlo by k přerušení oprávnění žalobce k přístupu k utajovaným informacím. V dané věci však Národní bezpečnostní úřad využil postupu podle § 107 odst. 5 zákona o ochraně utajovaných informací a učinil ve věci další šetření zpravodajské služby, které vedlo k prodloužení řízení o vydání nové bezpečnostní prověrky. Žalobce sice udělil k tomuto postupu souhlas, nicméně pokud by tak neučinil, řízení by bylo podle § 117 odst. 8 zákona o ochraně utajovaných informací zastaveno. Tuto skutečnost mu proto nelze přičítat k tíži. Pokud tedy žalobce požádal o novou bezpečnostní prověrku s více než pětiměsíčním předstihem, mohl oprávněně očekávat, že o ní bude rozhodnuto do skončení platnosti předchozího osvědčení a nedojde k přerušení jeho oprávnění seznamovat se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení Důvěrné. Naopak vydání příslušeného osvědčení až zhruba po deseti měsících od podání žádosti nemohl předpokládat, když délka řízení před Národním bezpečnostním úřadem byla ovlivněna okolnostmi nezávislými na jeho vůli. 9. Soudy pak nepřisvědčily ani argumentaci žalovaného, že ustanovení § 25 odst. 1 písm. b) zákona o služebním poměru mu ukládá neprodleně rozhodnout o odvolání příslušníka ze služebního místa po skončení platnosti příslušného osvědčení. V době od 3. 3. 2018 do vydání prvoinstančního rozhodnutí ze dne 11. 4. 2018 byl totiž žalobce stále vedoucím územního odboru, i když již nebyl držitelem bezpečnostní prověrky. Přitom ve vztahu k příslušnému služebnímu místu nebylo v minulosti běžné seznamování se s utajovanými informacemi pro stupeň utajení Důvěrné. Navíc zmíněný přechodný stav bylo možné dočasně řešit jinými způsoby, například pověřením jiného příslušníka s příslušným typem bezpečnostní prověrky k seznamování se s utajovanými skutečnostmi. 10. V návaznosti na uvedené závěry správních soudů se žalovaný věcí znovu zabýval a rozhodnutí, kterým byl žalobce odvolán z původního služebního místa, zrušil a řízení zastavil, neboť žalobce v mezidobí přestal být příslušníkem Policie ČR. Učinil tak usnesením ze dne 18. 6. 2021, č. j. PPR-15976-46/ČJ-2018-990131. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a řízení před městským soudem 11. Dle mínění žalobce je napadené rozhodnutí v rozporu se zákonem, stejně jako rozhodnutí o odvolání z původního služebního místa, jež mu předcházelo. Značná část argumentace žalobce se týká samotného odvolání ze služebního místa, a proto považuje městský soud za nadbytečné opakovat žalobní námitky, jež byly vyřešeny Krajským soudem v Brně (a následně potvrzeny Nejvyšším správním soudem) v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa. Ve vztahu k tomuto řízení pak není věcné vypořádání těchto námitek relevantní, neboť podstatná je zejména skutečnost, že rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa bylo správními soudy zrušeno a správní řízení následně zastaveno. V tomto ohledu tedy městský soud níže věnuje pozornost pouze žalobním námitkám bezprostředně se věnujícím napadenému rozhodnutí, a nikoliv námitkám směřujícím proti předcházejícímu rozhodnutí o odvolání žalobce ze služebního místa. 12. Žalobce napadenému rozhodnutí vytýká, že je formalistické, protože žalovaný v něm zkoumá, zda je nutné, aby na předmětné služební místo byla vyžadována bezpečnostní prověrka na stupeň utajení „Důvěrné“. Dle žalobce tak činí namísto toho, aby odůvodnil, proč žalobce nebylo možné ustanovit do funkce blíže jeho bydlišti. Povinnost ustanovení do služebního místa co nejblíže bydlišti žalobce dovozuje z dikce § 25 odst. 5 zákona o služebním poměru, který stanoví, že: „[p]říslušník, který je odvolán z dosavadního služebního místa podle odstavce 1, 2 nebo odstavce 4, je ustanoven na jiné služební místo, pro které je stanovena stejná služební hodnost, a to i v jiném místě služebního působiště“. Prostřednictvím jazykového výkladu formulace „a to i“ žalobce dovozuje, že měl být ustanoven na volné sl